Článek
Řekněme si na rovinu, že přijít k soudu, kde vám jde skoro o všechno a na novinářský dotaz ohledně aktuálních pocitů tam odpovědět „Bod s Alkmaarem, dobrý“, nejspíš dokáže jen jeden člověk na planetě.
O pár desítek minut později už ale Miroslav Pelta v hlavě tabulku Konferenční ligy UEFA s jeho FK Jablonec rozhodně neměl. To když si z úst soudkyně Lenky Cihlářové vyslechl, že byl shledán vinným z několika trestných činů, měl by proto strávit šest let ve vězení a uhradit finanční trest 5 milionů korun.
Podobná novinka tou dobou drtila i Simonu Kratochvílovou, svého času náměstkyni na ministerstvu školství. Právě téhle svojí funkce podle výroku soudu zneužívala a navedena tehdejším šéfem fotbalového svazu Peltou manipulovala se státními dotacemi pro sport. Kratochvílové to „hodilo“ 6,5 roku kriminálu a 2 miliony v kolonce finančního trestu.
S jejich zsinalými tvářemi kontrastovaly výrazy Miroslava Jansty, šéfa České unie sportu, jeho generálního sekretáře Jana Boháče, bývalého šéfa ministerské sportovní sekce Zdeňka Břízy, potažmo zástupců ČUS a fotbalové asociace, coby obžalovaných právnických osob. Ta část obžaloby, která se týkala jich, totiž v očích soudkyně neobstála. A dotyční byli zproštěni viny.
Pelta, Kratochvílová i zástupkyně státního zastupitelství se odvolali, takže se celý příběh se všemi zúčastněnými posouvá k Vrchnímu soudu v Praze, nicméně i nepravomocný výrok, který v pátek zazněl ve Spálené ulici, tedy u Městského soudu v Praze, dozajista stojí za bližší prozkoumání.
Jeden z nejčastějších dotazů na sociálních sítích se pídil po tom, proč z toho všeho někteří „vyklouzli“, zejména pak v tomto ohledu zajímal veřejnost dr. Jansta, bývalý poslanec a dlouholetý lobbista, který toho o prolínání české politiky a byznysu ví nejspíš víc, než bychom chtěli vědět. A vedle toho řídí i basketbalový svaz spolu s Českou unií sportu (ČUS), někdejším ČSTV.
Když si příjemce dotace spíchne program sám
Tady je třeba si nastínit, že se na ministerstvu rozdělovaly dva základní typy sportovních dotací: investiční a neinvestiční. A tohle rozdělení kopírovala i obžaloba, která v obou větvích shledávala nezákonná pochybení. Na rozdíl od soudu.
Neinvestiční dotace zahrnují několik programů, ze kterých je mimo jiné financována činnost sportovních svazů (typu FAČR) nebo střešních sportovních organizací (typu ČUS). V roce 2017 se stalo, že se k Peltovi a Janstovi dostala informace o tom, v jaké výši spočítali dotace pro činnost FAČR a ČUS na ministerstvu. Oba pánové se zhrozili, protože to měli předběžně spočítané jinak. A oslovili tedy úředníky z ministerstva, jmenovitě Simonu Kratochvílovou a Zdeňka Břízu, aby to napravili, což se stalo. A FAČR i ČUS dostaly víc, než jim bylo původně přiděleno.
V kostce řečeno: To, co jsme právě popsali, byl podle státního zástupce Ondřeje Trčky trestný čin. A podle soudkyně Lenky Cihlářové nikoli.
Soudkyně přistoupila na argumentaci vycházející z toho, že se v inkriminovaném období příslušné dotační programy spoluvytvářely v rámci platformy Národní rady pro sport, kterou tvořili zástupci sportovního prostředí. Pelta s Janstou byli dokonce v rámci určených pracovních skupin garanty příslušných dotačních programů.
„A nelze se tedy divit, když pan Boháč garanta programu pana Janstu informoval, když podle něj došlo k nesrovnalosti. Tím nijak nepochybil,“ zmínila soudkyně Cihlářová v odůvodnění svého rozsudku, který jmenované zprostil viny.
Přijde vám na makovici, že si budoucí příjemci dotací sami připravovali dotační programy, a když pak státní úředníci dotační příspěvky spočítali, hodili jim jejich budoucí příjemci jejich výpočty na hlavu a vedli je k úpravám?
Nejvyšší kontrolní úřad na podivuhodnost tohoto systému ministryni Kateřinu Valachovou upozornil. A ona sama tvrdí, že mu učinila přítrž. Jen se na to nenašel žádný písemný doklad.
Tím pádem soudkyně vyšla z toho, že tohle všechno bylo legální. A zjištění, že se podobným způsobem opravovaly výsledky výpočtů plnění dotačních titulů pro jednotlivé sportovní svazy a organizace také o rok dříve, interpretovala jak další argument pro tvrzení, že šlo o zaběhnutou praxi.
To ještě nemusí znamenat, že tato činnost nebyla nezákonná. Podle soudkyně Lenky Cihlářové ale k porušení zákona nedošlo.
Říkám na rovinu, že jsem právní laik a stanovisko paní soudkyně tedy nemíním rozporovat. Jen by si tedy z mého pohledu zasloužil „pětadvacet na holou“ státní aparát, který podle tohoto výkladu delegoval na Peltu s Janstou roli tvůrců a kontrolorů dotačních programů prakticky i s exekutivní, tedy výkonnou mocí, což je po mém soudu katastrofa.
Nezbývá než věřit a tiše doufat, že současná Národní rada pro sport, zřízená při Národní sportovní agentuře, funguje opravdu pouze a výhradně jako poradní orgán předsedy NSA, tak jak byla ustanovena. A ne jako za ministrů Chládka a Valachové, kdy oběma ministrům zjevně přerostla přes hlavu způsobem naprosto nehorázným. Nicméně podle výroku soudu nikoli nezákonným.
„To jsou Žabovřesky, to je Katka“
No a teď druhá část příběhu, spojená s investičními dotacemi. Tady to fungovalo tak, že když si váš oddíl nebo tělovýchovná jednota chtěl zrekonstruovat tribunu, vybudovat „umělku“ nebo třeba rovnou postavit nový stadion, sepsal žádost a tu pak na ministerstvu podle daných kritérií obodovala expertní komise.
Tedy teoreticky. V praxi to fungovalo tak, že se obžalovaní Pelta s Kratochvílovou sešli v bytě na Senovážném náměstí a o tom, kdo tuhle dotaci dostane, nebo ne, tam rozhodovali oni. Netušili ovšem, že tuhle jejich hru na bohy monitorují prostorové odposlechy, které v bytě rozmístila policie.
A co se týče tohoto počínání, zde už mezi státním zástupcem a soudkyní došlo ke shodě, že se jedná o trestnou činnost.
No aby také ne. Odposlechy zachytily, jak Pelta s Kratochvílovou probírají jednotlivé členy komise, která měla žádosti bodovat. A analyzují, jak je nejlépe na bodování různých kategorií rozmístit, aby na jejich práci mohli mít co nejefektivnější vliv.
Množinu 21 investičních projektů, které podle policie měla podpořit protekce od dua Pelta-Kratochvílová, zúžil soud na 18, zato si je projel důkladně. A všiml si například, že bodující členové komise Vacke a Fáberová měnili u těchto projektů své původně zadané body, což nabízí výklad, že je k tomu například někdo inspiroval.
Například vyšší body neadekvátně přilepili tam, kde klub vykazoval jen nízkou členskou základnu v mládežnické kategorii. Ovšem v tu chvíli byly ve hře jiné věci. Například? „Hele, to je Bílovec, to musí bejt, to je Nejedlý,“ padlo třeba v bytě na Senovážném náměstí, kde se dotace rozdělovaly ve skutečnosti, jméno poradce prezidenta republiky.
A právě tento klíč dvojice Pelta-Kratochvílová při svých manipulacích uplatňovala", základem byly protekční seznamy dotačních žádostí, například od Karla Březiny, pražského exponenta ČSSD.
„To jsou Žabovřesky, to je Katka (Valachová),“ argumentovala při ilegálním rozdělování dotací Kratochvílová. Dostalo se i na projekt Sparty, nikoli akciovky, ale zapsaného spolku na Strahově. „Křéťovi to chci dát,“ svěřila se náměstkyně, že si chce vysloužit zásluhy v očích miliardáře Daniela Křetínského.
Občas, pravda, vznikla komplikace. „Mají tam dvě děti, a oni to tam ti blbci napsali,“ zlobila se Kratochvílová na úředníky, že narazila na projekt, který se bude složitě fixlovat.
Kromě toho, že dvojice obžalovaných chtěla mít očko u bohatých a mocných, myslelo se patrně i na prospěch Peltova klubu FK Jablonec, protože hned v několika případech měla protekční investici, zločinně tlačenou do popředí, realizovat stavební firma, která patřila do portfolia sponzorů Peltova klubu.
Někdy však u „dobrotivého boha“ Pelty hrály roli i čisté osobní sympatie. Třeba když si o peníze na novou rolbu na zimním stadionu požádalo město Litvínov. „Guma je dobrej, dej mu je,“ vybavil si Pelta Jiřího Šlégra, olympijského vítěze z Nagana, řečeného Guma, a jeho širokou náruč a úsměv.
Ovšem i tohle byl zločin. Když se to tak sečetlo, šlo o investiční dotace bratru za 176 milionů korun. Což už je docela slušná škoda, která měla státu neoprávněným přidělením těchto dotací vzniknout. Že k tomu nedošlo, protože do věci včas „vletěla“ policie a dotace tedy vyplaceny nebyly, to už je další věc, která ovšem na naplněné skutkové podstatě trestného činu nic nemění.
Naprosto flagrantní pochybení bylo spojeno s dotační žádostí Junioru Teplice. Ta byla pro výrazný formální nedostatek vyřazena už při prvním třídění. „Nechci slyšet, že to nejde, kvůli Rudovi,“ zatlačil ovšem na věc Pelta, protože tahle dotační žádost byla spojena s jeho generálním sekretářem z fotbalové asociace Rudolfem Řepkou.
A tak náměstkyně Kratochvílová zašla za úředníkem Kaňkou. A ten na její příkaz porušil předpisy, dotační žádost vrátil znovu do hry. A ve finále byla mezi těmi úspěšnými. Tedy než dorazila policejní razie.
„Z Nejedlýho stejně nic nebude“
Zneužití pravomoci veřejného činitele, porušení povinnosti při správě cizího majetku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky. Tyhle trestné činy Simona Kratochvílová coby náměstkyně na ministerstvu, tedy v ústředním orgánu veřejné zprávy, podle rozsudku realizovala. A Pelta ji k nim naváděl.
A to jim ještě soudkyně „nepřišila“ korupci, se kterou státní zástupce operoval v obžalobě, když za úplatky, jimiž si mě Pelta kupovat přízeň Kratochvílové, označil poskytnutí zmíněného bytu na Senovážném náměstí a voucher na exkluzivní zájezd.
I bez toho se soudkyni Cihlářové dostala škála trestných činů dvojice Pelta - Kratochvílová mezi 5-12 let. Z toho úhlu pohledu se tresty nepodmíněného odnětí svobody ve výši 6, resp. 6,5 roku jeví ještě jako mírné, blízké minimu zmíněné trestní škály.
Přesto byli Pelta s Kratochvílovou výší trestů jednoznačně zaskočeni. Nicméně jak Pelta poznamenal: „Je to teprve poločas.“
Při Peltově způsobu vnímání světa dost možná může hrát roli i fakt, že na Vrchním soudu v Praze působí v roli soudců několik někdejších členů rozličných komisí fotbalové asociace. Ostatně případ soudce Sováka naznačil, že protekci je možné sehnat nebo si ji koupit opravdu úplně všude. I když po vypuknutí právě tohoto případu na Vrchním soudu v Praze už asi opravdu složitě.
Anebo… Už je to nějaký ten pátek, co Městský soud v Praze vyřknul nad jiným bývalým šéfem fotbalového svazu Františkem Chvalovským rozsudek o nepodmíněném odnětí svobody na dobu 10 let. Tehdy šlo o stíhání údajného úvěrového podvodu. Po úspěšném odvolání Chvalovského k vrchnímu soudu už ale k pravomocnému rozsudku nikdy nedošlo, protože Václav Klaus na rozloučenou s prezidentským úřadem vyhlásil tzv. abolici. A Chvalovského trestní stíhání tak bylo ukončeno.
Vzpomínka na celý ten případ s jiným fotbalovým bossem mi volně vytanula na mysli, když byla v pátek v soudní síni citována tahle Peltova věta z debat nad dotačními žádostmi: „Z Nejedlýho stejně nic nebude.“
Doufejme, že měl pravdu a spravedlnosti se tentokrát do cesty opravdu nikdo nepřiplete.
