Glosář: Překvapení ze ztrát favoritů přebila hrůznost Kuchtovy brutality

Fotbalisty typologie Jana Kuchty charakterizuje zkratka, že hra proti nim bolí. A Kuchta je za to ceněn, stejně jako za své góly. V červnových zápasech Ligy národů sklidil za svou bojovnost a neústupnost v reprezentačním dresu opravdu velký aplaus. A to zcela zaslouženě.

Jenže v neděli ze svého obvyklého rejstříku povykročil o notný kus vedle. Od tvrdosti k nehorázné brutalitě, která mohla skončit i významným poškozením zdraví protihráče.

Na Letné už běží nastavený čas, Sparta se mermomocí tlačí za vyrovnáním, Slovan Liberec totiž vede na favoritově hřišti 2:1. Souboj o míč vyhrává belgický brankář severočeského týmu Olivier Vliegen. Leží na zemi a balon má plně pod kontrolou. Dobíhající Kuchta mu ovšem kopačkou šlápne na hlavu.

Sudí Ladislav Szikszay mu za to zprvu udělí žlutou kartu, ale kolega od videa mu dá signál, že podle jeho názoru tahle barva nestačí. Na monitoru si Szikszay prohlédne celou situaci pozorně a zblízka. A vidí to, co předtím přehlédl. Úmysl.

„Kuchta věděl, co dělá,“ je si jist i Horst Siegl, televizní expert O2 TV Sport. „Tady už míč vážně vybojovat nešlo a on to věděl,“ přidává se v twitterových diskusích Jakub Podaný, taktéž fotbalista s bohatou ligovou zkušeností.

Žlutá karta se ruší, v ruce hlavního rozhodčího se objevuje červená. Kuchta opouští hřiště a já si troufám říct, že se na něj jen tak nevrátí.

Úmyslný útok vedený kopačkou na hlavu je prostě za hranou všeho. Kuchta v tu chvíli odhodil veškerou racionalitu, už vůbec nemluvě o kolegialitě, nebo dokonce fair play. Po mém soudu svým faulem ohrozil Vliegenovo zdraví, mohl mu způsobit opravdu těžké poranění. A Disciplinární komise LFA by Kuchtovo selhání neměla přejít jen tak nějakým obyčejným trestem na dva tři zápasy.

Pokud budeme vycházet z toho, že brankář Vliegen vyšel ze souboje bez zranění, a pokud bude disciplinárka posuzovat Kuchtův zákrok podle paragrafu, který se věnuje trestům za surovou hru, hrozila by Kuchtovi podle disciplinárního řádu stopka na jedno až šest soutěžních utkání, udělit lze vedle toho také pokutu 50 000 korun.

Za sebe bych se přimlouval za stopku na pět nebo šest utkání. Je mi líto, ale žádné polehčující okolnosti nevidím.

Pro zajímavost, nejbližší ligový program Sparty vypadá následovně: Jede do Českých Budějovic, doma s Olomoucí, do Mladé Boleslavi, doma s Bohemians, do Jablonce a doma se Zlínem.

Vedle Kuchtova nedělního skutku je debata minulých týdnů hledající vysvětlení, proč si neodstál disciplinární trest, který si s sebou nesl do Ruska, opravdu malichernou.

Ve zkratce: před lednovým přestupem do Lokomotivu Moskva byl tehdejší slávista Kuchta vyloučen v duelu s Baníkem, měl si proto odstát trest v duelu Ruského poháru, ale zapomnělo se na to. A protože ten mač Lokomotiv prohrál 0:4, nemělo už smysl jej za tohle opomenutí zpětně kontumovat na 0:3. Podrobněji popsaly tento příběh nedávné Notičky (více zde).

Chápu, že toho na Kuchtu bylo za poslední rok hodně. Po neúspěšných zápasech v předkolech evropských pohárů se loni v kabině pohádal se členy realizačního týmu Slavie. V lednu přestoupil do Ruska, v únoru ruská vojska napadla Ukrajinu a Kuchta začal slýchat, že by měl Lokomotiv opustit.

Oženil se. V barvách národního týmu pak bojoval v baráži ve Švédsku, velký ohlas měla jeho zmíněná vystoupení v Lize národů. A následně se, pro mnohé překvapivě, objevil ve Spartě. Slávistická generalita na něj na smluvené schůzce čekala marně a svou zhrzenost si nenechala pro sebe, takže kolem Kuchty vzkypěla opět kvanta zlé krve.

Kolo dějin se dotočilo ve čtvrtek ve Stavangeru, kdy Sparta vypadla z pohárové Evropy. A už v tu chvíli začaly létat éterem vtipy, že mít Kuchtu jen pro 35 ligových zápasů je při jeho platu 1,6 milionu korun měsíčně nadmíru luxusní záležitost. A co čert nechtěl, teď si Kuchta právě vyčíslenou zápasovou porci nejspíš ještě následkem disciplinárního trestu o něco sníží.

Lze předpokládat, že po dobu Kuchtovy nucené absence na hřišti dostane prostor jeho konkurent Tomáš Čvančara. A pokud se zrovna Sparta chytne, kdo ví, jaké budou další osudy Jana Kuchty, který je ve Spartě toliko na ročním hostování za milion eur. Kdyby se v létě mělo měnit v přestup, musela by Sparta další 4 miliony doplatit.

Vzhledem k tomu, že za účast v pohárové Evropě dostane letos jen pár drobných, skoro bych si tipl, že si Kuchtu nechá leda v případě zisku mistrovského titulu.

Poté, co Sparta vstoupila do sezony evropským výpadkem se Stavangerem a domácí ligovou porážkou se Slovanem Liberec, to v danou chvíli na nějaký velký hodokvas nevypadá. Ale od července do května se samozřejmě může ještě mnohé velmi výrazně změnit.

Pro Spartu hovoří mimo jiné i fakt, že norské ostudě navzdory přišlo na Letnou povzbudit rudé barvy třináct tisícovek fanoušků. A že je Priskeho svěřenci po katastrofální první půli snad přece jen trochu získali zpět na svou stranu v poslední půlhodině zápasu, kdy zemdlenou libereckou jedenáctku zmáčkli před její bránu. Lépe řečeno spíše desítku než jedenáctku, protože Kamso Mara po dlouhé minuty na hřišti jen kulhal, ale trenér Kozel už měl prostřídáno, takže prostě nebylo zbytí.

Sparta nakonec 1:2 prohrála, podobně jako Slavia, která podlehla 0:1 v utkání s Hradcem Králové. Předvedla prakticky nulovou kreativitu, nebyla schopná „votroky“ přehrát. A sama inkasovala po opravdu základní amatérské chybě. O balon nakopnutý dopředu hradeckým gólmanem slávisté vůbec nesvedli souboj, nechali ho propadnout protihráči na nohu a nepokryli ani prostrčení na nabíhajícího a skórujícího Vašulína.

Po tak trochu pouťových představeních se slaboučkým gibraltarským soupeřem v předkole Konferenční ligy se slávisté nepřepnuli do módu, který by odpovídal ligovým nárokům. A ve čtvrtek je čeká první část dvoudílné zkoušky pravdy s Panathinaikosem. Slavia musí výkonnostně rychle zabrat, jinak bude zle.

První kolo připomínalo pohřebiště favoritů, protože mistrovská Viktoria Plzeň byla v Teplicích hodně ráda za bod. Domácí dvougólový náskok srovnala na 2:2 – a v závěru „přežila“ soupeřovu penaltu, kterou vykryl brankář Staněk. Teď ji čeká Šeriff Tiraspol a další klíčový boj o klubovou čest a slávu, ale i finance – více zde.

První kola mnohdy přinášejí překvapivé výsledky, protože velké týmy ještě nejsou sehrané, štěpí svou koncentraci mezi ligu a pohárovou Evropu. A jejich protivníci jsou ještě plní sil.

Dovolil bych si podotknout, že nečekané výsledky I. ligového kola mají, tentokrát v dobrém, „na svědomí“ i rozhodčí, kteří nešli favoritům na ruku, neodevzdávali jim žádná významná procenta, jak někdy bývalo zvykem. A umožnili papírovým outsiderům hrát na co mají, aniž by je někdo držel pod krkem a házel jim polena pod nohy.

Měla by to být samozřejmost, ale v zemích českých rozhodně ne vždycky, takže díky za to, že nyní kolo v tomto duchu proběhlo – a věřme, že půjde o stav setrvalý. O prvním kole, včetně hodně nepovedeného návratu Pavla Vrby do ligy v roli trenéra Baníku Ostrava, toho povíme určitě mnohem víc spolu s kolegy Jaromírem Bosákem a Karlem Tvarohem i v další epizodě podcastu Nosiči vody. Na webu Seznam Zpráv a v podcastových aplikacích bude tradičně k dispozici v úterý po 12. hodině.