Glosář: Bílkovu tvrz Slavia nedobyla, kótu č. 1 drží fotbalisté Plzně dál

První s druhým, tak to by měl být zápas jara, řekli si jistě mnozí. Významem možná, fotbaloví estéti však zůstali zklamáni. Jako obvykle, dlužno dodat. Vzájemné zápasy velké trojky, tedy Plzně, Slavie a Sparty, poslední dobou nabízejí obvykle „jen“ taktické šachy, boj, urputnost. A krásy nemnoho.

Když si nedělní zápas Plzeň–Slavia rozfázujeme do etap, musíme konstatovat, že ta vstupní, obsahující celý první poločas, nenabídla opravdu skoro nic.

Oboustranně se v něm nekonala žádná střela na bránu, na těch nepřesných či zblokovaných se Slavia podílela šesti pokusy, Viktoria jediným. To vše vyplývalo z plzeňské taktiky hlubokého, sevřeného bloku, do kterého se dotírající Slavia ne a ne prokutat.

Pasivita domácího týmu byla ovšem extrémní. Poměr držení míče, který domácí měli před půlí na svých kopačkách jen v 19 procentech hrací doby (Slavia tedy logicky v 81 procentech), je skoro až pro ostudu.

Fázi dvě odstartovala 48. minuta, kdy domácí udělali nejspíš jedinou výraznější chybu ve svém postavení na hřišti, ale zato opravdu pořádnou. Před slávistou Bahem se najednou otevřela volná autostráda. A to je situace, se kterou si tenhle dánský chlapík, jakož i jeho kolegové, kteří s ním šli do náběhu, věděli rady. Sor sice nacentrovaný míč před bránou netrefil, jak chtěl, ovšem Lingr ano.

Slavia vedla, a tak musela Plzeň z ulity vylézt. Najednou byla s míčem mnohem aktivnější, tlačila se dopředu, snažila se využívat své výškové převahy. A když ji Bílek ještě zvýšil příchodem dvoumetrového Tomáše Chorého, přišla po nakrátko rozehraném rohu situace se statickým postavením hráčů, kterou tenhle habán dokázal krásnou hlavičkou zužitkovat.

Finální fázi zápasu pak načal faul domácího Buchy, značící vyloučení po druhé žluté kartě. Ta nejspíš mohla – či spíše měla – být pro tohoto přemotivovaného někdejšího uprchlíka ze Slavie rovnou červená. Slavia dostala k dobru pár minut přesilovky, ale její obrovskou šanci ke skórování zmařil v nastaveném čase výtečným zákrokem brankář Staněk.

Takže to skončilo 1:1, v čele tabulky zůstala Plzeň s náskokem 1 bodu na Slavii a 5 bodů na Spartu, která se díky výhře nad Baníkem o tomto víkendu vedoucí dvojici přiblížila.

Plzeňská hra byla po velkou část utkání neatraktivní, nutno ovšem objektivně uznat, že velmi účinná. Viktoria šla do utkání zjevně s cílem uhrát bod, nenechat se v tabulce předstihnout, A tenhle svůj cíl splnila.

Až na jednu zmíněnou chybu nedostávali slávisté příležitost zužitkovat své rychlostní předpoklady, to taktika domácího kouče Michala Bílka znemožňovala. Viktoria navíc zahušťovala prostor na maximum, leckdy se stávalo, že se na čtverci 2 × 2 metry motalo s míčem třeba pět fotbalistů. Prosekat se tímhle hustým bambusovým lesem se prostě slávistům nedařilo. A to volili i dost netradiční metody, jako když se Provod pokusil projít sólo snad přes pět bránících protihráčů. Neprošel.

„No pasarán! Neprojdou!“ Tak znělo slavné heslo ze španělské občanské války. A když se ve škole probírala, žáček Michal Bílek dával tehdy nejspíš zrovna velmi bedlivý pozor. Kdyby se náhodou vrátily časy monarchie a byl by panovníkem povýšen do šlechtického stavu, dost možná by si citované motto vetkl do erbu.

Dívat se na to moc nedá, ale ovoce to nese, co si budeme povídat. K zisku titulu je Viktoria Plzeň pořád ze všech nejblíž. A jakkoli jsou obrázky zobrazující Bílkovu tvrz trefné i vtipné, nejzářivější úsměvy po nedělním výsledku pořád najdete ve Štruncových sadech.

Změní se na tom ještě něco? Na to odpovědí zbývající zápasy základní části a pak nadstavba, konkrétně boje ve skupině o titul.

V základní části Plzeň hraje ještě v Olomouci, s Baníkem a v Mladé Boleslavi. Slávisté s Pardubicemi, v Jablonci a se Zlínem. Papírově se jeví, že těžší soupeře a větší příležitost k zakopnutí má Viktoria, ale zdání může leckdy mást. A plzeňská schopnost vyhrávat vyrovnané ligové zápasy o gól je svým způsobem obdivuhodná. Povedlo se jí to dosud v ročníku v 15 případech při celkem 20 výhrách.

Nastřílela zatím „jenom“ 48 branek (1,77 na zápas), o dost míň než Slavia (62) či Sparta (59), dokonce méně než Baník (52) a podobně jako Slovácko (44). Ale obranu má Viktoria se 17 inkasovanými brankami nejpevnější. Tedy spolu se Slavií (18). Tady Slovácko (26) a Sparta (29) ztrácejí.

Časy, kdy se trenér Adrián Guľa snažil naučit Viktorii kombinační, útočný fotbal, jsou dávno zapomenuty. Úspěch klubu nepřinesly. Tak vsadil na Bílka, jeho defenzivní vzorce. A také úspěšně zahrávané standardní situace, vyrýsované obvykle ve fantazii Bílkova privilegovaného asistenta Pavla Horvátha. Tady leckdy sehraje důležitou roli i fakt, že si Viktoria připisuje vysokou úspěšnost ve vzdušných soubojích, podle statistik nejvyšší v lize.

Srovnávali jsme už se slovenským expertem Guľou. Úplným protikladem současného plzeňského fotbalu je pak vzpomínka na nejslavnější plzeňský tým z první mistrovské sezony pod Pavlem Vrbou. Jeho recept zněl: Všechno pro útok. Vrbův původní styl zdobila obrovská Pilařova či Petrželova rychlost na křídlech, kreativita, kombinace zásadně po zemi, v nabídce utkání byla pokaždé spousta šancí.

Bílkův styl jich vyprodukuje méně. A je náročný na efektivitu jejich zužitkování. Ač se to někomu líbí, nebo ne, body to zatím nese. A v tabulce shlíží z kóty číslo 1 na všechny ostatní směrem dolů Viktoria.

Před nadstavbou může být právě zmíněná první příčka po základní části ohromně důležitá. Ano, nejsilnější šestka si ještě jednokolově zahraje každý s každým. Pořadí se tedy ještě může přesypat. Ale vítěz základní části vstoupí do nadstavby se dvěma zásadními výhodami.

Zaprvé: V duelech druhého se třetím po 30 kolech bude mít v nadstavbě výhodu domácího prostředí. Zadruhé: Pokud by na konci celé ligy došlo v boji o titul k bodové shodě, šampionem by se stal ten, kdo posbíral víc bodů a zaujal lepší umístění v základní části.

Plzeň má relativní výhodu i v tom, že už se ve zbytku sezony může soustředit jen a jen na ligu. Zatímco Slavii čekají čtvrtfinálové duely Konferenční ligy proti Feyenoordu. V případě postupu samozřejmě i potenciální další mače v této evropské soutěži.

Při sérii zranění a karetních trestů bude pro Slavii složení sestavy obtížnějším úkolem než v neděli, některé zdravé hráče využitelné pro ligu totiž nemá na evropské soupisce. O to bolestnější pro ni byla v reprezentačním bloku ztráta zraněného Lukáše Masopusta.

Bylo kolem toho nemálo zlé krve mezi klubem a vedením národního týmu. Pocit jisté frustrace mohlo navíc zintenzivnit i zjištění, že na plzeňské straně odehrála šlágr kola bez jakýchkoli zjevných potíží celá trojice Hejda–Havel–Staněk. Lukáš Hejda se pro vleklé svalové potíže omluvil trenéru Šilhavému už před nominací, brankář Jindřich Staněk ve Walesu po úderu do hlavy pro podezření na možné zranění střídal už v poločase, kdy byl zjevně otřesený.

Otazníky ale vyvolal především nedělní ligový start Milana Havla, který do Walesu neodcestoval s tím, že si na nedělním tréninku přivodil nespecifikované zranění. V neděli už ale za Viktorii Plzeň celé utkání zvládl.

Mimochodem, právě Havlovou absencí kouč Šilhavý vysvětloval, proč Masopust, který se vyšťavil už ve Švédsku, musel proti Walesu hrát, až do momentu, kdy si zranil tříslo…