Článek
Na úvod si dovolím parafrázovat úryvek jednoho z nejznámějších textů zpívaných Vladimírem Mišíkem: „nesmět se pohnout na židli z železa – už mu to začlo“. Verše Josefa Kainara do jisté míry charakterizují duševní rozpoložení fotbalových reprezentantů v současné době.
Ve velmi neobvyklém termínu se totiž hrají zápasy nového ročníku Ligy národů. A to tak, že v pořádné náloži. Hned čtyřikrát vyběhnou národní týmy ke svým utkáním. A hned je zaděláno na celý kopec problémů a kontroverzí. Je totiž potřeba připočítat čas soustředění, cestování a všechny ostatní náležitosti, které dělají reprezentační sraz reprezentačním srazem. Nemůžu říci, že bych fotbalistům nerozuměl. Chtěli mít v těchto dnech úplně jiné starosti. Ne se dopodrobna zabývat Ligou národů.
Přiznávám, když se objevil na fotbalové mapě tento projekt, kroutil jsem hlavou a měl jsem za to, že jde o nesmyslný nápad, jehož jediným skutečným přínosem bude ten pro pokladnu UEFA. Ta už sice takhle přetéká penězi, ale šéfům evropského fotbalu se zachtělo ještě něco do ní přidat. Z termínové listiny takřka vymizely někdejší přátelské zápasy, o jejichž hracích dnech rozhodovaly samotné národní svazy a taktéž prodávaly televizní práva na tato utkání. To už je minulost. Vše je zabaleno do balíčku s nálepkou UEFA, což se týká i zápasů nepatřících do itineráře Ligy národů. I v tomto případě určuje příslušná kancelář evropské federace, kdy a za kolik se bude hrát.
Říkal jsem si také, že rozhodnutím o vzniku nové soutěže budou znepokojeni hlavně trenéři, zmizí jim totiž možnost zkoušet nové adepty reprezentace v zápasech, v nichž víceméně o nic nejde, kdy není do maxima vyhnaná míra odpovědnosti a důležitosti výhry či prohry. Na druhou stranu zcela upřímně musím říci, že mi jako divákovi a hlavně komentátorovi zápasy, kde každý ze soupeřů vystřídal osmnáct hráčů a na hřišti ve druhých poločasech panoval spíš chaos a zmatek, nechybí ani trošku.
Čechům se soutěž vyplatila
Tohle je jeden pozitivní moment Ligy národů, vždy se o něco hraje. A nejde jen o pořadí v tabulce té či oné skupiny. I české reprezentaci se vyplatilo, že postoupila z druhé do první ligy, protože si tak velmi výrazně vylepšila pozici, co se klasické kvalifikace týká. Zároveň s sebou posun o patro výše nese možnost potkávat se s lepšími soupeři, a umožnit tak hráčům konfrontaci s vyšší kvalitou – a tím pádem se zlepšovat. Pro trenéry platí to samé. Fanouškům jsou nabízeny mače, na něž se vyplatí zajít, neměla by hrozit nadýchaná nuda jako v někdejších „přátelácích“. Jen si vzpomeňte, jak „hojně“ byla taková utkání navštěvována. V mnoha případech, alespoň v českých poměrech, zajišťovala jakous takous iluzi diváckého zájmu školní mládež, ale žádná sláva to věru nebývala.
Ale nejdůležitějším faktorem mluvícím pro existenci Ligy národů je možnost vítězství pro méně kvalitní týmy a někam třeba i postoupit. Mužstva typu Andorry, Gibraltaru, Lichtenštejnska, San Marina a podobně jsou v klasických kvalifikačních skupinách za otloukánky. Rozvoji fotbalu v těchto zemích příliš nepomáhá, když reprezentace prohrává 0:5 nebo 1:6. Najednou reálně bojují o body a vítězství, což je pro fotbalovou budoucnost v těchto zemích nesmírně důležité. Malí kluci vidí v televizi nebo možná přímo na stadionu, jak jejich velcí předchůdci vyhrávají, a mohou s nimi prožívat radost a přetavit ji v lásku k fotbalu.
Ano, mnozí to vidí jinak. Hodně citované jsou poslední výroky Kevina De Bruyneho na adresu Ligy národů. Krátce řečeno, skvělý záložník Manchesteru City a belgického národního týmu není zrovna nadšen. „Máme jen něco málo přes tři týdny dovolené, a to po tak těžké sezoně. Podle mého nemá tato soutěž žádný význam, její zápasy beru jen jako přípravné. Ano, když už vstoupím na hřiště, budu dělat to, co musím, budu chtít vyhrát. Ale nemá smysl k tomu něco říkat, protože to stejně nic nezmění.“
Ono rozhořčení kapající z tohoto vyjádření lze pochopit. Myslím, že ani tak nejde o koncepci Ligy národů jako takovou, ale o veskrze nešťastný výběr termínu. Hrát těžká utkání v červnu, několik týdnů po skončení ligových soutěží, to je vážně nesmysl. To vám řeknou, byť ne na mikrofon, hráči, trenéři, manažeři, ale i sportovní lékaři nebo fyzioterapeuti. Mnozí z těch, jejichž výkony hltáme při vypjatých zápasech nejlepších ligových soutěží nebo Ligy mistrů, mají na kontě k sedmdesáti zápasům, což je až nelidské číslo.
Po sezoně okořeněné vložením odloženého evropského šampionátu by adepti reprezentačního dresu potřebovali podle mého minimálně pět šest týdnů odpočinku. Nejen toho fyzického, ale hlavně psychického. Myslet nějakou dobu na úplně jiné věci než na fotbal, být s rodinou, doslova se flákat. Dovedu si představit, v jakém napětí jsou manažeři špičkových týmů prošpikovaných reprezentanty, když přemítají o tom, kolik z mužů, které královsky platí, si přivodí v červnových zápasech nějaké vážnější zranění a několik měsíců budou mimo provoz. Ale troufnu si říci, že to není primárně problém Ligy národů. Tohle nedomysleli úředníci UEFA.
Atypická sezona
Jistě, příští sezona bude kvůli světovému šampionátu v Kataru hodně atypická. Vrcholný turnaj hraný v listopadu a prosinci posouvá všechny ligové a pohárové soutěže mimo obvyklé oběžné dráhy, termínů je málo. Snad až na Premier League budou ligy v jednotlivých zemích znovu začínat až v lednu. Nahuštění ligy, domácích pohárů a evropských pohárových soutěží bude opět maximální. A to nemluvím o kvalifikačních zápasech reprezentačních výběrů. Jedním slovem blázinec.
Ale všechno má řešení. Nebo by mít mohlo. Buď mohl být zrovna začínající ročník Ligy národů protentokrát škrtnut z programu sezony. Výjimečně na jeden rok. Anebo, což mi přijde jako přijatelnější varianta, dalo by se hrát systémem jen na jeden zápas s každým ze soupeřů ve skupině. Na což by stačily již vybukované podzimní termíny. Pokud si vezmeme za příklad českou reprezentaci, mohlo by to vypadat tak, že Šilhavého výběr mohl hrát doma se Španělskem, poté v Portugalsku a uzavřít skupinu ve Švýcarsku. Tím pádem by mohl být vynechán proklínaný současný červnový termín a troufnu si tvrdit, že by všichni byli daleko spokojenější. A také zdravější a více natěšení na následující sezonu.
