Článek
Loni v listopadu fotbalová reprezentace stvrdila v Olomouci vítězstvím 3:0 nad Moldavskem postup na mistrovství Evropy. A trenér Jaroslav Šilhavý oznámil konec. Jistě pamatujete. Přispěla k tomu i aféra v místním klubu Belmondo, kam si před zápasem diletantsky vyrazili zapařit reprezentanti Coufal, Brabec a Kuchta. V této kulise započala éra nového kouče Ivana Haška. Jaká je?
Po lopotném rozjezdu a rozpačitém Euru nadějná, třebaže velký posun v atraktivitě hry byste hledali těžko.
Důležité ovšem je, že v úterní listopadový večer znovu v Olomouci na vyprodaném Andrově stadionu nažhavený český tým porazil nepříjemnou Gruzii 2:1, vyhrál skupinu Ligu národů, postoupil mezi elitní země, a zajistil si tak pravděpodobně i baráž na světový šampionát.
O ten jde Haškovým mužům především a další možná cesta se může hodit. Hlavně však se záložním plánem v zádech nepolevit v koncentraci v kvalifikaci na mundial, i o tom by předchůdce Šilhavý mohl ostatně vyprávět.
„Tohle byl první krůček. Jen částečně splněný úkol,“ pravil Hašek. „Mistrovství světa je důvod, proč jsem se do toho pustil. To je náš hlavní cíl.“
Belmondo tentokrát zůstalo v historickém olomouckém centru prozářeném vánočními světýlky zavřené, ač decentní oslava fotbalistů by nyní nedráždila.
„Vzpomněli jsme si na to,“ kývl s úlevou útočník Adam Hložek.
Po utkání si s kumpány v kabině zakřičel vítězný pokřik a oblékl bílé tričko s nápisem: Zpátky mezi elitu.
I Hašek si mohl odfrknout. Vypadá to, že jeho posádka nabírá vítr do plachet a snad má i správný kurz. Euforie není namístě, přijdou vlny, díry v lodi se možná nedaří lakovat narůžovo, ovšem ucpat konečně ano. Na to nejsou potřeba techničtí šikulové, nýbrž pracovití dříči s jasným systémem.
Zapomeňte na ťukes!
Hašek poznal, že nemůže hrát na krásu, nýbrž účelně. „Každý trenér by chtěl hrát ťukes, který vypadá nádherně a lidé budou tleskat, ale realita je trošičku jiná. Vrátili jsme se k tomu, co je naší nejsilnější stránkou – kolektivní styl. A zatím se vyplácí,“ ověřil si.
Po čtyřech zápasech bez vítězství tahá reprezentace šňůru pěti mačů bez porážky. Kdo by to řekl po zářijovém výprasku 1:4 v Gruzii?
To se znovu začala přetřásat fotbalovým prostorem Haškova pozice coby legendy, která však po letech v arabském světě na prestižní lavičku spíše zbyla, neboť respektovaný Jindřich Trpišovský pokračuje ve slávistické misi a pro zahraniční variantu nenašel předseda asociace Petr Fousek kuráž, nebo finance v pokladně. Nejspíš obojí.
„My jsme v Gruzii podali nejhorší výkon od té doby, co jsem u mužstva. Když dostanete čtyřku, je jasné, že vás nikdo nepochválí. Objevilo se spoustu expertů, kteří tomu rozumí. Ale to je fotbal. Každý se k němu může vyjadřovat. Museli jsme kritiku spolknout a dál poctivě pracovat,“ vrátil se Hašek k bodu zlomu. „Věřil jsem, že to můžeme otočit a skupinu vyhrát. Kdybych nevěřil, nemusel bych tu být. Když kluky sledujete v tréninku nebo jak se připravují u videa, tak se jim to vrací. Musím poděkovat i analytikům,“ dodal.
Co se změnilo?
„Hráli jsme poctivý fotbal, nic jsme neošidili, jedeme na doraz,“ chválí Hašek.
„Šli jsme od základů. Sedlo nám rozestavení, začali jsem hrát jako tým, šlapat jeden za druhého,“ popsal rozdíl v myšlení Hložek, který proti Gruzii mazaně podstřelil zeď a korunoval skvělý výkon. „Věděli jsme, že tady jsou fotbalisté dobří. Jsem strašně rád, že jsme vyhráli skupinu a postupujeme do skupiny A.“
Vyšlo to i bez potrestaného kapitána Tomáše Součka, jenž reprezentaci scházel po třech letech; poprvé od listopadu 2021, kdy nehrál v závěru světové kvalifikace proti Estonsku (2:0). Od té doby chyběl jen v jednom přípravném duelu, jinak pokaždé nastoupil v základní sestavě.
A také bez čahouna na hrotu Tomáše Chorého. Zmizely centimetry, důležité v obou vápnech. Najednou si hráči v červených dresech se lvem na hrudi nemohli tolik pomáhat dlouhými míči, byť jednoduchý přechod zvolili, když zpozorovali, že gruzínská obranná linie stojí výš. Jako ve třetí minutě, kdy se Kliment s Hložkem vydali za nakopnutým balonem jako supi. Ukořistili ho, Jan Kliment, nejlepší ligový střelec, který podle očekávání nahradil Chorého, brilantně tečoval míč do velké šance Pavlu Šulcovi, jenž neváhal.
Povstali noví bojovníci
Hašek stejně jako Šilhavý sází na poctivost, aktivní presink. Pro fajnšmekry, kteří by rádi viděli rychlou kombinaci kolmo k bráně, možná málo, avšak pro fanoušky, co požadují maximální úsilí, propocená trika, je to aspoň nezbytný základ k jejich propojení s týmem. Až na zkušeného beka Vladimíra Coufala z West Hamu, jenž začíná v reprezentaci druhou padesátku startů, a brankáře Matěje Kováře z Leverkusenu, staví Hašek hráče pravidelně nastupující ve svých klubech. Příjemná změna, co je znát.
Středopolař Lukáš Červ je jako chobotnice, pohltí velký prostor, sbírá druhé míče. Křídlo Václav Černý po odchodu do Rangers pookřál, nabral sebevědomí. Tomáš Holeš, jenž si po Součkovi navlékl kapitánskou pásku, je uprostřed obrany jako maják. Stoper Václav Jemelka potvrzuje pohodu z Plzně a na desátý pokus prolomil čekání na vítězství v reprezentaci. „Byl excelentní. Kolik on vyhrál soubojů,“ ocenil Hašek.
A tak bychom mohli pokračovat. I Alex Král, který zastoupil Součka ve středu pole, ukázal, proč na něj spoléhá Espanyol ve španělské lize. „A proč mu říkají zloděj míčů,“ doplnil Hašek. Pavel Šulc je pod hrotem neustále v pohybu, v nabídce. Tým působí pospolitě a Kovář ho jistí v bráně.
„Fluktuace hráčů je veliká. Gruzínci měli podobnou sestavu jako proti nám na Euru, my ne. Vyprofilovali se hráči, kteří na mistrovství Evropy neměli moc prostoru,“ těší Haška další varianty.
Základy jsou položeny. I díky nim se může Hašek za náročným rokem ohlédnout s nadějí: „Ten rok mě obohatil hodně. Moc si vážím této šance. Není lehké hned poznat hráče, ale na to se nechci vymlouvat. Cíl je stejný.“
