Budoucnost Ronalda v Manchesteru: CR7 novým návykům nenaučíš

Čtyři jedna! To snad není možné. Když United inkasovali čtvrtou branku v ligovém zápase na hřišti nováčka z Watfordu, mnohé jistě napadla otázka: Co se asi honí hlavou bezmocně přihlížejícímu Cristianu Ronaldovi? Nelituje náhodou rozhodnutí vrátit se do svého „anglického domova“? Jak moc ho frustrují jeho noví spoluhráči? Bude chtít na adrese Old Trafford setrvat i po sezoně?

Jistě se Ronaldo ve svých myšlenkových pochodech nejednou vrátil k letnímu přestupovému období. Z Juventusu Turín měl sice původně směřovat do Anglie, ale o chloupek jinam. Zřejmě nechybělo mnoho a mohli jsme Ronalda sledovat v bleděmodrém dresu největšího městského rivala United - Manchesteru City. Jenže do transferové hry naběhli lační United, kteří si Ronalda nárokovali zpět, a nebylo co řešit.

Rozjetým Citizens náleží po odehraných 12 kolech Premier League druhé místo. Na lídry z Chelsea ztrácí pouhé tři body. Právě smázli v Lize mistrů i hvězdné PSG. Obávaný ofenzivní trojzubec Messi, Mbappé, Neymar byl na Etihad Stadium po většinu času kompletně neutralizován vynikající defenzivní prací celé jedenáctky domácích. City se blíží pomyslnému stropu.

Paradoxně to jediné, co by snad trochu výrazněji chybělo propracovanému systému Pepa Guardioly, je spolehlivý koncový hráč. A zatímco hru Citizens v aktuálním ročníku zdobí precizní organizovanost a kombinační dominance, nesourodý tým United plodí nekonečný chaos. Nebýt produktivního přínosu portugalské fotbalové ikony, kdo ví, zda-li by měli Rudí ďáblové v aktuální sezoně ještě o co hrát. A to ještě stále neskončil ani listopad.

I pětinásobný vítěz v anketě Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu roku a držitel plejády individuálních rekordů nemůže být kompletně imunní vůči všeobecné nepohodě, která v posledních týdnech zavládla v táboru United. A objektivní kritice už vůbec ne. Krize posledních týdnů vyústila, jak jistě víte, demonstrativním vyhazovem Ole Gunnara Solskjaera. Ten doprovodil prapodivný scénář. Snaha o jakousi rehabilitaci na postu hlavního trenéra ve stylu United působí přinejmenším pochybně.

Pozici podle oficiálního klubového prohlášení obsadil minimálně na čtyři zápasy Michael Carrick, bývalý záložník United a Oleho věrný asistent. Celý realizační tým přitom zůstal ve funkci. V rámci transparentního plánu, který v týdnu představilo vedení United, se klub chystá v nejbližších týdnech angažovat nového hlavního kouče, a to pouze na období do konce této sezony. Zatím to vypadá na Němce Ralfa Rangnicka. Od následujícího ročníku by ho pak měla vystřídat „plnohodnotná“ náhrada - rozumějme kouč světového ražení.

Hledání vhodného nástupce Sira Alexe Fergusona, jenž by klubu vrátil zašlou slávu, se zdá být každoročně náročnější disciplínou. O to trestuhodnější se zdá být oficiální verze, že vedení United skutečně nemá připravený žádný lepší plán než vyčkávat a jednat čistě reaktivně.

Tak to bychom měli trenérskou otázku. A teď zpátky k Ronaldovi. Jakou měrou se tedy podílel na Oleho konci a čím vším přispěl svému chlebodárci? Jakou roli sehraje jeho další působení v klubu, který výrazně zaostává za vlastními ambicemi, ale i za těmi Ronaldovými?

Když United podepisovali dvouletý kontrakt s 36letým Portugalcem, museli si být dobře vědomi toho, co od něho mohou očekávat. A samozřejmě i toho, co jim portugalský kanonýr v pokročilém věku rozhodně nenabídne. Bylo zcela zřejmé, že Ronaldův přínos tkví v jeho schopnosti prosadit se prakticky z jakékoliv pozice, rozhodovat klíčové zápasy. Jako další výhoda, která vyplývala z jeho angažování, se jevila i jeho vítězná mentalita, kterou by mohl zdravě „nakazit“ své spoluhráče.

Co se týče branek, Ronaldo si splnil své. Vsítil celkem 10 gólů ve 14 zápasech, přitom si dokázal připsat i několik důležitých asistencí. Ronaldo své United a jmenovitě bývalého kouče Solskjaera svými trefami doslova držel nad vodou. V domácím utkání Ligy mistrů proti Villarealu Ronaldo rozhodl svým gólem o zisku všech 3 bodů v samém závěru. V Bergamu proti Atalantě dvakrát vyrovnával, přičemž branku na 2:2 vstřelil až v 91. minutě. Když už bylo United na prestižní evropské půdě nejhůře, v klíčových okamžicích se vynořil superman Ronaldo a celou situaci rozhodl v jeho prospěch.

Jenže v Anglii se psal paralelně dosti jiný příběh. Na domácí scéně to Ronaldovi nepálilo. Od svého slavného zářijového debutu na Old Trafford se Ronaldovi podařilo v rámci Premier League skórovat pouze dvakrát. United v lize evidují doslova tragickou bilanci. Z posledních 7 ligových klání dokázali dovést do vítězného konce jedno jediné, inkasovali 17 branek a celkem pětkrát odešli jako poražení.

Na tohle osvalený „CR7“, fotbalové synonymum permanentního vítěze, není stavěný. Totéž by se ovšem dalo říct o jeho současném zaměstnavateli. United na příchod Ronalda prostě nebyli připravení. Ole nedokázal vymyslet funkční systém, který by jakkoliv účinně vykompenzoval Ronaldovu přítomnost na hrotu. Jednotliví hráči nezvládali efektivně pracovat pro svou největší hvězdu. Není divu, že se United na podzim takhle sesypali.

Herní fáze, ve které Ronaldo svému budoucímu kouči určitě nikterak nepomůže, se jmenuje defenzivní. The Athletic přišel před nedávnem s grafem pravidelně nastupujících útočníků v rámci Premier League, který je srovnával na základě naběhaných metrů při presinku. Tedy při agresivním napadání soupeřovy rozehrávky. Cristiano Ronaldo se krčil na chvostu s průměrně 2,7 „běhy“ za zápas. Za 90 minut! Wilfried Zaha, Neil Maupay nebo Diogo Jota, tedy borci z druhé strany žebříčku, nalétají po hřišti během presinku průměrně desetkrát tolik, co portugalská superstar.

Pro současné United se jedná o velký problém. Solskjaer si totiž během svých úvodních 2,5 sezony zakládal na pevné defenzivě a rychlých protiútocích, což se mu s příchodem Ronalda, respektive Sancha a trvalým zabudováním Greenwooda kontraproduktivně ztížilo. Všichni jmenovaní totiž patří do kategorie ofenzivních hráčů, kteří předvádí své nejlepší výkony v případě, že jim je garantována určitá volnost. Takový hráč se sem tam někde na hřišti pozapomene, občas je svým postavením zcela mimo hru a toulá se po hřišti. Zároveň jim takticky svázaná defenzivní práce nevoní. Jenže když na to přijde, v útoku s míčem na kopačkách udeří. Přihoďme si k nim vysoce kreativního Bruna Fernandese, další útočné křídlo Marcuse Rashforda a svérázného Paula Pogbu. Zní to jako tým snů. Kupředu se chrlí nebezpečí, jenže vzadu to spíš hoří.

Mnozí experti tak razí názor, že United byli bez Ronalda silnějším mužstvem. A možná mají pravdu. Ronaldo během své kariéry nikdy nemusel bránit a pomáhat svým spoluhráčům četnými návraty do obrany. Jenže současný fotbal si takové chování vyžaduje minimálně od všech ostatních. Pokud Ronaldo zůstane „viset“ v útoku, je zapotřebí, aby za něho zabrali ostatní spoluhráči. Jenže těm se nechce, respektive ani nevědí, v jakém úhlu běžet a jakou intenzitou tlačit soupeře v rozehrávce. Fotbal je čím dál víc o systematické práci bez míče. Tuto disciplínu hráči Manchesteru United zatím příliš neovládají.

V praxi se obranný val United velmi snadno roztrhá. Stačí k tomu jedna dvě kolmé přihrávky a rázem soupeř běží tváří v tvář brankáři de Geovi. Obrana United bývá mnohdy podivně rozhozená ještě před tím, než se soupeř vlastním přičiněním dostane do nebezpečné situace. Na vině je zmiňovaný presink, jenž United vyloženě nejde. Stačí, aby se jeden dva hráči někde zapomněli, vyběhli dřív a rozjetá akce už se nedá zastavit. United se takovým způsobem porazili například v zápase s Leicesterem (2:4), který se v aktuálním ročníku náramně trápí.

Letní angažování Ronalda tak ve své podstatě urychlil konec Solskjaera na lavičce United, protože jeho zařazením do sestavy se zvýraznily vady v Oleho systému, budeme-li věřit, že nějaký jasný systém vyznával. Ole prokázal svou trenérskou nekompetenci a byl propuštěn. Ronaldův návrat tak symbolizuje zažehnutí ohně, jehož sílu nedokázali v United dosud naplno využít a spíš se popálili.

Ať už Ronalda a spol. v létě 2022 převezme Erik ten Hag, Mauricio Pochettino, Zinédine Zidane, Brendan Rodgers, Ernesto Valverde, Laurent Blanc nebo dokonce Wayne Rooney, nedávná minulost jasně demonstrovala, že Ronaldo není zdaleka kompatibilní se všemi svými spoluhráči. Pokud se postaví na hrot před Paula Pogbu, Masona Greenwooda, Jadona Sancha a Bruna Fernandese dohromady, United se ze začarovaného kruhu jen tak nedostanou.

Jedno velké pozitivum bychom ale přeci jen našli. Jarní část Ligy mistrů je převážně díky Ronaldovi zajištěna. V ní se budou muset borci United semknout a vyladit svou obranu. A také si zahrát o své místo v nejprestižnější evropské klubové soutěži, protože z umístění v Premier League se do ní pravděpodobně pro další ročník nekvalifikují.