Divoká léta fotbalové legendy. Co prováděl Bomber, když byl v nejlepším?

Rodák z Přerova nad Labem patřil mezi největší hvězdy MS 1990 v Itálii, kde po šampionátu i zůstal a střílel góly v dresu FC Janov. Spoustu gólů. Mnohokrát svou střeleckou potencí pomohl k úspěchu i pražské Spartě a československé či české reprezentaci.

Se 17 vstřelenými góly patří Tomáš Skuhravý do Top 20 nejlepších reprezentačních střelců tuzemské historie. A branek by určitě přidal i mnohem víc, kdyby ho už ve 30 letech nezradila kolena, jeho extrémně opotřebované klouby už další zátěž vrcholového sportu bohužel neunesly.

Skuhravý tak zmizel ze světel ramp dříve, než by to jemu a hlavně jeho četným fanouškům bylo milé. Ale přesto toho ve fotbale stačil dokázat spoustu. Pojďme si to připomenout.

Dějiště: Stadion Santiago Bernabeu. Soupeři: Real Madrid a Sparta Praha. Datum: 28. září 1983. Osoby a obsazení: na domácí straně trenér Alfrédo di Stefano, na hřišti Camacho, Stielike nebo Santillana, Pražany vede Václav Ježek, ve hře jsou Berger, Hašek, Chovanec… Hlavní roli ale sehraje krátce po svých 18. narozeninách Tomáš Skuhravý.

V 60. minutě střídá Vítězslava Lavičku, v 73. střílí gól na 1:1. V součtu s domácí výhrou 3:2 postupuje Sparta přes Real Madrid do 2. kola Poháru UEFA, ve kterém v té sezoně nakonec dokráčí až do čtvrtfinále.

Tomáš Skuhravý patřil do zlaté generace pražské Sparty. V 80.letech s ní získal celkem 5 mistrovských titulů a 3 domácí pohárové trofeje. V domácí soutěži oblékal i dres Rudé hvězdy Cheb, ve které absolvoval 2 roky základní vojenské služby.

V roce 1985 nahlédl poprvé i do dospělé reprezentace. V přátelském utkání proti Polsku vystřídal v Brně Václava Daňka. Skuhravý neskóroval, stejně jako v následujících 12 mezistátních utkáních.

Ale v kvalifikaci o postup na MS 1990 už začal pálit ostrými. Dvěma góly přispěl k výhře nad Lucemburskem, vítěznou branku přidal záhy ve Švýcarsku a na podzim otevřel i skóre domácí odvety s týmem země helvetského kříže.

Na konci kvalifikace bylo zapotřebí získat bod v Portugalsku. A Skuhravý nescházel v sestavě, která ho díky bezbrankové remíze uhrála. Československo se díky tomu po 8 letech vrátilo mezi účastníky mistrovství světa ve fotbale.

Rok 1990 vyšel Tomáši Skuhravému dokonale. V jeho průběhu nastřílel v reprezentačním dresu celkem 7 branek, z toho 5 na mistrovství světa.

V Itálii se hrálo MS už v roce 1934 a Oldřich Nejedlý na něm tehdy nastřílel také 5 gólů. Skuhravý na něj volně navázal. Ale na rozdíl od Nejedlého na korunu krále střelců v turnaji bohužel nedosáhl, domácí Ital Salvatore Schillaci byl v roce 1990 ještě o gól lepší. Mimochodem, Schillaci v italském dresu dosáhl v celé kariéře „jen“ 7 branek, ale šesti z nich právě na MS 1990.

Československý tým vstoupil do turnaje ve Florencii. Soupeřem byl tým USA. A na tribunách se objevilo na tu dobu šokující množství československých vlajek.

Postup na šampionát totiž fotbalisté vybojovali jen pár dní před sametovou revolucí, která změnila společenské poměry v zemi. Otevřely se hranice, Češi a Slováci najednou mohli volně cestovat, kam se jim zachtělo. A na MS do Itálie se vydali v opravdu hojném počtu.

I tenhle prvek, na který ze zápasů, které se nehrály v Československu, nebyli dosud reprezentanti zvyklí, jim v úvodu MS pomohl. Američany porazili 5:1. A Tomáš Skuhravý tomu přispěl dvěma vstřelenými brankami.

Pro postup ze skupiny byl klíčový zápas proti Rakousku. Po půlhodině hry se Jozef Chovanec nadýchl k průniku do soupeřovy šestnáctky, vynutil si faul. A Michal Bílek, dnes trenér Viktorie Plzeň, pokutový kop proměnil.

Československo mělo po dvou zápasech ve skupině jistý postup. A nic na tom neměnila ani porážka 0:2 s Itálií, v níž se svěřencům Jozefa Vengloše a Václava Ježka nelíbilo hned několik verdiktů rozhodčích.

To podstatné se dělo 23. června 1990 na stadionu v Bari. Osmifinálovým soupeřem Československa byl tým Kostariky. V prvním poločase padla jediná branka, jejímž autorem byl Tomáš Skuhravý. V 54. minutě utkání soupeř vyrovnal. Ale pak už stříleli jen Češi, dvě další branky přidal Skuhravý, nádherný gólový „trestňák“ vyčaroval i Luboš Kubík.

Československo vyhrálo 4:1 a Skuhravý se zapsal do dějin jako první fotbalista v dějinách závěrečných turnajů MS, který v jednom utkání dosáhl 3 branek hlavou. Kdyby mu trochu víc přál i rozhodčí Kirschen, mohly být ty góly dokonce čtyři.

„Sudí mi jednu branku hlavou neuznal, zapískal mi útočný faul, ale ten bránící hráč uklouzl sám,“ zlobil se trochu Skuhravý i po letech.

Skuhravý se stal 42. střelcem, kterému se na turnaji MS podařilo dosáhnout hattricku. Kdyby mu sudí uznal i čtvrtou branku, byl by po Wilimovském, Ademirovi, Kocsisovi, Fontainovi, Eusébiovi a Butragueňovi teprve 7. fotbalistou v dějinách, kterému se na MS něco takového povedlo.

Tyhle všechny překonal v roce 1994 celkem 5 zásahy do sítě Kamerunu sovětský fotbalista Oleg Salenko.

Československo se tak dostalo do čtvrtfinále, ve kterém v Miláně číhal favorizovaný tým Německa. Tým s Matthäusem či Klinsmannem na hřišti a trenérem Beckenbauerem na lavičce měl po většinu utkání převahu.

Rozhodla však jediná branka dosažená právě Matthäusem z pokutového kopu po trochu diskutabilně odpískaném faulu. Rakouský sudí Kohl navíc ve druhé půli vyloučil Lubomíra Moravčíka, který marně protestoval proti tomu, že mu protihráč svým zákrokem vyzul kopačku.

I tak byla čtvrtfinálová účast na turnaji velmi příjemným překvapením a největším úspěchem na MS od stříbrné chilské jedenáctky.

Čeští fotbalisté od té doby na MS startovali jedinkrát, na MS 2006 nepostoupili ze skupiny. Samostatná slovenská reprezentace se zúčastnila MS 2010 v Jihoafrické republice a postoupila tam do osmifinále.

Úspěch týmu z roku 1990 tedy zůstává dosud nepřekonaným výsledkem z mistrovství světa. A Tomáš Skuhravý byl po právu největším hrdinou tohoto výběru.

Velká hvězda šampionátu samozřejmě nemohla zůstat přehlédnuta na přestupovém trhu. Ze Sparty koupil Skuhravého klub FC Janov (Genoa). A udělal dobře. Skuhravý se stal s 57 brankami v janovském dresu nejúspěšnějším střelcem v dějinách tohoto klubu.

V ofenzivní fázi vytvořil skvělou dvojici s Uruguaycem Carlosem Aguilerou. V sezoně 1990/91 nastříleli oba po 15 ligových brankách.

Výš byli ve střelecké tabulce ročníku Serie A toliko Gianluca Vialli (19) a Lothar Matthäus (16). Skuhravý přestřílel například Roberta Baggia či Jürgena Klinsmanna (oba 14).

Nutno dodat, že italská Serie A byla v té době nejhvězdnější soutěží na kontinentu. A měla pověst defenzivně laděné ligy, v níž bylo velmi obtížné střílet branky.

Díky Skuhravého a Aguilerovým brankám skončil FC Janov senzačně čtvrtý a dostal se do Poháru UEFA. I v něm se mu dařilo, prokutal se až do semifinále, kde podlehl pozdějšímu vítězi, tedy Ajaxu Amsterdam.

Tomáš Skuhravý se stal za rok 1991 i tuzemským Fotbalistou roku. O rok dřív jeho ego velmi těžce neslo, že toto individuální ocenění nezískal, ačkoli se stal druhým nejlepším střelcem MS. Novináři dali tenkrát přednost kapitánovi týmu Jánu Kocianovi.

Ale v roce 1991 už anketu vyhrál právě Skuhravý.

Reprezentaci vedl v letech 1990-93 trenér Milan Máčala. A byl trochu nešťastný z nové situace. Z dob socialismu byli trenéři zvyklí na autokratický přístup a velkou disciplínu fotbalistů. Jenže najednou bylo mnohé jinak.

„Co já s ním mám ale dělat, když já přijedu na sraz škodovkou a on ve ferrari?“ postěžoval si prý tehdy novinářům, že má trochu problém superhvězdu svého týmu ukočírovat.

Skuhravý byl vždycky tak trochu z „divokých vajec“ a v tomto období se jeho výstřelky stávaly častějšími.

Traduje se historka, že se k přípravnému utkání reprezentace s Austrií Vídeň dostavil Skuhravý až v průběhu první půle. A viditelně pod parou. Jenže s klubovým celkem národní tým prohrával o přestávce o dva góly. Máčala se bál blamáže, a tak namísto výchovného trestu poslal Skuhravého na hřiště.

A „Bomber“, jak se mu od MS 1990 přezdívalo, dvěma góly vyrovnal.

Na Euro 1992 se ovšem reprezentace nedostala. A ani na MS 1994 poslední federální výběr nepostoupil. I když o turnaj v Americe bojoval až do posledního utkání v Belgii.

Dva důležité reprezentační góly si však Tomáš Skuhravý schoval ještě do kvalifikace o Euro 1996. Tým už tehdy vedl Dušan Uhrin a největším soupeřem byli Nizozemci.

Souboj s nimi na Letné se neodvíjel dobře, už od 7. minuty vedli díky trefě Wima Jonka. Druhá půle ovšem patřila domácímu týmu a velkolepému obratu na 3:1. Svou brankou ho zahájil právě Tomáš Skuhravý.

V září 1995 udeřil „Bomber“ znovu. V důležitém kvalifikačním utkání proti Norsku se v 6. minutě postavil k exekuci pokutového kopu. Proměnil a s dresem přetaženým přes hlavu běžel slavit vstříc hukotu rozvášněných fanoušků.

V tu chvíli nikdo netušil, že šlo o jeho poslední reprezentační vystoupení. Zdravotní stav už ho k dalším zápasům a gólům nepustil.

Tomáš Skuhravý tak výrazně přispěl postupu na později stříbrné Euro 1996 v Anglii. Ale o samotný turnaj už přišel. Jeho reprezentační bilance se zastavila na 49 zápasech a 17 gólech.

V té době byl už Tomáš Skuhravý hráčem Sportingu Lisabon kvůli dlouhodobým zdravotním problémům ale v jeho barvách absolvoval jen 4 utkání.

Jak později prozradil, mohl v této fázi kariéry přestoupit i do pražské Slavie.

„Moc na to nemyslím, ale bylo to tak,“ přiznává. „Slavia v roce 1996 získala titul, já zrovna končil v zahraničí, trenér František Cipro mě lákal. Ale koleno už bylo špatné, zabírat někomu místo, jen protože jsem Skuhravý, to by nemělo cenu.“

Skuhravý tak zůstal sparťanskou legendou, sešívaný červenobílý dres neoblékl. Chvíli to ale v roce 1996 vypadalo, že by to ještě mohl zkusit v barvách Viktorie Žižkov.

Skuhravého kolena ale už prostě nefungovala, další zátěž nebyla možná. Do základní charakteristiky Tomáše Skuhravého patřila vedle vynikající hry hlavou a neutuchající bojovnosti i schopnost překračovat dalece práh bolesti.

Klouby ovšem kvůli tomu opotřeboval do té míry, že už se s nimi při tehdejším stavu sportovní medicíny nedalo nic moc zázračného dělat. A „Bomber“ musel ve 30 letech svou velkou fotbalovou kariéru ukončit.

Poté nastupoval už jen pro radost, v nižších soutěžích nebo různých exhibicích. Jeden čas zkoušel práci fotbalového funkcionáře v Příbrami.

O tom, jak žil ve svých letech po kariéře a čím se zabývá dnes, si můžete více přečíst zde.

Jisté je, že Tomáš Skuhravý patří mezi nejslavnější a nejúspěšnější fotbalisty naší historie.