Článek
Napadení Československa v roce 1968 a především zprávy o narůstajícím počtu civilních obětí, zničeném majetku a devastaci celé země, vyvolaly bouřlivé reakce vůči agresorům. Zatímco politici postupovali hodně diplomaticky, sportovci ze západních zemí vyjadřovali své rozhořčené postoje otevřeně.
A kvůli okupaci se měnil los evropských fotbalových pohárů.
Vedení italského klubu AC Milán deklarovalo, že odmítá nastoupit proti soupeři z tehdejší Bulharské lidově demokratické republiky, jejíž vojska se podílela na napadení Československa. Záhy se k lombardskému klubu připojil Celtic Glasgow, vítěz předchozího ročníku Poháru mistrů, který měl nalosovaný maďarský Ferencváros Budapešť.
UEFA reagovala razantně. Na 30. srpna svolala do svého sídla v Ženevě výkonný výbor a našla řešení: zástupci států, které se účastnily vojenského vpádu, nastoupí proti sobě. Ferencváros se tak měl střetnout s Levski Sofia, Dynamo Kyjev s Ruchem Chorzow. Relativně nejlépe z toho vyšel východoněmecký tým Carl Zeiss Jena, jemuž zůstal původně nalosovaný jugoslávský vyslanec Crvena Zvezda Bělehrad ze spřáteleného státu socialistického bloku.
Postižen nebyl ani rumunský tým Steaua Bukurešť, neboť Rumunská socialistická republika se odmítla připojit k okupaci, třebaže byla členem Varšavské smlouvy. Soupeřem armádního celku protěžovaného vládními orgány a komunistickou stranou se stal československý mistr Spartak Trnava.
Nakonec k vystoupení klubů v nejcennější pohárové soutěži ze zemí válečného agresora nedošlo, všechny odstoupily. UEFA přijala jejich rozhodnutí s velkou úlevou, zamezilo se možným nepříjemným konfliktům a provokacím, neboť někdo z dvojice by postoupil do dalších kol a averze k nim by se jenom časově odsunula.
A UEFA kluby za svévolné poškození soutěže, za nedodržení závazku účasti po předchozím přihlášení ani netrestala, označila to jako „mimořádný případ bez precedentu“.
Lyžaři by byli přijatelnější
Při červencovém losu dostal československý přeborník Spartak Trnava za soupeře švédské Malmö FF, po přelosování koncem srpna rumunskou chloubu Steauu Bukurešť. Hodně velká změna. „Já ani nevěděl, že k ní došlo,“ přiznává hvězda – tehdy vycházející – trnavského týmu Karol Dobiaš, mistr Evropy 1976. „A nikdo to ani neřešil v kabině,“ vzpomíná.
Z dnešního pohledu neznalost nepochopitelná až trestuhodná, přímo diletantská. Nevědět, koho má tým za soupeře v Poháru mistrů. Nutno ovšem připomenout okolnosti. Trnava se stala mistrem poprvé v historii, odtlačila obhájce Spartu Praha i dotírající slovenské konkurenty Slovan Bratislava a Jednotu Trenčín. „Oslavy byly veliké,“ připomíná Dobiaš.
Fotbalové legendy na Seznam Zprávách
Seznam Zprávy mapují osudy fotbalistů, kteří ve své době byli výjimeční. Reprezentanti, šampioni, lídři. Co dělají dnes?
Hráči nastoupili dovolenou, evropská soutěž byla tak daleko, první kolo se rozehrávalo až v druhé polovině září, žádná předkola. Ani nejcennější Pohár mistrů neskýtal takové finanční odměny jako nyní, navíc československý zástupce se prvními koly prokousával docela v pohodě. Dukla v roce 1967 dokráčela až do semifinále, Sparta o rok později do čtvrtfinále, kde padla se slavným Realem Madrid.
Vojenský tábor v Edenu
Srpnová okupace přinesla především starosti s domácí soutěží. První dvě kola nového ročníku se sice odehrála, další však bylo odloženo a do míče se nekoplo celý měsíc. Některé sportovní areály se přeměnily na vojenské tábory (slávistický Eden), v Teplicích nebo Košicích okupanti vyhlásili zákaz shromažďování. Liga se hrát nedala. „Bylo to složité období,“ upozorňuje Dobiaš.
Když se rozjely poháry, Trnava čelila silnému bukurešťskému týmu. „Rozhodně to byl těžší protivník než Malmö,“ tvrdí Dobiaš. Špionáž soupeře v té době nebyla obvyklá, podrobné poznatky o týmech nebývaly obsáhlé. Ale byly tu zkušenosti. „Za naší éry švédské, finské nebo norské kluby neměly valnou úroveň, jejich hráči byli spíš lyžaři než fotbalisti,“ říká Dobiaš. „Dávali jsme jim pět, šest gólů,“ zdůrazňuje.
Spartak však jede. Po nepříjemné porážce venku 1:3 doma otáčí vývoj jasnou dominancí 4:0. V dalším kole drtí Reipas Lahti 9:1 (zápas se pro nepřízeň počasí na Islandu hrál ve Vídni) a 7:1. AC Milan a Benfica Lisabon mají volný los, týmy ze socialistických států odstoupily. Ve čtvrtfinále Trnava překonává řecký AEK Atény (2:1 a 1:1) a je tu historický úspěch – semifinále.
V něm se štěstí přiklání na stranu Ajaxu Amsterdam, náskok z nizozemské půdy 3:0 v odvetě udrží, byť Trnavě ke srovnání skóre schází jediný gól – 2:0. „Měli jsme na ně, slavný Cruyff si ani nekopl,“ povzdechne si Dobiaš i po letech.
Trofej nakonec získává AC Milan, který jako první odmítl nastoupit proti týmu ze země agresorů. A po přelosování šel na původního trnavského soupeře švédský Malmö FF…
Slovan přivezl pohár
Změny se však týkaly i dalších evropských soutěží. Stejně jako v PMEZ byl přelosován na základě stejného principu i Pohár vítězů pohárů, když byly proti sobě postaveny Dynamo Moskva a Górnik Zabrze, Spartak Sofia proti Unionu Berlín a Dinamo Bukurešť proti Vasasu Györu. A opět všechny kluby socialistických států raději odstoupily.
Slovan Bratislava se měl původně střetnout s islandským KR Reykjavíkem, ale je nucen obstát proti jugoslávskému FK Bor. Zvládne to s odřenýma ušima (3:0 a 0:2), pak však odstavuje portugalské FC Porto (0:1 a 4:0), italské AC Torino (1:0 a 2:1), skotský Dunfermline Athletic (1:1 a 1:0).
Ve švýcarské Basileji je stvrzena druhá Zlata bula sicilská, Slovan ve finále PVP poráží slavnou FC Barcelonu 3:2 a stává se prvním a posledním československým týmem, který triumfuje na evropské scéně. Svěřenci trenéra Jozefa Vičana přivážejí do Bratislavy nejcennější trofej v historii federace.
Poněkud překvapivě prapodivný ročník 1968/1969 byl pro československý klubový fotbal nejúspěšnějším.
