Fanoušci Slavie na výjezdu roku povýšili fotbal na umění

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ještě než s půlhodinovým zpožděním dorazí vánoční expres s fotbalovými fanoušky Slavie vypravený přímo z Edenu bez jediné mezizastávky, před olomouckým nádražím se to už hemží subkulturou, kterou spojuje stejná vášeň. Poznávací znamení: bílo-červené šály kolem krku, na většině je i rok založení klubu 1892. Někteří se vydávají směr Andrův stadion do centra po vlastní ose, barmanka z hospůdky jim ukazuje směr: „Pořád rovně, nemůžete minout!“

Další čekají na příjezd hlavní skupiny ultras z proslulé Tribuny Sever. „Tady máš pivko na to čekání, my jdeme rovnou,“ vrazí slávista dalšímu slávistovi „radka“ v plechu, aniž by se předtím znali.

„Je to milé, budu ještě řídit večer, ale jedno zvládnu,“ poví urostlý Jan Kadlec v černých kalhotách a černé kožené bundě. Přesně podle pokynů, barvou tohoto epického výjezdu je černá. Ozve se tssst! Nebo tak nějak. Všechna citoslovce písmenky nevyjádříte. Lidé zatím vynalezli strašně málo slov a není čas vymýšlet další. Plechovka je otevřena.

Připíjí na vítězství. Na titul. Na fotbal, tu lásku a krásnou zábavu, světový fenomén, co dává životu další rozměr. Jeho subkultura ví, rozumí. A taky připíjí na nebetyčný náskok na Spartu.

„Když jsem pracoval v hospodě jako číšník, poslouchal jsem to od hostů sparťanů pořád. Dali mi to čekání na titul pěkně vyžrat,“ užívá si pan Jan příjemnou změnu. „Jsem maximálně spokojený. Bude to po dlouhé době, kdy první postoupí přímo do Ligy mistrů, toho chceme docílit.“

Slavia je po třech letech bez titulu řádně hladová, nažhavená, rozjetá jako mašina. „Ale dřív to čekání na titul bylo delší,“ bere to Jan sportovně.

Sraz mají slávisté naproti nádraží u fontány, jejíž trysky se v zimě schovají do země, takže fontána není vidět. Ale věžák vedle přehlédnout nejde. Odtud vyrazí společný pochod hodně dlouhého hada, který se protáhne křivolakými uličkami historické Olomouce.

Do čtrnácté hodiny ještě několik minut zbývá, tak pan Jan i se synem Láďou, který se blíží věku, kdy si bude moct s tátou připít z plechu, vstřícně vypráví. Přijeli z Břeclavi. Láďa fandí také hokejové Kometě, jedničkou táty je Slavia. „Kluk mi chtěl udělat radost, tak jel se mnou,“ praví až dojatě.

„Náskok před Spartou je velký, to je super,“ zopakuje mladší z Kadleců, aby otcovu sváteční náladu ještě podpořil.

Ne, tohle v lidech nevyvolávají vánoční svátky, byť místní trhy jsou vyhlášené a světýlka blikají na všechny strany. Ani punč. Ani pivo. Tohle je fotbal. „Na trhy nejdeme, už chceme být na stadionu,“ prohodí Jan a velkou tlapou zmáčkne prázdný zelený plech, jako by tím naznačil, jak navečer dopadne olomoucká Sigmy po srážce s ligovým lídrem.

„Tipuju 3:0. Nejméně.“

„Já taky,“ přidává se vzorně junior.

„Chorý se trefí,“ pokračuje Jan.

Dávno vzal nenáviděnou posilu z Plzně a odchovance Sigmy na milost. „Chorý je prostě náš. Dříč. Ty zatvrzelé fanoušky to přejde, musí jen dávat góly.“

Druhá svíčka na adventní neděli u Kadleců v Břeclavi už hoří, má nést poselství míru, ale to teď doma vidí jen paní Kadlecová.

„Budou v míru i ultras Slavie?“ ptám se.

„Jasně, vůbec nic nehrozí. Ti nejslušnější fanoušci, co mohou být, jsou tady,“ ujistí mě Jan.

A co polští příznivci ze Sosnovce, kteří dorazí rovněž?

„S Poláky máme dobrou družbu, žádní chuligáni,“ pokračuje.

Na Hanou se vydaly více než čtyři tisícovky slávistů. Akce s názvem Výjezd roku může začít. Tedy ona začala mnohem dřív. Plánováním. Přípravou působivého chorea. A ne jen jednoho. Monumentální severní tribuna Androva stadionu připomíná mušli podobně jako stánek Olympique Marseille, se kterým Sigma hrála evropské poháry, a tak se jím inspirovala. Pracná a nákladná chorea tu vyniknou jako nikde v republice.

Fanoušci Baníku i Sparty si to už v Olomouci ověřili, ale pro slávisty to bude velkolepá premiéra. I v památném finále poháru v roce 2019 obsadili protější sektor, sever připadl Baníku. Teď bude celá tribuna jen pro ně. „Je vážně pěkná, chorea jsou nachystaná, bude to masakr,“ kývne Jan.

Přitom to chvíli vypadalo na bojkot akce. Sigma si jako hostitel kladla logické požadavky: žádné dělobuchy, bezpečnost především, zakrytí reklam jen na přesně danou chvíli a tribunu vyprodáte celou.

Nakonec se obě strany dohodly. Pro Olomoučany je to citlivá věc. Pryč jsou časy, kdy si dokázali stadion na velké zápasy vyprodat sami. A tak klub vychází vstříc hostům. Jenže i zástupce klubu namíchl slávistický billboard v Olomouci u Globusu, na kterém na utkání zvou bývalí hráči Sigmy ve službách Slavie –⁠⁠⁠⁠⁠ Mojmír Chytil, Tomáš Chorý, Ondřej Zmrzlý, Aleš Mandous, Petr Ševčík a David Zima. S velkým nápisem: JSME ZPÁTKY.

Podle některých sigmáků provokace bez respektu. Navíc v době, kdy olomoucký kotel bojkotuje domácí zápasy kvůli neshodám s vedením, ale to je zase jiná story.

Slávistický expres dorazil. U fontány, co není vidět, lídr Tribuny Sever s megafonem instruuje ostatní: „Sedněte si!“

Jsou asi tři nad nulou. Na tom však nesejde. A tak si několik stovek, možná tisícovka fanoušků sedá, nebo aspoň dřepí. „Jste ready?“ pokračuje muž s megafonem.

Další začíná bouchat rytmicky do bubnu. Jak zrychluje, napětí se stupňuje. „Pojďte dolů, pánové, pojďte dolů!“ nabádá speaker vyčnívající hlavy z davu. Spustit se teď fontána, šli by nahoru. „A pojďme, rozjedeme to!“ velí do megafonu.

Všichni vyskočí jako jeden. A pějí sborově chorál: „Město se třese! Slavie je na výjezdě, město se třese! V Evropě i v naší lize, město se třese! Ahu!“

Skáčou jako indiáni kolem ohně, tančí. Vážně mírové poselství, říkám si. Než jeden z ultras zpozoruje, že si seanci natáčím: „Jdi s tím telefonem do prdele!“

Dobrá, nebudu ty nejslušnější fanoušky raději zbytečně provokovat. Je to jen práce, že.

Policejní těžkooděnci zastaví dopravu, aby se slávistický had mohl vydat přes křižovatku k centru. Řidiči vyřadí rychlost, klidně mohou i vypnout motor. Tohle bude na déle.

Jsme na místě. Andrův stadion se plní. Nejen severní tribuna.

Kouzlo svátečního, velkého mače ještě zvýrazní před úvodním hvizdem vzácná návštěva váženého muže, jehož jméno nese místní východní tribuna: Karel Brückner. Zamává. Pokyne. Usměje se. Legendární reprezentační trenér, který oslavil 85. narozeniny, je tady doma. Jeho Olomoučané mu tleskají vestoje jako Jeho Veličenstvu. Dojemné, silné. Lidé zatím vynalezli strašně málo slov…

A pak už to Tribuna Sever na tribuně sever pořádně rozbalí. Jedno povedenější choreo střídá druhé. Úžasná práce, která chytá za srdce nejen fotbalové fanoušky, ale všechny s estetickým vnímáním. Asi nejpovedenější je choreo s postavou Yoda ze Star Wars. Ještě to celé podkresluje –⁠⁠⁠⁠⁠ zakázaná –⁠⁠⁠⁠⁠ pyrotechnika. Vážně krása. Krásné jsou i klubové fotky Slavie z dronu. Tento výjev stojí za dokumentaci. Město se noří do tmy, jen stadion je kouzelně nasvětlený. A světla fotbalu tuze sluší. Yodovi taktéž.

Jenže celou tu parádu poněkud narušuje fakt, který většina ze čtyř tisícovek fanoušků pod choreem ani nevidí, leč sakramentsky vnímá. Sigmák Filip Zorvan posílá do vápna centr a stoper Jakub Elbel, jemuž dává trenér Tomáš Janotka třetí šanci v lize, hlavičkou otevírá skóre. Potvrzuje, že standardky má Sigma letos fantastické. Téměř jako za Brücknera, jeho odkaz přetrvává. Janotka pumpuje rukama, Elbel je v transu, ale sešívanému kotli to dlouho nevadí.

Yoda ještě neřekl poslední slovo.

Množství a propracovanost slávistického chorea až bere dech. „Neuvěřitelné,“ uzná i fanoušek Sigmy Adam.

Také dění na hřišti bralo dech. Třebaže se osmé Sigmě rozpadla obrana, ve které chybí zranění stopeři Pokorný, Vraštil a do poločasu musí dolů také Král, navíc i útok bez nejlepšího střelce ligy Jana Klimenta i Lukáše Juliše, nebo Antonína Růska je ve zbídačeném stavu, modří předvádí kurážnou hru, za kterou zaslouží veškerý respekt náročného publika.

Je to srážka dvou světů, různých rozpočtů, možností, ale ve fotbale nikdy nevíte. Olomouc dohrává vzadu s nezkušenou obrannou čtyřkou Hadaš, Dohnálek, Elbel, Slavíček. Složení, které by nenapadlo asi nikoho. A jak dlouho odolává! Určitě déle, než se čekalo.

Když slávistický kouč Jindřich Trpišovský pošle po přestávce do hry svá esa, jež šetřil na Evropskou ligu s Anderlechtem Brusel, začíná se Sigma dostávat pomalu do úzkých. Obr Tomáš Chorý už nezdraví jen z billboardu. A především další reprezentant, záložník Lukáš Provod přináší ohromnou kvalitu.

Přesto mají domácí další šance, ale Jan Navrátil i Yunusa Muritala si drbou hlavy. Muritala dvakrát, po nechtěném úderu kopačkou od Igoha Ogbua potřebuje ošetřit krvavý šrám. Sudí Nehasil však druhou žlutou kartu obránci Slavie v 50. minutě nedává. Možná bod zlomu.

Během dvou minut Chorý s Provodem otáčí stav. Dominují, jak jsou před Tribunou Sever zvyklí z Edenu. Jen na Hané. Emoce doslova tryskají. Na Provoda naskáče celá slávistická lavička, sotva může střelec popadnout dech.

„Cítil jsem obrovské emoce, chci poděkovat všem fanouškům, je neuvěřitelné, že v zimě zase přijeli a vytvořili nám takovou domácí atmosféru. Není to normální, ani v Evropě, co sleduju ostatní ligy. Musíme si toho vážit. Jsou skvělí,“ líčil Provod.

„Nejlepší hráč ligy,“ doplnil uznale olomoucký Janotka.

Čtyři tisícovky fanoušků Slavie po otočce zase spustí: „Město se třese! Slavie je na výjezdě, město se třese! V Evropě i v naší lize, město se třese! Ahu!“

Hlasatel oznámí návštěvu: 11 361 diváků.

Sigma hraje s velkým srdcem a ještě zkouší v závěru vyrovnat, ale víc už ze sebe nevymáčkne. Slavia si po osmnácti kolech navzdory bláznivém kalendáři, úbytku sil, udržela před druhou Plzní desetibodový náskok.

A před Spartou dokonce šestnáctibodový!

„Největší borci jsou fanoušci, to jsou jednoznačně vítězové zápasu. Jsme šťastní, že jsme to otočili, ale nejlepší hráči byli oni, skvělý zážitek,“ děkoval Trpišovský.

Nechtěl příznivce zklamat. Uvědomoval si to i na sobotní večeři v olomoucké restauraci Drápal. „Problesklo mi to hlavou několikrát také během zápasu, myslíte na práci, kterou si s tím dali, stojí je to peníze. Chtěli jsme se ukázat v nejlepším světle,“ oddechl si.

Fanoušci Slavie nepředvedli na olomouckém severu takový fanatismus jako baníkovci nebo sparťané, avšak po vizuální stránce povýšili fotbal na umění.

Pan Kadlec měl pravdu. Chorý se trefil. Tři nula to sice není, ale o to větší zážitek si slávisté z Olomouce se třemi body odváží.

To už paní Kadlecová sfoukne v Břeclavi druhou svíčku.

Město se třese!

Ahu!