Galatasaray je porazitelný, Sparta už to dokázala

Tehdy nešlo o klasický pohárový duel, ale Sparta a Galatasaray se utkaly v základní skupině Ligy mistrů. A nijak zvlášť se ani jednomu nedařilo.

„Do dalších kol postupoval jen jeden, v naší skupině jasně dominovala Borussia Dortmund, která trofej obhajovala,“ připomíná brankář českého zástupce Tomáš Poštulka největší triumf v historii německého klubu.

Dopadlo to podle předpokladů – Borussia s 15 body první, za ní italská AC Parma s devíti, Sparta získala pět bodů, turecký vyslanec pouhé čtyři. „Ale fakt, že jsme byli lepší než Galatasaray a vlastně soupeře v počtu dvou duelů přehráli, potěšil,“ neskrývá Poštulka.

Nyní jsou na řadě jeho následovníci v rudém dresu. Čeká je velká výzva, nastoupí proti nejúspěšnějšímu a nejpopulárnějšímu tureckému klubu, který má Spartě i co vracet. V předchozím vzájemném souboji v předkole Poháru UEFA 1995/1996 byla totiž také výkonnější Sparta. Po výsledcích 3:1 a 1:1 (tři góly vstřelil Pavel Nedvěd, jeden Vratislav Lokvenc) šla dál.

Gólový účet domácího zápasu na Letné v říjnu 1997 otevřel muž nadmíru povolaný – kanonýr Horst Siegl. Brankáře hostí překonal ve 34. minutě, poslal tím svůj tým do druhého poločasu v příjemném rozpoložení s jednobrankovým náskokem.

Po přestávce na něj navázali další spoluhráči. V 66. minutě se do listiny vecpal vysloveně sváteční střelec obránce Petr Gabriel. „V tom utkání jsem ovšem nastoupil v záloze, na levém kraji,“ upozorňuje. Svůj gól si přesně vybavuje. „Házel jsem aut, narazil si míč s Horstem (Sieglem) a postupoval z boku k turecké brance. Brankář soupeře asi čekal centr, tak jsem prudce vypálil k bližší tyči, nahoru, byla to rána, balon vletěl mezi tyč a břevno,“ líčí svůj úder.

Třetí gól pak připojil druhý klasický útočník Josef Obajdin, který v 77. minutě vystřídal Miroslava Baranka. A o deset minut později dorazil tureckého protivníka.

Přesvědčivá výhra svěřenců trenéra Jozefa Chovance byla překvapením, ale jen do zjištění, že hosté dohrávali o devíti: Ve 39. minutě viděl červenou kartu Vedat a v 67. Hakan Ünsal. „Už se mi to moc nevybavuje,“ marně loví v paměti Gabriel.

Zato jeho spoluhráč Poštulka z výhledu mezi třemi tyčemi pozorně sledoval, co se na hřišti dělo. „Bylo to za neukázněnost, za protesty a nesportovní projevy,“ okamžitě odhaluje, proč byli turečtí hráči vyloučeni. „Na to byl anglický rozhodčí háklivý, nepromíjel nic,“ chválí tehdejší přísný metr arbitra.

Sparta měla cestu k výhře tedy dosti ulehčenou. „Disciplína je hodně důležitá, nelze oslabovat zbytečně tým,“ praví další účastník zápasu břitký stoper Tomáš Řepka, od jehož kopaček jiskry jen létaly.

Úplně jinak probíhal zápas v Istanbulu. Nešlo o klasickou odvetu, byť proběhla poměrně záhy a žádný jiný zápas oba týmy v Lize mistrů neabsolvovaly. Na Ali Sami Yen Stadium je čekalo třaskavé prostředí. „Ale bylo to ještě na tom starém, který měl okolo hřiště dost prostoru a diváci nebyli tak blízko,“ připomíná Poštulka, že stadion byl v roce 2013 dosti přestavěn.

Tehdy hosté trpěli mnohem více. „Procházeli jsme pod tribunami docela dlouhým koridorem, fanoušci na nás házeli různé předměty,“ krčí se před kovovými nálety ještě teď. „Především mince,“ přidává se Řepka. „A že jich bylo!“ zdůrazňuje. „Kdybych si vzal čepici a zachytával je, mohl jsem si vydělat na nové auto,“ přibližuje s nadsázkou množství zhodnotitelné munice.

To už však sparťanskému týmu nehrozí, dnes vypadá stadion docela jinak – uzavřený kotel, v němž se rozléhá zejména ohlušující pískot, že není slyšet vlastního slova. Natož upozornění či pokyn spoluhráče. „Při komunikaci s obránci to není příjemné,“ přemítá Poštulka. „Ale na vyprodané stadiony a bouřlivé prostředí jsou hráči zvyklí, ne jako za nás, kdy na Letnou na ligu chodilo šest tisíc lidí,“ prochází strojem času do 90. let minulého století. „Zvládnou to,“ věří svým následovníkům

Spartu nečeká jednoduchý zápas a nejen vzhledem k bouřlivému prostředí. „Galatasaray má velkou kvalitu, především směrem dopředu,“ varuje Řepka. „Tehdy se turecký tým opíral o takové hráče jako rumunské trio Hagi, Popescu či Filipescu, k nim se přidávaly místní hvězdy, jako například Tugay nebo Hakan Sükür,“ probírá se sestavou Poštulka.

A až rozjedou před vlastními fanoušky kolotoč, může se z toho soupeři snadno zamotat hlava. Prostředí nesmí podlehnout ani španělský rozhodčí Alejandro Hernández. „Turci jsou dost padaví,“ posílám mu Gabriel na dálku radu, aby takovým kouskům nepodlehl.

Bát se však velkých jmen sparťané nemusí. „Já vidím šance naprosto vyrovnané, tedy padesát na padesát,“ probírá Řepka postupové ambice. „Bude to pro Spartu velká zkouška, jestli má na to, aby se výrazně prosadila i na evropské scéně,“ odkrývá další aspekt Gabriel. „Výhra ve skupině nad španělským Realem Betis se hodně cení, ale měly by přijít další úspěchy,“ říká.

Naděje, že Galatasaray duel s českým vyslancem podcení nebo poněkud upozadí oproti domácí soutěži, kde se tahá o mistrovský titul s největším sokem Fenerbahce, jsou však poněkud plané. „Turecký kádr má kvalitu, aby uspěl na obou frontách,“ je přesvědčený Řepka.

Všichni však hráčům přejí, aby na jejich výsledek navázali. „Galatasaray je nesmírně silný mančaft, ale určitě hratelný,“ vlévá Řepka optimismus a burcuje k co nejlepšímu výkonu.