Článek
Harry Potter je břídil. Vážně. Minimálně v případě, když ho srovnám s Jindřichem Trpišovským. Kouč Slavie sice nemá k dispozici žádnou kouzelnou hůlku nebo knihu zaklínadel, přesto ale předvádí jedno povedené kouzlo za druhým. Tak jako včera v Edenu, kde Slavia porazila LASK Linec 4:1.
Těsně po losu osmifinálového soupeře se fanoušci červenobílých museli cítit velmi spokojeně. LASK vůbec nehraje v Rakousku první nebo druhé housle. Osmé místo a konec nadějí na skupinu bojující o rakouský titul a pohárové soutěže v následující sezoně. Pravda, v Konferenční lize je to trochu jiná píseň, pět výher a jedna remíza, to zní hrdě. Jenomže je třeba vidět, že soupeři „černobílých“ byly podprůměrné týmy Maccabi Tel Aviv, HJK Helsinky a Alaškert. Důvodů k optimismu měli vyznavači sešívaného dresu, i díky velmi dobrým výkonům svých idolů v poslední době, tedy celou řadu.
Šestnáctiletá dvojčata na scéně
Ovšem situace se může změnit z hodiny na hodinu. Když se diváci v ochozech těsně před zahájením zápasu dozvěděli, že k dispozici není kromě již dříve známé jedenáctky (Jurásek, Fila, Hovorka nejsou na pohárové soupisce, Ševčík, Provod, Bořil zraněni, Oscar, Kačaraba vykartováni…) ještě duo Lingr–Schranz, tedy dva nejlepší střelci tohoto ligového ročníku, poněkud protáhli tváře. Asi i mnozí ze skalních fanoušků se poněkud nevěřícně ptali Adam kdo?, když slyšeli, že v základní sestavě nastupuje Adam Pudil, jehož dvojče Miloš si sedl na lavičku náhradníků. Dva šestnáctiletí kluci hrající za slávistickou sedmnáctku zažili zatím fotbalově největší den svého života. Adam naskočil na první poločas, Miloš posléze bratra vystřídal a odehrál zhruba sedmatřicet minut. Dokonce mohl dát i gól, jenže na gólmana Schlagera nevyzrál. Dá se napsat, že zelenáči nezklamali, s přetěžkým úkolem se poprali obstojně. První utkání za áčko Slavie, ještě k tomu na evropské scéně, to je něco, na co se nedá zapomenout.
Nic takového ale nemohl nikdo z přihlížejících před utkáním vědět. I proto se Edenem šířila jistá nervozita, protože takto poskládaný tým se na trávníku v mistrovském utkání potkal poprvé. Holeš na postu stopera, „šestku“ hrál Talovierov, Plavšič znovu levého beka, uprostřed Madsen a Traoré, k tomu již zmíněný Adam Pudil. Taky byly úvodní dvě minuty ze strany domácích hodně nervózní. Ale když máte na hřišti Sora a soupeř vám dá dostatek prostoru k rychlým protiútokům, tak si zas tak velkou hlavu s tím, jak zápas dopadne, dělat nemusíte.
Hodně rychlý „Jirka“
Myslím, že stopeři LASKu ještě teď vydýchávají sprinterské souboje s rychlonohým „Jirkou“. Upřímně, tohle se prostě na hřišti chytat nedá. Obránci se dostávají do nezáviděníhodné pozice, protože mnohdy nestačí nigerijského mladíka ani faulovat, natož čistě zastavit. Sor je drobný, lehký, díky tomu skvěle akceleruje a už po dvou třech metrech má stoper jasno, že se snaží naprosto marně, a postupně mu dochází, že to nebude úplně nejzábavnější večer. Jistě, slávistický forvard měl šanci skórovat pětkrát, šance využil toliko dvě, tady se ještě dá na mnohém pracovat. Udržet v podobných chvílích chladnou hlavu nebude k zahození. Zároveň je nutné dodat, že Sor pořádně utahal své protihráče a také jim poněkud pošramotil sebevědomí. Jistě, hrát do otevřené obrany a proti mužstvu, které bude zalezlé před vlastním pokutovým územím, to je velký rozdíl, který Sorovi bude s velkou pravděpodobností dělat nějaký ten problém. Ale jelikož v pohárových utkáních bude spíše platit první varianta, což dokázal i mač s Fenerbahce, může se Evropa docela těšit.
Slávisté uspěli i díky zvolené taktice. Už po několika minutách bylo jasné, že trenérský tým českého mistra strávil nad rozborem hry rakouského protivníka dlouhé hodiny. Šablona s rychlým přechodem do protiútoku, protože chyběli vyloženě kreativní hráči uprostřed, vycházela znamenitě. Poznávacím znamením byl dlouhý křižný pas z přehuštěné pravé strany na levou, kde měl Plavšič až neuvěřitelně volný výběh. A když už začali hosté poněkud kapírovat, odkud hrozí největší nebezpečí, přišel druhý Sorův gól – zprava. Rakouské mužstvo se v prvním poločase nezmohlo prakticky vůbec na nic. Obrana dirigovaná Holešem jim nepovolila ani to nejmenší. A když už jsem u Tomáše Holeše, nemohu nenapsat, že byl opětovně nejlepším hráčem na place. Naprosto bezchybný v defenzivní činnosti, skvěle četl hru, vyhrával souboje. Vzhledem k tomu, že situace se stopery v národním týmu před baráží se Švédskem není nikterak optimistická, nedivil bych se, kdyby Jaroslav Šilhavý svěřil stoperskou práci právě Holešovi. Formu má jako zvon.
Druhý poločas přinesl v prvních minutách něco, co bych nazval pokopávanou. Ale i tak se rodily šance. Takřka výhradně na straně sešívaných. Bah trefil zdálky tyč, Olayinka břevno. Vždy po rychlých kontrech, s postupným dobýváním branky soupeře nechtěli Trpišovského svěřenci mít nic společného. Ale ouha, několik desítek vteřin po ráně do brankové konstrukce vyrobil Olayinka velkou chybu a díky ní mohl Balič povedenou střelou snížit na 2:1. A najednou zavládly na trávníku obavy a nejistota. Slávistům se nedařilo poskládat kloudnou akci, naopak borci z Lince dostali do krve slušnou dávku sebevědomí a hodlali srovnat krok. Nepříjemné chvíle. Jenže červenobílí se včera mohli opravdu spolehnout na bleskurychlé brejky. I když už na hřišti nebyl Sor. Po pravé straně se proběhl střídající Masopust, jeho dílo dokončil přihrávkou Bah. To, co štěstěna Olayinkovi vzala, rozhodla se kapitánovi Slavie vrátit. Stoper Boller totiž centr tečoval právě k němu a nigerijský reprezentant nasadil dalšímu z obránců exportní jesle a mohl se radovat z gólu. V tento moment bylo jasné, že Slavia doma vyhraje a pojede k odvetě s velmi dobrou náladou. Čtvrtým gólem ji zanedlouho podpořil Traoré. Poté už se prakticky jen čekalo na závěrečnou děkovačku. Slávisté plán nejen splnili, ale vysoce překročili, LASK už neměl co nabídnout.
Když taktika vychází
Včerejší večerní utkání ukázalo, jak důležité pro budoucí úspěch je dokonale analyzovat slabiny a přednosti hry soupeře. Taktický plán vyšel, až na několik drobných škobrtnutí, Jindřichu Trpišovskému skvěle. I když se jeho protějšek Wieland snažil o protitahy a změnil po poločase obrannou řadu ze čtyřčlenné na tu se třemi stopery, byly brejkové situace stále tou největší zbraní slávistů. K tomu se přidala už klasická schopnost hráčů v červenobílých dresech adaptovat se na rozličné posty, byť nejsou jejich původními. Jako by Trpišovský a spol. mohli počítat s tím, že když bude marodka ještě výraznější, stačí sáhnout pro prodavače ze stánku s klobásami a on sundá zástěru, otře si ruce, nafasuje kopačky, načež zahraje skvělý zápas. Už samozřejmostí je velmi dobrá kondice a schopnost vyšťavit soupeře tak, že se modlí za poslední hvizd rozhodčího. Přesvědčil se o tom tentokráte LASK. A počítám, že ho to za týden čeká ještě jednou.
