Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Až vyběhnou v úterý večer na trávník v Edenu čeští a ukrajinští reprezentanti, vrátí se Maksym Talovjerov na místo, které dobře zná.
Ukrajinský zadák si možná vzpomene na mrazivou atmosféru, která zde panovala 24. února 2022, tedy ve chvíli, kdy začala ruská invaze. Pražská Slavia, v jejímž dresu tehdy Talovjerov nastupoval, hostila v Konferenční lize Fenerbahce Istanbul. Slávisté nastoupili ve žlutých tričkách na podporu napadené země a z tlampačů zazněla Krylova píseň Bratříčku, zavírej vrátka.
Potemnělý Eden poté rozsvítila světla z tisíců mobilů a nakonec celý stadion sborově skandoval „Putin je ču…“.
Od začátku ruské agrese na Ukrajině už uplynulo více než dva a půl roku a podobně silnou atmosféru už asi čekat nelze. S problémy, které válečný konflikt přináší, se ale ukrajinský fotbal musí dennodenně vyrovnávat. Podle statistik kyjevského Mezinárodního sociologického institutu má 78 procent Ukrajinců zabitého nebo zraněného někoho z příbuzných. A výjimkou nejsou ani fotbalisté – v nominaci na zápas s Českem figuruje i obránce Oleksander Tymčyk z Dynama Kyjev, jehož bratr zemřel při službě v armádě.
Hrají i za vojáky na frontě
Ukrajinský fotbalový svaz se snaží udržovat kontakt s lidmi, kteří nyní slouží na frontě. Vojáky zmínil i trenér národního týmu Serhij Rebrov, když mluvil o postupu na červnové Euro. Kvalifikace byla pro „naše příznivce, pro naši zemi, pro naše lidi a pro naše vojáky, kteří nyní chrání naši svobodu“, zdůraznil.
Přežije Hašek zápas s Ukrajinou?
Výbuch v Gruzii vyvolal otázky, zda je Ivan Hašek tím správným mužem pro vedení národního týmu:
Rebrov patřil spolu s Andrijem Ševčenkem mezi největší hvězdy Dynama Kyjev a pamatuje i slavné pokoření Barcelony. Ukrajinský tým ji v roce 2009 rozdrtil ve dvou zápasech 3:0 a 4:0. Nyní ale pracuje ve válečných podmínkách – jeho svěřenci musí hrát domácí zápasy v zahraničí, domácí liga se hraje za zavřenými dveřmi a tisíce nadějných mladých fotbalistů uprchly s rodinami do zahraničí.
Destrukce ukrajinského fotbalu
Únorová invaze ruských vojsk zcela odřízla kluby z Krymu, to už Ukrajinci zažili v roce 2014. Tím ale destrukce ukrajinského fotbalu ani zdaleka neskončila – podle loňské zprávy ministerstva sportu a mládeže okupanti zcela nebo částečně zničili celkem 340 sportovních zařízení. Zcela zničen byl například stadion klubu Desna Černihiv, na němž začínal kariéru Andrij Jarmolenko. Hráč, který hrál několik sezon Premier League za West Ham United, je jedním z těch, kteří věnovali na obranu země velké sumy peněz. Řada ukrajinských fotbalových hvězd se pak stala prominentními podporovateli ukrajinských obranných sil.
Před zápasem s Čechy Jarmolenko na tiskové konferenci poděkoval Česku za podporu Ukrajiny a zmínil v této souvislosti i konkrétní hráče: Tomáše Součka, Vladimíra Coufala a Alexe Krále, kteří ho podpořili a nabídli mu pomoc.
Poničen byl i městský stadion v Mykolajivu, tréninková základna Metalistu Charkov, stadion Torpeda Záporoží, voda z násilně protržené kachovské přehrady pak zničila stadion týmu Enerhija Nová Kachovka na břehu Dněpru.
Kluby zanikají
Některé kluby kvůli válce dokonce zanikly. To je případ týmu FC Mariupol v Rusy dobytém jihoukrajinském přístavu. Následná okupace, smrt asi 50 tisíců obyvatel města a naprostá destrukce fotbalové infrastruktury vedla činovníky klubu k rozhodnutí zastavit činnost. Síla i finance nutné na přesun do západní části země v tomto případě chyběly. Vloni pak ukončil činnost druholigový tým Buzova Niva, jehož majitel se rozhodl posílat peníze místo fotbalu ukrajinské armádě.
Válečnému stavu odpovídá i stav ukrajinské Premier League. Kluby z východní části země se přesunuly na západ nebo do Kyjeva, ani tam ale není bezpečno. Ostatně právě minulý týden Rusové opakovaně bombardovali Lvov ležící jen 70 kilometrů od hranic Severoatlantické aliance.
Liga se po roční pauze způsobené invazí sice rozběhla, zápasy ale probíhají za zavřenými dveřmi. Pokud zazní sirény před leteckými útoky, fotbalisté musí všeho nechat a běžet do krytu. Kryty ale nemají takovou kapacitu, aby mohly pojmout i diváky. Proto se hraje v tísnivé atmosféře bez fanoušků. Těch by zřejmě příliš nechodilo – podle ukrajinských úřadů 80 procent z nich slouží v armádě. Po opětovném zahájení nejvyšší fotbalové soutěže ukrajinská média informovala o rekordně dlouhém fotbalovém zápasu mezi Ruchem Lvov a Metalistem Charkov, jenž kvůli opakovaným přerušením sirénami trval více než čtyři hodiny.
Každý zápas začíná ukrajinskou hymnou, poté následuje minuta ticha za padlé. Kluby hrající evropské poháry musejí absolvovat únavné cesty autobusem, protože létat nyní z Ukrajiny nelze. I tak ale ukrajinský fotbal ukazuje svoji sílu – Šachtar Doněck dokázal vloni porazit Barcelonu, o rok dříve i Real Madrid. Národnímu týmu sice těsně unikla účast na světovém šampionátu v Kataru, na červnovém Euru v Německu už ale nechyběl.
„Je těžké si zvyknout na ligové zápasy, které se přerušují. Dá se s tím ale smířit, spoustě lidí na Ukrajině, zvláště vojákům v zákopech, je mnohem hůř. My hráči se snažíme hrát, aby vojáci i další občané Ukrajiny měli alespoň nějakou malou radost,“ řekl před úterním zápasem Andrij Jarmolenko.
Nejpopulárnější sport světa ztělesňuje na Ukrajině naději – ostatně masivní protesty proti někdejšímu proruskému premiérovi Viktoru Janukovyčovi probíhaly kromě kyjevského náměstí Majdan i na fotbalových stadionech.
Aktualizace: Opravili jsme datum začátku ruské invaze na Ukrajinu v začátku článku.