Fotbalový doktor Jekyll a Mr. Hyde. Řezníček nejlepším kanonýrem ligy

Na hřišti i v kabině nesmírně pracovitý, pokorný, spolehlivý, kamarádský, mimo něj – hlavně večer a v noci – neřízená střela. Fotbalový doktor Jekyll a pan Hyde.

Po podzimní části Fortuna ligy je jejím nejlepším střelcem Jakub Řezníček. „Živočich,“ nachází jednoduchý a výstižný příměr Antonín Barák starší, jenž stál u jeho prvních krůčků v rodné Příbrami. Ne jako trenér mládeže, ale učitel ve sportovní škole.

K jeho fotbalovým kvalitám má jen slova chvály. „Pro trenéry bylo radost s ním pracovat, nikdy nic neošidil, pečlivý a pozorný. Vždycky poslechl. Nesmírně odolný útočník, který dával góly v každé věkové kategorii,“ říká Barák.

Ale mimo hřiště? „Jel v každé lumpárně,“ neskrývá otec českého reprezentanta stejného jména, uznávaný odborník, jenž vychoval pro ligu desítky hráčů i reprezentantů. „Nebyl však zlý či dokonce zákeřný,“ zastává se Řezníčka. „Jen se plácal životem. Naštěstí léty zmoudřel,“ tvrdí.

Řezníček dostal shůry nadělen velký fotbalový talent, avšak dolů ho táhlo prostředí, v němž vyrůstal. Otec měl často potíže se zákonem, rvačky, výtržnosti, policii a soudní tribunál poznal hodně zblízka. Ve vězení i sám život, který měl hodně daleko do modelu spořádaného občana, ukončil.

Jeho syn měl štěstí, že se ho ujal ve věku okolo deseti lety otčím Roman Jedlička, jehož syn Martin Jedlička nyní kryje jako brankář záda Jindřichu Staňkovi v mistrovské Viktorii Plzeň. „Roman Kubovi hodně pomohl,“ zdůrazňuje vliv rodinného zázemí Antonín Barák starší.

Přesto trvalo dosti dlouho, než se z genetiky vymanil. „Jel ve všem,“ připomíná Barák. „Ale naštěstí, v uvozovkách, jen v nezřízeném životě, gamblerství. Znám mnohem horší případy,“ zdůrazňuje učitel v Příbrami, městě, které si prošlo velmi složitým sociálním vývojem, kdy těžba uranu v socialismu přivábila na velké výdělky horníky různého charakteru.

Za zlomový okamžik v kariéře, kdy si ujasnil, co je nutné fotbalu obětovat, se považuje angažmá ve slovenském Ružomberoku. „Myslím, že to prospělo oběma stranám- jemu i klubu,“ zvažuje místní slovenský novinář Vladimír Pančík. „Spoluhráči ho měli rádi,“ odhaluje. „Ani ne tak pro jeho góly, těch ani moc nebylo, ale mohli se na něj spolehnout, že neztratí míč, vyhraje osobní souboj, byl i do kombinace,“ vypočítá přednosti českého útočníka.

Vědělo se, že není vzorem ctnosti. „Ružomberok je malé katolické město, všechno se v něm provalí,“ charakterizuje prostředí Pančík. „Vědělo se, že si Řezníček rád posedí, zajde na diskotéku, pobaví se,“ nezastírá. Dokonce se tvrdilo, že měl románek se svou bytnou a její manžel pak odmítal klubu poskytovat přístřeší. „Nic takového se neprokázalo,“ odmítá Pančík podobné pikantní historky spojené s českým legionářem.

Výhodu měl v tom, že ho držel trenér František Straka. „Když už chtělo vedení něco řešit, postavil se za něj,“ zdůrazňuje Pančík vliv krajana, který seděl na lavičce. „Angažmá v Ružomberoku bylo výhodné pro obě strany,“ opakuje.

Ve své kariéře má zapsány i dva přední české kluby, v nichž pobyl ovšem pouze tři sezony – Sparta Praha (jaro 2015) a Viktoria Plzeň (podzim 2017 a podzim 2018). Přestože ho oba kluby kupovaly jako středního útočníka-střelce, prosadil se pouze dvakrát, v srpnu 2018 proti Mladé Boleslavi, kdy se podílel na demolici svého bývalého týmu 6:1. A to nastoupil až v 73. minutě místo Michaela Krmenčíka.

„Právě silná konkurence mu dost vadila,“ soudí trenér Pavel Vrba, který si do plzeňského týmu Řezníčka přivedl. „Nechtěl čekat na svou příležitost, vysedávat na lavičce, chtěl hrát,“ popisuje jeho pocity. V silných klubech však bylo nutné se o místo porvat. Ve Spartě měl neotřesitelnou pozici David Lafata, v záloze číhali Ivan Schranz a Václav Kadlec, v Plzni se osvědčovala dvojice Michael Krmenčík a Marek Bakoš.

Řezníček však čekat nechtěl. „Bylo vidět, jak ho trápí, když nehraje,“ všímal si Vrba. „Raději proto odešel jinam, kde na něho spoléhají, kde mu věří, v plzeňském případě do Olomouce a pak do Teplic,“ vzpomíná.

Zkušenosti s ním měl však pouze pozitivní. „Výborný útočník a byl na něj spoleh,“ líčí Vrba. „I mimo hřiště,“ dodává.

Při pohledu na Řezníčkovu kariéru je viditelné, že se mu v dresu brněnské Zbrojovky náramně daří. Při prvním působení v tomto klubu nasbíral v ročníku 2015/2016 třináct gólů, což je nejvyšší počinek v jeho profesionální statistice.

Blízko životního úspěchu se ocitl ovšem v covidovém ročníku 2019/2020, kdy měl v Teplicích na kontě 12 tref a sahal po koruně krále střelců. Jenže skupina o udržení se vinou odhalené nákazy v Karviné nedohrála, přišel o dva duely proti soupeřům nižší výkonnosti, žezlo panovníka nakonec leštili se 14 góly společně sparťanský Libor Kozák a slávistický Petar Musa.

Vypadalo to, že se Teplice stanou jeho osudem. „Nezůstal, smlouvu neprodloužil, třebaže jsme mu to nabízeli,“ vysvětluje ředitel severočeského klubu Rudolf Řepka. „Neměl úplnou důvěru trenéra Radima Kučery, který dával přednost klubovému odchovanci Jakubu Marešovi,“ připomíná Řepka už poznané – netoužil po konkurenci.

Nyní je v Brně jasná jednička a směřuje nejvýš, kam se ve fotbalovém životě vyšplhal. „Kuba Řezníček v mužstvu zůstane,“ míní místní mediální celebrita, bývalý útočník klubu Petr Švancara.

Podle něj Řezníček lidsky i fotbalově dozrál a výborně si rozumí s kreativním záložníkem Michalem Ševčíkem. „Právě on ho velmi dobře zásobuje, pokud neodejde, může Kuba dosáhnout na stovku gólů už letos,“ prorokuje Švancara.

V české lize jich má příbramský rodák na kontě 88, jeden si přidal ve slovenské lize, jeden v belgické. Ke vstupu do Klubu ligových kanonýrů mu zbývá přesně deset vydařených zásahů.