Článek
Už je to pět let, co manažer Adolf Šádek přišel na předsezonní tiskovku Viktorie Plzeň s právě nařezanými pruty, aby tak demonstroval, že západočeský klub jde do boje s pražskými celky s klacky proti tankům.
Tehdy šlo o poměr zhruba 600 milionů korun na plzeňské straně vůči miliardě, jež tehdy byla jak na straně Slavie, tak i Sparty.
Přesto tenkrát Viktoria Plzeň s Pavlem Vrbou na střídačce na domácí scéně triumfovala, a kvalifikovala se tak přímo do Ligy mistrů. Vydělala v ní a v následném pokračování v Evropské lize přes 807 milionů korun.
Ale to bylo zatím naposled, co do klubové kasy přitekly velké peníze. A i tyhle vysoké finanční prostředky se na západě Čech postupně utratily, projedly.
Právě příjmy od UEFA, tedy za sportovní úspěchy v pohárové Evropě, pomáhaly Viktorii Plzeň po řadu let naplnit rozpočet v dimenzích, ve kterých pražským „S“ dokázala plně konkurovat.
Následovaly ovšem tři ročníky bez startu ve skupině evropského poháru, tedy bez tohoto příjmu. A plzeňská kasa se vyprázdnila. Dlouholetý majitel klubu Tomáš Paclík prodal Viktorii právě Adolfu Šádkovi, a to za relativně symbolickou sumu 2 milionů korun.
A teď se Šádek musí činit sám. Rozpočet podle všeho stáhl někam ke 320 milionům korun na sezonu. Pro orientaci: Sparta teď roztáčí přibližně dvojnásobek, Slavia zhruba trojnásobek.
Titul uhraný na dluh
Podstatné ale je, že Šádek plní rozpočet svého klubu přinejmenším z poloviny z úvěrů, prostě na dluh. Podle zákulisních zpráv mu půjčily banky, hráčské agentury i subjekty mimo fotbal. Své peníze budou chtít samozřejmě dříve či později zpátky. A hlavně už je za dveřmi další sezona, kterou bude opět potřeba zafinancovat.
Šádek otevřeně říká, že hledá investora, nového akcionáře, strategického partnera, prostě někoho, kdo do klubu peníze naleje. A pár takových zahraničních skupin se podle všeho kolem Viktorie točí.
Včetně skupiny Davida Blitzera, jež vlastní fotbalové kluby Augsburg či Alcorcón. A podíl v Crystal Palace. Tahle skupina už se ovšem nedohodla na holportu se Slavií, potažmo jejím čínským vlastníkem. A zatím si nepadla do náruče ani se Šádkem a Viktorií Plzeň.
Vypadá to, že Adolf Šádek roztočil ruletu. Nebo dokonce extrémně riskantní, život ohrožující ruskou ruletu. S tím, že letos to vyjde a do evropských pohárů se Viktoria vrátí a vydělá na dluhy, v lepším případě i na další provoz.
Aby bylo jasnější, jaké možnosti se tu zhruba naskýtají: Sparta vydělala v uplynulém ročníku Evropské ligy 137 milionů korun. Slavia se v Konferenční lize dostala do čtvrtfinále a k součtu 200 milionů korun. A to nemluvíme o Lize mistrů, kde se létá na ještě mnohem nabušenějších raketách.
Není divu, že Michal Bílek, který loni v létě nastoupil do Viktorie Plzeň jako nový trenér, dostal pro tuto sezonu jasný úkol: kvalifikovat se do předkol evropských pohárů. A v nich pak uhrát postup do nějaké jejich skupiny.
To všechno v situaci, kterou jsme si popsali, kdy už ani příměr s pruty proti tankům realitě zdaleka nepostačoval, nůžky se jevily jako ještě rozevřenější. A po ekonomické stránce nade vši pochybnost stále rozevřené jsou.
Navíc připomeňme, že v uplynulém soutěžním ročníku dovedl Adrián Guľa plzeňský tým pouze k páté příčce. Obecně se mělo za to, že éra Viktorie Plzeň už se opravdu drolí v historický prach. A sázkové kanceláře vypisovaly na titul západočeského klubu kurzy kolem 25:1.
Pro zajímavost: Při pohledu do čerstvé nabídky bookmakerů zjistíme, že zhruba takový kurz je teď vypsán třeba na remízu v utkání hokejistů Česka a Velké Británie na blížícím se MS ve Finsku. Čili asi nijak zvlášť pravděpodobná věc.
A vidíte to. Když se od předsezonních prognóz přeneseme do středečního večera, uvidíme skupinku vousatých mužů, jak na ploše stadionu v Mladé Boleslavi, kde před chvílí sami vyhráli zápas s „domácím“ Hradcem Králové, sledují na mobilu poslední minuty utkání Baník–Slavia. To končí remízou. A Plzeňští rozjedou oslavy titulu. Stejně nečekaného, jako byl ten úplně první v sezoně 2010/11.
K titulu dokráčeli a už se budou moci oholit. Speciálně trenér Bílek se na to těšil jak na smilování.
Co je ale podstatnější: Za poslední tucet let triumfovala včera Viktoria pošesté. Slavia si za tu dobu připsala 4 tituly, Sparta a Liberec po jednom.
Pokud ještě nedojde k nějakým změnám a posunům, měla by Viktoria Plzeň naskočit v létě do 2. předkola Ligy mistrů. Otevírá se tak před ní možnost vrátit se k milionům. Když to nevyjde v Lize mistrů, může se tým ještě propadnout do kvalifikace Evropské ligy, odtud pak do kvalifikace Konferenční ligy. Pokud bude platit současné nastavení, potřebuje na té cestě alespoň někoho porazit, zatím žádnou skupinu jistou nemá.
Spousta fanoušků i expertů říká, že se svým defenzivním stylem nemá Viktoria Plzeň v Evropě mnoho šancí uspět. Na druhou stranu na konfrontaci se Slavií a Spartou jí to stačilo, tak proč ne přinejmenším na kvalifikaci soutěží UEFA?
Viktoria Plzeň získala titul v opravdu obtížné situaci, nejméně komfortní za celé ty roky, co se hřeje na výsluní nebo v jeho blízkosti.
Není tajemstvím, že platby vůči hráčům či trenérům se zpožďují, nechodí v plné výši nebo vůbec. Jenže v Plzni dokázali z téhle nevýhody udělat výhodu.
Tradiční semknutí se v boji proti pražským protivníkům se tentokrát posunulo na vyšší stupeň, k semknutí se pro zachování vlastní existence. Prakticky doslova. Tým si uvědomil, že aby bylo na živobytí, musí si ho vydobýt.
A místo aby to hráče zdrtilo a zdeptalo, stal se pravý opak. Hráli o to líp.
Viktoria dokázala čerpat z toho nejlepšího, co se v klubu za poslední léta nastřádalo. Infrastruktura, know-how, kvalita lidí i v širším realizačním týmu.
Morous a srandista. Funguje to
Vytvořila se nová trenérská dvojice, která je na první pohled tak nesourodá, že možná právě díky tomu skvěle zafungovala. Lehce morousovitý velmistr opatrné defenzivy Michal Bílek se potkal s Pavlem Horváthem, veselým chlapíkem s obrovskou kreativitou, a to nejen ve vymýšlení ptákovin, ale třeba i nových řešení standardních situací.
Vytvořila se osa týmu, která se odvíjela od jasně nejlepšího gólmana ligy Jindřicha Staňka přes stopera Lukáše Hejdu, středopolaře Lukáše Kalvacha, který v úvodu sezony týmu pro zranění scházel, ale v jejím závěru byl o to lepší. No a vpředu střílel góly Jean-David Beauguel, když to náhodou nešlo, zaskočil Tomáš Chorý.
Výběr posil ve složení Mosquera, Sýkora, Santos byl chirurgicky přesný. Tohle všechno je třeba Viktorii přiznat. A také skvělou efektivitu. Kráčela sezonou, nepředváděla nic oslnivého, vycházela z opravdu propracované poctivé defenzivy. Ale obvykle přitom vyhrávala.
Celkem 16 z dosavadních 25 výher v ligovém ročníku Plzně bylo dosaženo rozdílem jedné branky. Takhle to prostě je: týmy, které i z mála dokážou vytěžit maximum, vyhrávají soutěže.
Když se všechno sečetlo, posbírala Viktoria Plzeň nejvíc bodů a už nemůže být předstižena. Je mistrem, zaslouženým mistrem a nikdo to nemůže zpochybnit.
Je velkým překvapením, že Slavia na předchozí tři tituly v řadě nedokázala navázat čtvrtým korálkem. Hledání důvodů, proč se jí to nepovedlo, si jistě zaslouží samostatný text. Takže dnes jen ve zkratce: dohnala ji tentokrát mimo jiné roztříštěnost koncentrace a sil mezi evropské a domácí boje. A velká „únava materiálu“, možná trochu i mentální, ale hlavně fyzická. K tomu překombinovanost změn v brance a stoperské dvojici, někdy vynucená, někdy nadbytečná.
Slavia nastřílela o 17 gólů víc než Viktoria. Ale inkasovala o 4 branky více. Zdá se to být jako malý rozdíl. Ale projevil se. Plzeň odehrála 34 zápasů na 21 inkasovaných branek. V tom byla o krapet lepší než Slavia a výrazně lepší než zbytek konkurence. Útok má Viktoria se 62 vstřelenými brankami zhruba stejně úderný jako Baník Ostrava (60), tady jsou Slavia (79) a Sparta (70) lepší. Ale celkově prostě ne.
Co si budeme povídat, kdo chce uspět v české lize, musí prokázat patřičnou protřelost, bezskrupulóznost a silný žaludek i v zákulisí. Nemá smysl vytvářet si v tomto ohledu o Adolfu Šádkovi sebemenší iluze. Fotbal po česku dělá se vším všudy, ať už se mu o toho blýskají lakýrky, nebo se zrovna v holínkách prodírá bahnem a stokou.
A někde poblíž se vždy plazí jeho věrný přítel Martin Svoboda alias Chřestýš, chlapík už podruhé trestně stíhaný pro podezření z fotbalové korupce.
Mnozí si jistě vzpomenou na podivně neuznaný gól Teplic na plzeňském stadionu. Mnozí budou ještě diskutovat o tom, že zatímco proti Slavii opory Hradce Králové nastoupily, včera proti Plzni nikoli, ať už z legitimních, či zástupných důvodů.
Jistě, pár takových střípků se vždycky najde. A pokud příznivci Slavie reptají, měli by si vzpomenout na Jana Nezmara, dosud nevysvětlenou pohledávku Romana Berbra za Slavií a na biblické rčení: Kdož jsi bez viny, hoď kamenem.
Slavia ztratila titul, když zápas s Hradcem prohrála, a umožnila tím Plzni, která ji v tabulce předskočila, hrát v Edenu v nadstavbě na remízu. A ačkoli šla Slavia v zápase do vedení, dovolila ještě soupeři dostat se v koncovce zápasu do svého pokutového území, kde se péčí polského arbitra urodila penalta.
Odmyslíme-li si Poláka, může si za všechno ostatní v tomto ohledu Slavia sama. Tím je řečeno vše.
Ať už se to někomu líbí, nebo ne, Viktoria Plzeň je zcela právoplatným a nezpochybnitelným mistrem ligy. Když se všechno sečetlo, byla v ní nejlepší. Novopečeným šampionům se sluší pogratulovat.
A Šádkova ruleta se točí dál!
