Glosář: Šéf světového fotbalu přišel s nápadem pro migranty z Afriky

Ne, opravdu jsem nechtěl psát seriál. V žádném případě. Jenže co má jeden dělat, když se šéf FIFA Gianni Infantino v posledních týdnech chová jako špatný stand-up komik, lehce šmrncnutý postavou druhotřídního mafiána z béčkové venezuelské detektivky?

Občas se probudím s pocitem, že svět se zbláznil. Kupodivu nejde o situaci po prohýřené noci s přáteli, kdy stupeň iontové dysbalance výrazně přesáhne měsíční průměr a atakuje červenou rysku. Nikoli, jde o chvíle, kdy si říkáte, že to, co jste včera četli, přece nemůže být pravda. Jenže během pár vteřin vzpomínání máte jasno. A napadne vás, že jste raději měl jít do té hospody, než se dlouho po půlnoci probírat zahraničním tiskem a agenturními zprávami.

Nutno podotknout, že pan Infantino se v těchto měsících až dojemně pečlivě stará o to, aby bylo o čem psát a mluvit v televizních studiích. Tentokráte se pustil do vpravdě interesantní slovní ekvilibristiky na konferenci Rady Evropy ve Štrasburku.

Upřímně řečeno, nečekal jsem, že někdy někdo bude dávat do souvislosti častější pořádání mistrovství světa ve fotbale a řešení uprchlické krize.

Podle Infantina totiž světový šampionát ve dvouletém intervalu pomůže udržet africké uprchlíky v jejich domovině, a tím pádem se situace v této oblasti výrazně zklidní. Pokud mám citovat: „Fotbal se dostal do stavu, kdy menšina má vše a většina nemá nic. Evropa má mistrovství světa dvakrát týdně, protože v ní hrají ti nejlepší fotbalisté, nepotřebují další soutěže. Musíme dát šanci i lidem v Africe, pak třeba nebudou podnikat nebezpečnou cestu přes Středozemní moře.“

Já nechci být cynik a zlehčovat nelehký osud mnoha lidí, ale jak jim v jejich životě pomůže to, že uvidí největší fotbalový turnaj jednou za dva roky místo za čtyři, to mi není úplně jasné. Využívat k podpoře svého nápadu, podle mého nesmyslného, uprchlickou krizi a utrpení, to je opravdu síla.

V rámci objektivity je třeba dodat, že několik hodin po svém zhruba patnáctiminutovém vystoupení ve Štrasburku vydal Infantino pomocí oficiálního twitterového účtu FIFA další prohlášení, podle něhož byla jeho předcházející slova vytržena z kontextu a rozhodně v nich nelze hledat spojení řešení uprchlické krize a změny kalendáře světových šampionátů, nýbrž jen společnou snahu o lepší život lidí z chudých oblastí. No, jestli mi to něco připomíná, tak legendární větu: nic jsem neplatil a ta částka taky nesouhlasí.

Už tolikrát propíraná změna periodicity světových šampionů se obecně bere jako Infantinovo dítě, ale pravda může být ještě trochu barevnější. Podle všech indicií myšlenky na mistrovství světa jednou za dva roky přikvačily do centrály FIFA ze Saúdské Arábie. Právě fotbalový svaz této země podal v minulém roce nejvyšším fotbalovým úředníkům ve Švýcarsku podnět na překopání zaběhnutého systému. Jak velkou roli hrál velmi přátelský vztah Infantina s korunním princem Muhammadem bin Salmánem, se můžeme jen domnívat. Možná že při silném čaji či horké kávě dospěli tito dva významní jedinci ke společné myšlence a ta byla zanedlouho vyslána do světa v obálce s poštovním razítkem Saúdské Arábie. Ještě o něco zábavnější je celý příběh ve chvíli, kdy si uvědomíte, jak moc fotbalovou zemí Saúdská Arábie je.

Nápad podporovaný kromě jiných i Arsènem Wengerem vzbudil pochopitelně velký ohlas, z velké části negativní. Především v Evropě a Jižní Americe. Naopak pro by byla část asijské a africké federace. Z mého pohledu jde o hodně špatný recept, z něhož je na hony cítit touha vydělat na mistrovství světa dvakrát tolik peněz než dosud. Na další pozitiva zatím nemohu přijít.

Když pominu všechny termínové potíže, přetížení fotbalistů, možnosti zranění a další „podružnosti“, upozornil bych ještě na jednu věc. Čtyřletý cyklus v sobě skrývá punc výjimečnosti, něčeho velmi nevšedního. Turnaj na světové úrovni se střídá s těmi kontinentálními, prakticky neustále se hraje kvalifikace na ten či onen šampionát. Pořád ale jde o vrcholné akce, žádné pouťáky. I když neustálé rozšiřování počtu účastníků už dnes kvalitu závěrečného klání poněkud rozmělňuje.

Ale pořád je to ještě dobré. Stačí se podívat na to, jak je na tom lední hokej. Šampionát každý rok a jasná devalvace produktu, protože na mistrovství světa nehrají ti nejlepší. Možná ani druzí nejlepší. Nemám pocit, že by tento koncept nějak extrémně hokeji pomohl v rozvoji doposud tímto směrem nepříliš rozvinutých zemí. Ale na rozdíl od fotbalu hokej nemá moc na výběr. Mistrovství světa je jedinou akcí, kterou může IIHF (Mezinárodní federace ledního hokeje) pořádně zpeněžit. Fotbal má šance na finanční přítoky mnohem větší. I tak to je ale zřejmě mnohým málo.

Další pikantní ingrediencí v celé kauze je ten fakt, že nejhlasitějším odpůrcem nového pořádku je ECA, tedy sdružení evropských klubů – v současné době je členem této organizace 234 subjektů, takže jde o velmi silného hráče. ECA obvinila Infantina z toho, že chce fotbal jako takový poškodit a dostat ho pod vlastní kontrolu. A mimochodem, hlavou ECA je v současné době Násir Al-Chelajfí, katarský prezident Paris Saint-Germain. A aby toho nebylo málo, byl to právě pan Chelajfí, kdo se velmi hlasitě a kriticky ozýval, když vyšlo najevo, že Muhammad bin Salmán chce koupit zadlužený Newcastle. Docela rád bych byl muškou u debaty těchto dvou pánů. Myslím, že ti se neshodnou ani na tom, že míč je kulatý.

Ve Štrasburku použil Gianni Infantino i další šrapnel, když se nechal slyšet, že podle jeho informací od pořadatelů katarského světového šampionátu zemřeli při stavebních pracích na nových stadionech jen tři dělníci. Podle novinářských zdrojů i lidskoprávních organizací se počet mrtvých pohybuje daleko za hranicí šesti tisíc. Jak tedy současný předseda FIFA došel k číslovce tři, není zcela jasné.

Ale jak už jsem psal minulý týden, pan Infantino hraje s katarskými kartami a podle toho vypadá jeho argumentace. V jeho očích je nutné obraz pořadatelské země a pořadatelů samotných zbavit jakéhokoli smítka a kaňky. Existuje jedno slovo, které plně vystihuje Infantinovo souvětí o třech zemřelých. Chucpe. Jen aby se podobně nevzpomínalo na celou dobu úřadování pana Gianniho v křesle prezidenta FIFA.