Jako bumerang. Mick van Buren se opět vrací do Edenu

Mick van Buren je už na tuhle situaci zvyklý. Na hostování ho Slavia, kde má smlouvu do června 2023, poslala už čtyřikrát. A teď se znovu vrací „domů“, do Edenu.

„Bylo to nahoru dolů, což je v kariéře celkem normální,“ popsal Buren pro klubový web. „Pokaždé jsem ale dokázal, že umím hrát pro tým, v čemž budu pokračovat,“ upozornil.

Ve třiceti letech je přesvědčen, že má nejlepší formu, což ve Slovanu Liberec dokázal i čísly: devět gólů a dvě finální přihrávky. „Když jsem byl ještě v dánském Esbjergu, dal jsem deset gólů za půlrok,“ připomenul angažmá, které mu v létě 2016 zajistilo smlouvu ve Slavii Praha. „Ale teď jsem starší a mám víc zkušeností,“ zdůraznil, že má pořád co nabídnout.

Ve Slovanu Liberec se představil v tom nejlepším světle. „Předcházela ho pověst trochu zbrklého hráče, ale věkem se zklidnil, nabral potřebné zkušenosti, stal se skutečnou osobností,“ říká liberecký trenér Luboš Kozel.

A předkládá jeho fotbalovou charakteristiku. „Jeho největší předností je dynamika, rychlost na prvních metrech,“ vyzdvihuje. „Plnil nám i další úlohu než pouze klasického útočníka. Odskakoval si pro míče, dokázal je udržet, rozehrát,“ rozebírá Kozel. „A dával góly,“ vypichuje hlavní devízu.

Nesmírně si cenil i jeho vlivu na mužstvo. „Charakterově je výborný,“ odkrývá hráčovu vlastnost, která mu umožňuje převzít roli přirozeného vůdce. K té nizozemskému legionáři dopomáhá i obstojná znalost českého jazyka. „Je v Česku už dlouho, více než šest let, ale především má českou přítelkyni a mluvit se naučil,“ rozkrývá liberecký kouč důležitost soukromého vztahu.

Návratu van Burena do Slavie dosti lituje. „Je to obrovská škoda, byl to náš nejlepší střelec, nejlepší hráč,“ netají, že by ho rád v mužstvu udržel. „Měl jsem původně informace, že by tu mohl zůstat do konce ročníku, ale během týden bylo všechno jinak,“ odhaluje pozadí jednání. „Ale na druhou stranu Slavii chápu, že si takového borce stahuje,“ dovede se vžít do kůže slávistického kolegy Jindřicha Trpišovského.

Ten ostatně na klubovém webu jasně doložil, že s van Burenem počítá. „Mick podával skvělé výkony v Liberci, je produktivní, patřil k nejlepším ofenzivním hráčům v lize. Ví, co Slavia znamená, prokázal velký progres,“ vysvětluje Trpišovský, proč ho klub stáhl už po podzimní sezoně.

Mick van Buren přišel do Slavie v létě 2016 z dánského Esbjergu. „Od jeho agenta Jiřího Müllera jsme na něj dostali tip, že je volným hráčem,“ vzpomíná tehdejší trenér červenobílých Dušan Uhrin mladší. „Otec se jel na něj podívat,“ odkrývá přínos trenéra vicemistrů Evropy 1996. „Byl zajímavý, měl na kontě dost gólů, líbil se nám,“ doznává.

Při rozhodování, zda ho vzít, byla jen jedna věc na pováženou. „Byl poněkud kondičně zanedbaný,“ odhaluje trenér Uhrin ml. „Ale na tom zapracoval, získal si důvěru,“ líčí, jak se nizozemský útočník včlenil do kádru.

Trenér Uhrin ml. však brzy odešel, nahradil ho Jaroslav Šilhavý a van Buren se stal miláčkem fanoušků, jejich přízni se těší dodnes. Na vrcholu oblíbenosti stanul na jaře 2019, kdy v osmifinále Evropské ligy výrazně přispěl k postupu přes španělskou Sevillu.

Ve slávistickém dresu dobyl čtyři mistrovské tituly, nejstarší český klub se v evropských soutěžích dostával pravidelně do jarních kol. Jenže s tím přišla pro van Burena jedna obtíž. Aby se hráči příliš nezatížili a neunavili, trenér Trpišovský, jenž mužstvo převzal v lednu 2018, sestavou točil. „Mickovi to vadilo, nedokázal se po pauze dostat do patřičného tempa,“ tvrdí Uhrin mladší. „Každý potřebuje hrát, navyšovat vyhranost v soutěžních zápasech,“ souhlasí liberecký kolega Kozel.

V lednu 2020 odešel van Buren na první hostování, které zapříčinilo i jeho zranění a nutnost rozehrát se. Zvolena byla jeho rodná vlast, Nizozemsko, posílil ADO Den Haag. „Jenže přišel covid, holandská Eredivisie se zastavila jako první, odehrály se jen čtyři zápasy,“ připomíná zásah osudu jeho tehdejší spoluhráč, slávistický odchovanec Tomáš Necid. „Vedení pak mužstvo rozpustilo, odjeli jsme domů,“ přibližuje covidové období.

K van Burenovi má vřelý vztah. „Hrál jsem s ním i ve Slavii, přihrál mi na spoustu gólů,“ připomíná nynější útočník Bohemians Praha. „Je to buldočí typ, uměl se uvolnit v souboji jeden na jednoho, před brankou pak hledal střelce, ať už mě, nebo Milana Škodu,“ pochvaluje si spolupráci.

V rodné zemi se van Buren těší velké oblibě i tím, že jeho děda Theo Laseroms (1940–1991) patřil mezi fotbalové veličiny, v roce 1970 dobyl s Feyenoordem Rotterdam Pohár mistrů evropských zemí, šestkrát reprezentoval, úspěšný byl i jako trenér, mimo jiné seděl na lavičce Bahrajnu. „To jsem nevěděl, nemluvil o tom, přestože jsme se vídali každý den,“ diví se Necid. Novina je to i pro trenéra Kozla. „Asi má fotbal v genech,“ rozvíjí tento fakt.

V Den Haagu se však van Buren moc nerozehrál, následovala dvě hostování v Českých Budějovicích, mezi kterými se na krátký čas objevil v Edenu. Na jihu Čech však dokázal, že je to velice efektní i efektivní útočník, přestože hrál v trochu jiné pozici, více z křídla. V Liberci se pohyboval na hrotu. „K tomu měl i druhého útočníka, vysloveně mu to sedlo,“ rozebírá trenér Kozel.

Nyní se van Buren opět vrací do Slavie. „Bude to mít těžší než v Liberci, kde měl místo jisté,“ uvědomuje si trenér Kozel. „Když vám nevyjde jeden nebo dva zápasy, čekáte i měsíc na další šanci,“ hovoří z vlastní zkušenosti, v červenobílém dresu slavil titul v ročníku 1995/1996 a zažil i slavné tažení do semifinále Poháru UEFA. „Ale Mick vyzrál, má sebevědomí, věřím mu, že to zvládne,“ přeje mu vydařený návrat.

Ani van Buren, po podzimu druhý nejlepší střelec ligové soutěže, se další výzvy nebojí. Cítí, že má vrcholnou formu, a chtěl by to dokázat slávistickým fanouškům, kteří si ho velice oblíbili.