Článek
Nečekal jsem zázraky. Ale vystoupení sparťanů v Plzni bylo prostě strašlivé. Do utkání vstoupili a přinejmenším celý první poločas absolvovali bez zájmu, koncentrace, jako by duchem bloudili úplně jinde. Ostatně, že by to snad po změně stran bylo nějak diametrálně lepší, se také říct nedá.
Po celý předzápasový týden rozumovali fanoušci nad půllitry i na sociálních sítích, zda sparťané Západočechům zápas takzvaně nechají, aby si Viktoria připsala 3 body, což by jí výrazně pomohlo v rozehrané mistrovské hře, ve které by pak Slavia tahala za ještě kratší konec provazu než dosud. S tím, že Sparta prý mistrovský titul uvidí raději v Plzni než ve Slavii. Už jen proto, aby prý po závěrečném derby nemusela asistovat u předávání trofeje rivalovi z Edenu.
Nevím, zda to tak nakonec bylo. A upřímně řečeno, je mi fuk, jestli sparťané zápas vypustili. Ať už z uvedeného důvodu, nebo snad proto, že už je nebaví trenér Pavel Vrba. Anebo že už by je nemotivoval zbytek ligových zápasů?
Je totiž dost možné, že jsou teď na duchu i na těle natolik vyčpělí, že se prostě a jednoduše na víc nezmohli, a veškeré konspirace jsou tudíž zbytečné. Nejpravděpodobnější ze všeho asi je, že se jim nakonec všechny tyhle pseudoteorie v hlavách nějak spletly a popletly.
Podstatná mi přijde ostuda, kterou ti chlapci udělali sparťanskému dresu, který měli na sobě. A jestli jim snad za to nějaký vořežprut, který se včera opil radostí, že se sparťanským přičiněním Slavia vzdálila titulu, bude ještě děkovat, no tak ať si to spolu užijí.
Pokud vím, seděli v neděli na tribuně plzeňského stadionu manažeři západoevropských klubů, projevující o některé sparťany potenciální zájem, který samozřejmě okamžitě vyhasl. (Ne, teď opravdu nemluvím o Adamu Hložkovi, talentu přece jen jiné kategorie, byť ani jemu tohle představení bezpochyby v ničem nepomohlo.)
Každopádně i ony evropské manažery možná zaujalo, že ve sparťanském „systému“ zrovna Hložek, a nikoli někdo ze stoperů, vycházel při bránění standardních situací na nejnebezpečnějšího hlavičkáře domácích Jeana-Davida Beauguela. A když se hned zkraje Hložek se špatným timingem ani nezúčastnil souboje s ním, bylo to 1:0. Pak už to rychle přibývalo, 3:0 do poločasu – a šmytec.
Ani když Sparta hrála mezi 26. a 54. minutou, tedy mezi vyloučením domácího Buchy a pak mladšího Krejčího, „přesilovku“, držela sice častěji balon, ale nebezpečná byla i nadále leda tak sama sobě.
Strakův jásot a SMS Křetínskému
Pamětníci možná zavzpomínali na jaro 2006, kdy v posledním ligovém kole pustila Sparta na Letné zápas Plzni vedené jásajícím Františkem Strakou. Zachránila ji tak v lize na úkor Jihlavy. A pak se nestačila divit, když ji o pár let později Plzeň, to už vedená Pavlem Vrbou, obírala o jeden mistrovský titul za druhým.
Jestli se Sparta za 16 let vyvinula od jednoho puštěného zápasu Plzni ke druhému, to nechám k vyhodnocení jejímu majiteli Danielu Křetínskému. Tenkrát před lety jsem mu v průběhu inkriminovaného utkání napsal SMS s dotazem, jestli se stydí. Odepsal mi tehdy něco v tom smyslu, že on ne, ale stydět by se měli hráči Sparty.
Ne, včera jsem mu nic nepsal. Už by neodpověděl. A jak jsem zmínil, je dost možné, že Sparta nebyla schopná, potažmo ochotná, tentokrát Plzni jakkoli čelit. Ano, Sparta to za ty roky dopracovala do stavu, kdy už ani nepoznáte, jestli zápas vypouští schválně, nebo je herně doopravdy tak zoufalá. Natolik je u ní rozdíl mezi těmito dvěma polohami nepatrný.
Nemusíme si donekonečna opakovat, jak málo získala Křetínského Sparta ve srovnání s minulostí titulů a jak málo toho odehrála v evropských pohárech, neřkuli v Lize mistrů.
Vyzkoušela už (skoro) všechny trenéry. Nefungoval vlastně žádný. Ani Pavel Vrba. A ten jediný, kterého Sparta nevyzkoušela, protože jí v danou chvíli nepřišel dost vhodný, se jmenuje Jindřich Trpišovský.
Ano, vím, že už jsem trochu otravný s tou historkou o flipchartu v Pařížské ulici a Křetínského dotazech typu: „A pane Trpišovský, za jak dlouho se ve vašem systému vrátí krajní obránci do výchozího postavení? Vy to nevíte?“
Fungoval by Trpišovský na Letné?
Víme, že na jiné adrese, konkrétně v Edenu, Trpišovského systém zafungoval tak dobře, že to snad muselo překvapit i samotného trenéra. Ocitl se v ráji, kde v danou chvíli dostal volnou ruku a prakticky neohraničenou možnost realizovat své představy o posilách, způsobu hry, vlastně o všem.
Nevíme, zda by Trpišovský stejně dobře zafungoval i ve Spartě. Kdybych si měl tipnout, řeknu, že ne. A to i kdyby tam nakrásně dostal stejné ekonomické možnosti pro nákupy hráčů jako ve Slavii.
Sparta v roce 2016 tak dlouho otálela s vyjádřením, až Trpišovský námluvy s ní sám ukončil. Cítil, že by patřičnou důvěru na Letné nedostal. Podle toho, co jsem si vyslechl v kuloárech, přišly tehdy Křetínskému jeho platové požadavky na české poměry příliš vysoké. Majiteli Sparty se nelíbilo ani to, že Trpišovský trval na příchodu celého svého asistentského týmu. A tak nějak asi oba vycítili, že ačkoli muž s kšiltovkou bude muži s brýlemi na očích všechno rád vysvětlovat třeba 23 hodin denně, nakonec si bude chtít všechno udělat po svém. A to by asi drhlo.
A ještě jeden faktor tam, myslím si, hrál svou roli. A sice ten, že se Trpišovskému nepovedla ligová sezona v Liberci, kde tým fyzicky nezvládl souběh evropského i domácího programu. A v lize byl takřka na sestup.
Přičemž v prioritách letenského klubu hraje obvykle velkou roli otázka, co by na to řekli sparťanští fanoušci. Těm by to tehdy asi přišlo málo. No řekněte, trenér, co hraje s nějakým Libercem o padáka? A ve Spartě?!
No a to je podle mě jeden z důvodů, proč to na Letné už léta nefunguje.
Až přehnaná obava, co by na to řekli lidi, je jedním z faktorů, proč po mém soudu produkuje Sparta už po léta mlžnou síť polopravd, ve které už se sama ztrácí. A už ani samotným lidem uvnitř klubu není zcela jasné, co je myšleno jen „jako“ a co doopravdy. Občas to skoro vypadá, jako by už ani žádné „doopravdy“ neexistovalo…
Chtěl Rosický Vrbu, nebo Bílka?
Léta se upozorňovalo na to, že ve Spartě (ne)funguje nekompetentní management, ve kterém nikdo přesně neví, kdo má jakou rozhodovací pravomoc, kompetenci a zodpovědnost.
V očích mnohých se tenhle fatální nedostatek napravil instalací Tomáše Rosického do funkce sportovního ředitele Sparty.
Jenže… Přiznám se, že jsem k lecčemu kolem fotbalu za ta léta snad až příliš nedůvěřivý. Vedou mě k tomu i četné debaty s lidmi fungujícími ve fotbalovém zákulisí. Je jisté, že občas v nich někdo něco ubere, jindy zase přidá. Ale když některé věci znějí dlouhodobě unisono, obvykle jsou to trefy do černého, alespoň skoro pokaždé byly – tedy v případech, kdy už bylo možné to časem nějak ověřit.
Takže na základě téhle informační základny například nevěřím, že je to Tomáš Rosický, kdo v Den D rozhoduje o tom, že ten a ten trenér skončí. Zaznamenal jsem četné další indicie svědčící o tom, že například o konci trenérů Jílka či Kotala rozhodoval Daniel Křetínský, a to včetně iniciace toho kroku.
Dál: Nevěřím tomu, že Tomáš Rosický chtěl na Letné prioritně Pavla Vrbu. Všechny zdroje se loni v zimě shodovaly, že preferuje Michala Bílka. A že to byl tudíž Křetínský, kdo vybral Vrbu.
Já vím, Rosický řekl, že je to nesmysl. Možná ano, já to nevylučuju. Ale pokud ne, měl tehdy Rosický dvě možnosti: Prásknout na Letné dveřmi, anebo akceptovat majitelovu volbu a hrát jeho hru. Nebyl by první ani poslední, kdo by musel na veřejnosti hájit rozhodnutí, které nebylo jeho. Ale nejspíš se shodneme, že už by ho to potom asi tolik nebavilo…
A dál: Vůbec nevěřím tomu, že by Pavel Vrba ani nespokojeně nemrkl okem, když jeho vysněný útočník Krmenčík skončil v létě v konkurenční Slavii.
Nevěřím ani tomu, že by vedle Čvančary nechtěl už letos v zimě ani jedinou posilu. A tak bych mohl pokračovat.
Letos o titul? Ale prosím vás…
Já chápu, že se každý člověk, firma, značka, klub snaží navenek vypadat líp, nablýskaněji a hlavně jednotněji, než jak je tomu ve skutečnosti. „Píárových“ nepravd, polopravd či mlhovin a hrátek se slovy jsou kvůli tomu kolem nás kvanta. A kdo má trochu zdravého rozumu, alespoň část z nich si vždycky odfiltruje.
Ale jak už jsem předestřel, u Sparty mi přijde, že v jejím podání tohle všechno překročilo hranice, ve kterých se ještě alespoň sami aktéři trochu vyznají v tom, co je pravda – a co účelový blábol určený médiím, potažmo veřejnosti.
Za velký nesmysl, kterému Sparta nedávno dokonce sama uvěřila, považuju například její tezi, že prý v této sezoně hrála o titul.
Myslíte si, že klub, který to s útokem na titul myslí opravdu vážně, angažuje v zimě jediného nového hráče (Čvančaru)? Neposílí přitom nijak kraje obrany, kde má zjevné slabiny a eviduje věčně zraněné fotbalisty? A že v sestavě programově pracuje se třemi nebo více hráči mladšími 20 let?
Vždyť je to dobře, že mladí dostávají prostor, vykřiknou teď mnozí. A mají pravdu. Ale nemůžou přece reálně počítat s tím, že tým s tolika mladíky v sestavě bude atakovat Slavii a Plzeň v boji o titul! A zároveň také s několika veterány, byť spíše duchem než věkem, každopádně s limitovanou dynamikou a pohyblivostí na hřišti.
Je to opravdu takový problém říct fanouškům (a sobě) pravdu? Třeba: Máme teď přechodné období, využijeme toho, aby naši mimořádně talentovaní mladí hráči nabrali přímo na Spartě ligové zkušenosti. A to po boku zkušených Čelůstky, Dočkala či Pavelky, které postupně nahradíme hotovými hráči střední generace na vrcholu sil – a do dvou tří let nám titul nemůže uniknout!
Obranné standardky, vizitka trenéra
Kdepak, místo toho vypráví Pavel Vrba „píárové“ nesmysly, že Spartu do roka přivede do Ligy mistrů…
Ani Pavel Vrba, ani nikdo jiný nemá ale šanci v tomhle oparu upleteném leda z fantazie uspět. Obzvlášť v situaci, kdy po celé jaro není schopen opravit ani bránění standardních situací.
Pokud z nich totiž tým inkasuje tak šíleně často jako Sparta, svědčí to buď o naprosté nekompetentnosti kouče, nebo o totální laxnosti hráčů, kteří na trenérovy pokyny prostě pečou.
Nekompetentnost Pavla Vrby si dovolím vyloučit. Takže skoro není možné, aby pravda neležela v tom, že už si z něj hráči dělají dobrý den, nejsou schopní se zkoncentrovat a je jim vlastně úplně jedno, jak zápasy dopadnou.
Pořizovací náklady na hráče stejně jako výdaje na jejich platy dlouhodobě nejsou ani v nejmenší korelaci s výsledky týmu. Důvod? Kromě výběru některých z nich je to po mém soudu skutečnost, že se v klubu, v němž nevíte, co je myšlené doopravdy a co ne, neocitají pod patřičným motivačním tlakem. A výkony tomu potom odpovídají.
Guten Tag, Herr Trainer!
Podle všech dostupných zákulisních zpráv i podle toho, co sparťané předvádějí poslední dobou na hřišti, je už Pavel Vrba potenciálně „mrtvý muž“.
S trenérem, který neví, proč jeho mužstvo odvedlo v Plzni tak hanebný výkon, neví, proč do zápasu nešlo nabuzené, a neví, proč si u standardních situací soupeře nerozebere protihráče líp, už se na Letné snad ani počítat nemůže.
Ani kdyby ještě Vrba se Spartou vyhrál MOL Cup. Upřímně řečeno, pokud Sparta po tom zoufalství, co předvedla v Plzni, dokáže 18. května přehrát v odloženém finále poháru tým Slovácka, a to ještě na jeho hřišti, budu velmi překvapen.
Ještě překvapenější bych ovšem byl, kdyby snad Pavel Vrba vedl Spartu i v příštím soutěžním ročníku. Spekuluje se už dost hlasitě o příchodu zahraničního, snad německého trenéra.
I kdyby šlo nakrásně o Jürgena Kloppa, Joachima Löwa, Juliana Nagelsmanna, Thomase Tuchela nebo třeba Matthiase Sammera, jakkoli jsem si v jejich výčtu schválně zapřeháněl, nesvede žádný z nich na Spartě nic, pokud se sama Sparta nezmění uvnitř.
Ve chvíli, kdy znovu začne budovat tu nesmyslnou bublinu chlácholivých polopravd, nejpozději do roka či dvou neodvratně zase praskne.
Jako teď ta, z níž se na nás trochu zoufale dívá Pavel Vrba.
