Článek
Hodinu před polednem je Staroměstské náměstí zaplněné lidmi. Několik málo turistů, kteří do Prahy přijeli za památkami, se nesměle prodírá záplavou fanoušků West Hamu ve fialovo-červených dresech. Jejich tým se totiž večer v Praze utká o pohár Evropské konferenční ligy.
„Modlíme se, ale bude to padesát na padesát,“ sděluje mi před jednou z nacpaných zahrádek fanoušek Karim, který přiletěl z Gibraltaru. „Jestli dneska vyhrajeme, bude to masivní. Byla by to první trofej, kterou bychom vyhráli za asi 40 let,“ vysvětluje. Poslední evropskou trofej získal WHU v roce 1965.
Ve finále bude West Ham čelit italské Fiorentině. Jejích fanoušků je ale v centru Prahy o poznání méně – při průchodu Staroměstským náměstím vidím ve vzduchu jen jednu vlajku italského klubu.
„Mají docela odvahu tady být, když jsme v zásadě převzali celé město,“ směje se Karim. Vlajek West Hamu je totiž centrum plné. Anglické nebo klubové vlajky vlají nejen na většině zahrádek restaurací, v přilehlých uličkách je vidět, jak připevňují z oken další.
Píseň ze 40. let
Přesně v poledne se Prahou ozývá jako každou první středu v měsíci zkouška sirén, kterou fanoušci anglického klubu vnímají jako signál ke zpívání klubové písně.
„I'm forever blowing bubles – je to píseň Westhamu z 40. let. Je o tom, že štěstí se pořád někde skrývá a musíte koukat do budoucnosti a doufat v to nejlepší. Je to naše píseň, tu zpíváme před zápasem vždycky,“ vysvětluje Karim.
Brzy nato fanoušci vyvěsí vlajku i z turistické vyhlídky na věži Staroměstské radnice.
„Náš sekuriťák tam hned běžel,“ říká mi Klára, která pracuje u vstupu do věže. „Je tady hrozný hluk a policie je všude. Na Vánoce někdy musíme vyhazovat opilé turisty, dneska to ale bude asi ještě horší,“ dodává.
Z návalu fanoušků není nadšený ani číšník v blízké restauraci, kterého se mi daří na chvilku odchytit. „Je to šílený. Asi stokrát horší, než když je normální den,“ říká, ale jinak by zřejmě mluvil, kdyby mu restaurace patřila. Tržby jdou nahoru. „Jsou slušní, takže se to v rámci možností dá, ale i tak je to strašný záběr,“ dodává číšník, než odbíhá vyřídit další objednávku.
„Je to směšné“
Fanoušci WHU mají na první pohled dobrou náladu, po chvíli rozhovoru si ale začínají stěžovat, že mnoho z nich zápas neuvidí naživo. Kvůli malé kapacitě Edenu (pro West Ham bylo určeno pouze čtyři tisíce vstupenek) byly zřízeny dvě fanzóny na Letné (anglická) a v Holešovicích (italská), kde budou lidé zápas sledovat na obrazovkách.
„Jsme ve fanzóně. Je to směšné, že vybrali tak malý stadion, je to nesmysl. Fiorentina má velkou fanouškovskou základnu a můj klub má zhruba 60 tisíc držitelů sezónních vstupenek. Je to nesmysl. Ne každý asi pojede do Prahy, ale 40 tisíc by se mělo vejít – je to směšné,“ zlobí se u vstupu do Týnské uličky bývalý obchodník s ropou a plynem a příznivec Fiorentiny Robert.
Lístky se tak mnozí snaží ještě na poslední chvíli sehnat. Na ulici zastavuji muže v zelené bundě, který má na krku zavěšenou ceduli hlásající v češtině a angličtině nápis „Koupím lístky“. Když se však představuji jako novinář, rychle odchází.
„Postavte větší. Na Gibraltaru máme jen jeden stadion a ten má kapacitu 10 000 lidí, ale Gibraltar je takhle malý,“ naznačuje malíčkem Karim a potvrzuje rozhořčení fanoušků West Hamu.
Po chvíli hledání ale narážím na jednoho z fanoušků, kterému se podařilo lístky na stadion sehnat. „Měli jsme velké štěstí a lístky byly taky docela levné. Přijeli jsme autem, takže ani cesta drahá nebyla a v Praze je také levně,“ pochvaluje si Tony, který dorazil z Benfleetu nedaleko Londýna.
