Článek
Nadcházející sezona fotbalové ligy bude jubilejní, třicátá česká. Třicátá od ukončení historie federální ligy.
Fotbal tady logicky kopíroval politické dějiny, jež rozťaly federaci vedví a 1. 1. 1993 nechaly vzniknout dvěma samostatným republikám. Uprostřed soutěžního ročníku 1992/93, který se ještě ve federálním formátu dohrál a zvítězila v něm pražská Sparta.
Ta měla ostatně v těch letech velkou sílu, z posledních 10 federálních ročníků jich vyhrála osm. Pouze v osmdesátém šestém byly lepší Vítkovice a v devadesátém druhém bratislavský Slovan.
A z prvních deseti ročníků české ligy jich zase vyhrála osm Sparta. „Vlezla“ jí do toho jen Slavia v devadesátém šestém a pak zase Slovan, tentokrát liberecký, v roce 2002.
Ostatně právě Slovan Liberec patřil mezi kluby, které na rozdělení federace vydělaly postup mezi elitu. Poslední federální ročník hrálo 6 slovenských klubů – Slovan, Inter, Dunajská Streda, Prešov, Nitra a Trnava.
A tak byly pro potřeby sestavení šestnáctky účastníků prvního ročníku první české ligy nahrazeny půltuctem klubů ze druhé nejvyšší soutěže. Mezi elitu se tehdy dostaly Cheb, Plzeň, Viktoria Žižkov, Liberec, Drnovice a Zlín.
Tyhle kluby doplnily „starousedlíky“, tedy Spartu, Slavii, Duklu, Sigmu, Baník, Zbrojovku, Hradec Králové a Vítkovice s Českými Budějovicemi.
O poslední místo v nové lize si ještě zahrály baráž kluby Bohemians s Jabloncem. Pískal to jistý Roman Berbr. A dva roky nato si „klokani“ při prvním větším přetřásání korupční tematiky vzpomněli, že jejich kapitánovi Rudolfu Pavlíkovi údajně v průběhu utkání sdělil, že by chtěl úplatek.
Proklatě blízko organizovanému zločinu
Až třeba jednou budeme sestavovat seriál Třicet případů z panoptika hříšných lidí světa fotbalového, můžeme tím začít. Ostatně o korupční aféry nebyla nouze ani posléze. A nejen o ně.
Snad nikdo nepochybuje o tom, že v 90. letech, v dobách divokého kapitalismu, se děly i ve fotbale prasárny opravdu hrubozrnné.
Nějaká ta pomyslná „poprava“ v podání rozhodčích na fotbalovém hřišti byla ještě celkem legrace v kontextu prolnutí světa organizovaného zločinu s českým fotbalem těch let. Tak, jak vše popisuje třeba Jaroslav Kmenta v knize Kmotr Mrázek.
29 ročníků české ligy v kostce
České tituly: 12 Sparta, 7 Slavia, 6 Plzeň, 3 Liberec, 1 Ostrava.
V české lize startovalo dosud 35 klubů. Ve všech ročnících toliko Sparta, Slavia a Liberec.
Všechny ročníky se odehrály za účasti 16 celků, s výjimkou sezony 2020/21, která se hrála s 18 účastníky.
Od roku 2016 řídí soutěž Ligová fotbalová asociace, předtím FAČR.
Přinejmenším roli velkého bílého koně hrál v tom všem tehdejší místopředseda fotbalové asociace a šéf fotbalových Drnovic Jan Gottvald. Právě drnovický klub posléze vlastnil i Radovan Krejčíř a všechny tyhle pány samozřejmě velmi důvěrně znal příbramský boss Jaroslav Starka.
V roce 2002 majiteli brněnského klubu Jaroslavu Bublovi někde v kukuřičném poli kdosi prostřelil obě nohy. Jindy se lidé ztráceli. Únos úspěšně přežil šéf asociace František Chvalovský. O pár let později už to ale podle všeho hůř dopadlo se zmizelým Miroslavem Křížem, ligovým místopředsedou z éry Ivana Haška.
Do krvavých historek se bohužel zapsal i osud Jana Sanytrníka, útočníka a posléze sekretáře Bohemians. Dranžírák v jeho břišní dutině vyhodnotila policie jako sebevraždu. A dobře to nedopadlo ani s rozhodčím Prášilem.
Potíže se zákonem měl v těch letech kdekdo, ve vězení se ocitl i vlastník Sparty Petr Mach nebo brněnský boss Lubomír Hrstka.
Liga, která zrodila Nedvěda a jeho generaci
Ale – světe, div se - na pozadí toho všeho se hrál z dnešního pohledu opravdu skvělý fotbal. Liga „odkojila“ všechny borce ze stříbrného Eura 1996, bronzového turnaje v Portugalsku 2004. I mistry Evropy do 21 let ze Švýcarska 2002.
Souboje, ve kterých se na začátku kariéry potkávali Nedvěd, Šmicer, Poborský a další z jejich generace, opravdu stály za to.
Asi nejpamátnějším zápasem téhle ligové historie zůstává derby z jara 1995, kdy se v Edenu objevil ve sparťanské sestavě překvapivě i manažer Jozef Chovanec. Kvůli zranění se v průběhu utkání musela hledat náhrada za sudího Maurera… A v samém závěru po Krištofíkově chybě rozhodl derby i celou sezonu slavným gólem Pavel Nedvěd.
Někomu už to může připadat jako fotbal pro pamětníky. Přiznám se, že já mám tu scénu ze starého Edenu před očima možná jasněji než věci, co se staly předevčírem.
Jsou lidé, kteří jsou fotbalem zcela nedotčeni, samozřejmě. Ale pro nás ostatní vytváří liga tak trochu kolorit našich životů.
Z dosavadních 29 ročníků jsem jich jako novinář prožil 28 - a za takovou dobu už toho člověk prožije (a zapomene) opravdu hodně.
Vybaví se mi třeba, jak v Liberci vyběhli domácí do druhé půle o deseti, protože se jedenáctý hráč zasekl na záchodě. Trenér Petržela se mohl zbláznit.
Nebo zápasy v Benešově, kde jsem viděl čtyřikrát skórovat libereckého Josefa Obajdina. Nebo v Blšanech, kde měli fakt dobré klobásy, ale také mužstvo, v němž do ligového fotbalu vstoupil Petr Čech.
Nebo duel na Bohemce, kde si sudí evidentně popletl vyloučené hráče. V zákulisí to tehdy, viditelně po pár vypitých pivech, řešil slovutný delegát Ladislav Vízek.
Od Horníka k Berbrovi
Člověk nemůže zapomenout na Ladislava Škorpila a jeho průpovídky typu „na to, že jsme hráli proti jedenácti kvalitním protihráčům, proti publiku, třem rozhodčím i proti několika fotbalistům v našem kolektivu, kteří zcela zjevně spolupracovali se soupeřem, je ještě výsledek 0:4 celkem ucházející“.
Vybaví se mi četné debaty s teplickým ředitelem Františkem Hrdličkou na téma samostatné ligy, ostatně dost by mě zajímalo, co by říkal tomu současnému modelu… A v mém ligovém almanachu by rozhodně nemohl chybět ani dlouholetý olomoucký ředitel Jiří Kubíček, který by si mohl na pikantní historky z fotbalu zřídit živnost.
Absolutním svérázem byl samozřejmě Ivan Horník. Chlapík, na kterého to všechno prasklo a odnesl to svým způsobem i za všechny ostatní. Zároveň zásobárna naprosto unikátního humoru, který naštěstí odposlechy a Čtvrtníčkovo představení zachytily i pro příští generace.
Na mistrovskou sezonu na Bazalech přetékajících euforií nezapomenou v Ostravě. Na magii stadionu Za Lužánkami, kam přišlo na Slavii přes 40 tisíc lidí, zase v Brně.
Každý z nás, co se o fotbal zajímáme, si do hlavy ukládá mozaiky svých příběhů, hrdinů a nezapomenutelných zápasů.
Z každé oslavy titulu, záchrany, postupu, z každého uhraného bodu v nás zůstává nějaká emoce. A také z každého odhaleného podvodu, co si budeme nalhávat.
Roman Berbr degradoval český fotbal na temnou říší (jím) organizovaného fotbalového zločinu. Bylo by naivní domnívat se, že se staral jen o živobytí nějakého Slavoje Vyšehrad. A stejně tak by bylo naivní si myslet, že po Berbrovi už nikdo žádný další zápas manipulovat nezkusí.
Nezbývá než doufat, že tak koncentrovaná fotbalová moc už se v rukou žádného jedince, navíc tak bezcharakterního, neocitne. A že si českou ligu budeme moci v klidu a důvěře užívat alespoň dalších 30 let. I když to už možná sám sobě trochu fandím…
