Hvězdu Sigmy Olomouc chtěl i Real Madrid, šéf klubu ale řekl ne

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nahromaděné neduhy mu nedovolují, aby svoje umění rozvracet soupeřovy obrany připomínal v zápasech starých gard. „Koleno,“ odhaluje ten nejzávažnější. Přesto se na fotbalovém trávníku objevuje. Skoro denně.

Stará se totiž o trávu v klubu 1.HFC (První holický fotbalový klub) Olomouc, který sídlí v předměstí hanácké metropole v Holicích. V létě však chystá velký přestup - vrací se na místo činu, svých velkých fotbalových představení, do Sigmy. „Zázemí je tam mnohem lepší,“ těší se na staronové působiště.

Kdo by si nechtěl zahrát za slavný Real Madrid? Lákání „pusinek“ neodolal ani hvězdný francouzský útočník Kylian Mbappé, přestože šel se mzdou dolů. Natož když bílý balet projevil zájem o moravského rodáka. Neposílil ho, nešel do kastilské chlouby. Ani o zájmu totiž nevěděl.

Přišlo to rychle, překvapivě, ale také to hned usnulo. Sigma Olomouc hrála na slovutném stadionu Santiago Bernabeu odvetu čtvrtfinále Poháru UEFA ročníku 1991/1992. První zápas dopadl smírně 1:1 (skóroval Pavel Hapal), všechno bylo ještě otevřené. Hanáci pod vedením legendárního trenéra Karla Brücknera měli formu, nebáli se nikoho.

V 19. minutě unikl po levé straně Jiří Vaďura a poslal nedýchaný centr do pokutového území. Výš než rukavice brankáře Francisco Buya vystoupala vlasatá hlava olomouckého útočníka. „Ale trefil jsem jen tyč,“ lituje i po letech, že si nepřipsal gólový úder proti nejlepšímu týmu světa.

Ve VIP prostorách však výskok a umění dostat se do šance nadchl nejvyššího muže Realu Madrid předsedu Ramóna Mendozu. Nebylo to ostatně pro Kerbra ojedinělé, na podzim se na kontinentální scéně prosadil už proti irskému Bangoru a německému gigantovi Hamburgeru SV.

Nápad byl okamžitý. „Vedle Mendozy seděl náš předseda Jaromír Gajda a hned dostal na Milana nabídku,“ vzpomíná tehdejší sportovní ředitel hanáckého klubu Jiří Kubíček. „Chtěl ho na hostování na půl roku, aby se jeho zlobivá mexická hvězdička Hugo Sánchez dostala pod tlak, aby viděla konkurenci,“ prozrazuje záměr španělského podnikatele.

Sánchez se trochu vykoupil rozhodujícím gólem v 82. minutě, do té doby se Real o postup neustále třásl, příchod českého hráče však nesmlouvavě utnul nejvyšší představitel Sigmy. „Jarda Gajda rázně řekl ne,“ říká Kubíček. „Já o tom ani nevěděl, to jsem zjistil mnohem později,“ vzdychá nad promarněnou životní šancí Kerbr.

Důvod byl jediný – odchod do německého Bayeru Leverkusen za vysoké odstupné už měla dohodnutý největší osobnost olomouckého týmu gólový záložník Pavel Hapal. „Bylo rozhodnuto, že více mužstvo oslabovat nebudeme, že nikdo další nepůjde, přestože nabídky byly,“ odkrývá politiku Kubíček.

O vysokého útočníka měly zájem především německé bundesligové kluby, upoutal při střetech s Hamburgerem SV, který Sigma vyřadila ve 3. kole Poháru UEFA. „Věděli jsme, že v cizině si našich hráčů všimnou, jen když budeme dobře vystupovat na evropské scéně, proto jsme nemohli mužstvo oslabovat,“ líčí Kubíček.

Nakonec se dočkal zahraničního angažmá i Kerbr, ve třiceti letech na něj zbyl jen německý druholigový Fürth, pak kluby z nižších soutěží. „Když jsme si pak vyhodnotili, o jakou šanci jsme Milana připravili, bylo nám stydno…“ netají Kubíček.

K rodákovi z Uherského Hradiště měl velice silný citový vztah. Oceňoval především jeho přímou moravskou duši. „Zabejčilá povaha a srdce na dlani,“ nachází Kubíček nejvhodnější slova. Do každého souboje šel Kerbr naplno, nikdy neuhnul. Zarputilost z něj jen tryskala.

I když to bolelo.

Právě množství soubojů se na jeho těle dosti výrazně podepsalo, potýkal se se zraněními a neduhy po celou kariéru. „Stále něco doléčoval,“ připomíná Kubíček. Ale uměl se s tím vyrovnat. „Milan měl osobního terapeuta, možná to byl spíš senzibil, který ho uměl nakopnout,“ vybavuje si olomoucký funkcionář. „Vždycky na něj na tribuně zařval: Orle, leť! A Milan do toho šel a dal gól,“ obdivuje metafyzické propojení.

Přesto se Kerbr velké slávy dočkal. Trenér Dušan Uhrin starší ho nominoval do stříbrného týmu na památné EURO 1996 v Anglii. „Olomouc tehdy hrála skvělý fotbal, skončila v lize druhá za Slavií, měli jsme i zkušenosti z evropských pohárů,“ obhajuje Kerbr, proč se společně s ním mezi vyvolené dostali i spoluhráči Karel Rada a Martin Kotůlek.

Cestu do finále sledoval ovšem jen z lavičky náhradníků, ani jednou se na hřiště nedostal. „Aspoň minutu,“ povzdechne si i po letech. „Kdo by si nechtěl zahrát na evropském šampionátu, zvláště když byl tak vydařený?“ klade řečnickou otázku.

To však neznamená, že by byl zapšklý, krmil v sobě nějakou křivdu. „Já jsem především hrozně rád, že jsem byl u toho,“ rád na anglickou jízdu vzpomíná. Památku na ni má – stříbrnou medaili. Schovanou doma u matky v Uherském Hradišti.

Dalšími vzácnými úlovky jsou pak dresy od soupeřů. Česko se střetlo s výkvětem Evropy: Německo, Itálie, Francie, Portugalsko. „Z prvního utkání proti Němcům v základní skupině jsem si odnesl dres Thomase Hasslera,“ dívá se na dárek od nejen mistra Evropy 1996, ale i mistra světa 1990.

V české reprezentaci se představil jen dvakrát, v přípravných zápasech na EURO 1996 v dubnu proti Irsku (13 minut) a v květnu proti Rakousku (14 minut). „Konkurence byla velká,“ omlouvá se téměř, že zápisů nebylo mnohem více.

Fotbalový rod Kerbrů má následovníka, čtyřiatřicetiletý syn stejného jména také obohatil českou prvoligovou scénu, za Sigmu Olomouc, 1. FC Slovácko a především Slovan Liberec nastoupil ke 180 zápasům a vstřelil 29 gólů.

Poznal i zahraniční angažmá, v lednu 2019 přestoupil do kyperského Apollonu Limassol. Brzy se však zranil, musel na operaci se zády a rozvázal smlouvu. Jako volný hráč přestoupil do Sigmy Olomouc.

Zdravotní potíže mu ale dál nedovolovaly hrát naplno, na jaře 2021 ukončil hráčskou kariéru a přesunul se na trenérskou lavičku.

A na ní si vede zdatně, získal si pověst výkonného asistenta se specializací na standardní situace. S touto vizitkou přešel letos v zimě do Slavie Praha, kde nahradil Jaroslava Köstla, který zamířil k reprezentaci. Cíleně si ho vybral trenér Jindřich Trpišovský. „Znali se výborně z Liberce, pořád něco vymýšlejí,“ neskrývá Milan Kerbr starší hrdost na potomka.