Článek
Slavia podlehla v play-off Konferenční ligy celku Raków Czestochowa „jen“ 1:2, v pražské odvetě tedy potřebuje stáhnout ztrátu toliko jediné vstřelené branky.
Jenže z toho, co příznivci červenobílých barev na malém stadionku pro 5 000 lidí viděli, na ně padla deprese.
Viděli tým se skvělou organizací hry a propracovaným presinkem. Tým sestavený z hráčů bez mimořádného talentu na kličky a střely, zato s velkou vnitřní silou a odhodláním. Tým, který měl zápas a soupeře zcela pod kontrolou. Problém byl v tom, že se tenhle tým jmenoval Raków Czestochowa.
A v mnohém svými charakteristikami připomínal Trpišovského původní Slavii. Tu se Součkem, Coufalem, Bořilem… Ne nadarmo vymyslel datový analytik Jakub Dobiáš pro czestochowského trenéra Marka Papszuna přízvisko „Trpišovský z Polska“.
Jako by se Slavia viděla v zrcadle. Tedy to, jak vypadala před třemi lety. Viděla také, kam se za ty tři roky sama posunula. A že si teď se svým předobrazem prakticky neví rady.
Raków začal zápas vysokým napadáním, opravdu velmi kvalitním presinkem. A Slavia se prakticky vůbec nedostala k žádné vlastní hře. Na hrotu plápolal zcela osamocený Lingr, kterého z podhrotu Ševčík prakticky vůbec nedoplňoval, mezi těmi dvěma zely vskutku nepřekročitelné vzdálenosti.
Slavii chyběl vlastní motor, neměla nápad, jiskru, kvalitu, vnitřní oheň. Byla prázdná.
Rakówu stačili průměrní hráči, zato zapálení pro věc a dokonale organizovaní. Plus jako nadstavba osmadvacetiletý španělský fotbalista Ivi López, co se doma pohyboval na pomezí I. a II. ligy. Ponferradina, Huesca, Gijón, Valladolid… To byla jeho působiště před příchodem do Polska. V tamní lize je teď ale král a na Slavii jeho umění v pohodě stačilo.
Žádnou protizbraň podobné úrovně Slavia v utkání nepředvedla. Stanciu střílí góly v čínské lize, technik Ewerton je zraněn, expres Sor jakbysmet.
A nikdo z hráčů, již nastoupili, žádnou nadstavbu nepředvedl. Snad s výjimkou kapitána Holeše, který se ovšem se štěstím ukopl a díky tomu náhodně skóroval.
Slavii v uplynulých zápasech pomáhala alespoň její pohárová zkušenost. Ani ta teď ale příliš nezafungovala, když po Holešově brance na 1:1 polevila v koncentraci a nechala si vstřelit lacinou branku na 2:1 pro domácí.
Při inkasovaných gólech chybovali zoufale Oscar a Plavšič. A mnozí příznivci Slavie v sestavě oprávněně, ovšem marně hledali spolehlivého Davida Juráska, který se trenéru Trpišovskému do jeho konceptu pro Czestochowou ale nevešel.
Oslnění Trpišovského genialitou pomalu mizí. Objevuje se roztrpčení. Jako mixér míchá ve stále proměnlivých sestavách obrovské množství hráčů, hovoří stále o typologii utkání, ale osa týmu se mu vytratila, je nečitelná stejně jako herní tvář.
Co chybí nejvíc, je vnitřní oheň, který v sobě nesli Souček, Coufal a spol. Pravdu mají nejspíš ti, podle nichž se vytratil i kvůli velké internacionalizaci sestavy. Holeš na hřišti všechno sám nevytrhne a nemá ani optimální formu, podobně jako třeba další mazák Olayinka.
Schází dirigentství a jiskra od Hovorky, kterého stále sužují zraněné kolenní klouby. Santos je například výtečný fotbalista, ale zápas co zápas dělá zásadní taktické chyby, jež Slavii srážejí.
Největší deviza, na kterou se tak Slavia před odvetou může spolehnout, jsou její fanoušci, kteří ji v Edenu poženou dopředu. A poskytnout tak základní předpoklad představě, že pražské utkání bude vypadat úplně jinak a Slavii do skupiny posune.
V opačném případě by v Edenu zavládlo extrémní zklamání. Věřme, že zápas v Polsku nabídl výstrahu a rozezvučí hlasitý klakson vybízející k řešení situace, kterou snad Trpišovského trenérský štáb ještě dokáže efektivně zvládnout.
Bílkův semknutý tým sahá po zázraku
Už v úterý bude jako na trní celá Plzeň. Když to Viktoria s Karabachem zvládne, dostane se počtvrté v klubové historii do Ligy mistrů. Z Ázerbájdžánu si k tomu přivezla dobrý předpoklad v podobě remízy 0:0.
Ruku na srdce: před rozehráním letošní kvalifikace by mě nenapadlo, že se tenhle v podstatě nenápadný Bílkův tým může dostat tak daleko. Nebo lépe řečeno, tak blízko k milionářské soutěži.
Všechna pozornost se upírala na to, zda v předkolech uhraje alespoň něco, a pomůže tak zadlužené klubové kase. A ejhle… Po Helsinkách a soubojích s Tiraspolem stojí 90 minut od 15 milionů eur a dalších úžasných bonusů z Ligy mistrů.
Neokázalý, nenápadný tým, tentokrát na hřišti bez hvězd typu Horvátha či Daridy. Pravda, tak jako před lety, při prvním startu v Lize mistrů, opět s Václavem Pilařem, nyní 33letým.
Jasně největší hvězdou současné Viktorie je brankář Jindřich Staněk, jenž i v Baku lapil několik těžkých balonů. Výstrahou před odvetou pak zůstává vynucená karetní absence klíčového stopera Lukáše Hejdy.
Viktoria se valí dál a dál zejména díky opravdu brilantní defenzivě, díky mnohdy vysmívanému a zpochybňovanému konceptu Michala Bílka. Každopádně konceptu funkčnímu a efektivnímu.
Přidává k němu gólové hrozby zejména ze standardních situací. A právě ten týmový oheň a semknutí, aspekty, které tolik scházely v projevu Slavie. V Bílkově a Horváthově Plzni tahle jiskra hoří. Držme jí palce, ať přeskočí i do Ligy mistrů. I takové zázraky se někdy dějí a Viktoria je zázraku opravdu blízko.
Slovácko tančí!
Nádherný večer zažili i fotbaloví příznivci na Slovácku. Není to tak dávno, co si v Uherském Hradišti vychutnali finálovou výhru v MOL Cupu nad Spartou. A teď díky tomu očesali sladké plody i v soutěži UEFA.
Tým Fenerbahce v předkole Evropské ligy se ještě jevil nad síly Svědíkova souboru. Ale play-off o Konferenční ligu proti AIK už moravský tým sehrál jako z partesu.
Švédský soupeř odjel domů na předměstí Stockholmu s výpraskem 3:0. A byť rozhodnuto ještě není, bylo by trestuhodné takový náskok promarnit.
Slovácko sehrálo skvělé představení, ve kterém kraloval další pamětník první Vrbovy zlaté plzeňské éry. Zatímco Viktoria vsadila letos opětovně na zkušenosti Václava Pilaře, na Slovácku i ve 39 letech stále rozkvétá Milan Petržela.
Vstřelil dokonce týmu AIK branku, a v pozici nejstaršího českého pohárového střelce tak překonal Pavla Horvátha, jenž podle twitterového účtu CSFotbal skóroval kdysi proti estonskému Kalju ve věku 38 let a 107 dní.
I Petržela s Michalem Kadlecem ve Slovácku potvrzují, že muži nestárnou. Ale Svědíkův tým má mnohem víc tváří.
Pro jeho herní projev je klíčový Marek Havlík. Jestli podle zdravotního stavu zrovna hraje, nebo nehraje, je pro Slovácko alfou a omegou. A měl by dostávat mnohem víc příležitostí i v reprezentačním týmu, zaslouží si to.
Navíc se pod Svědíkovýma rukama rozehrávají k velmi zajímavým výkonům i některé letní posily. Tentokrát opravdu zazářil zejména Estonec Sinjavskij, klobouk dolů.
Slovácko má svoji partii rozehranou s tříbrankovým náskokem. Plzeň má jistotu, že i kdyby to náhodou s Ligou mistrů nevyšlo, spadne přinejhorším do Evropské ligy. Největší otazník tak před odvetami visí nad Slavií.
