Glosář: Jaro nakonec bude!

Dva ze tří českých fotbalových zástupců v pohárové Evropě si připravili příjemné zimní starosti. Kromě klasických ligových zápasů je bude čekat i souboj o postup do další fáze Evropské konferenční ligy. Dobře pro koeficient i českého fotbalového fanouška.

Slávisté se vydali do Berlína. Konstelace nebyla zrovna příznivá. Chlad, sníh, více než poloprázdný Olympiastadion, nový trhající se a klouzavý trávník, velká personální nouze a kvalitní soupeř z Bundesligy. To si jeden dokáže představit i poněkud jednodušší úkoly. Jindřichu Trpišovskému nebylo co závidět. Do hry nemohli zasáhnout Kuchta, Krmenčík, Ševčík, o dlouhodobých marodech ani nemluvě. Na lavičku se posadilo jen pět hráčů do pole plus náhradní gólman Sirotník. Určitým překvapením bylo, že do téhle skupiny byl zařazen i Stanciu, na jehož postu se objevil Samek. Těžkou hlavu musel mít realizační tým sešívaných i z toho, že Lingr a Bah toho v poslední době kvůli zdravotním problémům moc nenatrénovali a bylo dost pravděpodobné, že ačkoli nastoupí v základní sestavě, nevydrží na trávníku celých devadesát minut.

Union Berlín je tak trochu netypický bundesligový klub. Nejen historií, atmosférou nebo fanoušky. Ale i způsobem hry. Trenér Fischer není zastáncem kombinace od vlastní branky až k pokutovému území soupeře. Od Unionu žádnou tiki-taku nečekejte. V kolonce držení míče se mezi bundesligovými konkurenty pohybuje vyloženě v suterénu. Daleko oblíbenější jsou spíše dlouhé míče od obránců na vysunuté útočníky, rychlé brejky po získání míče při presinku a nebezpečné standardní situace.

V kádru „Ocelových“, jak zní přezdívka chlouby berlínské čtvrti Köpenick, se to jen hemží urostlými, silově výtečně připravenými borci, kteří až na výjimky nejsou žádnými nadpozemsky vybavenými techniky, ale souboje s nimi bolí. Po zemi se hraje v momentě, kdy dostane míč Max Kruse, který má výbornou kopací techniku i režisérské schopnosti. Sice už mu to tolik neběhá – on žádný velký běžec nebyl ani jako junior –, ale pro hru Unionu je nesmírně důležitým faktorem.

A právě neutralizace Kruseho byla pro slávisty předpokládanou povinností. Řekl bych, že ji až na jednu výjimku zvládli. Po sérii rohových kopů se nechal Samek předskočit a nechal Kruseho vyrovnat. Ale ve hře samotné se o berlínskou desítku velmi dobře starali Holeš či Lingr. Nedokážu si vzpomenout na žádnou další nebezpečnou akci, v níž by měl Kruse prsty. Po zápase vypadal docela otráveně, čemuž se těžko někdo mohl divit. Obecně bych velmi kladně hodnotil defenzivní činnost Slavie. Kromě zmíněné krátké fáze druhého poločasu, kdy si po centrech a soubojích před Mandousem vytvořili domácí jedinou větší šanci a z dalšího rohu skórovali, nemusel brankář Slavie vytahovat žádné zázračné zákroky. Mandous musel spíše likvidovat centry a v roli libera dlouhé nákopy na útočné duo Awoniyi–Becker, ale nemusel zasahovat proti přímým střelám.

Slávisté byli dopředu daleko nebezpečnější. Holešovo břevno, tutová šance Olayinky a nastřelená tyč doplňují ve statistice krásný Schranzův gól. Ničím takovým se borci Unionu nemohli pochlubit. Sešívaní navíc měli kopat penaltu za evidentní hraní rukou v první půli. Přiznám se bez mučení, já už po událostech minulého víkendu v české lize a po včerejším incidentu v Berlíně fakt nevím, jak to s pískáním hry rukou vlastně je.

Upřímně, on rozhodčí Obrenovič celkově pískal mizerně, ale jak mohl přehlédnout Beckerovu ruku, to nechápu. Možná se projevilo, že sudí si už tak navykli na VAR, že si bez jeho přítomnosti nedovolí podobnou penaltu odpískat. A kdo viděl, kterak hráčům Karabachu včera v duelu s Basilejí nebyl uznán gól, ačkoli míč dolétl minimálně půl metru za brankovou čáru, ten už jen znechuceně mávne rukou.

Slávisté se nenechali otrávit a tvrdě odpracovali celý zápas. Co naběhali Olayinka se Schranzem, to je na pochvalu před nastoupenou jednotkou, roli stopera skvěle zvládl Masopust, moc se mi líbil Ousou a tak by se dalo pokračovat. Myslím, že trenér Trpišovský bude spokojen především s tím, že jeho svěřenci se prezentovali jako soudržný tým, v němž každý hráč podřídil vše úspěchu celku. Jasně, i slávisté dělali chyby, ale klady výrazně převažovaly. Tím hlavním je samozřejmě postup po vybojované remíze.

Play-off o setrvání v Evropské konferenční lize má před sebou i velký rival slávistů z Letné. Před zápasem s Bröndby se psalo o tom, jak je dánské mužstvo ve formě, drží sérii neporazitelnosti a jak to vůbec bude složitá práce pro tým Pavla Vrby. Na to odpověděli Letenští ve stylu „hold my beer“. Určitě jim velmi pomohlo, že po delší době opět mohl nastoupit Pešek. Najednou byla útočná hra Sparty výrazně rozmanitější. Ale jestli bych něco vyzdvihl ještě o něco více, byla by to souhra obranné čtyřky. Se železnou pravidelností se jí dařilo vystavovat ofenzivní hráče Bröndby do ofsajdových situací, a tím pádem si gólman Holec ani moc nezachytal. Sem tam se o slovo přihlásil Hedlund, ale nic, co by zastavilo dech sparťanských příznivců, se před brankou Sparty nedělo.

Letenští měli jednoho pomocníka i v kodaňském mužstvu. Jeho brankář Hermansen nezažil úplně nejlepší večer. Těsně před koncem poločasu si špatně nakročil proti střele Hancka z volného přímého kopu, před druhým gólem Hložka vyrazil Peškovu střelu jen před sebe a pak jen se zájmem sledoval, stejně jako jeho kolegové obránci, jak se situace vyvine. Po tomto druhém gólu se ve Vrbově táboře mohl rozhostit mír a klid. Jenže to by se nesměl Wiesner dvakrát zachovat jako nezkušený dorostenčík. Nejprve šavlovačka nohama po odpískání, po pár minutách druhá žlutá za evidentní – a zbytečný – faul rukou. V takovém utkání si prostě podobné chování hráč nemůže dovolit. Sparta šla do deseti a hrát se měla ještě půlhodina, to se může stát opravdu cokoli. Naštěstí se podobné hlouposti dopustil čtvrt hodiny před koncem i Ben Slimane a také zamířil pod teplou sprchu po druhé žluté kartě. I tak si ale myslím, že Pavel Vrba bude mít směrem k Wiesnerovi před dalším tréninkem takovou menší přednášku.

Samozřejmě, setrvání dvou českých týmů v evropských bojích i na jaře je dobrou zprávou. Na druhou stranu, Slavia měla velkou šanci – i díky losu – hrát Ligu mistrů nebo Evropskou ligu, i sparťané pochopitelně mysleli o patro výše. Ale realita je zkrátka realita. Pokud pražská „S“ zaválí v Evropské konferenční lize a ukopou ještě nějaké to kolo, fanoušek se zlobit nebude. A pokladníci jakbysmet.