Mrzelo mě, jak se ke mně ve Slavii zachovali. Otevřený rozhovor s králem střelců

Domluvený rozhovor pro Seznam Zprávy musel ještě o chvíli posunout, protože se Václavu Jurečkovi protáhla prohlídka apartmánu, který shání ve městě Rize. „Než přijede manželka, chtěl bych mít všechno zařízené,“ povídá fotbalový útočník.

Osmdesátitisícové město v severovýchodním Turecku na pobřeží Černého moře zaměřené na čajový průmysl se stalo poněkud nečekaným domovem nejlepšího střelce posledních dvou ročníků české ligy.

Rizespor za reprezentanta, který ve Slavii v 81 zápasech nasázel úctyhodných 49 branek a na dalších 12 přihrál, zaplatil podle informací Seznam Zpráv 30 milionů korun a třicetiletému vystudovanému inženýrovi dal krásnou měsíční gáži přesahující dva miliony korun. Ale stejně vás pořád napadá, jestli neměl skončit v lepší soutěži a proč se vlastně sešívaní tak lehce vzdali takového kanonýra.

Víte to vůbec? Dostal jste od Slavie nabídku na novou smlouvu?

Nevím, o jaké nabídce prodloužení smlouvy se v médiích spekulovalo, ale žádnou oficiální nabídku jsem od klubu nedostal. Mrzelo mě, jak se ke mně zachovali. Beru to tak, že jsem už minulý ročník prokázal, že mám ambice to zkusit v zahraničí. Jak mi končila smlouva, tak si to možná Slavia přebrala tak, že potřebuju jít pryč, a zachovala se ke mně tak, jak se zachovala. Ale to je spekulace. Nebo ve sportovním prostředí je to asi normální.

Taky zkušenost.

Ano, pro mě zkušenost. Neberu to úplně negativně, spíš mě to jen zamrzelo.

Nejste naštvaný na trenéra Jindřicha Trpišovského, že jste ztratil pozici, třebaže jste dal fůru gólů?

Spíš mě mrzelo, že pořádně mi tu situaci nikdo nevysvětlil. Ani dodneška nevím, jestli to bylo ze strany trenérů, nebo vedení. Asi se to bohužel ani nedozvím.

Za dva roky ve Slavii jste dal v 81 zápasech 49 gólů, dalších 12 připravil. To jsou úžasná čísla, ale nestačila.

Začátky každé sezony nebyly jednoduché, což jsem nechápal, protože když jsem do Slavie přicházel, tak po třech týdnech, kdy jsem se pak zranil, mě trenéři vyškrtli ze soupisky pro Konferenční ligu. To jsem si říkal, že to asi nebude úplně tak, jak jsem si představoval, takže jsem potřeboval máknout. Potom si to první sezonu všechno sedlo, začal jsem se sžívat s týmem a góly přicházely, protože kvalita ve Slavii je. Spoluhráči vám šance vytvoří, bylo to jen o tom, být ve správný čas na správném místě. Do druhé sezony jsem vstupoval s tím, že jsem chtěl mít ve Slavii lepší pozici po vítězství nejlepšího střelce, ale to se mi nezdálo, že by se mi podařilo. Bylo to hodně zvláštní, to nastavení Slavie vůči mně. Dá se říct, že jsem každou sezonu začínal od začátku, ale když se na to podívám zpětně, tak jsem rád, jakým způsobem jsem se dokázal ve Slavii prosadit.

Připadal jste si nedoceněný?

Dá se říct, že jsem se cítil trošku nedoceněný, ale je to těžké, když každý půlrok přivádíte dva tři nové hráče na váš post. Myslel jsem si, že to funguje, ale v očích vedení to asi nefungovalo.

Do slávistické kabiny jste zapadl v pohodě?

Každý má své mouchy, jak se říká, ale myslím, že se žádným spoluhráčem nebo trenérem jsem neměl extra problém. Kdybych nezapadl dobře, nebyly by ty góly, Slavii bych tak nepomohl. Spíš to bylo o pozici, kterou jsem ve Slavii nedostal.

Za Slavii jste se blýskl dvěma čtyřgólovými zápasy v nadstavbě po sobě, čímž jste napodobil legendárního Josefa Bicana, prosadil jste se také v Evropě, například proti AS Řím. Co vás nejvíc zahřeje?

Těch momentů je ve Slavii víc. Strašně se mi líbily zápasy, které jsme hráli venku v Evropské lize, ať už na AC Milán, nebo AS Řím, i když jsem do něj nenastoupil, tak atmosféra mi utkví v paměti stejně jako měření se s těmi nejlepšími hráči. A pak ta nadstavba v první sezoně, to si sedlo, na to budu vzpomínat asi nadosmrti.

V posledním zápase za Slavii jste trefil v předkole Ligy mistrů výhru nad Royale Union. Stihl jste se aspoň rozloučit s fanoušky a spoluhráči podle představ?

Poté, co mě pan Tvrdík hodil na předsezonní tiskovce do luftu, jsem si říkal: OK, tak tady už budoucnost není, budu si muset hledat angažmá. Už jsem byl jednou nohou nastavený, že odejdu. Ale větší čas rozloučit se s kluky jsem neměl, protože jsem do poslední chvíle nevěděl, co bude. Angažmá v Rizesporu se udělalo přes noc. Zrovna jsme měli volno, takže jsem kluky nestihl ani pozdravit. Snad se v brzké době dostanu domů a zajdu se s nimi rozloučit na stadion.

V sestavě se s vámi často šíbovalo. Kde jste se cítil nejlépe?

V útoku nebo pod hrotem. Na pozici desítky se mi hrálo nejlépe. Trenér Trpišovský to má postavené na tom, že nás rotoval. Tým skládal podle soupeře. Větší sehranost a chemie mezi hráči být nemůžou, když hodně rotujete, návyky za tři zápasy do sebe nedostanete.

Mohl jste udělat něco jinak, aby angažmá ve Slavii, kde vám chybí titul, dopadlo ještě lépe? Nějaký gól, který jste nedal, ale měl?

Nevyčítám si nic. Mám zkušenosti, že je období, kdy góly nedáváte, a pak přijde období, kdy vám tam padne všechno. Co si tak vyhodnocuji, tak jsem pro Slavii odvedl maximum. Nebyl moment, kterého lituju. Jedině zranění proti Panathinaikosu, které mě vyřadilo na delší dobu. Pak by ta statistika mohla být ještě lepší. Ale svědomí mám čisté.

Reakce šéfa Slavie Jaroslava Tvrdíka na tento rozhovor:

Jaké jsou vaše první dojmy z nové štace?

Je poznat, že jsem v jiné zemi. Jsou to mé první zkušenosti ze zahraničního angažmá, takže si teď zvykám. Jsou tady dvě travnatá hřiště, máme skvělé podmínky na trénování. Je tady velká posilovna, bazén, dvě sauny. Porovnatelné se Slavií. Jsem zatím spokojený.

A život v Rize?

Malé městečko u moře, kde toho moc není, jen jedno středisko. Rozdíl mezi Prahou a Rize je velký, ale já jsem přišel kvůli fotbalu, ne abych si užíval krásy Turecka.

Víte, do čeho jste šel?

To nevíte nikdy. Viděl jsem to jen na fotkách. Ale není to tak špatné, jak jsem si představoval.

V Rize působil i slávista Milan Škoda. Zjišťoval jste u něj informace?

Ano, říkal, že co se týče fotbalu, tak je turecká liga super, že by mě mohla bavit, ale že žití tady není sranda. Člověk si zvykne na všechno.

Přestup jste dotáhl v posledním dni přestupového okna. Bylo to hektické?

Přestup se řešil delší dobu, ve hře byly i jiné týmy, třeba z Německa, ale jak se blížil konec přestupového termínu, dalo mi Rize jasně najevo, že mě tady chtějí, že mě chce trenér, takže nebylo co řešit. S podmínkami, které mi dali, jsem spokojený. Můžu si splnit zahraniční angažmá.

Pro hráče po třicítce z české ligy to byly podmínky, které se neodmítají?

Dá se říct, že jo. Když už máte takový věk, musíte myslet i do budoucna, není to jen o fotbale. S manželkou chceme zakládat rodinu. Nikde není řečeno, že z turecké ligy ještě nemohu jít někam dál. Chtěl jsem ochutnat, co jsem ještě neochutnal – zahraniční angažmá.

Před rokem o vás projevil zájem německý Augsburg či New York City, ale Slavia vás nepustila. Upřímně, nečekal jste po dvou střelecky skvělých sezonách přestup do lepší než turecké soutěže?

Myslím si, že to kooperovalo s mojí situaci, která byla ve Slavii, že mě vlastně odstavila na konci sezony a každý tým, který hledal nové hráče, se tak vyptává, co je špatně. Slavia mi v přestupu nešla naproti, ale spíš dělala věci proti mně. Možná i to zapříčinilo, že klub není lepší. Ale jak říkám, nikde není psáno, že za dva roky ještě nemohu být jinde.

Jaké možnosti jste měl teď kromě Rizesporu?

Hodně jsem koketoval s Düsseldorfem, který mi už poslal nabídky, ale ztroskotalo to na ceně, kterou si za mě řekla Slavia. Oťukávání bylo i z té Ameriky, ale nic oficiálního.

Do turecké štace jste skočil rovnýma nohama. Sotva jste si vybalil, nastoupil jste na půl hodiny v Istanbulu proti Galatasaray a musel jste vstřebat výprask 0:5.

Do Turecka jsem přiletěl ve středu, ve čtvrtek jsem měl celý den zdravotní prohlídku. Na magnetické rezonanci jsem byl čtyři hodiny, skenovali mi celé tělo. To jsem nikde nezažil. Měl jsem v hlavě, že bych ještě odcestoval zpátky do Česka pro nějaké věci, ale trenéři chtěli, abych hned v pátek šel s týmem na trénink a v sobotu na lávku. Překvapilo mě, že Turci na nic nečekají a hned vás hodí do vody. Na Galatasaray je bouřlivá atmosféra, byl to zážitek, ale bohužel zápas se pro nás nevyvíjel dobře. Hned při prvních dvou standardkách jsme dostali dva góly, pak třetí. Trenér chtěl něco změnit, ale nefungovalo to, dostali jsme další dva góly. Byla to pro mě taková zpráva: Vítej v Turecku!

Jak proběhlo přijetí v šatně?

Měl jsem krátký proslov před týmem, abych se představil. Pak je tady tunel, ve kterém si do vás hráči kopnou, bouchnou, to je zvyk.

Jak si do vás kopli, bouchli bývalí sparťané Casper Höjer s Martinem Minčevem?

Hned jak jsem přišel, tak se mě Casper Höjer ujal, i Minči. Začali jsme se bavit. Není to tak, že by mezi námi byla rivalita.

Jaké má Rizespor ambice?

Má hodně ambiciózního trenéra Ilhana Paluta, přirovnal bych ho k Martinu Svědíkovi. Podobné tréninky, intenzita, emoce. Připomnělo mi to domov. Klub má ambice hrát v horní polovině tabulky. Tým máme mladý, sám jsem zvědav, jakým směrem se to bude ubírat. Teprve všechno začínám vnímat.

A tréninkový dril?

Vyhovuje mi. Hodně se jede v posilovně. I na hřišti jsou dlouhé tréninky. Je to změna, ve Slavii byly spíš intenzivnější, kratší, tady je to na kapacitu. Nějaký čas potrvá, než si zvyknu a začlením se, ale myslím si, že to půjde dobrým směrem.

Dal jste si osobní cíl?

První úkol je dobře se zabydlet. Musím si najít pěkný apartmán, ať je hlavně žena spokojená. Jakmile se zabydlíme, bude to stejné jako ve Slavii – dám si nějakou gólovou metu. Za tím půjdu na tréninku. Klasické nastavení.

Co reprezentace?

Teď ji nevnímám. Měl jsem zvláštní, hektické období. Chci se dostat do týmu a vytvořit si chemii se spoluhráči, ať víme, co nám vyhovuje a co ne. Pokud mě trenér Hašek povolá, budu rád, že se i dostanu domů. Ale prioritou je se dobře chytit tady.

Přišel jste díky zkušenostem ve Slavii v evropských pohárech jako lepší hráč, než jste býval ve Slovácku?

Stoprocentně. Evropské zápasy vám dají hodně. Angažmá ve Slavii mě posunulo. Nebylo to na hlavu úplně lehké angažmá, neměl jsem pozici, musel jsem o ni bojovat pořád znova a znova. I to mě hodně posunulo.

Troufnete si jako vystudovaný inženýr s diplomem z městského stavitelství nakreslit si rodinný dům, až si na něj v Turecku vyděláte?

Scénář je to ideální, uvidíme, jaká bude realizace. Zvládl bych to, ale musel bych se do toho dostat. Ze školy jsem šest let a normy se mění.

Tohle bude jednou vaše budoucnost?

Uvidím, kdy přestanu hrát fotbal, jak velké okno po škole bude. Stavařina mě baví, jsem tomu otevřený. Teď se soustředím na fotbal. Je mi třicet a nějaké roky mám ještě před sebou. Doufám, že zdraví vydrží.

Jak bylo těžké vystudovat během fotbalové kariéry?

Těžké to bylo, ale měl jsem kolem sebe super lidi, kteří tomu šli naproti – trenéři, spolužáci, fandili mi. Ta cesta nebyla tak náročná, jako kdyby vám nikdo nepomáhal. Měl jsem štěstí na okolí. Základy jsem měl ze střední školy z průmyslovky. Škola zase tak náročná nebyla, spíš časově. Skončí trénink, musíte se učit, dělat úkoly. Jsem za to rád, něco mám za sebou. Je to můj další úspěch k těm sportovním.

To rozhodně. Na státnice jste si odskočil ze soustředění Slovácka v Chorvatsku.

Přijela pro mě už dneska má žena s mým otcem. To bylo hektické.

Jdete ve šlépějích táty, který podniká ve stavebnictví, nebo jste měl spíš fotbalové vzory?

Celá moje rodina z tátovy strany jsou stavaři, mám to v genech.

Pod městským stavitelstvím si mám představit komplexně urbanismus, podobu ulice?

Přesně tak. Je to všehochuť. Měli jsme dopravní stavby, občanskou vybavenost, urbanismus. Specifikaci oboru si pak udáváte až v praxi. Ze stavařiny mám malé základy ze všeho, proto jsem zvolil městské stavitelství. Nechtěl jsem do jednoho předjednaného oboru, že bych měl cestu po kariéře jasně vytyčenou.

Co je těžší – dát gól, nebo zvládnout deskriptivu?

Každý obor má svoje, ale zábavnější je určitě fotbal. I když také deskriptiva měla něco do sebe. Když jsem studoval, tak mě to bavilo, ale teď jsem rád, že mám třeba matematiku už za sebou.

Kde se plánujete v Česku usadit?

Se ženou bychom se chtěli usadit poblíž Opavy nebo Ostravy, v Praze být nechceme, ať máme blízko rodinu.

Také Opavu zasáhly povodně, a to včetně stadionu, kde jste začínal. Jak to zvládá rodina?

Rodiče mají pod vodou celý barák a já jim teď nemůžu pomoct uklízet škody po záplavách. Podporu posílám, ale mají to těžké. Je to hodně nepříjemná situace jak pro naše, tak pro celou Opavu i Krnov, kde mám spoustu kamarádů. Posílám jim pozdravy, ať se drží a zvládnou to. Jsem s nimi sice v kontaktu každý den, ale je to nepříjemné, když musím být tady a nemohu pomoct. Hlava teďka nebyla nastavená na fotbal, ale je to tak. Bojovat musíme jak já tady, tak i rodiče a kamarádi doma.