Článek
My pamětníci máme v hlavách uloženu dobu, kdy se mnozí sportovci, fotbalisty nevyjímaje, po dosažení třiceti let věku museli vyrovnávat s tím, že je divácká i odborná veřejnost houfně posílala do bačkor, tedy do sportovního důchodu.
Jenže časy se mění. Po trávnících těch nejlepších stadionů pobíhají v současnosti mnozí z těch, kteří mají blíže ke čtyřicítce než ke třiceti letům věku. A nikomu to nepřijde nenormální. Především proto, že tihle „dědci“ předvádějí stále velmi kvalitní výkony. Dokonce se o některých dá říci, že čím jsou starší, tím jsou lepší. Na rozdíl od v této souvislosti tolikrát vzpomínaného vína, které se často působením let zkazí.
Velmi zajímavý důkaz naznačené teorie podalo semifinále Ligy mistrů mezi Realem Madrid a Manchesterem City. V základní sestavě novopečeného mistra Španělska se objevil hned kvintet třicátníků. Luka Modrič (36), Karim Benzema (34), Carvajal (30), Toni Kroos (32) a Casemiro (30). A na Guardiolův tým to stačilo. Především prvně dva jmenovaní si zaslouží uznání. Nehrají za zásluhy, jsou neodmyslitelnou součástí mužstva a jeho základní sestavy, jelikož jsou na svých postech stále nejlepší. Modrič je vynikající stratég, stále bez gramu tuku navíc, i s pokračujícími léty pořád skvěle kondičně připraven. O kopací technice nebo práci s míčem v rychlosti se netřeba šířeji vyjadřovat. Pro trenéra musí být radost sledovat jeho práci v defenzivě, po níž následuje přesná přihrávka na čtyřicet metrů – třeba na Benzemu.
To, že dnes dokáže hrát nejvyšší soutěž řada starších fotbalistů, má řadu příčin. Daleko dokonalejší regenerace než před lety, jiné stravování, fyzioterapie, výživové doplňky, novoty typu kryokomora, dokonalejší lékařské metody, pohodlnější cestování k utkáním, na tělo šitý způsob tréninku i ochota se sám o sebe, tedy především o své tělo, starat odpovídajícím způsobem.
Francouzský reprezentant zažívá báječné roky. Bez mučení přiznám, že lidsky bychom si asi nesedli, koně bychom spolu jistojistě nechodili krást. Jeho někdejší reprezentační spoluhráč Valbuena by mohl dlouho vyprávět. Ale co se fotbalu týče, nelze mít výhrad. Především v posledních čtyřech letech. Zřejmě mu hodně pomohl odchod Ronalda do Juventusu, protože se stal hlavní hvězdou útoku, mužem, na nějž se spoléhá. A Benzema si s tímto úkolem dokáže poradit. Pozoruhodné je, že k největší gólové explozi u něj došlo právě až po třicítce. V Realu Madrid působí od roku 2009, dlouho byla jeho nejlepší sezona ta z roku 2015/16, kdy dokázal vstřelit 28 gólů ve 36 utkáních. Doba zrání ovšem udělala svoje. Důkazy? Tady jsou : sezona 2018/19 přinesla třicet branek ve dvaapadesáti utkáních. O rok později vypadala bilance 27 gólů, následně přišla rovná třicítka a v této sezoně se dostal na průběžných 43 střeleckých úspěchů ve 43 zápasech. A to ještě není ligový ani pohárový ročník u konce. Jestli si ke španělskému mistrovskému titulu přidá i vítězství v Lize mistrů, bude jedním z hlavních kandidátů na cenu pro nejlepšího hráče kontinentu. A o tom, že by se měl začít chystat na konec aktivní kariéry, nechce madridský gólostroj ani slyšet. Naopak, ať už přijde během letního přestupového okna do kádru Realu kdokoli, i kdyby to měl být sám Mbappé, Benzema ze souboje hned tak neuhne.
Velkým soupeřem v usilování o evropské individuální trofeje mu bude Robert Lewandowski. Polský kanonýr je v Kristových letech a řeší, jestli přestoupit do Barcelony. Před dekádou dvěma naprosto nemyslitelná hypotéza. A rozhodně se nejde bavit o tom, že by eventuální přechod na Camp Nou přišel na stará kolena. Kdepak. Lewandovského střelecká bilance v Dortmundu a Bayernu je úchvatná. V celkovém součtu to dělá 560 utkání a 446 gólů. A poslední čtyři roky? To si nechte vyprávět. Série 40, 55, 48 a zatím 49 je tak trochu z jiného vesmíru. V celkovém součtu těchto čtyř sezon se dostal na 178 zápasů a 192 gólových tref. I díky tomu, že se mu takřka vyhýbají zranění, je schopen odehrát prakticky všechna utkání. Zdravotnímu stavu hodně napomáhá genová výbava. Otec se věnoval fotbalu a judu, matka volejbalu stejně jako sestra, manželka je úspěšná karatistka a dnes trenérka fitness, náklonnost k bojovým uměním nezastírá ani sám Robert. Podle mého soudu má před sebou ještě minimálně čtyři roky provozování fotbalu na nejvyšší úrovni. A klidně to může být v Katalánsku.
Sportovní talent roku
Seznam Zprávy hledají největší sportovní naděje České republiky. Sledujte sérii Sportovní talent roku. Spolu s experty vám představujeme devět extrémně nadaných sportovců, kteří vynikají v tenisu, florbalu, biatlonu, veslování, ledním hokeji, MMA, cyklistice, fotbale a atletice.
Dalším do party je Edin Džeko. Bosenský forvard už oslavil 36 let, ale pořád má jasné místo v týmu Interu Milán. V probíhajícím ročníku se zatím zastavil na sedmnácti vstřelených brankách. A pak je tady jistý Zlatan. Hraje na stejném stadionu jako Džeko, jen v barvách AC Milán. A to přesto, že už má na krku čtyři křížky. Loni si připsal sedmnáct gólů, letos se zastavil na osmi trefách, protože ho pronásledují zranění. „Ibra“ má za sebou přetržené kolenní vazy, svalové potíže, letos nastoupil jen pětadvacetkrát, často jen na část utkání. Podle zpráv z Milána prý vážně uvažuje, že by ukončil kariéru, protože je rozladěn neustálými zdravotními pauzami. Ale kde je psáno, že se v kádru AC neobjeví i v příští sezoně.
Ronaldo a Messi
Muže v pokročilejším fotbalovém světě stále velmi dobře reprezentuje Ronaldo, zatímco Messi poněkud pokulhává. V již zmíněném semifinále LM mezi Realem a Manchesterem City se na hřiště podíval i sedmatřicetiletý Fernandinho a podobných příkladů by se daly najít desítky. Záměrně nepíši o obráncích či brankářích, kde je dlouhověkost přece jen častější. Pamatujete na obrannou řadu AC Milán a italské reprezentace Tassotti, Baresi, Costacurta, Maldini? Nebo na brazilský zázrak Cafú blahé paměti?
Ale pro příklady nemusíme chodit až za hranice. Stačí si vzpomenout na jména Matějovský, Jindřišek, Hübschman. Především prvně jmenovaný stále patří k nejlepším ofenzivním záložníkům v lize. Skvělá přihrávka, zrychlení hry, výborná kondice, to všechno dělá z Marka Matějovského klíčového hráče Mladé Boleslavi. Co by za takového hráče dnes dali ve Spartě nebo Slavii. Klobouk dolů. Ale je tu i pohled z druhé strany. Výsadní postavení Matějovského je zároveň obžalobou o dvacet let mladších fotbalistů, kteří nejsou schopni stabilně hrát na jeho úrovni. Asi chyba systému…
To, že dnes dokáže hrát nejvyšší soutěž řada starších fotbalistů, má řadu příčin. Daleko dokonalejší regenerace než před lety, jiné stravování, fyzioterapie, výživové doplňky, novoty typu kryokomora, dokonalejší lékařské metody, pohodlnější cestování k utkáním, na tělo šitý způsob tréninku i ochota se sám o sebe, tedy především o své tělo, starat odpovídajícím způsobem. Ale tou nejdůležitější součástkou hnacího motoru je pořád chuť a touha být mezi nejlepšími. Když tohle máte, je z poloviny vyhráno. Asi už je to věkem na mé straně, ale držím těmto fotbalistům palce. Ať jim to ještě nějaký pátek vydrží.