Fotbalista gambler zmizel. Mohli jsme mu pomoci, říká psychiatr Randák

Říci si o pomoc neznamená slabost, prohlašuje odborná tvář projektu Čistá hlava, psychiatr MUDr. Dušan Randák.

Seznam Zprávy s ním mluvily o případech vrcholových fotbalistů – například o Martinu Feninovi nebo o Adamu Hlouškovi i o dalších sportovcích, kteří nezvládli psychickou zátěž či nějakou z forem závislosti.

V celé společnosti se mnoho lidí potýká s psychickými potížemi a vyhledává pomoc s jejich řešením. Platí to i u sportovců?

Platí a napříč sporty. A já vítám, když si někdo troufne o pomoc požádat. Je mi jedno, jestli jde o fotbal, basket, hokej, nebo baseball.

Všeobecně se však soudí, že sportovec – fyzicky zdatný jedinec s přepychovým životem – nemůže mít žádné psychické problémy. Vnímáte tento názor?

Cítím, že ve společnosti tohle přesvědčení je. Skutečně panuje představa, že sportovec by se měl mít dobře, je profesionál, obklopují ho výborné podmínky, které mu umožňují, aby se soustředil jen na svou práci. Navíc se mluví o částkách, jak je placen. Ale sportovec je člověk jako každý jiný. Není to superman, má nějakou strukturu osobnosti. Někdo je citlivější, někdo je vzdělanější, každý snáší tlaky jinak. A oni jsou pod talkem. Jsou to tlaky na výkon, na výsledek. Navíc jsou sledováni na sociálních sítích, médii. Nápor je obrovský. Jako všichni lidé mají rodiny, děti, potřeby jako ostatní. Je logické, že i oni mají nárok mít psychické potíže.

Ale sportovec je neustále pod lékařskou kontrolou. Zaměřuje se i na psychologii?

Přiznávám, že detailně neznám, jaká je v klubech zdravotní péče a hlavně prevence. Existují mentální koučové, ale ti jsou zaměřeni především na výkon. Jejich cílem je sportovce posunout o svoje tři procentíčka někam výš. Mě sportovci vyhledávají, aby si normalizovali pravidla pro běžný život, aby mohli ve sportu fungovat, ne aby v něm dosahovali lepších výsledků. Aby se udrželi ve psychické kondici a tlaky je nesemlely.

Projekt Čistá hlava, který nabízí sportovcům pomoc v tomto oboru, existuje už několik let. Bylo nutné založit ho? Nestačila běžná lékařská péče?

Z mého pohledu je to fantastický projekt. A moc bych si přál, aby byl ještě více využívaný. Když mají sportovci k dispozici psychologa, psychoterapeuta a také adiktologa, může se jim hodně pomoci. Problémy některých s hazardem, pitím či fetováním, ať v průběhu kariéry, nebo po ní, tu jsou, akorát jsou často přehlížené. To, že jsme k dispozici, je úžasná nabídka. Přivítal bych, kdyby kluby více spolupracovaly a naši pomoc hráčům, kteří se ocitnou ve složité situaci, doporučily.

Ono se tak neděje?

Vnímám, že je to složité. Hráči se logicky bojí stigmatu, který by tím získali. Vlastně by jim bylo řečeno, že není všechno v pořádku, že nejsou zdraví a že se s nimi třeba ani už nepočítá. Ale spolupráce s kluby by byla přínosná. Před nějakou dobou jsem byl v hokejových Pardubicích, kam si mě pozval klub na přednášku, na besedu s hráči. Vysvětloval jsem jim, co je úzkost, co jsou deprese, co se dá s tím dělat. Když potíže nastanou, nejsou neřešitelné, pomoc tu je. Myslím, že to hodně pochopili.

Kdo o pomoc stojí, může bezplatně a anonymně zavolat na vaši linku. Říkáte ovšem, že je tu obava ze stigmatu, že něco není v pořádku. Skutečně se jméno žadatele neprovalí?

Kdo tak učinil, zůstal anonymní. O nikom se to veřejnost nedozvěděla. Zabezpečení funguje.

Spolupracujete i s hráčskými agenty? Oni dobře vědí, čím jejich klienti procházejí.

Zatím jsem se nesetkal s tím, že by se na nás někdo z nich obrátil. Nebo svému klientovi doporučil, aby tak učinil.

Přitom je často právě jim nejvíc vyčítáno, když se sportovec dostane do složité situace, že nezasáhli a nepomohli.

V okamžiku, kdy vidí, že může nastat průšvih, a nekonají, je to určitě škoda. Ale slovo výčitka bych rozhodně nepoužil. Jestliže však signály mají, měli by konat. Na naši linku se mohou také obrátit, nejde o udavačství.

Ozývá se někdy někdo z okolí?

Rodiče, rodinní příslušníci, kamarádi.

Spoluhráči?

Spoluhráči ne. Jen bych ještě jednou chtěl zdůraznit, že ten, kdo se přihlásí, je v naprostém bezpečí. Když to neprozradí sám, nikdo se o jejich léčbě nedozví.

V dubnu se provalilo, že bývalý fotbalový prezentant Adam Hloušek sází, závislost nezvládá a má velké dluhy. Není vám líto, že se do vašeho programu nepřihlásil?

Upřímně je, a moc. Proto byl projekt spuštěn a funguje. A je velká škoda, že ho nevyužil. Pomohli bychom mu.

Jak? Měl velké dluhy. Půjčili byste mu peníze, nebo na něj uspořádali sbírku?

Žádné bychom mu nepůjčili, sbírku nevyhlásili. Jedna z terapeutických zkušeností je ta, že už jenom tím, že sdílím svůj problém, dostávám se z nejhoršího. Na mediátorech se vyplavuje dopamin, ulevuje se. Platí lidová moudrost, že sdílená starost je poloviční, sdílená radost dvojnásobná. Když se bavím se sportovci, pochvalují si, že já jsem nezaujatý. Nepohybuju se v jejich prostředí, cítí, že když jim něco doporučím, nebo naopak zakážu, nemám z toho osobní prospěch. To ve svém prostředí moc neznají. Nabízím nezatížené pohledy, jako psychiatr umím pracovat s úzkostí a strachem. Moje medikace jim přinese úlevu. Dluhy za nikoho nezaplatím, ale umím pracovat s patologickými hráči, s gamblery. Jsem přesvědčen, že bychom Hlouškovi pomohli.

Zůstaňme u konkrétních případů. Krátce potom se sparťanský záložník Jakub Jankto otevřeně přihlásil k jiné sexuální orientaci, což rovněž nese obrovskou zátěž na psychiku. Ani on nevyužil vaší nabídky na pomoc?

Když jsem zaregistroval jeho prohlášení, získal u mě neskutečný respekt. V tu chvíli. Udělal něco, co se v machistickém fotbalu nenosí. Co je velmi nestandardní. A určitě se mu po přiznání hodně ulevilo. Ale…

Ale…

Několik týdnů po jeho doznání, které jsem nesmírně uznával, přišlo naopak něco, s čímž nelze souhlasit. Řízení vozidla bez oprávnění a odmítnutí testu na omamné látky, což vyvolává velice silné podezření, že pod nimi byl. Respekt, který jsem k němu získal, jedním lusknutím prstu zmizel.

Máte spočítáno, kolika sportovcům projekt Čistá hlava pomohl?

Přesnou evidenci si v tomto ohledu nevedeme, čárky si nedělám. Někteří dostali jen jednu konzultaci, která dávala smysl, s jinými jsme v kontaktu po delší dobu. Ale odhadoval bych to na desítky žadatelů.

S propagací vašeho projektu vám pomáhá bývalý reprezentant Martin Fenin, který je svými úlety proslulý. Proč u něj léčba neuspěla a psychické potíže se mu vracejí?

S Martinem jsem pracoval dlouho. A jsme v určitém epizodním kontaktu nadále. Snažím se mu pomoci, co to jde, a když to potřebuje. Na něm se ukazuje, že léčba těchto stavů není jednoduchá a krátká.

Můžete prozradit, koho jste ze závislostí definitivně vyléčil?

Nemůžu, to je lékařské tajemství. Ale když se to povede, mám z toho upřímnou radost.

Jak projektu prospělo, že se k vyhledání odborníka na psychické potíže přihlásil Vladimír Šmicer, jenž nabyl pověsti, že jeho kariéra byla jen prosluněná úspěchy a pohodou?

To bylo hodně cenné a jsem moc rád, že za naším projektem stojí. Když vám takový fotbalista přizná, že sám takovou pomoc potřeboval, tak je to nesmírně pro náš projekt užitečné. A posouvá ho dál. U některých sportovců mě přiznání, že se s těmito potížemi rovněž potýkali, překvapí, protože bych to u nich nečekal. Ale zároveň vím, že nikdo není superman a u všech být můžou. U kohokoli.