Bayern se ho bál. Superagent stvořil Nedvědovu kariéru a naštval Fergusona

Bitvy, které sváděl v rámci fotbalového byznysu, Mino Raiola obvykle vyhrával. Vážná nemoc, jejíž diagnózu znal od prosince, s ním ale nevyjednávala. Čtyřiapadesátiletý superagent zemřel v Miláně 30. dubna.

Typické bylo, že se ani jeho smrt neobešla bez humbuku. Tři dny předtím, než zesnul doopravdy, se světem rozletěla falešná zpráva o jeho úmrtí. Publikoval ji na svém webu dokonce i list Gazzetta dello Sport.

Pár dní nato ji ale musel zopakovat, tentokrát už byla pravdivá. „Nejvlivnější, nejlepší a nejdiskutovanější,“ těmito slovy Gazzetta rodáka z jihoitalské Kampánie, barvitého kraje v okolí Neapole, charakterizovala.

Raiolovým radám pozorně naslouchal Pavel Nedvěd, stejně jako Zlatan Ibrahimović a další superhvězdy. V čem spočívalo kouzlo tohoto podsaditého chlapíka? A kde se vlastně vzal?

Mládí už Mino Raiola prožil v nizozemském Haarlemu, kde pracoval v rodinné pizzerii. Za místní mládežnický tým hrával jen do 18 let. „Ale šéf klubu k Raiolovým do pizzerie chodíval a Mino se s ním pořád hádal, co prý by měl všechno dělat jinak. Tak víš co, pojď mi to ukázat sám, naštval se jednoho dne ten předseda a udělal z Mina ředitele klubu,“ vypráví český agent Jiří Müller o prvopočátcích propojení mezi Minem Raiolou a fotbalem, které se dál rozvíjelo ve spolupráci s nizozemským agentem Robem Jansenem.

Raiolova jazyková dispozice byla v 90. letech ideální. Skvělé talentované fotbalisty vychovávali v Nizozemsku a nejvíc peněz se tehdy točilo v italské Serii A. Po téhle trase se i Raiolovým přičiněním přesouvali Bryan Roy, Wim Jonk nebo Dennis Bergkamp. A právě tak to všechno začalo…

„Jestli by nějaký klub na planetě mohl být na Mina naštvaný, tak Ajax Amsterdam. Nějaké transfery za peníze tam také proběhly, ale velké množství hráčů Mino z Ajaxu odvedl po skončení smlouvy, takže z nich klub nedostal nic. Nicméně když se v Monaku konal Raiolův pohřeb, největší věnec na katafalku byl právě od Ajaxu Amsterdam,“ říká Jiří Müller.

„Kněz vedl dlouhou, ale krásnou smuteční řeč. Řekl: ‚Odešel člověk, který nebyl jen váš manažer. Byl skoro jako váš táta, váš rodinný příslušník. Pro vás všechny byl víc než jen manažerem, stal se součástí vašich životů. A proto byl tak úspěšný.‘,“ vypráví Müller.

„Když padla tahle slova, bylo na Zlatanovi vidět, jak s ním zamávala, jak hluboce je vnitřně prožívá. Protože ta slova byla pravdivá. Nevím, jak to dokázal, ale pro nás všechny byl Mino druhý fotbalový táta. Ten, kdo ho neznal víc, těžko si dokáže představit, jak vnímavou a lidskou měl duši. Z naší branže všichni vidí jen provize. Ano, Mino si je vydělal. Ale v první řadě vyjednal obrovské peníze hráčům. A nejen to, taky se na něj mohli kdykoli s čímkoli obrátit. Anebo si s ním obyčejně lidsky promluvit. Mino byl takový, že se nikdy na nikoho nevykašlal. A tohle vytvořilo opravdu silný vztah mezi ním a jeho hráči,“ vysvětluje Jiří Müller.

Na pohřeb do Monaka jel společně s Pavlem Nedvědem a Zdeňkem Grygerou, jimž oběma Raiola kdysi pomáhal domluvit angažmá v Juventusu Turín. Mezi smutečnými hosty nescházeli Zlatan Ibrahimović, Erling Haaland, Gianluigi Donnarumma, Marco Verratti, Justin Kluivert…

„Jen Paul Pogba nepřijel. Mino vždycky rozprávěl, že nechce velký pohřeb, nechce, aby mu někdo brečel nad rakví. A Pogba tahle jeho slova ctil doslovně, a tak na pohřeb nepřijel,“ vysvětluje Müller.

Na agenturních snímcích ze smuteční slavnosti se ovšem objevil například i Cesc Fábregas, kterého přitom Raiola nikdy nezastupoval. Zato se ale jeho dcera zahleděla do jednoho z Raiolových synů.

„Minovi kluci se v branži zatím nijak neangažovali. Minovu firmu teď vede Rafaela Pimenta, brazilská právnička, po léta Minova pravá ruka,“ říká Jiří Müller, který dostal nabídku, aby do managementu firmy vstoupil. „Musím si to ještě v klidu rozmyslet,“ říká někdejší reprezentant v mládežnických kategoriích, který ale vlastní profesionální kariéru brzy ukončil.

A po začátcích v agentuře Nehoda Sport rozjel posléze vlastní firmu Esam, která zastupuje například slávistického trenéra Jindřicha Trpišovského nebo Micka van Burena. Agent Jiří Müller stál také za kariérami někdejších reprezentantů Tomáše Necida a Tomáše Sivoka.

Mina Raiolu znal tak dobře jako málokdo. Nakonec souhlasil s tím, že v rozhovoru na tohoto superagenta a svého přítele zavzpomíná. A prozradí, v čem spočívalo Raiolovo kouzlo.

Vybavíte si, jak jste se s Minem Raiolou seznámil?

Bylo to v době, kdy Zdeněk Grygera končil v Ajaxu, takže zhruba v roce 2007. Já pracoval u pana Nehody, oni Zdeňka Grygeru zastupovali společně, byli obchodními partnery. A já jel tehdy do Nizozemska na nějaký mládežnický turnaj. Od Zdeňka jsem si půjčoval auto a potkali jsme se i s Minem u něj před domem. Domluvili jsme se, že půjdeme společně na oběd. Ten mimochodem proběhl v hotelu Okura, tedy na stejném místě, kde se na spolupráci s Minem dohodl Zlatan, jak na to vzpomíná ve své autobiografii.

A tam jste si padli do oka?

Tam jsme se s Minem strašlivě pohádali. O fotbale. Ale asi ho to zaujalo a začal se mi postupně ozývat sám. A náš pracovní i mezilidský vztah se začal postupně budovat.

Prý vám pomohl i v začátcích, když jste se coby agent osamostatnil?

Když jsem se rozhodl, že u pana Nehody skončím, jel jsem to pár dní nato Minovi oznámit. Řekl mi, že jsem pěknej blbec. Ale když už jsem se tak rozhodl, že mi kdykoli pomůže. A že si okamžitě musím udělat licenci, abych měl v branži respekt.

A potom?

Pak šel Mino cvičit. I když vypadal docela zavalitě, tak cvičil pořád a docela dost. Potom jsme jeli k němu do Haarlemu do kanceláře. Povídá mi: „Tak si spočítej, kolik potřebuješ na cestování, na telefony, na to a to.“ Cítil jsem se trochu trapně, ale nic jiného mi tehdy nezbývalo. Tak jsem to sečetl, on se na ten papír na vteřinu podíval a povídá: „OK, tak mi každého čtvrt roku pošli fakturu, já ti to proplatím a až jednou nějaké peníze vyděláš, tak mi to vrátíš.“

Stalo se?

Zpátky už si je nikdy nevzal. Několikrát jsem mu říkal, že mu ty peníze pošlu. Jen mávnul rukou se slovy: „Někdy příště.“ Spousta lidí mě od spolupráce s ním odrazovala. Že prý myslí jen sám na sebe a že s ním nikdy peníze nevydělám. Bylo to ve skutečnosti právě naopak. Bez jeho velkorysosti a bez pomoci rodičů a Zdeňka Grygery bych vlastní agenturu nikdy neměl.

Jak byste popsal Raiolův vztah k penězům?

Znal jejich hodnotu. A byl přísný, neměl rád rozhazování. Dám příklad: Mám takový zvyk, když jsem v Monaku, dojdu si na jedno krásné místo před kasinem a dám si tam kávu. Ona je tam teda asi nejdražší v Evropě, snad za 10 eur. A za to mi Mino vždycky nadával, že jsem pitomec, že tam chodí na kafe jen turisti.

On sám byl spořivý?

Měl doma drahé hodinky, v garáži pár vozů Ferrari. Ale dlouhé, dlouhé roky chodil nejradši v sepraném triku, viděl jsem ho jet v obyčejném VW Golfu… A v Itálii, kde je ohromně populární, ho i díky tomu měli fanoušci rádi, tam šel po ulici a lidi se s ním fotili jako s popovou hvězdou, co se přitom obléká a chová úplně normálně, jako oni. Až v posledních dvou letech si i toho luxusu, na který si přitom vydělal už dávno předtím, začal trochu užívat. A začal se mnou dokonce chodit na to drahé kafe před monacké kasino.

Širší veřejnost zaznamenala Raiolovo jméno, když v roce 2016 zrealizoval přestup Paula Pogby z Juventusu do Manchesteru United. O čtyři roky dříve se na jeho perspektivách neshodl s Alexem Fergusonem a odvedl Francouze z Old Trafford do Turína zdarma. V Itálii z něj vyrostla hvězda, za níž byli najednou United ochotni zaplatit 105 milionů eur. Z toho 25 milionů činila Raiolova provize – a z té částky mnohým spadla brada.

Pan Ferguson je samozřejmě obrovská ikona United i světového fotbalu. Ale v případě Pogby se ukázalo, že Minova předpověď možností jeho fotbalového rozvoje byla přesnější. Mino v řadě ohledů uměl výborně odhadnout vývoj, viděl dál než mnozí jiní. A velké budoucnosti svého hráče věřil natolik, že když ho přivedl do Juventusu, navrhl jednu věc. Že až Juventus bude jednou Pogbu prodávat a transferní suma přitom překročí jistou hranici, podělí se pak Juventus a Mino o peníze, které ji převýší, a to v jistém konkrétním poměru. Juventus s tím tehdy neměl nejmenší problém. A taky ani nepípnul o ty čtyři roky později, kdy se Raiolovy předpovědi vyplnily do puntíku a Juventus Pogbu prodával do United za peníze, o kterých se mu původně ani nesnilo. A Mino dostal podíl, který měl zakotvený ve smlouvě.

Vedle Mina Raioly patří mezi nejznámější jména ve vaší branži Jorge Mendes, který zastupuje mj. Cristiana Ronalda. Anebo Pini Zahavi, který stál v pozadí budování hvězdného kádru Chelsea po vstupu Romana Abramoviče do klubu. Dnes Zahavi zastupuje třeba Roberta Lewandowského. Dá se říct, že Mendes a Zahavi tvořili spolu s Raiolou trojici nejsilnějších agentů světa?

Ti tři patřili v branži dlouhodobě mezi nejlepší. Ono se to vždycky posuzuje podle kvality a atraktivity hráčů, které agenti zastupují. Že tihle tři mají nebo měli na svých seznamech jména tak velkých fotbalistů, potažmo i trenérů, které také zastupují, je zjevně znamením toho, že svoji práci dělají dobře.

Co dělal Mino Raiola jinak než jeho největší konkurenti?

Co jsem měl možnost vidět a slyšet, tak každý z té trojice postupoval trochu jiným způsobem, uplatňoval odlišné priority. Jednáte o přestupu, máte tam hráče, klub, ve kterém působí, a klub, který má o něj zájem. Někdo to staví tak, že chce, aby spokojené byly všechny tři strany, aby vše bylo vyvážené. U Mina jsem většinou viděl, že jeho absolutní a hlavní prioritou je zájem hráče. Tlačil na to, aby co největší profit směřoval za hráčem, aby jeho klient dostal co největší smlouvu. A když ji takhle pro svého hráče vymohl, tak byl fotbalista spokojen a nezáviděl ani Minovi jeho velkou provizi. I z toho plynuly Minovy nadstandardní vztahy s hráči na bázi absolutní důvěry.

Okoukal jste od Raioly jeho triky a způsob práce?

Dá se říct, že 90 procent toho, co z řemesla znám, umím od něj. Ale samozřejmě zdaleka ne všechno je plně přenositelné třeba do české reality. On prodával nejlepší hráče světa, po kterých toužily ty největší velkokluby. Obvykle šel zájem z několika z nich zároveň a toho konkurenčního boje pochopitelně uměl Mino dobře využít.

Jeho vztahy s hráči už jsme si popsali. Zato vztahy Raioly s kluby asi byly méně idylické, ne?

Jak s kým. Pokud kluby chtěly jeho hráče, a on měl pod patronací vždycky ty skvělé, musely kluby nějak vycházet i s Minem. Pamatuju se, že jeden čas měl z něj úplnou hrůzu Bayern Mnichov. To je jeden z nejlépe řízených klubů v Evropě. Mají tam na platy hráčů zavedené nějaké limity, které nechtějí překročit. A báli se, že objevit se tam Raiola, přinutil by je, aby jeho klientovi dali víc. Dozvěděli by se to ostatní hráči, chtěli by také přidat – a celé by se jim to tam rozpadlo. Ze zákulisí se Minovi doneslo, že na něj lidi z Bayernu nasazují, kudy chodí. Tak na to reagoval.

Jak?

Je to asi pět let. Byl jsem shodou okolností u toho. Představte si Grimaldiho Forum, Monte Carlo, losování Ligy mistrů. Velká sláva, luxus, jsou tam zastoupené všechny velkokluby, všichni v těch nejlepších oblecích. A mezi nimi se promenáduje Mino v žabkách, kraťasech a triku, jak přišel z pláže. To byl jeho styl. Zahlédl Karl-Heinze Rummeniggeho, šéfa Bayernu, jde rovnou k němu a spustí na něj italsky: „Poslyš, proč o mně všude říkáš, že jsem drahej? Chodí to ke mně ze všech stran. To od tebe není fér.“

A co na to Rummenigge?

Že to prý vůbec není pravda a ať prý Mino kdykoli přijede do Mnichova, že spolu půjdou na večeři. Kdyby mě takhle pozval Rummenigge, tak tam pojedu z Prahy klidně na kole. Ale Mino to viděl jinak. Viděl, že se Rummenigge polekal té přímé konfrontace s ním, zalhal mu do očí. A od té chvíle s ním Mino absolutně nechtěl nic mít. Říkal, že nebude lítat na večeři za někým, kdo ho pomlouvá a ještě se k tomu neumí postavit. On to takhle měl.

Jak je možné, že měl Mino Raiola pod svými křídly vždycky tak skvělé hráče?

Kariéru budoval postupně. V 90. letech bylo ještě agentů málo, Mino u jednoho z nich začínal, pak se udělal pro sebe, využíval svých jazykových schopností, mluvil italsky, nizozemsky, díky škole anglicky. Italů s holandštinou v profesi fotbalového manažera zase až tolik nebylo. Dělal na přestupech Nizozemců do Serie A. Přitom postupně získával nové kontakty.

Třeba na Zdeňka Zemana.

To bylo dost osudové setkání. V roce 1992 dělal Mino přestup Bryana Roye do Foggie, kterou tehdy Zdeněk Zeman vedl. A oblíbil si Mina natolik, že si vymohl, aby Mino nějaký čas v klubu zůstal, Royovi tlumočil a se vším mu v novém prostředí pomáhal. Takže celý přípravný kemp strávil Mino s týmem Foggie a při své inteligenci si navnímal, jaké specifické typy hráčů Zeman pro svůj fotbal chce a potřebuje.

A pak mu jednoho takového přivedl, dokonce krajana.

Přesně tak. Když Mino na Euru 1996 viděl fotbalový styl Pavla Nedvěda, hned si na Zemana vzpomněl. A řekl si: „Jo, to je přesně hráč pro něj.“ Mino tedy kontaktoval pana Nehodu, který jako agent Pavla Nedvěda zastupoval. A tak vzniklo Minovo napojení na Česko.

Jak fungoval vztah Nehoda–Raiola?

Jako obchodní partnerství. Pan Nehoda měl i v zahraničí velké jméno, coby hráč se stal mistrem Evropy v roce 1976. V té době si s Minem Raiolou hodně pomohli navzájem. A Pavel Nedvěd zamířil do Lazia Řím, kde ho vedl Zdeněk Zeman.

A takhle se postupně propojovaly i další nitky?

Mino už v té době úzce spolupracoval s právničkou Rafaelou, ta je z Brazílie a měla kontakt na svého krajana Maxwella, který se mimochodem následně stal členem vedení PSG a nyní pracuje pro UEFA. Ale tehdy před lety se od něj Mino dostal i k hráči, který byl v té době Maxwellovým největším kamarádem v Ajaxu. No a to byl Zlatan Ibrahimović. A pak už se to jen dál nabalovalo a nabalovalo a vzájemně propojovalo.

Byl Mino Raiola dříč?

Dlouhé roky ano. Bydlení a sídlo rodiny měl v Monaku. Ale pořád byl na cestách, makal, dojednával, zařizoval. A pak se to najednou překlopilo. A on se začal pohybovat víceméně jen v trojúhelníku Monako–Londýn–Milán. Protože už za obchodem nemusel jezdit sám. Už byl natolik žádaný, respektive jeho klienti, že ten, kdo je chtěl získat, ten musel za ním, za Minem. Třicet let ale předtím pracoval na tom, aby si tuhle pozici vybudoval. Nejpozoruhodnější ale na něm bylo, že i v době, kdy makal nejvíc, měl spoustu schůzek, jednání, přeletů, opravdu byl v jednom kole, tak si i v tomhle blázinci dokázal najít čas na vás nebo na svého hráče, když mu napsal, že něco potřebuje. Telefon třeba nebral, když byl v kalupu. Ale jak jste mu napsal, že něco hoří, ozval se do vteřiny. A když nešlo o život, řekl: „Fajn, pomůžu, zavolám večer.“ A zavolal. Pokaždé.

Nekašlal na lidi.

Mohli jste se na něj obrátit s čímkoli. Já vám teď povím příběh, kterému se možná bude někdo smát, ale pro mě byl a je důležitý. Chtěl jsem se vrátit ke své přítelkyni, ale ona se mnou odmítala komunikovat. Mino viděl, jak se tím trápím a povídá mi: „Co mám udělat? Já to rád udělám.“ Mé přítelkyni zavolal, vůbec netuším, co jí tenkrát řekl. Ale dal to do pořádku a já mám díky tomu krásného zdravého syna. Nebýt Mina, tak by prostě na svět nepřišel.

Pokud v nějaké podobné rovině spolupracoval i s hráči, není se co divit, že tradiční hranice vztahu fotbalista–agent byla u něj posunutá úplně jinam, do mnohem osobnější roviny.

Mino posbíral v životě spoustu zkušeností, poznal spoustu lidí. A vytvářel si s lidmi přirozené, nikoli umělé vztahy. Hráči se nebáli jít si k němu pro radu. Od něj ji dostali a troufnu si říct, že skoro vždycky dobrou. Čas plynul a jeho hráči se začali posouvat do vedení různých klubů nebo i firem, a to pozitivní mentální pouto mezi nimi a Minem zůstávalo. A mohlo se oživovat při dalších a dalších příležitostech.

Zmínili jsme kooperaci Mina Raioly se Zdeňkem Nehodou. Spolupracoval na podobné bázi i s dalšími agenty?

Samozřejmě, sami se mu ozývali, aby jejich klientům pomáhal pootevřít dveře do těch nejvyšších klubových pater, kde měl Mino dobré kontakty. A když taková vzájemně výhodná spolupráce proběhla a hráč se díky ní dostal do velkého klubu, v řadě případů zjistil, že se v Minově společnosti cítí dobře, zatímco ten původní agent mu třeba, s prominutím, příliš leze do zadku, nebo už mu prostě mentálně nesedí. A takoví hráči pak svého původního agenta vyplatili a zůstali u Mina, který se uměl na způsob myšlení fotbalistů z těch top vrstev napojit opravdu dokonale.

Oslovovali ho i sami hráči?

Znám třeba příběh Matthijse de Ligta. To je inteligentní kluk, agenta měl odmalička, ale někdy v 17 letech přišel za rodinou, že potřebuje agenta jiného, aby ho dovedl k opravdu velkému přestupu. S tím dosavadním, že to chce vyřešit korektně, ale že cítí, že by to chtělo někoho jiného. Od rodičů slyšel: „Fajn, holandských agentů je hodně, koho vybereme?“ A Matthijs že chce Mina Raiolu. Rodiče nato, že se zbláznil, ale syn je požádal, aby mu s Minem sjednali schůzku. I díky Minovi je dneska v Juventusu, ten jeho původní agent, už to byl postarší pán, dostal z celého obchodu také dobrý podíl. A všichni byli nakonec spokojeni.

Permanentní válku vedl Mino Raiola s FIFA. Na její adresu nikdy nešetřil ostrými slovy. Proč?

V první řadě bojoval proti tomu, že se po léta zdarma používají napodobeniny hráčů v hrách na PlayStation, zneužívají se tedy osobnostní práva fotbalistů. A Minovi vadily i snahy FIFA zavádět regulace do práce agentů a limity pro jejich provize. „Samozřejmě, na různých kontinentech se dějí různé, mnohdy špatné, věci. Ale FIFA není náš nadřízený,“ říkal Mino.

A měl pravdu?

Stoprocentně. Agenti nemají s FIFA nic společného, proč by jim měla nařizovat, kolik smějí vydělávat peněz? To je jako by stát určoval, kolik smějí vydělávat právníci. Nebo kdyby někdo v Hollywoodu začal diktovat, že tolik peněz ještě Bradu Pittovi za tu roli můžete dát a tolik už ne. To je každého věc, co si jak dohodne.

Pokud vím, organizoval dokonce Mino Raiola mezi agenty strukturu, která si kladla za cíl FIFA v těchto směrech oponovat. Na jednom takovém mítinku světových agentů byl za Českou republiku i Pavel Paska, který vede zdejší asociaci agentů. Pokračuje ten projekt?

Ano, s Mendesem a dalšími organizoval Mino takzvané Football Forum, proběhlo to zatím jen jednou, ale doufám, že ten projekt i po Minově smrti bude pokračovat. Minovi už mohlo být jedno, co si FIFA zavede. Vydělal tolik peněz, že zajistil šest generací své rodiny dopředu. Ale bojoval za nás všechny, za menší agenty. Podle mě jednoznačně za správnou věc. A takhle na něj budu vzpomínat. Vždy jen v tom nejlepším.

Prohlédněte si galerii snímků, jež zachytily Mina Raiolu ve společnosti jeho klientů a přátel. V jeho případě leželo mězi těmito slovy rovnítko.