Článek
Dvě pražská „S“, dva naprosto odlišné pocity po posledním kole základní části fotbalové Fortuna ligy. Slávisté víceméně v poklidu uhájili první místo v tabulce, naopak sparťané na něj ztrácejí sedm bodů, což věru není málo.
Ze sparťanského tábora bylo v minulých týdnech neustále možno poslouchat teze o tom, že letenští v žádném případě nevzdávají boj o titul, že ten je hlavním cílem pro tuto sezonu. Nic proti, takový klub jako Sparta žádné jiné cíle mít ani nemůže a je logické, že dokud existuje alespoň teoretická možnost sáhnout si na vytouženou trofej, musí pro naplnění této představy udělat maximum.
Jenže… to nesmíte v utkání v Olomouci prohrát. Protože tím pádem se ze zisku mistrovského primátu stává spíše fata morgána, jelikož na vedoucí příčku ztrácíte sedm bodů, na druhou šest a k dispozici máte pouhopouhých pět utkání. Stará floskule říká, že nic není nemožné, ale v tomto případě se dá poměrně lehce zpochybnit.
Chválené zbraně ve stínu
Olomoučtí diváci, kteří zavítali na stadion, se nejspíše nestačili divit. Nejspíše si říkali, proč to ti naši kluci nehrají pokaždé tak jako dneska proti Spartě. Vysoká míra bojovnosti, až na malé výjimky velmi důsledné plnění obranných úkolů, dostatek sebevědomí a dva vstřelené góly. Určitě překvapení po jinak matné sezoně Sigmy. Asi je někde problém, když podobný výkon olomoučtí fotbalisté předvedou jen výjimečně.
Pravda, sparťané Hanákům vyšli nečekaně vstříc. Poměrně rychle inkasovali, druhý gól na sebe také nenechal dlouho čekat. A jako už tradičně letenští opět dostali gól po rohovém kopu. Beneš si lehoučce poradil s „bránící“ dvojicí Vitík–Čvančara a Pavel Vrba se musel cítit jako ve špatném snu.
Na rozdíl od Sigmy mi Sparta připadala nedostatečně koncentrovaná na zápas, jako by převládl dojem, že se po sérii vítězných utkání nemůže nic stát. Chyběla bojovnost, což velmi kontrastovalo s přístupem borců Sigmy, kteří se vrhali do střel, vyhrávali souboje, polykali metry a kilometry. Od adepta fotbalové Evropy zkrátka čekáte více než jednu šanci v prvním poločase a dvě v samotném závěru utkání, když už domácí mysleli především na udržení dvougólového vedení.
Dvě naposledy hodně hlasitě chválené zbraně Sparty tentokráte zůstaly stát ve stínu. O Dočkalovi nebylo ve středu hřiště prakticky slyšet, Hložka se podařilo domácí defenzivě dostat do klidového módu, v němž se nepropracoval ani k jednomu opravdu nebezpečnému zakončení. Jedna povedená střela zpoza velkého vápna je málo.
Zkrátka to nebylo chvályhodné vystoupení Sparty, klady by se hledaly opravdu těžko. Sparťanští fanoušci museli být z toho, co viděli, hodně zklamáni, naštvání čišelo po zápase i z Pavla Vrby, který svůj tým ve vyjádření po utkání z boje o titul odhlásil.
Všechno zlé může být pro něco dobré. Vzhledem k absenci Hancka a Čelůstky se do nominace pro duel v Olomouci dostal mladý stoper béčka Patrik Vydra. A nejen do nominace. O poločase vystřídal Součka, a měl tedy k dispozici při debutu v lize hned 45 minut. Další jméno, které si mohou znamenat sparťanští fandové do notýsku s titulkem budoucnost a lepší příští.
Poněkud nalehko začali dostaveníčko se Zlínem slávističtí plejeři. V úvodních minutách díky nepřesnostem a nedůslednostem v podání obránců sešívaných se hned několikrát hnali žlutomodří do šancí, především Dramé na sebe upozornil. Ale zároveň potvrdil to, že řešení těchto situací není jeho silná stránka.
Obhájce titulu se rozjížděl pomalu. Ale rozjel se. A domácí publikum opět mohlo vyvolávat jméno Stanislava Tecla. Kolikrát mu sice nemůže přijít na jméno, když nepromění i velké šance, ale Jindřich Trpišovský na současného kapitána nedá dopustit. I včera Tecl pracoval na velkém prostoru, rozbíjel obranu soupeře a hlavně znovu dokázal skórovat. Po centru Baha překonal Rakovana, zapsal si šestý gól v sezoně a určil, kudy se zápas bude ubírat.
Další a další gólmanské kiksy
Tím spíše, že zanedlouho se s velkou dopomocí Rakovana dočkal vstřelené branky i Provod. Ano, možná byla střela lehce tečovaná, ale chytat nízkou střelu s roztaženýma nohama, to je něco, co k záchvatu vzteku přivede trenéra i ve čtvrté třídě.
Jako by neveselý seriál o chybách brankářů neměl končit. Stačí si vzpomenout na slávistické brankáře v evropských pohárech, jabloneckého Hanuše o víkendu, včera se přidal Rakovan. A nebyl sám. Vyběhnutí pardubického Markoviče a lehounký gól Papadopulose také stály za to. Kuriózní je, že ve všech uvedených případech jde o brankáře nějakým způsobem spojené se Slavií. Inu, svět je malý a o náhody v něm není nouze. Život tropí hlouposti.
Slávisté si dokráčeli pro tři body nakonec ve velké pohodě. Výkonnostní rozdíl mezi červenobílými a Zlínem byl více než zřetelný. Když jsou spolu ve středu hřiště Provod s Holešem, roste síla Slavie takřka exponenciálně, Jurásek je určitě budoucnost.
Jsem zvědav, jak bude Jindřich Trpišovský řešit otazníky kolem stoperů. Pokud má být dvojice Kúdela–Hovorka tou první nasazenou, jak to v tento moment vypadá, nebudou mít Ousou a Kačaraba lehké spaní. Otázkou samozřejmě je, jak bude zkušeným středním obráncům držet zdraví, protože ono je jejich největším soupeřem. Slavia je bude potřebovat, čekají ji velmi vyhrocené zápasy a jednobodová diference prvního a druhého místa je skutečně mikroskopická. Na druhou stranu sešívaní v nadstavbě přivítají Plzeň i Spartu doma a to je veledůležitý faktor.
Plzeňská Viktorka napsala další kapitolu knihy, v níž jednotlivé příběhy ani v nejmenším nevybočují z daného formátu. Nemusí soupeře nijak válcovat, ale tu dá gól, tentokráte v Mladé Boleslavi dokonce dva, a body jedou směrem k pivovaru, protože obrana zase nebyla překonána. Západočeská pohoda. S muži Michala Bílka se musí počítat, těžké to s nimi bude mít úplně každý.
Ve skupině o záchranu to může být řežba. Karviná si lokla vzduchu těsně nad hladinou a snaží se k sobě stáhnout Pardubice, které si ne a ne vzpomenout na to, jak to vlastně hrály minulou sezonu. Hodně hořký perník kousali pardubičtí na karvinském stadionku. Třikrát inkasovat v utkání, kdy jde o bytí a nebytí, to vám potom příšerně dlouhá cesta autobusem do Pardubic utíká zatraceně pomalu.
Je dost dobře možné, že na východě Čech se začnou hodně silně zajímat (stejně jako v Teplicích nebo ve vršovickém Ďolíčku) o to, jestli vůbec nastoupí některé z druholigových mužstev do baráže. Tuto problematiku ostatně dosti podrobně probrali Nosiči vody ve svém nejnovějším díle. Klidně se může stát, že z letošní baráže toho moc nezbude. Za pár týdnů budeme moudřejší.
