Česká liga v bahenní lázni. Trávníkáři víc nezmůžou, na hřištích se šetří

Zápas Slavie minulou neděli v Liberci připomínal spíš jakousi středověkou bitvu. Místní terén by se dal označit za bahnitou louku, po které se zrovna prohnalo početné stádo divoké zvěře. Pro samotné hráče takové hřiště představuje zvýšené riziko zranění, trenéři obvykle pro jistotu mění taktiku, a nebohý divák tak sleduje spíš zarputilý boj o vzdušný prostor. Jen blázen by se snažil si v takových podmínkách soupeře kombinačně „vyťukat“.

Na odbornou pomoc kývl Seznam Zprávám Aleš Jakl, expert na trávníky ze společnosti Agro CS. Právě se zelenými koberci od jeho firmy disponuje široká plejáda zástupců české Fortuna ligy. „Je zapotřebí si uvědomit, že tráva je živý materiál, a tudíž dá rychle a pohotově zpětnou vazbu. V létě tráva regeneruje velmi rychle, v zimě ale hibernuje, nebo chcete-li spí. Dá se říct, že v zimě jakákoliv zátěž trávníkům nesmírně škodí, a je tedy třeba zvýšenou zátěž o to výrazněji kompenzovat,“ říká Jakl.

Podle Jakla se za posledních 20 let trávníkařina v Česku rapidně zlepšila. Obecně se pak jedná o velmi komplexní záležitost. Na kondici trávníku se mohou podepsat desítky klíčových faktorů. Samotná údržba trávníkového koberce může za jednu sezonu v tuzemských podmínkách spotřebovat i kolem nižších řádů milionů korun.

„Je zapotřebí říct, že trávníkáři tu dělají maximum. Bohužel na ten zimní extrém v Česku ještě nejsme dostatečně připraveni. S technickou výbavou, nízkými rozpočty a skromným počtem trávníkářů dojdeme rychle k závěru, že za současných podmínek se prakticky jen snažíte zpomalovat škody, které napáchá nepřiměřená zátěž v poměru k regeneračním prostředkům,“ tvrdí Jakl.

Podle informací Seznam Zpráv patřil liberecký trávník ještě během podzimní části k těm absolutně nejlepším v lize. Nedávno v Liberci dokonce kompletně vyměnili trávník, podloží a zavlažování. To vše v celkové hodnotě kolem 7 milionů korun. Od Komise pro stadiony a hrací plochy FAČR, která má na starosti kontrolu hřišť, dostal v polovině října 2021 podještědský terén 29 bodů z 30 možných. Tím se zařadil do pomyslného čela vedle olomoucké Sigmy. Nejhůře pak dopadl jablonecký pažit, který si vysloužil 21 bodů (kategorie B).

„V Liberci se v zimě bohužel sešel mix událostí, kvůli kterým je dnes jejich trávník v takovém stavu. Klíčovými faktory je vyšší nadmořská výška a skutečnost, že přes zimu se hojně střídaly cykly mrazu a oblevy,“ konstatuje Jakl.

V zimě je pro kondici trávníků naprosto klíčový vytápěcí systém, kterým dnes disponuje každý stadion v rámci Fortuna ligy. „Pokud chceme hrát fotbal v zimě, to vytápění musí jet nonstop. To se bavíme o výdajích v řádech milionů. Zapnout by se mělo nejpozději v půlce listopadu, odkdy trávě chybí potřebný přísun tepla a světla. S vytápěním by se mělo končit až někdy v březnu nebo v dubnu,“ referuje Jakl.

Hodně prvoligových klubů nechává během zimní přestávky své vytápěcí systémy kompletně vypnuté, aby ušetřily. Na poslední chvíli se i přes maximální snahu zamrzlé hřiště roztopit nedočkáme zázraku. Zanedbaný terén se ani za 14 dní nepřerušovaného vyhřívání nedokáže zmátořit do požadovaného stavu.

„Těch peněz jde v Česku do údržby trávníků skutečně málo. Protože se tu hraje v takové zimě teprve dva roky za sebou, není to tu ještě zautomatizované. Zdá se, že cokoliv nad rámec skromné standardní údržby si trávníkáři musí horko těžko obhajovat před vedením,“ říká Jakl.

Podle něj je zapotřebí, aby kluby neváhaly investovat více prostředků do údržby. „Ta doba nás k tomu stejně donutí. Pokud máme vytápění, nemá smysl spekulovat nad tím, kdy to zapnout. Na druhou stranu chápu, že se ty rozpočty nedají jen tak přifouknout. Doba je dnes jednoduše složitá.“

Podle informací Seznam Zpráv poměrně vysoké procento mužstev trénuje přímo na zápasových hřištích někdy i několikrát týdně. I kdyby se mělo jednat o dva kratší tréninky týdně, za sezonu se dostanete někam k 50–60 případům. Takový počet už nelze podceňovat. To samé platí pro stadiony v Mladé Boleslavi nebo Ďolíčku, které mají dvojnásobné zápasové vytížení.

„Jediné hřiště, které aktuálně snese evropské měřítko, mají na Slavii. Stejně tak jako například na Spartě jede v Edenu vytápění nonstop. Dalším zásadní faktorem je využití osvětlovacích ramp. Osvětlení spouští fotosyntézu, a tedy umožňuje trávníku takřka okamžitý růst. Tráva díky němu zapouští kořínky dolů, což je zásadní pro to, aby se hřiště v budoucnu netrhalo. Naopak čím kratší jsou kořínky, tím více se to trhá. Jenže pořizovací hodnota takových osvětlovačů je v milionech. V energiích se bavíme klidně o půl milionu měsíčně,“ vysvětluje Jakl.

Při exkurzi za trávníkářskou špičkou do Německa a Anglie bychom našli na stadionech takové osvětlovače rozprostřené minimálně po půlce hřiště. „Z praxe víme velmi dobře, jak to vypadá třeba na Realu Madrid nebo Arsenalu. Disponují těmi nejlepšími odborníky na světě a je to znát. S trochou nadsázky mají na údržbu takřka neomezený rozpočet. Na takovém Arsenalu mají k dispozici desítky ručně dělaných sekaček v hodnotě kolem milionů až desítek milionů korun. Obecně je nejlepší všechno dělat ručně, protože stroje jsou pro trávník zbytečně těžké. Ale to je samozřejmě mnohem nákladnější,“ dodává Jakl.

Pokud byste měli zájem o náhled do anglického Wolverhamptonu, kde si s multimilionovým pažitem hrají místní experti přes nejnovější aplikace 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, klikněte zde.

Ze sondy mezi zahraniční fotbalové novináře, kterou v týdnu podstoupil a publikoval Deník Sport, vyplývá, že v porovnání se sousedními státy je na tom česká liga aktuálně nejhůře. O bundesligových pažitech v Německu se ani nemusíme bavit. V Rakousku a Polsku mají kluby výhradně přírodní trávníky, o které se jednoduše efektivněji starají.

To na Slovensku se v nedávné minulosti vydali v Trenčíně a Žilině cestou kompletně umělého povrchu. AS Trenčín získal ligový titul pod trenérem Adriánem Guľou, který pak í díky této zkušenosti nechal v Žilině vybudovat umělou trávu.

„Toto má být obrovské téma pro LFA (Ligovou fotbalovou asociaci, pozn. red.) a kluby. Pokud mohou mít v Trenčíně umělku, proč to nejde v Liberci? Je jasné, že české kluby mají po covidových restrikcích vyprázdněné peněženky. Nějaký sponzor by tomu třeba mohl pomoci. Bohužel teď se na ten fotbal i kvůli trávníkům v podstatě nedá dívat,“ říká Luděk Mádl v nejnovější epizodě Nosičů vody, fotbalovém podcastu Seznam Zpráv.

Pro domácí celek představuje „umělka“ v profesionálním fotbale velkou výhodou. Slovenská Žilina v rámci UEFA Youth League, tedy mládežnické obdoby Ligy mistrů, i s pomocí domácího terénu letos dokráčela až do osmifinále.

„Určitě vás to do jisté míry zvýhodní. Na druhou stranu mnohé vyhlášené akademie vychovávají své talenty výhradně na umělkách. Bavíme se o Barceloně nebo Juventusu. Umělky sice nejsou pro hráče tím nejšetrnějším povrchem, zato dnes existuje celá řada preventivních opatření. S hráči při přechodu na umělku aplikujeme nejrůznější kompenzační cvičení, přizpůsobujeme tomu i obuv. Dá se na to efektivně připravit. Pro těla hráčů jsou pak obecně nejhorší časté změny povrchu,“ říká Tomáš Hašler, kondiční trenér sparťanské devatenáctky.

UEFA už dlouhá léta povoluje evropským klubům hrát profesionální zápasy na umělé trávě. V Lize mistrů se s ní na podzim představili švýcarští Young Boys Bern, kteří v domácím prostředí dokázali zdolat i hvězdný Manchester United.

Ve Skandinávii a v nižších (amatérských) anglických soutěžích se to „umělkami“ jenom hemží. Za baštu „umělek“ bychom mohli označit krajiny v Rusku, USA, Kanadě, Švýcarsku, Španělsku nebo Portugalsku. Hojněji začínají být umělé povrchy využívány i ve Francii, Nizozemsku nebo Itálii. Obecně platí, že čím náročnější klimatické podmínky panují, tím výhodnější je pro fotbal umělý povrch.

Nicméně drtivá většina účastníků anglické Premier League a Championship dnes využívá hybridní hřiště. A jak známo, anglickým mechovým pažitům se stále nic nevyrovná.

„Jde o povrch tvořený částečně přírodní trávou a částečně umělou. Jeho výhodou je, že se zdaleka tolik netrhá a také nenasákne tolik vody. Jak známo, příští ligový ročník bude přerušen kvůli MS v Kataru, které se hraje v zimě. To znamená, že se bude hrát liga v klimaticky nejhorších měsících. Investice do trávníku by se v tuzemsku měla stát jasnou prioritou, protože se brzy zákonitě vyplatí,“ uvědomuje si Jaromír Bosák v Nosičích vody.

Nespornou výhodou hybridních trávníků je fakt, že takový terén má mnohem blíž k přírodnímu hřišti. Jde spíš o jakýsi technologický „upgrade“. Zatímco hráčský pobyt v letních měsících na „umělkách“ je prakticky nesnesitelný, na hybridních trávnících nepoznáte rozdíl.

Jenže potíž nastane při pohledu na cenovku. „Je drahý. Kompletní rekonstrukce hřiště i s vytápěním může vyjít na 20 milionů korun, hybridní trávník 30 až 40 milionů korun,“ řekl pro iDnes.cz Michal Koťan, předseda Komise pro stadiony a hrací plochy FAČR.

Podle informací Seznam Zpráv se problematikou terénů už dříve v týdnu zaobíral ligový výbor LFA, ale k přihrádce s prioritami má poměrně daleko. Jenže čas běží, Katar se blíží a fanouškům dochází trpělivost.