Článek
Připomínali zamilovaný pár z maturitního ročníku, jejž osud rozdělil, ale přesto (nebo právě proto) si oba budovali v myslích variantu svého opětovaného spojení jako vysněný, zdánlivě nedostupný ideál.
Jak vidno, někdy je lépe zůstat u snění. Protože když pak někoho potkáte o 18 let později, můžete snadno zjistit, že už je to někdo úplně jiný než kdysi. Uvědomíte si, že ho řeka událostí, kterou přeplaval, nemohla nezměnit.
Tak i Baník Ostrava už je dnes v mnoha ohledech jiným klubem, než který Pavel Vrba v roce 2004 opouštěl. A také trenér sám se ohromně změnil. Na Slovensku a zejména potom v Plzni vyletěla jeho trenérská hvězda vstříc nebesům a rozzářila fotbalové nebe. Jenže od té doby už pořád jenom klesá.
Náraz snílků na realitu leckdy bolí, na druhou stranu obvykle skýtá dobrou příležitost definitivně odhodit falešné iluze. A prozřít do reality a začít si klást ty správné otázky.
Kdo pomůže Brabcovi? K čemu je ředitel?
Příklad? V regionu se pořád všichni bijí v prsa, jak je pro ně Baník důležitou, srdeční záležitostí. Je tedy s podivem, že to neplatí zrovna pro šéfy největších firem z Ostravy a okolí. Proč se na Baníku neprezentují jejich loga? Proč do klubu, který miluje pomalu celá severní Morava, vkládá pořádné peníze pořád jen jeho majitel Václav Brabec?
Ne že by se na baníkovském webu dostatek sponzorských log nenašel. Nechci nijak podceňovat například možný přínos firmy Hadr & Kyblík. Ale kde jsou hutě Liberty (někdejší ArcelorMittal), kde jsou Vítkovice, Tieto nebo Třinecké železárny? Ani ťuk.
A nepatří i problematika zajišťování dalších klíčových partnerů do sféry působení výkonného ředitele Michala Běláka? Kolik velkých sponzorů přivedl? V čem spočívá jeho přidaná hodnota pro klub, tedy vedle té, kterou oceňuje dcera majitele klubu, jež Bělákovi věnovala své srdce? Hrálo někdy pro Baník, že Bělákův otec patřil do okruhu nejbližších přátel Romana Berbra? A pokud ano, má ještě Bělák klubu co dát, když tahle éra pominula?
Správných otázek není nikdy dost. Můžeme v nich volně pokračovat.
Jak se chce Baník profilovat? Jako regionální klub? Nebo velkoklub? Nebo regionální velkoklub? Jistě, to jsou jen slova, převeďme je tedy do reálnější roviny. Může ambiciózní velkoklub fungovat na bázi rodinné firmy, v níž je výkonný ředitel pro majitele nevyhoditelný, protože s ním žije jeho dcera?
Jak se v praxi realizuje oblíbené heslo, že Baník byl, je a bude postavený na odchovancích? Není už konečně namístě říci si na rovinu, že je to jen floskule bez obsahu? Nebo dokonce žvást, když nejnadějnější dorostenci jako Šmiga nebo Kukučka mizí z Baníku jako pára nad hrncem?
Proč? No přece proto, že v Baníku nevidí perspektivu dalšího uplatnění. Majitel, fanoušci a vlastně (skoro) všichni chtějí úspěch teď, hned a tady. Žádné prodlevy, žádné otálení. A to pak „neohráváte“ v lize dorostence s perspektivou, ale zkoušíte do toho dupat s „hotovým“ týmem hráčů na vrcholu sil a výkonnosti. Baník se v létě patrně mylně domníval, že takovým týmem disponuje.
Stoleté výročí chyby akcelerovalo
„Sakra, chlapi, letos má Baník sto let, tak ještě angažujeme Pavla Vrbu, když je zčistajasna volný, a to by v tom byl čert, abychom ty poháry konečně neuhráli.“ Tak nějak se v létě v Baníku podle všeho uvažovalo. I vědomí výroční sezony urychlilo pochod Baníku do pasti. A když se teď falešné zrcadlo iluzí roztříštilo, je to opravdu dobrá příležitost pozastavit se a říct si, co všechno byl blud a chyba. Co Baník doopravdy chce a jak toho může dosáhnout.
Mezi významná poučení z „krizového vývoje“ Baníku bych si dovolil zařadit větu: Klub nemůžou řídit fanoušci a jejich nálady.
Pro Baník jsou jeho četní a agilní příznivci bezpochyby velkým a významným aktivem. Chápu, že je nežádoucí, aby se tahle síla postavila proti klubu. A chápu, že majitel Václav Brabec chce být u příznivců klubu v oblibě. Ještě aby nebyl, když celou tu „srandu“ platí, slušelo by se dodat. Ale…
Není tajemstvím, že v létě už měl Václav Brabec připravenou trenérskou smlouvu pro Pavla Hapala a jeho progresivního asistenta Radoslava Kováče. Pražská Sparta ale uvolnila ze svých služeb Pavla Vrbu a mezi fanoušky ostravského Baníku se rozjela hysterická vlna ve stylu: Zbláznili jste se? Angažovat Hapala, když můžeme mít Vrbu?
Brabec v dané chvíli téhle mánii podlehl. A její výsledek jsme viděli na vlastní oči. Nepřipravená hurá akce ušitá horkou jehlou skončila tristně. A když si obě strany uvědomily, že vlastně netušily, do čeho to lezou, už bylo pozdě.
Pavla Vrbu jako by zaskočilo, s jak limitovaným kádrem musí v Ostravě pracovat, tedy ve srovnání s jeho předchozími působišti. Baník zase překvapilo, že místo geniálního trenéra oplývajícího espritem a muže žijícího pro svou vizi a lásku jménem Baník dorazil životem ztrhaný, nerudný dědek rozsévající uvnitř klubu jen konflikty a negativní atmosféru.
Vrba, trenér minulého desetiletí
Pavel Vrba byl vyhlášen trenérem desetiletí. Zcela po právu. Dlužno ovšem dodat, že desetiletí minulého. A v tom je všechno.
Je v tom i veškerá úcta směřující k jeho počáteční práci v Plzni, kde zásluhou své autentické fotbalové vize opravdu proměnil kámen ve zlato. A změnil nejen plzeňskou klubovou historii, ale i celý český fotbal, který svým příkladem přiměl k ofenzivnějšímu pojetí.
To je ovšem A, k němuž nelze nepřidat B. K nepopiratelným úspěchům a zásluhám Pavla Vrby můžeme ještě připsat postup s reprezentací na Euro 2016. Ale jako by právě na turnaji ve Francii začala Vrbova trenérská hvězda nabírat sestupnou tendenci.
Ultradefenzivním fotbalem na turnaji jako by Vrba popřel sám sebe. Po neúspěchu na Euru ze sebe ještě veřejně udělal lháře. To když div nepřísahal, že s žádnou Machačkalou nemá nic společného, aby s ní pár dní nato podepsal smlouvu. Ve zlém a s pocitem nenaplněnosti se pak znovu rozešel s Plzní, s Razgradem, se Spartou. A naposledy s Baníkem.
Zaprvé se zdá, že Vrba žije rutinou. Na časy svých revolučních myšlenek nenavázal žádnými novými, jimiž by je rozvíjel. Odborně se nerozvíjí. A lidsky se likviduje. Je zcela patrné, že náročnost prostředí, ve kterém se pohybuje, navíc ve spojitosti s dlouhodobým nenaplňováním představ, Vrbu vnitřně užírá.
Vede to k permanentní podrážděnosti, vztahovačnosti, posedlosti potřebou řešit donekonečna, co o trenérovi kdo řekl nebo napsal. Postřehy lidí z Vrbova okolí, kteří si všímají, že trenér si občas plete hráče nebo si nepamatuje, kde se hrálo před týdnem, naznačují, že uvnitř Vrbovy psychiky může rašit i hlubší problém než obyčejná únava.
Což nesmí být pro nikoho tématem k jakémukoli výsměchu, takhle věc nestojí. Pavlu Vrbovi nade vši pochybnost prospěje, když si od fotbalu nějaký čas odpočine a zkusí znovu najít sám sebe. Klidně i za pomoci terapeuta, na tom není nic ostudného. Svým způsobem by nejspíš odbornou péči uvítala psychika skoro každého z nás.
Mikloško může být ten pravý
Za velmi vydařený a nadějný krok šéfa Baníku Václava Brabce považuji nápad angažovat coby sportovního ředitele Luďka Mikloška.
To je velmi uvážlivý člověk, který zároveň není poznamenán působením v klubové sféře v pokřivených berbrovských časech. Zároveň však prostředí jako dlouholetý brankářský expert agentury Sport Invest dobře zná. Ale především prožil dlouhá léta v Anglii, kde měl možnost detailně a hluboce nahlédnout do toho, jak se dá vystavět klub na poctivých základech.
Do Baníku přišel se slovem „trpělivost“, které spojuje s tím, že úspěch nemá přijít hned, ale až ve chvíli, kdy se k němu Baník dopracuje, poté co jeho mladé hvězdy dostanou uvnitř klubu příležitost dozrát.
Naopak nulovou trpělivost projevil se zjevně nefunkčním projektem, jímž byl neslavný návrat Pavla Vrby do Baníku. Dvě výhry v jedenácti zápasech, to je prostě blamáž.
Baník se nyní podle všeho vrátí k uvažované spolupráci s Pavlem Hapalem, kterého kvůli letnímu pobláznění Pavlem Vrbou zaparkoval na slepou kolej. Vyléčeni z falešných představ a ideálů se všichni budou moci pustit do práce. Ovšem už s posunutou startovní čárou, která po vrbovském extempore dává Baníku pro zbytek této sezony jasné zadání: Konsolidovat se, zachránit prvoligovou účast a začít opravdu trpělivě a postupně budovat schody, po kterých Baník do evropských pohárů jednoho dne doopravdy dojde.
