Glosář: Kdokoli jiný už by se ve Slavii třásl

Čtyři odehraná kola, čtyři získané body. Nezávisle na sobě registrují týmy Slavie a Slovácka ve svých skupinách Konferenční ligy bilanci na první pohled prakticky shodnou.

Jenže všechno je relativní. Zatímco pro tým Slovácka coby absolutního nováčka skupinové fáze soutěží UEFA platí, že v konkurenci týmů z Bundesligy či Ligue 1 může ve své skupině jenom překvapit a získat, což se mu daří, před Slavií jsou jiné noty, mnohem přísnější.

Klub, který hrál před třemi lety Ligu mistrů a rád by stabilně aspiroval přinejmenším na její play-off, musí brát samotnou Konferenční ligu coby soutěž třetí nejvyšší svítivosti tak trochu jako variantu z nouze. Tím spíš s nalosovanými soupeři z turecké, rumunské a kosovské ligy.

Jenže místo aby jim na potkání sekal hlavy a žhavil v myslích slávistických příznivců myšlenku na finále celé soutěže, které v květnu proběhne právě v Edenu, realita je zatím úplně jiná.

Ani jedno ze čtyř dosavadních vystoupení Slavie v Konferenční lize neproběhlo tak, že by s ním mohli být všichni navýsost spokojeni. Tým Ballkani se sice v Edenu podařilo zdolat 3:2, ovšem s variantou, že kosovský soupeř půjde dvakrát do vedení, určitě žádný optimální scénář nepočítal.

K tomu si připočtěme rozháraný duel se ziskem jednoho bodu v tureckém Sivasu a dvě prohry s Kluží. Obě zapadly do aktuální slávistické hyperkrize, v níž má celek v červenobílém zásadní problém vstřelit byť jen jediný gól, potažmo jakkoli bodovat.

Z posledních pěti utkání se Slavii vydařilo jen to ligové s Libercem (3:0). Jinak sem patří debakl 0:3 v Plzni, prohra 0:2 v Olomouci a obě pohárové prohry s Kluží. Obezličky s nálepkami typu „zápas blbec“ už přestávají fungovat.

Je hezké, ale k ničemu, že v poli mezi šestnáctkami Slavia kombinuje, drží míč a soupeře vizuálně přehrává. Fatálně totiž ztrácí tam, kde se obvykle zápasy rozhodují, tedy před oběma brankami. V obraně trpí mimo jiné nejistotou stoperů, přes které míče až nezdravě často propadají, nebo bizarními chybami, plynoucími snad z přemíry snahy. Jako když se Olayinka, patrně v pomatení mysli, rozhodl v Kluži odehrávat před vlastní brankou balon nůžkami, přičemž trefil leda protihráče a zavinil penaltu.

V útočné fázi pak Slavii fatálně schází kreativita, schopnost překvapivého nebo alespoň precizního řešení. Pár šancí, které si uklohní, totiž dokáže mařit až neskutečným způsobem, jako třeba Jurásek, před nímž v Kluži marně zívala naprosto prázdná brána. Takových šancí by se mělo při tak výrazné převaze v poli urodit mnohem víc. Leč nerodí se.

Aktuální neschopnost Slavie vstřelit branku možná překvapí leckoho, kdo jásal nad střeleckými hody, jež se donedávna v Edenu pořádaly, zejména v duelech s ligovými outsidery. Pardubice si odvážely sedmigólový příděl, Teplice a Budějovice šestibrankový.

Jenže tihle soupeři, kteří si, při vší úctě, přijeli do Edenu svůj úděl odtrpět, nemohli být pro Slavii tím správným měřítkem. A pokud to tak snad někteří hráči vzali, opravdu se zlou se pak vinou tohoto šalebného mámení potázali.

Nejenže si Slavia komplikuje možný postup z Konferenční ligy, kde se Sivasspor s Kluží dostaly už na 7 bodů a Slavia s Ballkani na 4, přičemž vítěze skupiny čeká na jaře vyřazovací kolo a druhého v pořadí vyřazovací předkolo.

Potíž je v tom, že jestli se Slavia kvapem nezbaví deky, jež na ní leží, a nezíská zpět ztracené sebevědomí a střeleckou potenci, může jí vbrzku mezi prsty nenávratně protéct vlastně celá sezona.

V lize Slavia ztrácí na Plzeň 4 body, Viktoria má však nesehraný zápas s Brnem k dobru, nutno tedy počítat až s potenciální sedmibodovou ztrátou.

A Slavii teď čeká duel s Mladou Boleslaví, v příštím týdnu vložený duel domácího poháru na Dukle, pak už víkendové derby se Spartou, duel na hřišti Ballkani, malé pražské derby s Bohemians a závěr skupiny Konferenční ligy se Sivassporem.

Prostoru k tomu, aby tým nabral sil, dočkal se uzdravení zraněných opor nebo se prostě jakkoli zkonsolidoval, je, jak vidno, minimum.

Leckdo řekne: Dukla se krčí někde v polovině druholigové tabulky, to snad nemůže být pro Slavii problém? Ale zaprvé se teď zrovna pro Slavii jeví jako problém úplně všechno a zadruhé je otázkou, s jakou nominací červenobílí do utkání půjdou. Riskne trenér Trpišovský mladou sestavu, aby pak šel do derby s co nejodpočatějším týmem? Pak může hrozit, že ztratí šanci získat MOL Cup.

A potáhne-li si s sebou Slavia svůj aktuální zmar dál a dál, může v horizontu nejbližších dvou týdnů hypoteticky ztratit šance ve všech soutěžích, v nichž startuje. To je samozřejmě nejčernější možný scénář, který lze namalovat.

Stejně tak je možné, že Slavia už v neděli rozstřílí boleslavskou obranu na padrť a pak bude kráčet od triumfu k triumfu. Téhle sluníčkové verzi scénáře ovšem v poslední době nic moc nenasvědčovalo.

Slavia se nachází v neutěšeném stavu, který se mnohdy léčí nějakou šokovou terapií, spočívající nezřídka ve výměně trenéra. Sedět ve Slavii na trenérské židli kdokoli jiný, už by se možná přinejmenším třásl. Leckdo už by si snad i pomalu začínal balit věci.

Jenže v případě Jindřicha Trpišovského a Slavie je všechno trochu jinak. Jeho pozice je nade vši pochybnost naprosto specifická. Stále platí – a přinejmenším ještě nějaký čas rozhodně platit bude –, že ať už by šéfa klubu Jaroslava Tvrdíka přepadl jakkoli silný záchvat hysterie a paniky, před případným rozchodem s Trpišovským by ho návrat chladné mysli vždy zastavil.

Tvrdík si dobře uvědomuje, kdo pozvedl Slavii na úroveň Ligy mistrů, kdo vybral a vychoval hráče, které se pak klubu podařilo odprodat za pohádkové peníze, třeba i do Premier League. A také si uvědomuje, že hledat rovnocennou náhradu za Trpišovského by bylo operací naprosto bláhovou.

Zároveň samozřejmě nejen Tvrdík vidí, že současná několikazápasová krize bez bodu a vstřeleného gólu je jen malou součástí většího celku.

Vidí, že kvalifikaci Ligy mistrů nelze hrát bez titulu, který Slavii unikl v minulé sezoně a začíná jí ujíždět i v té aktuální. Vidí, že dosavadní nepřesvědčivá vystoupení v Konferenční lize opravdu jen těžko ponoukla někoho z movitých západoevropských kupců, aby zatoužil utratit všechny poklady světa zrovna za někoho z trápících se slávistů.

Tvrdíkovi tak nezbývá než být trpělivý a Trpišovskému věřit, že tým probere. Sám tomu snad může v kabině napomoci nějakou bouřkou, nebo naopak naslibováním zlata a drahého kamení za úspěch v derby „S“ či v Kosovu.

Tak či tak, na konci podzimní sezony si určitě i na Slavii vezmou tužku a papír a udělají mezisoučet.

Připomněl bych, že je to pět let, co se Slavia, pro mnohé tehdy překvapivě, rozloučila s trenérem Jaroslavem Šilhavým. Půl roku předtím získal s týmem mistrovský titul, ale neuspěl ve skupině Evropské ligy a v lize za podzim nastřádal 14 bodů ztráty na Plzeň.

Ať už si tedy Jindřich Trpišovský drží ve Slavii jakkoli specifickou pozici, právě tyto parametry, které stály místo jeho předchůdce, se jistě vyplatí, byť zatím spíše jako malou poznámku pod čarou, připomenout i nyní.

Zatímco práce ve Slavii z podstaty věci prakticky vždy byla, je a bude pod tlakem, tým Slovácka si naproti tomu může lebedit, že v Konferenční lize může ze své pozice leda získat a hrát ji tedy bez jakéhokoli stresu.

Lepší záblesky střídá se stinnějšími chvilkami. Hlavně úvodní duel s Partizanem, v němž promarnil původní náskok a byla z toho remíza. V Kolíně nad Rýnem předvedli Svědíkovi hoši skvělé pasáže, ale do tabulky si nepřipsali nic. A velmi solidně sehraný domácí duel s Nice pokazil lacinou hrubou chybou brankář Nguyen.

Fotbal někdy píše krásné příběhy. Právě Filip Nguyen se totiž stal ve čtvrtek večer základním stavebním kamenem překvapivého vítězství Slovácka na francouzské Riviéře. Zejména v prvním poločase dokázal pochytat několik velmi nepříjemných střel, kdyby se mu dařilo o něco méně, nikdo by se nemohl divit třeba čtyřbrankovému náskoku domácího favorita.

Jenže zůstalo u jedné vstřelené branky. A Slovácko proti ležérně hrajícímu domácímu týmu, ukotvenému v pocitu, že se mu nemůže nic stát, vycítilo svoji šanci. Hosté byli najednou před brankářem Schmeichelem stále častěji, a když Tomič čtvrt hodiny před koncem vyrovnal, zavládla v domácích řadách lehká panika.

Ve fotbale se občas dějí věci, které byste opravdu neočekávali, třeba že se pár minut před koncem bude po křídle do odkryté obrany Nice řítit zrovna 37letý Michal Kadlec. Způsob jeho zastavení vyhodnotil sudí jako faul spojený s vyloučením, asi dost přísně.

Podstatné však bylo, že se trestný kop zahrával ve velmi nebezpečné vzdálenosti od branky domácích. A když hráči Nice předvedli další šílenou chybu a ve zdi se rozestoupili, mohl tudy míč z Reinberkovy kopačky vítězoslavně proletět do Schmeichelovy branky coby posel nečekaného moravského triumfu.

Statistici rychle spočetli, že vítězství v utkání skupiny jakéhokoli evropském poháru zaznamenalo dosud jen sedm obcí menších, než je Uherské Hradiště, odkud tým Slovácka na Riviéru přicestoval. Viz tweet o kousek níže.

Jedná se o opravdu krásný a nečekaný úspěch, který ostatně ocení i český koeficient, jemuž další čeští zástupci zatím bohužel nepřispívají takovou měrou, jakou by jistě sami chtěli. Tak třeba příště.