Glosář: Sudí je předkol pán. Slavia v postupové naději, Slovácko asi ne

Nepočítáme-li souboj o Superpohár, pořádá UEFA tři základní mužské pohárové soutěže: Ligu mistrů, Evropskou ligu a Konferenční ligu.

Ty soutěže se různě proplétají, kdo skončí tady, může se přesunout tam. Liší se od sebe co do finančního ohodnocení, kvality týmů, ale i úrovně rozhodčích. Zcela diametrálně ovšem co do zapojení techniky při rozhodování. A nůžky se rozevřou ještě víc.

Špičkový nizozemský sudí Danny Makkelie stojí v úterý v Kišiněvě u monitoru a na radu videorozhodčího tam zkoumá situaci, po níž správně vyhodnotí zákrok brankáře Tiraspolu jako faul v šestnáctce a nařídí ve prospěch Viktorie Plzeň pokutový kop.

Hraje se 3. předkolo Ligy mistrů, na místě je VAR, v dalším předkole, notabene i ve skupinách a dál samozřejmě také.

A nejen to! UEFA oznámila, že v boji o Superpohár a pak ve skupinách Ligy mistrů nasadí převratnou novinku, kterou už FIFA slíbila pro boje na MS v Kataru. O ofsajdech bude spolurozhodovat umělá inteligence, systém kamer strojově přesně určí, zda se hráč ocitl v ofsajdu. A lidé-sudí potom definitivně rozhodnou.

O technické novince už jsme v podcastu Nosiči vody hovořili podrobněji zde.

V předkolech Evropské ligy či Konferenční ligy jsme VAR neviděli. Nechci se plést, ale speciálně v Konferenční lize se asi objeví nejdříve někde v pokročilé vyřazovací fázi.

Přinejmenším teď a tady se ale píská pěkně postaru, od oka. Pomáhat mohou a musí asistenti, případně čtvrtý rozhodčí.

Kdo poradil Joau Pedru Pinheirovi, aby v Istanbulu na stadionu Fenerbahce vyloučil nebohého Stanislava Hofmanna, netuším. Proč ho vyloučil, už vůbec ne.

Obránce Slovácka, obtěžkaný už z předchozího průběhu žlutou kartou, se kdesi na půli hřiště, v nic neřešící situaci, spíš z nešikovnosti nebo smolně dotkne rukou míče. A sudí tasí druhou žlutou kartu, následně červenou. Na ukazateli svítí 48. minuta, průběžný stav 2:0 a Slovácko se může jít klouzat.

Žádný úmysl, pro který by si hraním rukou vytvářel nějakou herní výhodu, jsem v Hofmannově počínání neshledal. Podle mě portugalský sudí zaříznul Slovácko v Istanbulu jako podsvinče, aby měl domácí celek klid.

Vím, žluté karty VAR neposuzuje, pomohl by ale možná francouzskému sudímu Ruddy Buquetovi, který hlavně v situaci po 50. minutě vypadal v Edenu zmatený jako včela, zdálo se, že vůbec netuší, která bije. Naštěstí mu i bez VAR někdo jiný, asi čtvrtý sudí, poradil, že má vyloučit domácího slávistu Santose.

A to zcela správně, protože stáhl pronikajícího hráče Panathinaikosu v situaci, kdy byl takříkajíc posledním slávistou, který mu mohl přetnout „jízdní dráhu“ v cestě směrem k brance Aleše Mandouse. Že ho Santos nemusel faulovat, ale mohl ho zkusit doběhnout, to už je druhá věc.

Nejvíc debat ale k sobě připoutala žlutá karta, která se v Buquetově ruce objevila ve 40. minutě. Ukázal ji za simulování Sebastiánu Palaciosovi, a protože už byla pro něj druhou v utkání, poslal tím Buquet Panathinaikos v Edenu do deseti. Což se ukázalo jako klíčový moment, protože slávisté vzápětí obranu zkoprnělého soupeře otevřeli a skórovali.

Výprava Panathinaikosu se tím vyloučením zdála být velmi zaskočena, červenou kartu za protesty „sklidil“ i jeden z asistentů trenéra hostí.

Co se stalo? Palacios si to namířil do slávistické šestnáctky, domácí Ousou ho zakřižoval a čistě vypíchl míč. Palacios padl na zem a Buquet mu dal bez rozmýšlení žlutou kartu za simulování.

„Nesimuloval vůbec, prostě přes Ousoua přepadl,“ vyjádřil se na sociální síti bývalý ligový hráč Petr Nerad.

Jiří Moláček, někdejší mezinárodní rozhodčí-asistent, to viděl opačně, na Twitteru napsal: „Za mě famózní žlutá karta. Až bych řekl taxativní.“

Po telefonu jsem tu situaci konzultoval se dvěma jinými bývalými rozhodčími, kteří si ale přáli zůstat v anonymitě. Shodli se, že by v danou chvíli na hřišti nejspíš konstatovali, že Ousou zasáhl míč čistě a nechali by tu situaci být, protože podle nich simulování Palaciose nebylo natolik průkazné, aby za něj udělovali žlutou kartu, natož pro daného hráče druhou žlutou kartu v utkání.

Dodali, že k udělení karty je potřeba mít naprostou jistotu, že hráč chtěl simulovat. Televizní záběr prokázal, že měl Buquet v zásadě pravdu, protože se Palacios odpíchnul od země chvíli před možným střetem s Ousouem. Ale některé další atributy „loženého simulování“, jako například teatrální propnutí se ve vzduchu nebo protesty a dožadování se pokutového kopu, naplněny nebyly.

„Penalta či vyloučení má být za mě stopadesátiprocentní a to tady nenastalo,“ glosoval situaci ve studiu iSport trenér Verner Lička.

Po mém soudu by 9 z 10 rozhodčích Palaciose za tuhle situaci druhou žlutou kartou v utkání nenapomenulo. Buquetův verdikt vnímám jako velmi odvážný. A v zásadě správný, protože televizní záběr, který ovšem Buquet neměl k dispozici, ukázal, že Palacios opravdu simuloval. Ale zároveň plně chápu výpravu Panathinaikosu, že z toho všeho byla na prášky.

Sudí v Edenu dal, sudí v Istanbulu vzal. Moc rozhodčích nad fotbalem byla a bude zásadní. V dlouhodobých ligových soutěžích se mnohá diskutabilní situace časem vyváží jinou, ve vyřazovacím rytmu pohárových dvojzápasů obvykle nikoli, tady bývá smrtící. Právě tady hrají sudí opravdu zásadní roli.

VAR, případně další technologie, pravda, nerozhodují všechno. V zásadě mi ale přijde správné užívat jich co nejvíc, aby se zamezilo jasným chybám. Ti, kteří proti VAR brojí nejintenzivněji, jsou pak zdánlivě paradoxně nejhlasitější i v momentech, kdy VAR po ruce není, diváci v televizi vidí zjevnou chybu a sudímu na hřišti od ní nikdo nepomůže. Jako si to pamatujeme třeba z jarního utkání Feyenoord-Slavia.

Konkrétně na udělování žlutých karet VAR dosah nemá, zdaleka ne všechny sporné situace ze čtvrtka jsou tedy v tomto směru vhodně ilustrativní. Ani Hofmannovu ruku, ani Palaciosův pád by zrovna VAR neřešil. A v tomto ohledu tedy na stadionech ve čtvrtek nechyběl.

Nicméně tak nějak obecně mi vadí, že se musí nejen divák neustále přeorientovávat. V úterý a ve středu VAR ve hře v Lize mistrů a bojích o ni k dispozici je, zatímco ve čtvrtek v dalších soutěžích nikoli. A o víkendu v ligových utkáních v mnoha zemích už zase ano.

Chápu, že jde o ekonomiku, mít VAR pomalu na každém pohárovém stadionu v Evropě zatím zjevně není možné. Ale bylo by fajn, kdyby se k tomu rychle směřovalo. Ani VAR zdaleka nevyřeší vše, ale člověk má tak nějak lepší pocit, když je tahle možnost přítomna.

A teď rychle ještě krátce k jednotlivým zápasům.

Šeriff Tiraspol – Viktoria Plzeň 1:2, předkolo Ligy mistrů. Dokud měli sílu, působili hosté v Moldavsku velmi zkušeným dojmem, moc jim pomohlo, že je po inkasované brance nařízená penalta rychle vrátila znovu do hry. Zápas příliš nevyšel domácímu brankáři Abalorovi, který zavinil penaltu a svou chybou umožnil Plzni vstřelit i její druhý gól.

Po fotbalové stránce každopádně hráči Tiraspolu mají co nabídnout a nelze je před odvetou podceňovat. Pro Plzeň bude důležité, kolik o víkendu proti Pardubicím vydá energie, tentokrát lze asi očekávat větší rotaci sestavou. Horké počasí a cestování berou hodně sil a předkola teď mají jasnou prioritu.

Případný postup přes Tiraspol by Plzeň posunul do souboje s vítězem dvojduelu Karabach–Ferencváros (první mač 1:1). Famózní zlatý jackpot z Ligy mistrů se jeví být na dosah, Viktoria se ale nesmí nechat oslnit a musí pořád hrát svůj fotbal. Je možná defenzivní, ale účinný.

Kdyby to náhodou se Šeriffem nevyšlo, čeká Plzeň souboj o Evropskou ligu s vyřazeným z dvojice CZ Bělehrad – Pjunik Jerevan (5:0).

Fenerbahce–Slovácko 3:0, předkolo Evropské ligy. Hrál se oboustranně sympatický, pohledný fotbal, ve kterém domácím hrála do karet mimořádná kopací technika Brazilce Lincolna, autora dvou branek a gólové přihrávky, a také výše popsané rozhodnutí o Hofmannově vyloučení. A v neposlední řadě jistá naivita hostí při bránění v klíčových prostorách poblíž šestnáctky. Tady měli hráči Fenerbahce příliš mnoho prostoru.

Při vší úctě to ze strany Slovácka vypadá na vyřazení a boj o Konferenční ligu s lepším z dvojice AIK Stockholm – Škendija Tetovo (1:1).

Kdyby se stal náhodou zázrak a Slovácko se nějak přes Fenerbahce dostalo do posledního předkola Evropské ligy, utkalo by se tam o skupinu s Austrií Vídeň.

Slavia–Panathinaikos 2:0, předkolo Konferenční ligy. Slavná řecká fotbalová značka se do evropských pohárů vrací po několika letech klubového úpadku.

Na jaře se ovšem výkonnost Panathinaikosu začala výrazně vylepšovat. A Slavia měla před dvojutkáním z Řeků velký respekt.

I proto trochu předváděla kouzla a čáry, když například Ivana Schranze postavila zprvu mimo soupisku pro toto předkolo. A dopsala ho tam výměnou na poslední chvíli. I takové hrátky k pohárovým soubojům patří.

Na hřišti se Panathinaikos zprvu prezentoval dobře organizovanou defenzivou. Z konceptu jej vyvedlo až vyloučení Palaciose. Zkoprnělé hráče řeckého týmu v tu chvíli Slavia zmáčkla a krátkou přesilovku ještě před poločasem po několika šancích nakonec i gólově využila.

Santosovo vyloučení pak Panathinaikos srovnatelně nenabudilo. Slavia zápas zcela opanovala, velmi se dařilo například Usorovi, svoji třídu ukazoval Oscar i další. Slavii se tohle vystoupení povedlo, škoda že nepřidala ještě jednu branku, mohla být před odvetou ve frenetickém prostředí aténského stadionu ještě klidnější.

Pokud Slavia postoupí, utká se o Konferenční ligu s lepším ze souboje Trnava – Raków Čenstochová (0:2).