Článek
V Plzni si letos na podzim užívají exkluzivních fotbalových návštěv z Milána, Mnichova a Barcelony v rámci bojů v Lize mistrů. Do Prahy zase dorazil hvězdný reprezentační tým Portugalska v čele se supermanem Cristianem Ronaldem. A hrála se Liga národů.
Na fotbalový svátek přišel plný Eden, počasí přálo, všechno bylo skvělé, tedy až na výkon českého týmu. Ten byl pod psa. A Portugalcům ani nedalo příliš práce vyhrát v Praze rozdílem třídy 4:0.
Troufnu si tvrdit. že za dva měsíce budou patřit k favoritům MS v Kataru. Vůbec totiž nejsou týmem jednoho muže, kdepak. Země s 10,31 milionu obyvatel, velikostně tedy zcela srovnatelná s Českem, disponuje totiž tak silnou hráčskou generací, že se nám o tom může leda zdát.
Borci, kteří v sobotu v Praze nastoupili, působí v Manchesteru City, Manchesteru United, najdeme je v PSG nebo v AC Milán. Hvězdou budoucnosti je podle mě Rafael Leao, chlapík s ideální postavou (188 cm) a opravdu mimořádnou pohybovou kulturou i schopností fotbalových řešení. Jednou si na mě vzpomenete, třeba už za ty dva měsíce až bude střílet góly v Kataru.
K tomu borci jako Bruno Fernandes nebo Bernardo Silva, kteří působí dojmem, že dřív nastane konec světa, než by oni zkazili byť jen jedinou přihrávku. Speciálně se zápas povedl Diegu Dalotovi, který zaznamenal dvě branky i z pozice pravého obránce. A co se týče CR7 – i když teď zrovna není v optimální formě, a navíc mu brankář Vaclík v první půli div nepřepůlil nos, stejně má na hřišti vždycky co nabídnout. A jeho viditelný hlad po gólech je opravdu neukojitelný.
Takže tím jsme probrali to lepší v zápase. Teď pojďme k tomu slabšímu. A tím byl zjevně český tým.
Aby se dokázal prosadit proti portugalským míčovým kouzelníkům, musel by podat precizně dokonalý taktický výkon, ve kterém by každý zúčastněný musel ze sebe předvést to nejlepší. A ještě kousek navrch.
Hložkova parodie na presink
Třeba jako před časem na stejném stadionu proti Anglii. Nebo na Euru proti Nizozemsku. Šilhavého svěřenci jsou takových výkonů schopni. Tentokrát se ovšem nepřiblížili ani červnovým výkonům z první čtyřzápasové várky Ligy národů.
V nich je ctil mimo jiné výtečný presink, ve kterém tehdy vynikal neúnavný Jan Kuchta. Teď prý chtěli na presink sázet znovu. Alespoň to trenér Šilhavý říkal do televize. Upřímně řečeno, v tom případě ho jeho svěřenci hráli tak mizerně, že si toho člověk pomalu ani nevšiml.
Být na tom fotbale Karel Hynek Mácha, přepsal by ještě Máj a do své sbírky oxymóronů, tedy vzájemně si odporujících spojení slov, jako např. zborcené harfy tón či umřelé hvězdy svit, by nějak zakomponoval i Adama Hložka a jeho opakované etudy na téma, jak opravdu nemá vypadat zapojení do týmového presinku.
Jestliže flink Hložek nepresoval pořádně nejspíš nikdy v životě, tak ostatní zainteresovaní ano, ale tentokrát to tedy nebyl ten případ.
Všechno bylo jen tak nějak vystínované, napůl. Na čtvrt. Bez důrazu. Takže Portugalci, kteří prakticky jakoukoli herní činnost prováděli o půl vteřiny rychleji než Češi, měli na hřišti spoustu volného prostoru.
A to třeba i tam, kde by mělo sídlit nejzahuštěnější hnízdo české defenzivy, tedy uprostřed českého pokutového území. Jenže i tady zůstávala zcela volná průchozí zóna. Tak snadný gól přes střed obrany snad Bruno Fernandes v životě nedal. Rukou nerozdílnou se na tom spolupodíleli Alex Král s Ondřejem Kúdelou.
Když už jsme u nich… Ten první nejspíš už několik let nevyprodukoval jedinou přihrávku dopředu, ale trenéru Šilhavému se nejspíš líbí jeho účes či co, takže ho v týmu a v sestavě umíněně drží, i kdyby čert na koze jezdil. A myslet si, že Ondřej Kúdela, při vší úctě, udrží v 35 letech v indonéské lize špičkovou výkonnost, byla nejspíš představa veskrze bláhová. Neměl to jednoduché, když šel na hřiště za zraněného stopera Brabce. Ale Kriste Pane, trenére, probuďte se a hledejte nové mladší hráče, tudy už opravdu cesta nevede.
Jistěže, už před zápasem bylo možné vysledovat, že tradiční opory reprezentace na klubové scéně nezáří. Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem budou mít tentokrát s West Hamem dost možná sestupové starosti, Patrik Schick sice už nějaké ty góly za Leverkusen na podzim dal, ale zdaleka nepředvádí takovou palebnou sílu jako v sezoně předchozí.
Zmiňovaný Král za Schalke zkraje sezony nastupoval, pak ze sestavy vypadl. Třeba David Zima tráví v Turíně také víc času na střídačce než na hřišti. A tak bychom mohli pokračovat.
Upřímně řečeno, nějakým úplně jiným alternativním týmem skvělých fotbalistů v plné formě český fotbal opravdu nedisponuje, takže trenér Šilhavý do značné míry musel „vařit“ z toho, co bylo.
Maják Souček zhasl
Ale to ještě nebyl důvod vyslat na hřiště tuhle jedenáctku úplně bez formy a dynamiky. Alternativami určitě byli Kalvach do středu pole, anebo alespoň jeden z borců, kteří přišli po hodině hry jako střídající, tedy Černý, Vlkanova a Ševčík. Najednou se na hřišti objevilo trochu vzruchu a pohybu. Snad tedy někdo z nich dostane větší herní příležitost alespoň v úterý ve Švýcarsku.
Zápas nemusel skončit takovým debaklem. I Češi měli své příležitosti. Nejhezčí akci předvedli po půlhodině hry, kdy pěkně prokombinovali portugalským presinkem a vše končilo Coufalovým parádním centrem, který ale Barákova hlava přesně neusměrnila.
A před půlí dostal Schick po Ronaldově ruce ve vápně šanci zkorigovat skóre na 1:2 a vrátit týmu herní motivaci. Z penalty přestřelil. A pak už se tým jen valil z kopce. Nuzný nástup do druhé půle, to byla prostě tryzna.
Čisté svědomí neměly tentokrát ani tradiční opory. Brankář Tomáš Vaclík pustil zbytečný gól z dálky, kapitán Tomáš Souček, který jindy svítí na hřišti jako maják, kolem něhož se všechno točí, byl tentokrát na hřišti naprosto zbytečný.
A teď si představte, že by měl tenhle soubor za pár týdnů reprezentovat Česko na mistrovství světa. Obávám se, že by nás hanba fackovala.
