Glosář: Zadřený český motor, Cristiano Ronaldo a první prohra

Včera se čeští fotbalisté představili v Lize národů na stadionu Sportingu Lisabon. Zeleno-bíle laděný stánek se stal svědkem už jednoho úspěchu českého národního týmu. Ale to bylo v krásných časech mistrovství Evropy 2004, kdy sestava plná mužů z lavičky přejela Německo.

Tentokráte to taková jízda nebyla, český tým prohrál 2:0.

Domácí Portugalci jsou skvělým týmem. I když by se mohlo zdát, alespoň podle toho, co se dalo číst nebo slyšet v českých médiích, že Souček a spol. nastoupili především proti Ronaldovi. Nedá se tomu tak úplně divit. Větší ikonu ve světě kopacího míče, aby jeden pohledal. Chápu, že všichni muži kádru Jaroslava Šilhavého chtěli být na hřišti, aby se s bájným Cristianem mohli na trávníku potkat. Přitom se klidně mohlo stát, že by Ronaldo třeba nemusel fotbal hrát. Respektive, nemusel vůbec existovat.

Cristiano Ronaldo dos Santos Aveiro se narodil na Madeiře, na předměstí hlavního města ostrova, Funchalu. Jako čtvrté dítě kuchařky a zahradníka. Jenže se také narodit nemusel. Jeho matka Dolores v jednom z rozhovorů přiznala, že ze dvou důvodů velmi vážně uvažovala o potratu. Jednak už vychovávala tři děti, což samo o sobě dalo hodně práce a stálo spoustu starostí, protože peněz bylo v rodinném rozpočtu skutečně pomálu. Druhým důvodem byla ta skutečnost, že otec hodně pil, stal se závislým na alkoholu. Zachráncem budoucího fotbalového božstva se stal lékař paní Dolores, protože jí rozmluvil uvažovaný krok s tím, že by pro ni mohl mít nepříznivé zdravotní následky.

V sedmi letech začal hrát Cristiano fotbal za Andorinhu, kde jeho otec působil jako kustod, po třech letech přešel do Nacionalu. Další dva roky stačily k tomu, aby ho na zkoušku pozval lisabonský Sporting. Mladý pan Ronaldo zaujal a do klubu vyznávajícího zelenou a bílou přestoupil za závratnou sumu 1 500 liber. Jenže jednoduché to budoucí superstar neměla. Snědší kůže po babičce z Kapverdských ostrovů, křivé zuby, nepříliš pohledný obličej a výrazný přízvuk, to vše vedlo k posměškům spoluhráčů. Leckterou noc madeirský kluk proplakal, stýskalo se mu a trápil se tím, jak se k němu mnozí, dnes už dávno zapomenutí spoluhráči chovali. Možná právě tyhle ústrky vedly k tomu, že se v dospělosti snažil a snaží Cristiano Ronaldo vypadat vždy dokonale a do tohoto projektu investoval spoustu času i peněz. Ještě jeden balvan musel odvalit z cesty na výsluní jako hodně mladý adept fotbalových umění. V patnácti letech mu byla diagnostikována tachykardie a vypadalo to na konec dovádění na zelených trávnících. Naštěstí laserová operace srdce dopadla na výbornou a několik dní po jejím provedení už Cristiano zase trénoval.

V této době měl s matkou dávno vyřešené, jak to bude mít se školou. Šance živit se fotbalem se ukazovala jako velmi reálná a škola samotná Ronalda bavila pramálo. Dokonce jako čtrnáctiletý mrštil po jednom z vyučujících židli, protože nabyl dojmu, že ho učitel dostatečně nerespektuje. Asi si tedy i ve vzdělávacím ústavu poněkud oddychli, když bylo jasné, že pro Cristiana se fotbal stane jedinou životní cestou. Že si vybral dobře, o tom se nedá pochybovat. Sporting, Manchester United, Real, Juventus, 117 gólů v reprezentaci, mistr Evropy, pětinásobný vítěz Ligy mistrů i Zlatého míče, trojnásobný držitel mistrovského titulu v Anglii, dvakrát se mu totéž přihodilo ve Španělsku i v Itálii. Stal se prvním fotbalistou, který si vydělal přes miliardu dolarů, v mistrovských utkáních nasázel přes osm set gólů a dalo by se pokračovat hodně dlouho. Kdo by si proti takovému plejerovi nechtěl zahrát?

Ale čeští fotbalisté se přesvědčili, že Portugalsko není jen Ronaldo. Když se postavíte do sestavy jako defenzivní hráč a víte, že máte proti sobě Dioga Jotu, Bernarda Silvu a později střídajícího Bruna Fernandese, asi tušíte, že vás nečeká úplně klidný večer. Individuální kvalita byla včera jednoznačně na straně domácích. Ale pokud bychom se ptali na počet velkých šancí, ručička vah by ukázala na českou stranu. Jenomže jejich proměňování, respektive neproměňování se ukázalo býti pro muže se lvíčkem na prsou jako klíčový moment celého zápasu. Kuchta, Jurečka, Sadílek nebo debutant Vlkanova, ti všichni měli ke gólu hodně blízko, jenže branku soupeře trefil jen Jan Kuchta. To je málo… Tolik obávaný Ronaldo se na druhé straně dostal třikrát do zakončení, ale nikdy nešlo o nějakou gólovou příležitost. Zároveň utekl červené kartě, kterou měl vidět po přehnaně tvrdém zákroku na Jemelku. Takový faul by si mohl odpustit, něco takového nemá zapotřebí. Pokud jde o střílení gólů, zastoupili ho Cancelo a Guedes.

K zamyšlení pro Jaroslava Šilhavého bylo určitě to, že levá strana v sestavě Matějů–Havel zjevně nestíhala hráče soupeře. Oba góly i některé další akce Portugalců šly právě tímto koridorem. Samozřejmě, je třeba vidět, že v nominaci na utkání chyběla celá řada těch, kteří by nejspíše před zmiňovanou dvojicí dostali přednost. Ale to se nedá brát jako omluva.

Jsem zvědav, v jakém módu se představí česká reprezentace v nedělním utkání ve Španělsku. Už proto, že únava se dostala hráčům národního týmu docela hluboko pod kůži. Myslím, že mimo hru zůstane Adam Hložek. Fotbalovým žargonem je v posledních týdnech vyčichlý. Neúspěšný v soubojích, na hřišti při hře dopředu jemně řečeno absolutně nenápadný, nevýbušný, dlouhé minuty o něm vůbec nevíte. Upřímně řečeno, nemůžeme se divit. Hlava dostala pořádně zabrat, řešil se přestup tam či onam, najednou běhá mezi ušima spousta jiných věcí než jen samotná hra a individuální výkon. Pokud se k tomu přidá i pozice klíčové postavy Sparty s odpovědností za nepovedenou sezonu, je z toho pořádný guláš a docela těžké závaží táhnoucí výkonnost směrem dolů. Zkrátka a dobře, potřebuje na pár dnů úplně zahodit myšlenky na fotbal a pořádně si od něj odpočinout.

Už poněkud zadřený motor jsem viděl i u Vladimíra Coufala. Oproti předcházejícím dvěma utkáním měl těžké nohy i Jan Kuchta. Což není kritika. Proti Švýcarům a Španělům odvedl fantastickou práci s maximálním fyzickým nasazením, což se muselo projevit. Naopak, Michal Sadílek, ten je snad na klíček. Neustále v pohybu, nebojí se hrát, velmi užitečný při hře dozadu. Jeho důležitost pro národní tým se zvyšuje každým odehraným utkáním. Lídrem mužstva se stává Jakub Brabec. Přechod na systém se třemi stopery mu vyloženě sedí. Vyhrává velké procento soubojů, dokáže řídit své kolegy a hlavně, oproti minulosti, nedělá chyby. Znovu odehrál velmi povedené utkání. Jen aby to vydrželo. Ve Španělsku to může být z defenzivního hlediska opět docela divočina.