Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Povídat si do hloubky o standardních situacích olomouckých fotbalistů můžeme, avšak nikoli se sigmáky na Andrově stadionu. „Není důvod říkat něco víc, než je třeba,“ šibalsky se omluví trenér Tomáš Janotka.
Tak nechejme mluvit působivá čísla: Sigma dala v lize po standardní situaci sedmnáct ze svých třiceti čtyř gólů, tedy rovnou polovinu! Devětkrát udeřila z rohu.
V lize je v tomto jasně nejlepší, druhý Jablonec skóroval po standardních situacích třináctkrát (sedmkrát z rohu). Třetí je Hradec Králové.
„Padesát procent gólů ze standardních situací je porušením dlouhodobých statistik. Třicet, maximálně čtyřicet procent gólů padá ze standardek, je to pro ně výjimečný rok,“ chválí Olomouc její bývalý trenér Jiří Saňák.
„To je úplně úžasné číslo, zarazilo mě,“ přidává se expert O2 TV Jan Rajnoch, někdejší český reprezentant, který působil také v Sigmě.
44 variant rohů, 22 přímých kopů
I další olomoucká čísla zapůsobí, neboť vypovídají o pestré škále signálů, jež Janotka se svými asistenty Ivem Gregovským a Michalem Vepřekem do mančaftu pumpují.
„Za podzim jsme použili 44 variant rohů a 22 variant přímých kopů,“ prozrazuje Janotka.
„Každou standardku mají jinak vypracovanou. Olomouc to má zmáknuté dobře,“ kývne Rajnoch.
Není tak lehké se na vyhlášené signály Hanáků připravit. Na startu jarní části to pocítil i taktický bard Miroslav Koubek s Plzní, která v Olomouci prohrála 1:2. Sice vedla díky rohovému kopu, jenže při bránění dvou rohů Sigmy si nepočínala dostatečně důsledně, zodpovědně, pečlivě. To Olomouci na obrat a cenné vítězství stačilo.
Navrc vyrovnal proti Plzni! 💯 pic.twitter.com/Y1PotYSxlo
— SK Sigma Olomouc (@SKSigmaOlomouc) February 3, 2025
„Sigma je ve standardkách nejlepší v lize,“ uznal pak kouč Koubek.
„Plzeň začíná hrát to, co my. Soupeři nejsou hloupí a vědí, že to funguje. Z našich standardních situací mají soupeři respekt,“ těší olomouckého záložníka Filipa Zorvana, který standardní situace rozehrává výtečně. I díky tomu je s osmi asistencemi druhým nejlepším nahrávačem ligy.
A z druhé strany mu zdatně sekunduje levák Jiří Sláma. Provedení kopu do správného prostoru je první podmínkou pro úspěšný signál, nikoli jedinou. Druhou, neméně důležitou, je dohrání situace. A sigmáci jsou v nábězích i blocích sehraní.
„Kopající jsou skvělí, dohrávající taky,“ oceňuje Janotka.
„Zorvan a Sláma to kopou vážně výborně. Jednu dobu měl takovou fazonu Marek Havlík ze Slovácka,“ vybaví si Saňák vyhlášeného exekutora. „Ty kopy bych vyzvedl asi nejvíc. Sigma si pro to jde. Góly dávají i hráči, od kterých bych to ve standardkách nečekal - Mikulenka, Spáčil. Dohrávají to.“
Olomouc je speciální, přečísluje konkrétní prostor, říká expert na rohy
Standardní situace jsou tématem pro všechny fotbalové týmy. Ty, kterým se daří, se snaží přicházet s dalšími signály. A těm, co v nich zaostávají, hledají cesty ke zlepšení. Třeba i tak, že si zaplatí online prezentaci, jak kope standardky třeba Arsenal. Filippo Ravizza, expert Canal+, který má instagramový účet Blbý kopačky, dělá taková školení a studie i předním českým klubům. „A na Olomouc jsem se v poslední době zaměřil,“ chválí nejlepší příklad v lize.
V čem je kouzlo jejich rohů po vzoru Arsenalu?
Jsou speciální v tom, jak začínají náběh zezadu, je tam první aspekt nečitelnosti. Když bráníte zónu, nevíte, kam vám soupeř půjde, je za zády. Těžko se to brání. Netušíte, kdo půjde na gólmana, kdo na první tyč, kdo do středního pásma v malém vápně, a tak dále.
Těžko můžete sledovat balon a hráče za zády zároveň.
Přesně tak. Teď na to pomalu najíždí Slavia. Naposledy z toho dala gól Baníku. Olomouc je ale speciální v tom, a to ještě ani Slavia nedělá, že přečísluje konkrétní prostor. Když si ten roh zastavíte, nebo pustíte zpomaleně, tak v konečný moment, kdy je balon v malém vápně, dostanou se ve třech čtyřech lidech do dvou metrů čtverečních. Tak to bylo na přední tyči třeba s Plzní. I když nedáte gól hned, tak je závar a cokoli se stane, jste blízko, pár metrů od toho. Můžete tu situaci dohrát. Proti Plzni z toho byl gól a pak i penalta.
Olomouc volí nejčastěji přední tyč?
Ano, zpravidla. Ne vždycky, ale občas jeden blokuje gólmana. Ve třech se zezadu dostanou do prostoru přední tyče. Tam jsou v přečíslení a to je pro trenéra standardek výhra, i kdyby z toho nedali gól. Jenom to, že dosáhnete přečíslení v určeném prostoru, i kdyby je balon přeletěl, tak dostanete to, co chcete. Je vás tam víc.
A zvyšujete pravděpodobnost ohrožení branky i gólu.
Tak, jdete tomu naproti. Může z toho něco být, nemusí z toho být nic ani ze dvaceti rohů, ale ta pravděpodobnost se zvyšuje. Důležité je do toho prostoru dostat skvělé hlavičkáře, což oni dělají. Olomouci se to bude hrát vždycky líp. To stejné i Arsenalu. Mají totiž výhodu skvěle kopajících hráčů z obou stran - z jedné strany Zorvan, z druhé levák Sláma. Úplně první věc, kterou si píšu, je exekutor, protože když ten balon nedostanete tam, kam chcete, jdou všechny další detailní věci stranou. Sigma má štěstí, že má praváka i leváka, takže mohou kopat inswing (rohy dovnitř) skvěle. Třeba Plzeň to nemá, protože Doski občas jako levý bek není na hřišti, ani Panoš. Když chybí levák, kope to Cadu nebo Kalvach zleva dovnitř a zprava ven, což je také specifické. Olomouc to má nastavené dovnitř. Její principy při rozích se mi fakt líbí.
Sigma v sezoně zahrála 44 variant rohů a 22 přímých kopů.
Hezky, hezky, to je hustý. Je to dobrá práce, ale neříkám, že perfektní. Kolikrát brankáře nezablokují, nebo to proběhnou. Pořád tam jsou velké rezervy, ale na české poměry, když vidím ostatní týmy, tak jdou aspoň s trendem, s dobou, po metě. A ta je, když se podíváte na data, zahrání dovnitř, hodně hráčů v malém vápně v nebezpečném prostoru. Nejvíc gólů z rohu padá v malém vápně. To jsou data, která, když si dáte dohromady, tak vám vyjde inswing nejlíp. Přesto jsou trenéři, kteří to budou kopat ven, že je to jejich cesta. Olomouc jde ale tímto směrem.
A vychází jí to. Ze 34 gólů dala polovinu po standardní situaci, devět z rohu.
To je skvělé.
Janotka se jako většina trenérů inspiruje velkými ligami, standardkami věhlasných koučů a klubů. Napříč Evropou vynikají nyní rohové kopy Arsenalu. „Jeden roh máme pojmenovaný Arsenal,“ usměje se olomoucký trenér, který je v lize debutantem, avšak teď školí zkušenější fachmany fotbalového řemesla.
Rohové kopy Arsenalu na první pohled zaujmou nezvyklým rozestavením hráčů před zahráním. Nabíhají od zadní tyče, velký tlak je na brankáře, který se přes těla (i spoluhráčů) nemůže dostat snadno k míči, jenž se stáčí do malého vápna, ideálně přímo do brány. Ve vzniklém chaosu a panice, v níž hrají klíčovou roli bloky, hrozí teče, dorážky zblízka.
„Hodně týmů nejen v Čechách, ale i v Evropě se inspiruje Arsenalem,“ pokračuje Saňák. „Kope se to do brány a hlavně náběh hráčů jde od zadní tyčky. Pro ty bránící je to nepříjemné, protože buď ztratí z pohledu balon, nebo hráče. Obzvlášť když stojí v zóně, musí koukat na balon a časovat bránění je těžší. Buď nevidíte, kdy to kopne, anebo nevidíte hráče.“
Gól z rohu, produkce Filip Zorvan.💥 pic.twitter.com/BQiqxRqxmx
— SK Sigma Olomouc (@SKSigmaOlomouc) December 15, 2024
Svou jasně danou roli má každý hráč ve vápně. Aktivní i přirozené bloky Saňák zdůrazní: „Najednou jsou tam dva útočící a dva bránící hráči, přes to se gólman nedostane. Pro obranu je to těžké, protože někteří jdou na první tyč, někteří zůstanou vzadu. Balony se pak různě tečují a dobíhají.“
Rajnoch, jako bývalý vyhlášený hlavičkář, doplní: „Bloky jsou hodně důležité. Ještě hraji A třídu, většinou mě hlídají dva. Potřebuji někoho, často bráchu, kdo mi to tam odklidí. Proto jsou různé varianty náběhu, aby se to roztrhalo.“
A toho Olomoučtí využívají. Vlastně ani tolik nevadí, že neoplývají zrovna sestavou plnou vysokých hlavičkářů. „Nemají tam úplné čahouny. Vyšší jsou jen Pokorný, Král a Elbel. Slavia má větší hradby,“ porovnává Rajnoch. „I když Sigma nemá top výšku, dokáže se prosadit. Je to tím, že soupeře přelstí. Je to jako se signály v americkém fotbale, těch je taky spousta.“
Rajnoch se nedomnívá, že vyloženě trendem jsou teď rohové kopy zahrávané s rotací míče do brány. „Já mám radši standardky od brány, protože hlavička má větší razanci. Ale když jde míč do brány, je zase větší šance, že to tam propadne, časté jsou tečované góly.“
Odkaz Karla Brücknera
Janotka hledá inspiraci, kde se dá. Zmíní ještě Aston Villu, více z něj však nedostanete. Standardním situacím se bývalý kvalitní ligový bek věnuje dlouhodobě. Má v nich velikou představivost. „Ale je to týmová práce,“ zdůrazní.
„Už v béčku na tom Tomáš Janotka pracoval. Odkaz Karla Brücknera je znát,“ připomíná Rajnoch trenérskou legendu z Olomouce, jež proslula mimo jiné nápaditými signály. „Janotka na to také dbá, mají to nacvičené velmi dobře.“
Také naposledy proti Pardubicím si Olomoučtí pomohli vítězným gólem po rohu, byť tentokrát měli i štěstí, neboť Slámův prudký centr byl kratší, ovšem na přední tyči jej za sebe nešikovně prodloužil pardubický Simon a Jiří Spáčil z voleje z malého vápna dobíhal přesně dle šablony.
Olomoucký fotbalista Jiří Spáčil si našel po rohu prodloužený míč a z voleje zblízka překonává pardubického brankáře Vorla.
„Byla to chyba pardubické obrany, ale štěstí přeje připraveným,“ říká Rajnoch. „Byly tam tři dvojice - jedna na přední tyči, druhá na zadní a třetí do náběhu. Udělat zmatek, chaos, to se pak může někdo uvolnit. Je to prostě boj. Když jsem přišel do ligy, bundesligy, nikdo se s vámi nemaže. Je to všechno na hraně faulu - držení, štípání, šlapání na nohy. Pokud to rozhodčí nevidí, je to dovolené.“
Zatímco vstřelené góly ze standardek jsou vítaný bonus, možnost, jak mohou trenéři přechytračit kolegy, obdržený gól ze standardní situace každého taktika pořádně štve, nebo minimálně mrzí. Připravená obrana by neměla inkasovat, jenže někdy je kop a náběh tak brilantní, že brankáři nezbývá než vytáhnout míč ze sítě.
„Každého trenéra obdržený gól ze standardky štve. S Vencou Jílkem nebo Winniem Schäferem jsem to měli postavené jako týmové standardky, často jsme hráli zónově. Ale věcí, co se může stát, je hodně - blok, tečovaný míč. Signálů, proběhů, bloků, je dost,“ zmíní Saňák faktory, na které se už pak těžko reaguje.
„Hlídal jsem si radši prostor, abych si našel balon. Když jsem hlídal hráče osobně, byl to průser,“ vybavuje si Rajnoch. „Standardky dnes často rozhodují.“
Olomouc se i díky nim drží v elitní šestce. Spoléhá se hlavně na týmovost, prakticky jí nesejde na tom, kolik hráčů zrovna chybí (proti Pardubicím deset). Nechutný presink, kuráž a standardky Sigmu zdobí. „Lítá nám to tam fajn, dokážeme se prosazovat. Je to velká zbraň. Když to nejde kombinačně, můžeme si pomoct právě takto,“ kvituje Zorvan.
Když Olomouc vedl ještě Václav Jílek, s asistentem Saňákem měli oblíbený rohový kop rozehraný po zemi někam k penaltě. Díky falešným náběhům tam často vznikl prostor pro skórujícího hráče. „Hlavně první roh, když bylo hřiště ještě mokré, jsme si mohli dovolit rozehrát rychle po zemi,“ usměje se Saňák. „Standardek je moc. Na ligových týmech jsou vidět nácviky,“ všímá si.
Jako námět k velkému zlepšení zmíní ještě další činnost, kdy se míč uvádí do hry: „Strašně málo se mluví o autech. Nemyslím teď ty dlouhé auty, ale jak dostat míč do hry, často se hází jen do souboje.“
