Hříšníci z baru Belmondo. Nový trenér promýšlí, zda vzít rebely na Euro

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Krédo nového trenéra české reprezentace Ivana Haška je jednouché, ale naprosto zásadní: jednota. „Jedině jednota hráčů, trenérů a funkcionářů vede k úspěchu,“ prohlásil při svém úvodním projevu minulý týden, když se ujímal své nové role.

Prokázat, jak daleko to Hašek o proklamované jednotě myslí, může vlastně okamžitě. Zdědil po předchozím vedení reprezentace nedořešený problém. Případ tří hříšníků (Vladimír Coufal, Jakub Brabec a Jan Kuchta), kteří dva dny před rozhodujícím duelem o postup na mistrovství Evropy v Německu s Moldavskem opustili v noci tajně olomoucký hotel a zašli do místního klubu a zůstali v něm do ranních hodin.

Noční podnik se jmenoval Belmondo. „Můj oblíbený herec,“ reagoval Hašek na přímý dotaz, jak se k tomuto incidentu postaví. Připomenul slavného francouzského herce, který se kromě boxu věnoval i fotbalu (brankář). Pak však tvář nového trenéra rychle zvážněla.

„Obrovská chyba,“ nenašel pro narušitele kolektivu sebemenší polehčující okolnost. „Kardinální,“ vystupňoval hodnocení. Ví, že to nesmí přehlédnout. „Ale napřed si se všemi osobně promluvím,“ naznačil další postup. „Pak se vyjádřím,“ slíbil.

Incident se přihodil 18. listopadu loňského roku, uplynulo od něj už dost vody, která ledacos omele, ale všechno nevyčistí.

První postih přišel, když všichni tři provinilci byli vyřazeni z reprezentace, v utkání nastoupit nesměli. Ovšem při očekávané výhře, což se potvrdilo, to ani nijak velký trest nebyl, naopak si v náročné podzimní sezoně odpočinuli a mohli být v klubu jen pochváleni. A o cílové prémie nepřišli.

Vlastně jediným, kdo to odnesl, byl člen výkonného výboru Tomáš Neumann, jenž byl spatřen a vyfocen s nimi v nočním baru. Přestože se dušoval, že se na jejich tajném tahu nijak nepodílel a jen se v podniku sešli, složil funkci reprezentačního trenéra futsalu, kterou vykonával mnoho let. Byla mu vyčtena morální odpovědnost člena vedení spolku. Hráči vyvázli tedy poměrně snadno.

Zásadní řešení jejich přečinu mělo nastat později, jenže po vítězství nad Moldavskem (20. 11.) trenér Jaroslav Šilhavý a s ním celý realizační tým odstoupil. Nebyl tudíž nikdo, kdo by mohl přijmout rozhodnutí, co s nimi bude. Nechávalo se to na nového trenéra. Logicky, ovšem čas běžel a vracet se k něčemu po více měsících není pro nikoho jednoduché.

Během doby vždy nastanou nějaké události, které se do případu promítnou.

Postupně vykrystalizovalo, že největším adeptem na post reprezentačního trenéra je Ivan Hašek. Schylovalo se k tomu, že bude oficiálně jmenován už na prosincovém zasedání výkonného výboru. Jenomže se nejvyšší fotbalový český orgán nesešel v plném počtu – omluvenky pro pracovní zaneprázdnění a ze zdravotních důvodů – inaugurace byla odsunuta.

Jelikož však všechny podmínky smlouvy a vymezení kompetencí z obou stran byly dohodnuty a schváleny, věděl Hašek, že jeho nástup se jen odsouvá. O měsíc. Nelenil v něm. „Shromažďoval jsem si informace, ve spolupráci s technickým ředitelem Erichem Brabcem i některé záležitosti řešil,“ prozradil, že nezahálel. „Ale zásadní rozhodnutí jsem činit nemohl,“ věděl, že na ně potřebuje oficiální mandát.

Mezi ně patřilo, co s olomouckými hříšníky. Na to se zaměří až nyní. „Chci nejprve se všemi mluvit,“ opakuje, jaký zvolí postup. Zamést pod koberec však nic nehodlá.

Doporučení kolegy

Přehlédnout porušení smlouvy a všech zásad tří výtečníků nelze, navíc je neustále připomínáno. Tiskem, fanoušky, trenérskými kolegy. Jasně se k nim vyjádřil Zdeněk Ščasný, zkušený kouč více prvoligových týmů – včetně Sparty Praha, renomé si vydobyl i v cizině. „Kdybych se stal trenérem reprezentace, tak by určitě nejeli,“ odpověděl na otázku v rozhovoru pro podcast Kudy běží zajíc, zda by je vzal na evropský šampionát.

Ani na okamžik nezaváhal. „Není to o tom, že bych nebyl schopen odpustit, nicméně tím, co udělali dva dny před klíčovým zápasem, který rozhodl o tom, zda se pojede na Euro, dali najevo, že o ně nestojí. Že jim je to úplně jedno,“ pravil Ščasný kategoricky. „Že jim je jedno, co si myslí fanoušci, co si myslí trenéři, spoluhráči, kteří se připravují na zápas. Co by tam dělali?“ nedal by jim sebemenší prostor pro nápravu.

A jeho názor sdílí i mnoho vlivných lidí z českého fotbalu. Jenže Hašek musí rozhodnout. Přijít o tři hráče na úrovni základní sestavy, být nekompromisní, nebo prokázat velkorysost. Či slabost?

Nemá to lehké, ale s tím do funkce šel. Opět se dostane pod tlak. „Ale s tím jsem počítal,“ nebojí se ho. „A musím přiznat, že mi i trochu chyběl,“ nehodlá se vyhýbat palčivým záležitostem.

Trio olomouckých pařičů není jediné, co musí v hráčském kolektivu řešit. Pro ‚narušování atmosféry‘ přestal být povoláván záložník Antonín Barák, jedna z výrazných osobností mužstva, jenž si v italské Florencii dobyl pevnou pozici v Serii A.

I tady se očekává, jak se Hašek zachová. „Barák dostane novou šanci,“ nezabouchává dveře silovému středopolaři, který se prosazuje i v koncovce. „Stejně jako všichni,“ neodsunuje nikoho.

Je si vědom, že se v týmu navalily určité rozpory, pnutí mezi hráči. „Vím o tom,“ přiznává je. A nemíní nic přehlížet, nechat vyšumět. „Jednota je základ úspěchu,“ znovu připomíná své krédo.

Tím však nechce poukazovat, že přejal mužstvo rozklížené a v dezolátním stavu. „Musím poděkovat Jardovi Šilhavému a celému jeho realizačnímu týmu za to, co pro českou reprezentaci vykonali, za úspěšná léta,“ zahájil vlastně tímto vzkazem svou činnost. „Svého předchůdce a jeho práce si nesmírně vážím,“ zdůraznil.

Nový trenér české reprezentace má na co navazovat. Ale také co řešit.