Článek
„Chceš-li opravdu peklem projít a princeznu vysvobodit, nesmíš ani jedinkrát dostat strach, polekat se a uhnout z cesty, i kdyby se dělo cokoli.“
Zhruba takhle nějak, tuším, instruovala kouzelná babička statečného kováře Mikeše. A od rad, které brankáři Aleši Mandousovi a jeho spoluhráčům uštědřoval před utkáním v Aténách trenér Jindřich Trpišovský, se to příliš lišit nemohlo.
Kdyby tahle slávistická pohárová sezona skončila opravdu pohádkově, mohla by vrcholit finálovým utkáním Konferenční ligy na jejím vlastním stadionu v pražském Edenu. A tahle cesta je pořád ještě otevřená. Ta vize zní možná odvážně, ale není nemožná.
Co je podstatné říct: Tahle vrátka se Slavii snadno mohla zabouchnout už ve čtvrtek v Aténách. Pomohla jí ale v samém úvodu štěstěna, která Šporarovu střelu opřela o tyč. A pak také hrdina Aleš Mandous.
Nejenže kryl několik těžkých střel a výtečným čtením hry dokázal opakovaně vyletět z brány a ukrást balon zpod kopyt pekelného trojspřeží, které se na něj co chvíli valilo.
Dokázal ale navíc udržet koncentraci v podmínkách, které trenéři označují za specifické prostředí a novináři či fanoušci za totální peklo.
„Nesmíš se podívat ani doleva, ani doprava, i kdyby se dělo cokoli, rozumíš?“ pokračovala by pohádková babička. „Ani kdyby na tebe přiletělo padesáté pivo, kolem hlavy by ti svištěl jeden zapalovač za druhým, pořád bys slyšel jen hukot jako v pekle, rozzuřené čerty na tribunách. Nezpanikař, ani kdyby tě laser oslňoval,“ mohl by od babičky převzít mentální přípravu trenér Trpišovský.
Číst si o tom nebo vidět to v televizi je arciť jiná písnička než si tohle všechno, zejména v roli brankáře, na stadionu Panathinaikosu v Aténách ve vyhroceném zápase o všechno prožít.
K tomu už přece jen cosi potřebujete. Zkušenost, charakter, vnitřní sílu, pomoc spoluhráčů a taky kus štěstí. Aleš Mandous tohle všechno ve čtvrtek zvládl a slávistickou princeznu devíti kruhy pekla ve zdraví zpátky na svět provedl a vysvobodil.
V Nekmíři mohlo být 525 obyvatel téhle vísky na Plzeňsku se svým rodákem spokojeno.
Dostat tak těžkého soupeře, jako byl Panathinaikos, už ve 3. předkole Konferenční ligy je svým způsobem anomálie. Byla dána tím, že si tenhle slavný aténský klub prošel v posledních pěti letech krizí, kdy stál úplně mimo pohárovou Evropu.
Ekonomická i sportovní síla už se mu zjevně vrací. Ale v pořádném průlomu na evropskou scénu mu Slavia dokázala zabránit. Doma zvítězila 2:0 (více zde), ale hotovo zdaleka nebylo, soupeř partii ani náhodou nepovažoval za ukončenou.
Když ale v 58. minutě odvety domácí Šporar otevřel skóre, nevedlo to naštěstí k dalšímu zintenzivnění aténského turbofotbalu. Jeho motor už se předchozími vysokými otáčkami naštěstí zahltil natolik, že musel naopak trochu podřadit. Přispěla tomu ovšem i dovedná taktická práce pražského soupeře.
Hráči z lavičky, které začal Trpišovský na hřiště posílat, dokázali lépe podržet míč ve středu pole a otupit tak další aténské hrozby. Síla slávistické lavičky se projevila i v samém závěru, když se Jurečkovi vyplatilo důsledné napadání soupeřovy rozehrávky a šikovné zakončení na 1:1 rozhodlo o postupujícím definitivně.
„Chceš-li teď až do skupiny jíti, nesmíš ani Raków Czestochowa podceniti,“ poradila by teď ještě slávistům kouzelná babička.
Pohárové kvalifikace jdou do finiše. Viktoria Plzeň hraje ve středu v Ázerbájdžánu s Karabachem a ve hře není nic menšího než postup do Ligy mistrů.
Slavia hraje první zápas s Rakówem ve čtvrtek v Polsku. A do play-off Konferenční ligy se po neúspěchu v kláních s Fenerbahce přesunul i tým Slovácka. Na svém stadionu uvítá hosty z AIK Stockholm. A týden nato proběhnou odvety.
Věřme, že tyhle leckdy pohádkové příběhy ještě ani zdaleka nekončí.
