Hlavně nezakopnout o trpaslíka. Ani Brückner v party stanu je nemusel

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na tiskové konferenci, kterou zástupci San Marina uspořádali ve skromném desetimetrovém party stanu, si připadal spíš jako na škole v přírodě, než na důležitém kvalifikačním zápase o mistrovství Evropy 2008. Tehdejší trenér české reprezentace Karel Brückner neměl zápasy proti fotbalovým trpaslíkům, poloamatérům, zrovna v oblibě. Přemítal, zda by nebylo lepší, kdyby hráli ještě jakousi zvláštní předkvalifikaci, aby se s nimi nemusel měřit. Utkání považoval za zbytečná.

Jeho hoši splnili povinnost, po trefách Rosického, Kollera a Jankulovského vyhráli 3:0. Natěšení domácí hráli půl hodiny bez vyloučeného Delle Valleho. V sestavě měli dělníka, skladníka, učitele či nemocničního zřízence, což novináři zjistili hned při pohledu na sanmarinskou soupisku. Zástupci tamního svazu si už zvykli, že tyto příběhy média zajímají často víc, než jak si místní fotbalisté vedou na hřišti, a tak vytvořili speciální kolonku s civilním zaměstnáním hráčů.

Střih o třináct let, do roku 2020.

Fotbalisté San Marina překonali svůj historický rekord, když neprohráli ve dvou zápasech po sobě. Dvakrát uhráli bezbrankovou remízu 0:0. Zisk bodu po remíze s Gibraltarem obránce Dante Rossiho v televizním rozhovoru rozplakal: „Věnujeme to celé zemi, je to dárek pro ni. Pro nás je to jako splněný sen, nedokážu to popsat slovy. Řekl jsem si, že se nemohu rozplakat, ale nedá se to.“

Emoce jsou ostatně v životě i na fotbale nejvíc. Také s hráči Lichtenštejnska cloumaly. Na přelomu milénia jejich výsledky byly tak marné, že přiměly uznávaného britského novináře Charlieho Connellyho mapovat jejich cestu kvalifikací na mistrovství světa 2002. Sepsal o této zkušenosti veselou knihu. Vylíčil velkou hrdost malého národa na své reprezentanty, kteří prohráli všechny zápasy a nevstřelili ani gól. Zaměřil se i na fotbalisty, z nichž většina byla amatéry a rovněž měla civilní zaměstnání.

V roce 2004 však nastal zlom a konec posměšků. Lichtejnštejnsko si poprvé vyšláplo na obra. V kvalifikaci na mistrovství světa 2006 remizovalo s Portugalskem 2:2. „Jejich výsledky i zarputilost ukazují, že se fotbal po celém světě vyrovnává. I trpaslíci si v dnešní době mohou dovolit přilákat kvalitní trenéry a realizační tým z vyspělejších zahraničních zemí,“ pravil tehdy český brankář Petr Čech.

Horská zemička nemá jako jediná z evropských trpaslíků vlastní ligu, její kluby hrají v sousedním Švýcarsku.

Portugalsko není zdaleka jediným obrem, co zakopl o trpaslíka. Jistě, nemělo by se to přihodit, když se podíváme jen na platy hráčů, avšak pragmatický pohled ve světě sportu ne vždy rozhoduje. „Fotbal je krásná hra právě z toho důvodu, že můžete obrat o body favorita,“ říká pro Seznam Zprávy někdejší reprezentant David Rozehnal.

Ostatně i Česko má mnoho kyselých zkušeností. Snad proto tyhle zápasy nejen stratég Brückner nechtěl hrávat. „Můžete jen ztratit. My jsme tehdy patřili k nejlepším týmům v Evropě a stejně to nebyly snadné zápasy,“ vybavuje si Rozehnal.

„Proti slabším soupeřům to pro mě byly vždycky nejhorší zápasy. Oni zalezou, budou bránit, zdržovat, hrát psychické boje. Moc dobře to znám,“ přidává se Zdeněk Zlámal, fotbalový expert Canal+ a někdejší brankář. „Tyhle zápasy jsou o prvním gólu, jak se dá, všechno spadne a otočí se to. Čím déle necháváte trpaslíky ve hře, tím je to horší. Nepodceňoval bych je. Není to jednoduché,“ varuje před startem kvalifikace na světový šampionát.

Český tým ji rozjede v sobotu v Hradci Králové proti Faerským ostrovům, a pak ho čeká Gibraltar v jeho portugalském azylu. „V dnešní době už nemůžeme podcenit ani týmy, které byly před dvaceti lety o hodně papírově slabší, strašně se to vyrovnává,“ zdůrazní.

Zlámal odchytal v áčkové reprezentaci jediný poločas, v přípravném utkání doma s Maltou. Na povinné výhře 1:0 se podílel několika zákroky. „Zachytal jsem si,“ kývne. „Porazíme Maltu, nikdo si to nepamatuje, ale kdybychom ten zápas prohráli, tak jsem slavný v negativním slova smyslu, že jsem brankář, co doma prohrál s Maltou,“ orosí se.

To se sice ještě nestalo, ale i tři plichty Česka s Maltou se vryly do paměti.

Faerským ostrovům patří 137. místo v žebříčku FIFA. Jsou tvořeny 18 ostrovy a 11 ostrůvky, kde žije přes 50 tisíc obyvatel. Dvě větší města jsou Torshavn a Klaksvik (13 a 5 tisíc obyvatel). Český tým porazil Faery v nedávné kvalifikaci na mistrovství Evropy dvakrát bez obdržené branky (3:0, 1:0).

„Kluci z Faerských ostrovů se každým zápasem zlepšovali. U nich to rozsekl Venca Černý dvěma krásnými góly, ale taky to nebylo nic jednoduchého,“ vybavuje si obránce Vladimír Coufal. „No, a doma v Plzni to byla trápička. Mohli jsme otevřít skóre v prvním poločase. Ve druhém už jsme se tam nemohli dostat a vysvobodila nás penalta,“ připomíná.

Gibraltar je ještě prťavější, má 30 tisíc obyvatel na sedmi kilometrech čtverečních. Z místa pro život, natož pro fotbal, ještě dost ukrajuje skála vysoká přes 400 metrů. Nejvyšší místní soutěž hraje 11 týmů a působí v ní i jediný Čech - brankář Ondřej Jacko-Lysák z klubu Europa Point FC. Zápas s Českem se bude se hrát na přírodní trávě v portugalském Faru. Hráči Gibraltaru jsou z tamní ligy zvyklí na umělou trávu.

Gibraltar, skalnatý výběžek na nejjižnější části Pyrenejského poloostrova, je více než 300 let zámořskou kolonií Velké Británie. Nároky si na něj však stále činí i Španělsko. Jako evropské teritorium, které není samostatným státem, je Gibraltar 54. členem UEFA od roku 2013. Světová federace FIFA ho přijala po diplomatických půtkách se španělskými zástupci o tři roky později.

Španělsko, které se Gibraltaru muselo vzdát v roce 1713 ve prospěch Velké Británie, hrozilo i bojkotem společných soutěží. Kvůli napjatým politickým vztahů se UEFA rozhodla, že při losech bude dbát na to, aby se Gibraltar a Španělsko nepotkaly v zápasech. „Raději se vyhneme případným problémům, než abychom se pak potýkali s následky,“ řekl tehdy předseda UEFA Michel Platini.

A že napjaté vztahy příliš neochladly, připomenuly španělské oslavy po loňském triumfu na mistrovství Evropy. Hvězda Manchesteru City Rodri, jenž byl vyhlášen nejlepším hráčem Eura i planety, při oslavách v Madridu opakovaně skandoval „Gibraltar je španělský“. K popěvku se přidali i někteří spoluhráči a fanoušci.

Fotbalová asociace Gibraltaru si pak stěžovala na „extrémně provokativní a urážlivý charakter oslav kolem vítězství na mistrovství Evropy“. Chování hráčů označila za nepřijatelné. „Takové chování nemá ve fotbale místo,“ uvedli zástupci asociace a poslali na UEFA oficiální stížnost.

Gibraltar hned v mezistátní premiéře v roce 2013 senzačně uhrál bezbrankovou remízu se Slovenskem, které však nenastoupilo v nejsilnějším složení, ale to není alibi proti národu, který má jen šest stovek registrovaných fotbalistů.

Česko se s Gibraltarem utká vůbec poprvé v historii. Ani jeho nesmí podcenit. Pod vedením dočasného kouče Scotta Wisemana, který je zároveň manažerem rozvoje ženského fotbalu Gibraltarské fotbalové asociace, touží poprvé v kvalifikaci na MS bodovat. Jeho svěřenci v sedmi utkáních neprohráli (2-5-0), sérii započali v červnu remízou 0:0 v přípravě s Walesem. V Lize národů D, kde hrají nejhorší týmy Evropy, se postavili San Marinu a Lichtenštejnsku, získali šest bodů a zahrají si na jaře 2026 baráž o postup do vyšší úrovně.

„Soupeře v žádném případě nepodceníme, oba v nedávné minulosti potrápili i dobré týmy, ale naším jasným cílem jsou dvě výhry. Všichni se letos chceme o postup na mistrovství světa poprat,“ nemíní trenér reprezentace Ivan Hašek ve výpravě na světový šampionát, kam Česko naposledy v roce 2006 dovedl Karel Brückner, zakopnout o fotbalové trpaslíky.

Zlepšují se, rostou a mají ryzí nadšení. Stačí nepozornost a průšvih je na světě.

Tiskové konference v party stanu jsou už jen milou vzpomínkou na kurážné fotbalové cestě.