Článek
Pro Eduarda Santose, slávistického stopera s brazilským pasem, skončil očekávaný nedělní mač v Plzni dřív, než se v něm vůbec stačil pořádně rozkoukat.
Sudí Petr Hocek nezaváhal, Santosův kontakt s plzeňským hráčem Mosquerou posoudil jako faul uvnitř pokutového území. Nařídil proto pokutový kop a Santose vyloučil. Na to všechno nebyly zapotřebí ani dvě minuty zápasu. Když viktorián Tomáš Chorý pokutový kop proměnil, dokonal tím bleskový konec té části hry, kterou můžeme označit za původní utkání.
Pokračovalo se pak až do závěrečného hvizdu v jiné konstelaci jakéhosi handicapového závodu, v němž Slavia hrála o deseti a prohrávala. Nejprve o gól, pak o dva, nakonec o tři. Handicap, kterým se Slavia v Plzni zatížila hned v úvodu utkání, srazil slávistické šance na takzvaný „návrat do utkání“ na úplné minimum.
Pražský tým se sice snažil, ale vyrazit plzeňskému protivníkovi opratě utkání z ruky nedokázal. Viktoria se ve hře nedopustila zásadnější chyby a zkušeně si zápasem doplula pro tříbodový zisk. Ten samozřejmě zpevnil a posílil pozici úřadujícího mistra v jeho boji o obhajobu titulu. Nicméně od aktuálního 9. kola Fortuna ligy vede až ke 35. dějství, jímž se ve finále nadstavby ročník uzavře, stále ještě dlouhá cesta. I se dvěma dalšími vzájemnými duely těchto soupeřů.
Slavia ztrácí tři body. Neztratí-li Plzeň nic v dohrávce s Brnem, může být Slavia hypoteticky až o 6 bodů „kratší“. Neúspěch červenobílých v nedělním mači tedy není zcela fatální. Ale nejspíš směrem dovnitř do klubu vyšle signál, že dělat věci třeba jen na 80 procent na souboj s Plzní nestačí. Je potřeba zkoncentrovat se na 110 procent. A důsledněji odstranit chyby a nedostatky, které se ve slávistické hře opakují. Plzeňský stratég Michal Bílek si na ně počíhal a během pár vteřin nemilosrdně odhalil, že Slavia svá dosavadní slabá místa nezpevnila ani ve Štruncových sadech.
To je v pokusu o analýzu příčin výsledku nedělního šlágru nade vši pochybnost ten nejpodstatnější bod ze všech.
Můžeme debatovat, zda sudí Hocek mohl, či nemohl být v posouzení celé situace velkorysejší. Hlavní potíž Slavie ale spočívala v tom, že onu situaci vůbec připustila. Ucítila přitom i jisté déjà vu. Stejné chyby se totiž dostavily opakovaně. Teď už se z nich Slavia snad nemůže nepoučit. Potrestána však byla za to, že tak neučinila dřív.
O čem je řeč? Když to zjednodušíme, tak především o naprosto triviální situaci: z hloubi pole, konkrétně z odkopu soupeřova brankáře, přiletí do slávistických obranných šiků dlouhý míč, načež slávisté z neznámých důvodů předvedou počtvrté v sezoně (stejně jako s Rakówem Czestochowa, na Slovácku i v duelu s Hradcem) zcela fatální kolektivní selhání. Míč není včas zachycen a proletí vlastně až na hrot útoku.
Ani tady ale ještě nemusí vše hořet. K míči má totiž ze všech nejblíž slávistický stoper Santos. V souboji s Kolumbijcem Mosquerou, ještě na jaře jeho spoluhráčem v barvách Plzně, se ovšem slávista Santos nechá předstihnout. A v tu chvíli už hoří naplno.
Santos unikajícího soupeře rukama lehce, ale viditelně popostrčí, Mosquera se kácí k zemi a Hocek už má v ústech píšťalku. Signalizuje bez váhání, že dojde na pokutový kop. Odpískal-li už sudí faul, pak za takové situace podle všeho z hlediska pravidel nemohl neudělit také červenou kartu. Stalo se. A Bílek mohl Trpišovskému v jejich pomyslné strategické partii zahlásit bleskový šach mat.
Stačilo vypozorovat, že Slavii tyhle dlouhatánské nákopy od gólmana dlouhodobě zraňují. A že Santos na ligových trávnících už týdny tápe. Takže se vyplatí koncentrovat tlak viktoriánů na něj.
Trpišovský bolavé články slávistické hry v uplynulých týdnech nevyléčil a opakovaně nejistého Santose do klíčové bitvy v Plzni postavil. Že to nebylo nejšťastnější řešení, zjistil dřív, než by mu bylo milé.
Kouč Slavie i hráči jeho týmu sympaticky nehledali žádná alibi ani výmluvy, nezaměřili se na zpochybňování výroku rozhodčího Hocka. Přiznali bez cavyků, že zejména opakovaná chyba po gólmanově nákopu je naprosto neomluvitelná.
Z mého pohledu patří Hockem nařízená penalta mezi ty přísné. Dokázal bych si snadno představit, že by sudí situaci jako faul nevyhodnotil, penaltu nenařídil, červenou kartu neudělil a hru nechal pokračovat.
Proč? Zejména proto, že kontakt byl minimální, krátký, vedený velmi slabou silou. Tutovou penaltu si osobně představuji jinak, ale mohu se mýlit.
Na druhou stranu musím připustit, že dotek Santosových rukou měl vliv na další Mosquerův pohyb. Zkušený Kolumbijec využil příležitosti a pád hodně dohrál.
Uvidíme, jak situaci posoudí komise rozhodčích. Tipnu si, že Hockův výklad podpoří. Při rigidním výkladu pravidel si nejspíš sudí svůj postup bez problémů obhájí. I proto, že nebýt kontaktu se Santosem, měl by Mosquera před sebou v jasné šanci už jen slávistickou branku a jejího strážce.
Co je nejpodstatnější: Celé té situaci měla Slavia předejít. Nestalo se. Proto prohrála a dívá se teď v závodu o titul na pomyslná plzeňská záda.
