Gólman přenechal místo královně krásy a teď dohlíží na rozhodčí

Jako jeden z mála v historii slavil brněnský odchovanec Jan Stejskal mistrovské tituly se Spartou Praha (československé) i rivalskou Slavie (český), poznal i proslulou anglickou Premier League v dresu londýnských královniny jezdců Queen’s Rangers. V československé, české a anglické nejvyšší soutěži vychytal celkem 164 nul, stojí na předních příčkách Klubu ligových brankářů týdeníku Gól borců, kteří pokořili hranici sta duelů bez obdržené branky.

Po skončení kariéry se vydatně angažoval i na poli společenském, na dvě volební období převzal péči nad obcí Jevany. Do nedávných podzimních voleb ale už nešel. „Už se mi nechtělo, byl jsem unavený,“ přiznává, že netoužil nadále nést na sobě břemeno odpovědnosti. „Ono je to složitější, než si kdo představuje,“ naznačuje nevděčnost pozice starosty. „Jiní obyvatelé měli jiné představy, jak by měla obec fungovat, “ odkrývá ne vždy vstřícné sousedské vztahy.

Nekandidoval ani do zastupitelstva, loňský šedesátník přestal být společensky činný. „Nedělám nic,“ lebedí si. „Jenom co mě baví,“ dodává posléze, že bačkory nenazul a fajfku si ještě nezapálil.

A prozrazuje, co se za tímto pojmem skrývá: fotbal a dvě malé vnučky.

Obec Jevany se nachází asi 34 kilometrů jihovýchodně od centra Prahy, při sčítání lidu v loňském roce nahlásila 783 stálých obyvatel. Krásná příroda plná lesů a rybníků vábila na výlet Pražany už za 1. republiky, známé osobnosti v ní nalezly i nový domov. Například kultovní hudebník Karel Svoboda, zpěvák Daniel Hůlka, manželé Heřmánkovi.

Kromě přírodních krás nabízela i muzeum Karla Gotta známý Gottland, někdejší prvorepublikový grandhotel Wagner za komunistického režimu přejmenovaný na Moskva vešel do československé kinematografie jako rekreační středisko ve filmu Dovolená s Andělem.

A protože starosta je od slova starat se, tak se Stejskal činil. „Mám se za čím ohlédnout,“ probírá uplynulých osm let. „Opravily se hlavní komunikace, zrekonstruovaly dva mostíky, vybudovalo se multifunkční hřiště, máme nové náměstí,“ vypočítá investiční akce. A vůbec se nerdí, že náves pojmenovává honosným názvem. „My tomu říkáme náměstí,“ hájí centrum Jevan. „Ale není to jenom moje práce, ale všech,“ odmítá si přivlastňovat největší zásluhy.

Jako nejvyšší představitel plnil i občanská zadání, například oddávání párů. „Radnici nemáme, oddává se v jedné vile na zahradě, kde se svatby pořádají. Ale už jsem také oddával na lávce u rybníka, na rozhledně, přání bývají různá,“ vybavuje si.

Po volbách se této pocty dostává jeho nástupkyni, jíž je Pavlína Kratochvílová, která pod dívčím jménem Babůrková zvítězila na předposledním federálním ročníku Miss Československo 1992. „Nemáme úplně shodné názory,“ říká bývalý fotbalový reprezentant, přestože se také nová starostka hlásí ke straně ODS.

Osm let nepovažuje za ztracené. „Docela mě to i bavilo, nasbíral jsem ohromné životní zkušenosti,“ zdůrazňuje. „Ale stačilo,“ opakuje. Jevany se pro něj staly domovem. „Starousedlíci by mi asi nepovolili, abych o nich mluvil s hlubším citovým vztahem, ale už tu bydlím přes třicet let a jinam se stěhovat už nehodlám,“ zůstane věrný středočeským lesům.

Po skončení aktivní kariéry se věnoval přípravě brankářů, dotáhl to až do trenérského realizačního týmu u české reprezentace. Po krátké odmlce se k fotbalovému prostředí opět vrátil, do ovšem dosti načekané funkce – člen komise rozhodčích. „Nominovala mě LFA, ligová fotbalová asociace,“ odkrývá původ svého pověření. „Tedy kluby,“ upřesňuje. Odkud přišla myšlenka, po tom nepátrá. „Je mi to jedno,“ prohlašuje brankář, jenž byl proslulý svou vyrovnanou až flegmatickou povahou.

Podle konvence UEA, tedy pravidel, která platí pro členské státy pro řízení rozhodčích a delegátů, může v příslušné komisi kromě specialistů sedět i osoba, která při fotbalových zápasech měla jinou pozici. Tedy hráč nebo trenér, Stejskal spojuje obojí. „Mám trochu jiný pohled,“ připouští, že není takový znalec předpisů a řádů.

Ale to nevadí, naopak je to přínosné až žádoucí. Právě odlišný úhel do složitého tématu dokáže vnést lidský přístup. „A pan Stejskal zná pravidla dobře,“ hájí svého podřízeného předseda Radek Příhoda.

Přitom jako brankář Slavie Praha se ostře proti pokřiveným poměrům v českém fotbale, na němž měli velký nevábný podíl i rozhodčí, vymezil. V roce 1995 se dokonce vzdal reprezentace. „Ale to už si nikdo nepamatuje a nepřipomíná mi to,“ mává nad starým příběhem rukou.

Ctnostnou nálepku disidenta odmítá. „Tím nejsem,“ brání se jí.

Velice pozorně sledoval nedávno skončený světový šampionát v Kataru. „Líbil se mi, nabídl spoustu dramatických zápasů,“ vychutnával si napínavé souboje. Když dospělo mistrovství do čtvrtfinále, připomenul si rok 1990, kdy v této fázi turnaje padl poslední společný československý výběr s Německem 0:1.

Stačilo ostatně pohledět do VIP prostorů katarských stadionů, kde sedával kapitán mistrů světa 1990 německý záložník Lothar Matthäus. „Hned mi naskočilo, že mě překonal z penalty,“ vybavil si. „Výborný fotbalista, Zlatý míč toho roku,“ uznává soupeře i po letech.

Vyřazení mělo však pro československý tým trochu zvláštní pachuť. Pocit nespravedlivě nařízené penalty, podivné vyloučení Ĺubomíra Moravčíka, rakouskému rozhodčímu Helmutu Kohlovi se moc zápas nevydařil. „Ale to je pryč,“ nejitří staré rány muž, který má nyní k rozhodcovské problematice velice blízko.

V Kataru si všímal svých následovníků – brankářů. „Emílio Martínez má velkou zásluhu na argentinském titulu, stabilní výkony podával kapitán francouzského týmu Hugo Lloris, zaujal mě chorvatský gólman Dominik Livakovič, příjemně překvapil nizozemský Andries Noppert z Heerenveenu, kterého jsem moc neznal,“ probírá se soupiskami český internacionál.

Ve finále přál Argentině. „Ani ne tak jí jako Messimu,“ přivítal královskou korunovaci nejlepšího fotbalisty posledních let a snad celé historie. V anglické lize strávil čtyři krásné roky, ale vyslanci hrdého Albionu ho nijak nepřesvědčili. „No, co na to říct,“ hledá slova. „Na kolébku kopané je jediný titul a ještě tak zaprášený dosti málo,“ poukazuje na vousatý triumf z roku 1966.

Ač do starobního důchodu mu zbývá ještě několik let, roli seniora přijímá. A dokonce vítá. Přináší totiž rozkošné chvíle s pokračovateli rodu.

Syn Jan sice potomky ještě k dědečkovské péči nedodal, za to dcera Jitka ano. „Mám dvě vnučky,“ chlubí se Stejskal. „Anička má tři roky, Violka osmnáct měsíců,“ těší se, až bude pověřen zodpovědnou úlohou vozit kočárek.

Příběhů na vyprávění má hodně, dětské oči budou mít co hltat. Budou převládat historky z fotbalového života, či složitosti při starostování a vedení obce? „Nic takového, já jsem především dědeček,“ nemíní zatěžovat čisté duše svými prožitky.