Janotka vrací Sigmě DNA, v lize začal ostrým řezem. Píchlo mě u srdce, říká

Ve své první trenérské sezoně v profesionálním fotbale vytáhl olomoucké béčko na druhé místo druhé ligy a dostal bleskovou příležitost v nejvyšší soutěži. V A-týmu Sigmy začal Tomáš Janotka, bývalá hráčská opora modrých, rovněž kurážně.

Zkušené trojici Macík, Beneš, Pospíšil oznámil, že pro ně nemá místo. A ještě tím na sebe zvýšil tlak. Pustil se do přestavby, tradičnímu hanáckému klubu chce vrátit identitu s nadanými odchovanci. Čtyři body po úvodních zápasech v Českých Budějovicích a Liberci povzbudí. V sobotu večer (20:00) se poprvé v nové roli představí na Andrově stadionu proti Teplicím.

„Chci, abychom lidem ukázali, že to odjezdíme do poslední minuty, i kdybychom udělali nějaké chyby,“ vypráví dvaačtyřicetiletý kouč v rozhovoru pro Seznam Zprávy ve VIP prostorách hlavní tribuny.

Víte, kdy jste naposledy prohrál?

Jéžiš!

Je dobré, když musíte vzpomínat.

Příjemné nad tím přemýšlet. Asi v malé kopané, i když také tam jsem přinesl vítěznou vlnu. Doufám, že ještě dlouho neprohrajeme. Poslední porážka mohla být s Prostějovem ve druhém jarním kole minulé sezony druhé ligy.

Není to na startu trenérské kariéry návykové a trošku zrádné?

Pozor, v úvodu minulé sezony jsme si prošli peklem. Po šesti kolech jsme měli dva body. Ale zachovali jsme chladnou hlavu, věřili jsme tomu, co děláme, pracovali jsme systematicky. Věděli jsme, že potřebujeme stabilizovat obranu, pak si to sedlo.

Snášíte porážky jinak než jako hráč?

Jako trenér o tom výrazně víc přemýšlíte. Když jste hráč, přijdete do kabiny, máte všechno naservírované, od trenéra nachystaný trénink. Uděláte si rege a odcházíte s čistou hlavou. Jako trenér nesete za výsledek největší zodpovědnost. Když se nepodaří, je to jako byste dostal basebalkou po hlavě. Obrovská rána. Jako trenér to snáším výrazně hůř.

Říká se, že porážky a reakce na ně vás posouvají, ale předpokládám, že je k posunu nepotřebujete.

Jsme dostatečně nároční, takže porážky k tomu nepotřebujeme. I když vyhrajeme, spokojeni se vším jsme málokdy. Snažím se to dostat k posedlosti, dokonalosti. Neztotožňuji se s názorem, že je jedno, jak hrajete v přípravě. Není to jedno! Tým i vy si ověřujete, že to, co děláte, dává smysl. Když budete prohrávat, půjdou za vámi hráči? Tým si musíte získat. Je jasné, že se úplně jinak trénuje, když se vyhrává. Psychika má obrovský vliv na výkon.

Mladým hráčům mohou vítězství zamotat hlavu. Jak je to s mladým trenérem, kterému se dařilo v dorostu, pak ve druhé lize a teď začal solidně v první lize?

Těší mě to, ale v tomhle jsem dostatečně pokorný. Tak, jako začínají mladí hráči, začínám jako trenér, udělám ještě spoustu chyb. Dělám je dennodenně. Nemám důvod cokoliv oslavovat, protože jako trenér jsem ještě nic nedokázal.

Takže nepotřebujete, aby vás doma paní uzemňovala?

Ne, na to máme pana Mináře (sportovního manažera Sigmy), my se tady uzemníme sami, to je v pohodě!

Za asistenty jste si vybral Michala Vepřeka a Iva Gregovského, nikdo z vás nemá trenérské zkušenosti v lize. Nechtěl jste k sobě barda?

Jsme nezkušený realizák. Řešil jsem různé varianty, ale spíš jsem se chtěl odrazit od charakterových vlastností, chemie. V Sigmě máme pana Chromého, Sedláčka, Mináře, kteří jsou matadoři. Řeknou nám jiný úhel pohledu otrkanějších lidí ve fotbale.

S Michalem Vepřekem máte kupu ligových startů. Hodí se?

Je to obrovská přidaná hodnota. Není dogma, že kdo hrál ligu, bude dobrý trenér, ale dokážeme se vcítit do hráčů, sami jsme si něco prožili, když se daří, nedaří. Víme, jak je sakra těžké nastoupit na Slavii. Říkal jsem klukům, že když hrajete pod tribunou Sever, je to, jako když o poločase postaví na půlce zeď a kolikrát se přes ni nemůžete dostat, že vás uvaří tím kotlem, standardkami, tlakem.

Dokážete se vcítit do hráčů, takže dobře víte, jak mizerně se cítili zkušení Macík, Beneš a Pospíšil, když jste jim oznamoval, že s nimi v áčku nepočítáte. Ostatně to samé jste si v Sigmě zažil sám. Musí jít ve fotbale city stranou?

Bylo to nepříjemné. Je něco jiného říct klukovi v devatenáctce, že s ním nepočítáte. Pořád to jsou, když to přeženu, děcka, co mají profesní život před sebou, ať bude fotbalový, nebo ne. Tohle nás jako realizák vůbec netěšilo. Píchalo mě u toho na srdci. Zodpovědnost jsem vzal na svá ramena a stojím si za jednotným rozhodnutím realizačního týmu. Řešili jsme výkonnost, potenciál, budoucnost. Zásluhy a sentiment jsme dali stranou. Uznáváme je jako fotbalisty, kteří tady něco odvedli, s respektem k nim jsme jim řekli, že jim nejsme schopni dát minutáž, jakou si představují a mají zelenou, aby si štěstí v lize našli jinde. Druhá varianta byla, že rozjedou béčko a pomohou v rozvoji a výchově hráčů jako mentoři. Zažil jsem si to taky a nikdy se s tím nesmíříš. Kdy to přijmeš? Kdy je správný čas to slyšet?

Nikdy, hráč si věří, že se může zase dostat na svou výkonnost, dokud se sám nerozhodne jinak.

Tak. Pořád věříš ve své schopnosti a říkáš si: Já na to mám! A trenér to vidí jinak, ale tomu věřit nechcete, je to pro vás šok.

Rozhodl jste se na základě výkonnosti v přípravě? Vít Beneš ztrácel rychlostně, ale ve vzduchu kraloval. Martina Pospíšila úplně neoživili trenéři Jílek ani Saňák a vy jste to už nezkusil. Nesplňují vaše dynamické nároky?

Dá se to tak říct. Fotbal směřuje do dynamiky, je tak postavený každý tým v Evropě. Viděl jsem všechny zápasy Sigmy za poslední roky. Obrázek jsem si chtěl ale udělat sám, jak budou vypadat. Nemohu jim nic vyčíst. Beny trénoval na sto deset procent, Pospa se taky snažil, i když je u něj vidět kondiční deficit. Pospa je nadstandardní hráč, Beny zase všechno řeší zkušeně, dobře. Ale když jsme dali dohromady pro a proti, rozhodli jsme se takhle.

Bylo to rozhodnutí trenérského štábu, nebo do toho promluvil i sportovní manažer Ladislav Minář?

Máme spolu porady, hodnotíme si tréninkový proces, utkání, bavíme se o tom, kdo jak vypadá. Ale v tomhle jsem měl absolutně volnou ruku. Máme to skvěle nastavené. Rozhodnutí jde za námi. Tady ty řeči okolo… Jasně, pan Minář má své mouchy, kdo je nemá? Dneska on může za všechno…

Trenér Václav Jílek mi říkal, že by si s Ladislavem Minářem vytyčil některé mantinely ještě jasněji. Máte to od začátku dané?

Máme pracovní vztah, vykám mu. Mantinely máme jasně nastavené. Ať jsem byl v béčku, nebo v devatenáctce, nemůžu říct půl křivého slova na to, že bych byl pod tlakem, kdo má a nemá hrát. Ve čtvrtek jsem byl přítomen poradám áčka a béčka, kde si říkáme předběžné sestavy, a vždycky sestava vyšla z trenéra. U mě to bude platit pokaždé. Jestli se má něco zkazit, ať si to zkazím sám.

Dobré životní moudro.

Jinak bych si to vyčítal, musím to cítit.

Ukázal jste odvahu na začátku trenérské kariéry vyřadit tři zkušené hráče. Sám jste se dostal pod větší tlak, kdyby se úvodní výsledky nepovedly.

Ano, udělali jsme si sami na sebe ještě větší tlak, ale pořád nemáme vyhráno. Krize určitě přijde. Tým prochází proměnou, je to proces. Potřebujeme ho mít vyvážený. Není to postavené tak, že najednou mládí vpřed a budou mít zelenou zadarmo. Musí si o to říct výkony a potvrzovat je. Jediné, co budeme řešit, je, že když hráč ročníku ’90 bude mít stejnou výkonnost jako 2004, tak víme, koho postavit. Zároveň víme, že osa týmu musí být taková, aby se mladí měli o koho opřít, protože mladý vedle mladého se nevyhraje.

Mimochodem, proč Jan Vodháněl hrál jen v béčku?

Byl po zranění a znovu je zraněný.

Jako první trenér v Sigmě děláte videa z kabiny po utkání. Chápete důležitost komunikace k fanouškům. O to více zarazilo, že jste předsezonní tiskovou konferenci nevyužil k tomu, abyste hrdě vysvětlil, proč zkušené hráče nechcete. Klub vydal prohlášení několik hodin poté. Proč?

Ani k tomu nebyla příležitost. My jsme tam přišli odpovídat na otázky a ty moc nepřicházely.

Nechtěl jste sám využít příležitost fanouškům tak citlivý tah vysvětlit?

Nechtěl jsem to tak vykopnout. Řekli jsme, že došlo ke zúžení kádru a očekával jsem, že se někdo zeptá, koho se to týká. Zpětně si můžeme říct, že to byla chyba.

Sigma se pod vámi snaží o rychlejší přechod do útoku, hrajete víc do kolma. Na tom si zakládáte?

Chceme to mít založené na pohybu. Není pro nás priorita hrát nesmyslnou rozehrávku od gólmana, protože tým musí hrát, na co má, na co si věří. Jednoduchost, přímočarost v přechodové fázi, organizace hry, principy v defenzivě jsou pro mě zásadní. Chceme mít dynamický mančaft, který se nebude bát hrát. Když jsme to rozjeli s Dohnálkem a Hadašem, nechci, aby se utápěli v zakládání rozehrávky od gólmana Stoppena či Koutného. Nechci, aby se sami dostávali pod tlak.

Je to malý vzorek, ale Hadaš i Dohnálek skočili do ligy solidně.

Je to malý vzorek, tím nechci snižovat České Budějovice nebo Liberec, ale uvidíme, jak si povedou na Slavii.

Kde bude ta pomyslná zeď.

I proti Teplicím se v domácím prostředí ukáže. Jsem rád, že si první zápasy prožili venku a ne doma před rodinou, známými a větším tlakem.

Zatím to vypadá, že si na útočné polovině vystačíte s dvojící Kliment-Zorvan, která zařídila všechny tři branky. Sázíte na ně?

Sedlo jim to. Všichni si na ně budou dávat pozor, bude pro ně výrazně těžší se prosazovat. Jsem rád, že díky produktivitě pomohli k bodům. Pro psychiku týmu je to v rozjezdu velmi důležité. Můžeme jít s čistou hlavou do domácího utkání. Zorvi potřebuje čísla. Minulý rok neměl tolik, kolik se od něj očekávalo.

Je to také obhajoba vašeho rozhodnutí, protože jste Zorvana upřednostnil před Pospíšilem?

Může být. Zorvi je pro mě desítka a Pospa možná ani pro sebe desítka není. Chce být osmička, ale pro mě je osmička do defenzivy šestka a do ofenzivy desítka. A když jste jen jedno, uplatnění v týmu se hůř hledá. Možná i to je odpověď na předchozí otázku. Zorvimu to ve vyšší pozici sedí, ale věřím, že němí nezůstanou ani ostatní hráči Šíp, Fiala, Spáčil či Navrátil.

Není pozoruhodné, že Klimenta z Plzně získala Olomouc a nikoli třeba Liberec, či Baník? Pokud bude zdravý, moc lepších náběhových devítek v lize není.

Ukazuje, proč tady je. Má ladný běh, atletický, krásný. Prostor do tahu mu sedí víc než práce zády k bráně. Tahovost, rychlost a to, že mu nezavazí balon, je jeho přednost. Zakončení má výborné. Jen si přeju, aby mu přínos pro tým zůstal.

Když vystřihl nůžky na úvod, spadla vám brada?

To bylo hezké. Celá souhra se mi líbila, balon za obranu, překvapivé řešení od Zorviho, ještě levou nohou!

Je pro vás jako sigmáka důležité, že vracíte odchovance do sestavy? Minulý ročník byl v tomhle na Olomouc extrém, místy hrála úplně bez odchovanců a ztrácela své DNA.

Měla by to být naše cesta. Už když jsem přijal nabídku trénovat béčko, mě zajímala filozofie klubu. Jsme na tom finančně tak, že jsme stabilizovaní, ale vyskakovat si nemůžeme. Vrátit klubu, fanouškům, Olomouci, kraji naše DNA, aby měli na koho chodit, je naše vize –⁠⁠ dostávat tam hráče, kteří mají ke klubu vztah a zase zaujmout fanoušky.

Sigma jedná o prodeji americké společnosti Blue Crow Sports Group. Kluby v lize dostaly 20 milionů za vysílací práva, další od UEFA díky koeficientu pro ty, co nehrají poháry. Balík peněz je zajímavý, dělá to až padesát milionů korun. Jak se to projeví?

Je krásně vidět, jak je liga teď atraktivní. Letos to bude těžký ročník. Hodně týmů vyhlásilo boj o poháry včetně Hradce, od kterého jsme to v životě neslyšeli. Najednou mají 180 milionů rozpočet, vyhlíží nového majitele, mají podporu města. Ambice má plno klubů. O ligu je zájem. S přísunem nových majitelů, sponzorů, je to pro kluby strašně zajímavé. Cesta odchovanců může mít porodní bolesti. Uvidíme, jestli si s příchodem případného nového majitele budeme moc víc vyskakovat. V kabině to neřešíme. Řešíme, co je tady a teď.

Třeba to, že atmosféra od fanoušků vůči vedení Sigmy byla v minulém ročníku negativní, ať jsou hráči připraveni v domácím prostředí také na toto?

Už během venkovních zápasů jsme pokřiky nebo transparent viděli, je to jejich názor. Ale myslím si, že energii bychom měli věnovat podpoře hráčům. Je teď potřeba nechat jednání o prodeji klubu volný průběh, málokdo z nás to ovlivní. Měli bychom se sjednotit.

Byl jste také trenérem reprezentační devatenáctky. Pracuje se v lize s mladými hráči koncepčně, nebo je to tahání králíků z klobouku?

Tohle ovlivňuje moc faktorů. Každý klub má jiné možnosti. Sparta, Slavia jsou schopny vykoupit celou republiku, nejviditelnější hráče své kategorie. Nebavíme se jen o dorostu, ale o žácích. Koupí reprezentanty, které mohou posunout o kategorii dvě výš. Pak jsou kluby jako my, které si hráče musí vychovat a cesta je pomalejší. Nemáme takový výběr z hroznů. Každý klub má koncepci v rámci svých možností.

Tak jinak: mají trenéři v lize, nebo vy, kuráž dát do hry teenagera? V Česku říkáme i třiadvacetiletému hráči, že je nadějný talent, co sbírá minuty, kdežto v zahraničí má skutečný talent už čtyři sezony za sebou.

Kuráž mít můžete, ale pak třikrát prohrajete a jste bez kuráže i práce. Musí to jít ruku v ruce s filozofií klubu. Sparta, Slavia i Plzeň budou chtít uspět hned.

U vás by ale mohla být trpělivost, ne?

Mohla by. Mladí potřebují čas na úkor výsledků, je na nás, abychom zachovali nadhled, když výsledky nebudou a řekneme si, že tohle je naše cesta, se kterou ztotožníme veřejnost. Pak vám nemohou vyčítat, že nehrajete v první šestce. Ale nesmí to být umělé, že někoho vystřelíte, nesmíte ho zabít. Důležitá je i mentální odolnost hráče.

Od koho se inspirujete?

Z těch, co mě trénovali, od všech. Kotal, Psotka, Uličný, Pulpit… Ať je dobrý, nebo špatný. Vezmete si i to, čemu se chcete vyvarovat. Jako hráč jste na něj třeba mrmlal a pak zjistíte, že měl dobré věci. V době videí z tréninků je inspirací spoustu. Můžete se podívat, jak trénuje Manchester City, Bayern, to je bomba vidět. Každý trenér by měl hledat podněty a rozšiřovat si obzory, aby to bylo pestré a hráče to bavilo.

Obzory jste si rozšiřoval už jako hráč, když jste zvládl vystudovat Fakultu tělesné kultury. Bylo pro vás vzdělání důležité?

Jednoznačně, nevsadil jsem všechno na jednu kartu. Když jsem studoval výšku v Brně, byl jsem ještě v béčku Sigmy. Smlouvu jsem procestoval, projedl. Musel jsem plynule dělat studium a rozkoukávat se v profifotbale.

Pomáhá vám pedagogické vzdělání v práci s mladými hráči?

Asi bych měl psychologii uplatnit víc. Nejsem trpělivý, jsem hodně impulzivní. Kluky bych mohl víc hladit, jsem na ně víc přísnější než hodný, ale snažím se o balanc cukru a biče.

V Sigmě jste jako hráč zanechal stopu. Zahrál jste si evropské zápasy proti Evertonu, dal gól Aberdeenu, jako pravý bek jste měl v sezoně tři góly a sedm asistencí. Jste spokojený s hráčskou kariérou?

Mohla být lepší. Když jsem měl nabídky, klub mi neumožnil odejít. Zajímal se o mě West Ham United, PAOK Soluň.

Jak vážné to bylo?

West Ham byl za Pulpita, když jsme s nimi hráli přípravný zápas v Rakousku, vyhráli jsme 1:0 a já hrál ustřelený zápas. Tehdy tam dělal trenéra brankářů pan Mikloško. Zaujal jsem je, ptali se na mě, ale pak jsem se zranil, takže to padlo. PAOK Soluň by byl taky skvělý, i Trnava mi nabízela výborné finanční podmínky. To jsou ty momenty, kdy klub upřednostní sportovní stránku před finanční. Fotbalový osud si nemůžete řídit. Ale nepláču nad tím, věřím na osud, že to tak mělo být.

A za rok vás Sigma vyhodila.

Fotbalový život je nekompromisní. Nejdřív vás nepustí, za rok vás pustí rádi. A pak už nabídka PAOK Soluň není.

Co pro vás znamená, že povedete v sobotu Sigmu v lize jako hlavní trenér poprvé na Andrově stadionu?

Je to pro mě čest. Nabídky a důvěry si považuji. První dva zápasy jsem byl příjemně nervózní, nic hrozného. V domácím prostředí to bude umocněné. Teplice jsou dobře organizovaný tým, očekávání jsou veliká. Dávka nervozity tam musí být. Udržuje vás ve střehu.

V minulé sezoně jste hráčům zaplatil welcome drink ve známém olomouckém klubu Belmondo. Co chystáte pro tým letos?

Rád motivuju. Občerstvení do kabiny proběhlo po Budějovicích, kde jsem hrál, ale také bych chtěl, aby to šlo z nich, aby chtěli vyhrát kvůli sobě, fanouškům, rodinám, které přijdou, kvůli tomu, ať máme po třech kolech sedm bodů, kvůli tomu, ať si vydělají peníze. To je důležitější, než když jim něco slíbíte.

Máte dostatek vítězných typů?

To je česká povaha. Rychle se dokážeme uspokojit, lehce upadneme do pohodlnosti a pak se to jednoduše nenastartuje. Vítězné typy hledáme, málokterý tým je má. Proto je Krejčí, přestože má své limity, o kterých vědí všichni, tak ceněný, dokáže strhnout mančaft, v tom je jedinečný. My máme Radima Breiteho. Snad se nám podaří někoho vychovat, kdo bude mít vítězství v krvi. Bohužel ne každý je dravec, co jde sežrat trávu a nakopat soupeři zadek.