Glosář: Proč Plzeň inkasovala mezi elitou miliony, ale i gólové příděly

Ten příběh má dva konce. A patří k němu neoddělitelně oba. Začněme tím zdobnějším, kterým se rádi pochlubíme. A tím je samotná účast českého zástupce mezi absolutní klubovou elitou, v nejnablýskanější a nejhonosnější soutěži starého kontinentu.

Přivítat v české kotlině fotbalové superznačky, jakými jsou slovutný Inter z Milána, vedle něj i Bayern Mnichov a nakonec coby zlatý hřeb programu i katalánská Barcelona, to je přece svým způsobem zázrak. Sváteční, do značné míry unikátní a veskrze nezapomenutelná chvíle. A to snad pro všechny, kdo mají rádi fotbal.

Pro samotné hráče, kteří dostanou možnost přímo na hřišti poměřit své vlastní síly s plejery, jakou jsou Müller, Mané, Lukaku, Dembele nebo Lewandowski, jde o chvíle splněných snů, jaké by svým prstenem nesvedla vyčarovat snad ani princezna Arabela. A stejně tak příležitost zahrát si na San Siru, Camp Nou nebo v mnichovské Allianz Areně. Při vší úctě, to je arciť jiný zážitek než výlet do Zlína, Karviné nebo třeba někam na Balkán.

A ať už ty zápasy skončily, jak skončily, Chorý, Kalvach, Pernica a všichni ostatní budou do konce života uchovávat v hlavě jen ten příjemnější, slavnostnější odstín celé vzpomínky. Nádech nostalgie pak všechny negativní elementy spolehlivě utlumí.

V hlavách zůstanou pocity z atmosféry v nabité Doosan Areně, která svým oblíbencům tleskala za vyhranou druhou půli v utkání s Bayernem nebo za to, jak v úterý proháněli slavné borce v rouše barcelonském, navíc zápas vyšperkovali i spoustu střel a zajímavých útočných akcí a opakovaně rozezvučeli i brankovou konstrukci.

Do toho hezkého a důležitého patří pro Viktorii Plzeň dozajista i finanční přínos celé soutěže. Od UEFA by klub měl zinkasovat nejméně 19 milionů eur. Za účast v soutěži se vyplácí 15,64 milionu eur. Za tzv. desetiletý koeficient, tedy vlastně za svou předchozí stopu v soutěži, obdrží Plzeň i dalších 3,4 milionu eur. A posléze nejspíš i nějaký menší podíl na televizních právech a podobně. To celé se ještě upřesní v příštích týdnech. Nicméně v přepočtu na koruny můžeme hovořit přinejmenším o příjmu ve výši 465 milionů korun od UEFA, což jsou peníze, které prostě jen tak někde jinde neseženete.

Lákají každého, i ty největší kluby kontinentu. A zadluženou Viktorii Plzeň vábily samozřejmě obzvlášť. Opakované sezony bez účasti ve skupinové fázi evropských soutěží se na ekonomické kondici klubu projevily vskutku citelně. Ale šéf klubu Adolf Šádek šel do rizika. Posbíral v létě ty nejlepší volné hráče, co se dali v širokém či blízkém okolí najít, sehnal pro ně výplaty, kde se dalo. A k mistrovskému titulu přidal nakonec takovou nadstavbu, až z toho jemu samotnému musela jít hlava kolem.

Právě domácí titul jako základní předpoklad boje o Champions League, jakož i následné úspěšné zápasy v předkolech soutěže, patří samozřejmě k onomu příjemnému konci provazu, který jsme začali rozplétat na začátku.

Řeč šla ale také o jeho druhém konci, který už nebyl zrovna k chlubení. Právě na něj se navázaly výkony a výsledky Viktorie v samotné soutěži. Ke zlatému pokladu od UEFA nepřihodili svěřenci Michala Bílka žádný další třpytivý nugget, šperk či bankovku. Za uhrané body si Viktoria nepřipsala nic, protože žádné neuhrála. A to se výhra cení sumou 2,8 milionu eur (68,5 milionu korun), remíza třetinovou částkou.

Viktoria nezapsala do tabulky ani bodík, což se sice jejím českým předchůdcům nestávalo, ale budiž. Podobný osud týmu, co vyšel úplně naprázdno, postihl už více než dvě desítky účastníků této velkolepé soutěže, a kvůli tomu tedy Viktoria žádné krokodýlí slzy ronit nemusí.

Ostatně to ani nemá v úmyslu. Na druhou stranu byli trenéři Viktorie viditelně poněkud podráždění skutečností, že se v médiích objevily kritické postřehy o ne zcela reprezentativních výkonech plzeňského celku v Lize mistrů, o opakovaných vysokých porážkách. A v neposlední řadě dokonce o zápisech na ne zcela lichotivé stránky kronik slavné soutěže, v níž se Plzeňští ocitli.

Bezpochyby je nutno brát na zřetel, že jim los nepřihrál ani jednoho tzv. hratelného soupeře, tak jako v minulosti například BATE Borisov nebo CSKA Moskva. Uznejme, že Inter, Bayern a Barcelona patří mezi týmy, s nimiž prohrává kdekdo a odnáší si přitom na zádech plnou nůši gólů jakbysmet.

Na druhou stranu… Našly by se pochopitelně i případy, kdy se pohádkové bytosti ve slavných dresech promění v obyčejné smrtelníky, s nimiž občas někdo uhraje i solidní výsledek. Obvykle ten, kdo se na hřiště dostaví sice s respektem, ale zároveň bez bázně a hany. A také s vírou ve vlastní schopnosti i koncentrací bez limitu.

Nutno říct, že o podobnou charakteristiku si Viktoria řekla až ve zmíněné druhé domácí půli proti Bayernu, a to poté, co ta první připomínala návštěvu ve strašidelném zámku.

O něco konsolidovanější projev než jindy snad předvedli Západočeši i v Miláně. A asi nejlepší výkon zaznamenali na závěr proti týmu Barcelony, v jehož dresu se objevili jak slavní matadoři let minulých v podobě Piquého či Alby, tak i mladší hráči s menší herní rotací. Samozřejmě co hráč, to technik par excellence, žádná rezerva. Nicméně pro barcelonský tým mohla být tentokrát limitující spíše skutečnost, že už hrál jen o čest a slávu. Z třetí příčky v tabulce, značící přesun „jen“ do Evropské ligy, už katalánský celek nemohl vyzdvihnout pražádný výsledek, ani 30:0.

A tak Barcelona předváděla chvíle výstavních kombinací, ale i utlumených pasáží, jakož i občasný nesoulad ve své nesehrané defenzivě. Budiž Viktorii připsáno ke cti, že se toho snažila využít maximálně, ale její koncovka nebyla přeci jen zdaleka tak precizní jako barcelonská. A tak z toho byla další porážka (2:4), byť po zápase, ve kterém Viktoria mohla myslet i na výsledek lepší. Dlužno říci, že ve skupině poprvé a také naposledy.

Poté, co statistici všechno sečetli a vyhodnotili, zjistili, že se Plzeň zařadila mezi BATE Borisov a Legii Varšava, tedy mezi týmy, které v dosavadní historii skupin Ligy mistrů inkasovaly 24 branek, což je rekordní maximum této soutěže.

Viktoria atakovala také pozici týmu s nejhorší výsledkovou bilancí, v níž se sloučil nulový bodový zisk s nejvyšším rozdílem záporného skóre. V tomto ohledu Viktoria „dorovnala“ zápis Dinama Záhřeb, když – stejně jako před 11 lety právě tento chorvatský klub – inkasovala o 19 branek více než vstřelila. Budiž jí připsáno ke cti, že přitom zaznamenala o dva zásahy v sítích svých soupeřů více.

Od poklesu na samé dno historie Champions League zachránili Plzeňáky v této kategorii hráči Rangers, kteří letos na podzim dopadli ještě o kapánek hůře než Viktoria. Také nebodovali a jejich rozdíl skóre byl ještě o branku hrozivější.

Někdo řekne, že jsou to jen čísla. Ale jako takřka každá statistika v sobě jisté sdělení samozřejmě nesou. Srovnatelně pasivních týmů, jejichž obrana byla jejich soupeři tolikrát úspěšně otevřena, se za dlouhé roky v historii této soutěže opravdu nenašlo mnoho.

Některé prohry Viktorie vskutku neproběhly zrovna se ctí. Je pozoruhodné, že v domácí soutěži patří právě obrana mezi její klíčové přednosti. Stejně tak fungovala prakticky dokonale i v předkolech soutěže. Leč v konfrontaci s nejlepšími z nejlepších nikoli. Koncentrace hráče nezdobila zdaleka tak masivně, jak by bylo potřeba.

A můžeme spekulovat, zda by se v hlavách viktoriánů našlo i potřebné množství víry v sebe sama, jakož i v možný úspěch svého týmu.

Jistěže si musíme být vědomi mnohých limitů a ohraničení, jež s sebou nese výkonnostní patro, v němž se odehrává česká nejvyšší soutěž, z níž vyšla právě Plzeň jako její mistr. A víme také, že výkonnostní nůžky mezi top ligami a těmi ostatními, včetně české, se stále rozevírají.

Nicméně jsou tomu pouhé tři roky, co v Lize mistrů sehrála ve skupině velmi podobného složení mnohem důstojnější roli pražská Slavia. Místo Bayernu si namalujte logo Dortmundu a uvidíte tutéž společnost, v níž sice Slavia nebodovala příliš, ale přeci jen (remízy v Barceloně a v Miláně).

Navíc ale nutno říct, že ve většině zápasů byla k bodům výrazně blíže než nyní Viktoria. A celkově Slavia sehrála v Lize mistrů roli, která byla mnohem sebevědomější a výraznější. Slavia chodila do zápasů proti elitě se skutečnou vírou, že s ní něco může uhrát, a to za použití svých silných zbraní. Zdobila ji až extrémní atletičnost výkonů, stejně jako vynikající schopnost týmu realizovat na hřišti zcela precizně strategické plány svého kouče. A ještě něco navíc: ochota na hřišti klidně i zemřít, ať už pro body, nebo pro čest a slávu svého klubu.

Ani Slavia už nyní nedisponuje tak silným kádrem jako tehdy, se Součkem, Coufalem a dalšími fungovala přeci jen jinak než dnes.

Největší rozdíl mezi tehdejší Slavií a dnešní Plzní ovšem vidím v tom, že si tehdy Trpišovského tým nezvolil domácí soutěž jako prioritu. Plzeň to letos udělala a v Lize mistrů to bylo znát. Tuhle soutěž přitom nelze hrát napůl nebo třeba jen na 90 procent. Anebo tedy lze. Ale to pak s úspěchem nepočítejte.

K narušení absolutně dokonalého nastavení přitom stačí málo. Třeba zmínka, že liga je pro klub prioritou.

Vedení Viktorie přistoupilo k této problematice s chladně kalkulující hlavou. I napřesrok totiž bude platit, že pouze a jen domácí mistrovský titul umožní nejlepšímu týmu soutěže zkusit si to zase v bojích o Ligu mistrů. Jakákoli jiná ligová příčka i domácí pohárová trofej nasměrují své držitele pouze do zbývajících soutěží UEFA, těch s „nižší svítivostí“.

A Plzni jde tedy znovu o titul. Jakkoli v Lize mistrů úplně nezářila, v dosavadním průběhu Fortuna ligy ano. Vede tabulku, neztrácí body. A v sobotu hraje se Spartou. Jsem si jist, že právě tomu v případech Havla či Buchy uzpůsobila i sestavu proti Barceloně, když jmenované poslala na trávník až v roli střídajících hráčů.

Svět je leckdy o prioritách. Viktoria si vybrala svoji cestu, není na místě ji za to jakkoli kritizovat. Jen je nutno právě tuto její strategii zmínit při hledání příčin toho, proč plzeňské barvy v Evropě nezářily zrovna zázračně.

Ať už tak či tak, každý start v Lize mistrů byl, je a bude pro český klubový fotbal svátkem. Osobně se při podobných příležitostech pokaždé trochu bojím, že právě ten český zástupce, který se s Ligou mistrů zrovna loučí, by klidně mohl být i tím posledním, kterého jsme mezi elitou viděli. Na dlouhou dobu, nebo dokonce napořád. Vyloučit to opravdu nelze.

Viktoria Plzeň nás všechny pro letošek těchto obav zbavila. A ukázala, že to pořád jde. Že zlatá brána není pro český fotbal neprůchozí, i když si to možná leckdy myslíme. Díky za ten podzim. Tak jako tak stál za to, Liga mistrů je vždycky svátkem.