Coufal a Souček v nepoznané situaci. Role Čechů ve West Hamu se změnila

Hammers se daří jako nikdy. Nejde o žádnou lacinou frázi, nýbrž o ryze statistický fakt. Podle fotbalového „Elo“ modelu, jenž poměrně efektivně srovnává přední evropské kluby, uzavírá West Ham anglickou „top 6“, ze které tak vystrnadil svého městského rivala z Tottenhamu. „Elo“ počítá body na základě posledních výkonů klubů, adekvátně reflektuje i jejich umístění v tabulce. „Elo“ přičítá vždy více bodů těm klubům, které porazí papírově silnější tým. A to je přesně něco, co se Kladivářům od minulé sezony náramně daří.

A to není zdaleka všechno. West Ham podle „Elo“ figuruje na 15. místě v rámci fotbalové Evropy, přesně mezi španělskou Sevillou a italským Juventusem. Týmy hrající Ligu mistrů mají v takovém žebříčku průměrně 1800 bodů, West Ham 1835. Ačkoli aktuálně došlo u Kladivářů k mírnému výsledkovému propadu v lize, dalo by se říct , že se jim daří na všech frontách. V Premier League útočí na top čtyřku, z Evropské ligy si zajistili postup po 5 odehraných kolech a v Carabao Cupu vyřadili jak Manchester United, tak jejich silnější sousedy – Manchester City.

Nechybělo přitom mnoho a West Ham mohl v posledních dvou sezonách zápasit o život o patro níže, tedy v anglické Championship, druhé nejvyšší lize.

Ještě v zimě roku 2020 byl totiž West Ham řádně namočen v boji o sestup. Tomu nejhoršímu se svěřenci Davida Moyese nakonec dokázali vyvarovat. Účast v Premier League nakonec byla díky strhujícímu finiši zajištěna. Úspěšné záchranářské misi výrazně pomohla akvizice Tomáše Součka, který se k týmu Hammers připojil v rámci půlročního hostování z pražské Slavie.

V létě se stalo, co už znáte: vedení West Hamu, právoplatně nadšené z přínosu českého středopolaře, uplatnilo opci k odkupu hráče, a Souček se tak oficiálně stal v pořadí už sedmým českým Kladivářem. O pár týdnů později se do Londýna stěhoval na doporučení svého parťáka i Vladimír Coufal.

Sezona 2020/21 zastihla soudržný tým Hammers v životní formě. I ta nejoptimističtější očekávání kmenových fanoušků zdaleka nepočítala s elitním umístěním. Vysněná pohárová Evropa se stala po několika odehraných kolech reálným cílem Kladivářů. Po celou zimu, tedy pouhý rok od nervózního sestupového zápolení, se Hammers rvali o pozici v top čtyřce. O flek zajišťující přímou účast v Lize mistrů. Jak známo, atak na nejvyšší mety West Hamu nakonec nevyšel, ale 6. místo znamenalo pro svěřence kouče Moyese ohromný úspěch. A vstupenku do Evropské ligy.

Tomáš Souček během své první kompletní sezóny v Premier League (2020/21) nastřílel 10 branek. Tím se stal společně s Michailem Antoniem nejlepším ligovým střelcem Hammers. Není divu, že byl Souček vyhlášen „Kladivářem roku“.

I Vladimír Coufal vlétl do Premier League ve velkém stylu. Při svém debutu s Leicesterem, tehdy průběžným lídrem soutěže, si počínal tak, jako kdyby se pro ostrovní fotbal narodil. V uplynulém fenomenálním ročníku z pohledu Hammers si Coufal připsal celkem 35 ligových startů, v nichž nasbíral 7 asistencí. Jamie Carragher, bývalý hráč Liverpoolu a renomovaný fotbalový pundit, českého krajního obránce v pořadu Sky Sports dokonce začlenil do ideální jedenáctky sezony.

Výrazná česká stopa tedy bez pochyb West Ham pozvedla. Ale nejde tu jen o Součka s Coufalem. Kompletní tým West Hamu je složený z fotbalistů, kteří na hřišti za svůj klub nechají srdce i plíce. To v nedávné minulosti ovšem nebývalo zvykem. Hammers kdysi stavěli svůj úspěch na hvězdných jménech jakými byli třeba Dimitri Payet nebo Marko Arnautović. Jenže takoví hráči měli mizerný přístup. Kombinace jejich hvězdného vlivu a nežádoucí toxicity zákonitě táhla celý klub ke dnu.

Nová, stále ještě poměrně čerstvá koncepce tak rezignovala na zoufalé lákání hvězdiček, které do tvrdé práce musíte dennodenně přemlouvat. Realizační tým Davida Moyese postavil svůj úspěch na budování kádru s charakterem. Pryč s línými talenty. Jedině ten, kdo je ochotný vydat se ze všech sil, bude hoden kladivářského řádu.

Do takového soukolí Souček s Coufalem hladce zapadli. Zároveň své spoluhráče dokázali pobláznit vítěznou mentalitou, kterou si přibalili na cestu z úspěšného slávistického mančaftu. Pro současný West Ham platí krédo, že nic není nemožné. Přesně tak, jako v Londýně vyrostli čeští legionáři, stejným způsobem se derou do popředí také hladoví domácí talenti, kterým se od příchodu Davida Moyese dává čím dál tím více prostoru. I tento krok dosud sklízí úspěchy na trávnících i mimo ně.

Od svého (v pořadí druhého) nástupu na lavičku Hammers v prosinci 2019 skotský kouč dopřál seniorskou premiéru už celkem 9 talentům. Nejvýraznějším odchovancem Hammers je bezpochyby Benjamin Johnson, 21letý pravý obránce. Ten v říjnu více než důstojně zaskočil za zraněné duo – Coufal, Fredericks. Johnson patří do kategorie moderních krajních obránců, po lajně vydrží nepřetržitě pendlovat celý zápas a s vedením míče nemá sebemenší potíže ani při svém dynamickém zrychlení. Jeho strýcem je navíc Ledley King, bývalý anglický reprezentační obránce a kapitán Tottenhamu. O užitečné rady tak zřejmě nemá nouzi.

Johnson se těší nově nabyté důvěře od kouče Moyese, kterou na hřišti svými výkony splácí. V Premier League, kde začal na pravé straně nastupovat pravidelně, se dokázal už i prosadit. Stalo se tak v duelu s Aston Villou (4:1). I v předposledním zápase proti Manchesteru City dostal na pravém kraji přednost domácí odchovanec. Na vyprodaném Etihad Stadium tak musel Vladimír Coufal zkousnout roli náhradníka. Johnsonovo nasazení tak podtrhlo fakt, že Coufalovi přímo před očima vyrostl nový konkurent.

„V čase, když jsem byl zraněný, si vedl Ben skvěle. Musím ho pochválit, dařilo se mu směrem dopředu i dozadu. Je skvělé, když máte v týmu zdvojené posty. Takhle nemůžete nikdy ztratit motivaci, ba naopak. Můžeme se teď oba navzájem posouvat, což jedině pomůže celému mužstvu,“ vyjádřil se nedávno Vladimír Coufal. Český reprezentační obránce ale v rozhovoru pro bezfrazi.cz zcela upřímně přiznal, že se s rolí náhradníka nehodlá jen tak smířit.

Pro českého obránce nastala v rámci anglického angažmá zcela nová, dosud nepoznaná situace. V minulé sezoně patřil do základní sestavy. Pokud byl fit, nastupoval pravidelně. Ve své premiérové sezoně tak nasbíral celkem 3055 minut. Coufal se stal synonymem pro stálici v základní sestavě Hammers. Dlužno dodat, že díky Evropské lize a pohárovým utkáním nemá o svou minutáž nouzi ani nyní, ale samozřejmě místo v základní sestavě v rámci dění v Premier League je pro všechny v kádru tou hlavní metou.

Srovnáme-li Coufala s Johnsonem, dojdeme k závěru, že by si český reprezentant měl se svým konkurentem „poradit“. Vynechme zkušenostní srovnání. I po statistické stránce má Coufal na svého mladšího konkurenta nahráno. Zatímco Johnson v soutěžním duelu dosud nepřihrál svým spoluhráčům na jedinou branku, český legionář dlouhodobě patří k nejlepším nahrávačům mezi obránci. V uplynulé sezoně se společně s levým bekem Cresswellem stali nejlepším duem krajních obránců, co se týče rozdaných asistencí.

Tomáš Souček se stal na podzim středem poměrně výrazné negativní pozornosti. Nedařilo se mu tak jako v minulých sezonách, ale rozhodně nehrál špatně. Sám si na tohle téma jistě vyslechl své. Na hromadící se kritiku ale odpověděl nejlepším možným způsobem, když se ve čtvrtečním zápase prosadil z rohu proti Brightonu. Jeho branka zajistila Hammers důležitý bod, ačkoli s remízou nebude nikdo v táboře Kladivářů spokojený. Souček navíc podal výborný výkon.

Pravdou je, že Souček ve svém provedení 2021/22 není stejným hráčem. Už se tolik nehrne do ofenzivních akcí, drží se o poznání víc zkrátka. Taktický záměr? Částečně. David Moyes má k dispozici dvě prvotřídní „šestky“, tedy defenzivní středopolaře. Jedním z nich je český bojovník, tím druhým domácí kometa Declan Rice.

Rice patří mezi největší anglické talenty, podle mnohých se jedná dokonce o „generační talent“, a po boku Součka roste do opravdové superhvězdy. Moyes si patrně díky produktivnímu potenciálu Součka uvědomil, že by mohl 22letému Riceovi pomoci, kdyby ho částečně osvobodil a ušil mu na míru o něco ofenzivnější úlohu. Rozumějme úlohu Součka z minulé sezony. A zafungovalo to. Tedy opět, pouze částečně.

Zatímco Rice zažil vydařený vstup do sezony, Souček se na hřišti tak trochu hledal. Rice během úvodních zápasů vstřelil tři branky. Pro srovnání, tolik branek nastřílel během předchozích tří let. Zejména gól, který vsítil Dinamu Záhřeb po úchvatném sprintu, bychom od něj pravděpodobně dříve jen tak neviděli.

„Naše chemie s Declanem je skvělá, ale samozřejmě sám u sebe cítím prostor pro zlepšení. Já se vedle něho můžu stále posouvat, on vedle mě může vyrůst mezi nejlepší hráče na svém postu. To je náš společný cíl. Známe se velmi dobře, takže si na hřišti dokážeme patřičně vyhovět, takže je to podle mě dobrý základ,“ řekl Souček zkraje podzimní části.

„Tomáš se snažil navázat na svou formu z loňského ročníku. Má to co dočinění s Declanovo novou rolí. Doufám, že oba dokážou střílet góly a vyhovět si. Ale pravdou je, že s tím Tomáš teď trochu zápasil,“ všiml si kouč Moyes.

Dalším klíčovým faktorem, proč se Součkovi opticky i statisticky daří méně, může být únava. Souček od začátku minulé sezony odehrál přes 4000 minut, zároveň patří k nejvytěžovanějším na reprezentační úrovni. Souček se loni stal 3. nejvytěžovanějším hráčem v poli napříč Premier League.

„Ačkoli je Souček letos trochu slabší, pořád máme neskutečně silný střed. Chodím na West Ham od 80. let a lepší duo střeďáků jsme tu ještě neměli,“ pochvaloval si své záložníky dlouholetý fanda Hammers.