Zavelel k obratu v památném zápase Eura. Doteď je nejlepším českým střelcem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jan Koller se zúčastnil tří evropských šampionátů, vždy patřil k nebezpečným útočníkům, od jehož vysoké postavy šla pro soupeře neustále gólová hrozba. Na prvním v roce 2000 se neprosadil.

Skóroval na dalších dvou – v roce 2004 v Portugalsku v základní skupině proti Nizozemsku (3:2) a ve čtvrtfinále načal demolici Dánska (3:0), o čtyři roky později ve švýcarské Ženevě otevřel gólový účet ve smolném duelu s Tureckem (2:3).

Ke třem gólům na evropské scéně přidal český rekordman ještě zásah na mistrovství světa 2006 v Německu proti USA (3:0). Stejné vysvědčení může předložit už jenom Antonín Panenka, který se trefil na ME 1980 v Itálii a MS 1982 ve Španělsku.

Jeho gól pravou nohou v portugalském Aveiru před 20 lety patří do kategorie nezapomenutelných. Ne svou krásou, těch vstřelil mnohem víc, především hlavou, ale tím, co rozpoutal.

Český tým prohrával s Nizozemskem, s nímž měl – včetně Kollera – nevyřízený účet už z předchozího šampionátu, kdy v roli hostitele zvítězilo prapodivným gólem z penalty, už po necelých 20 minutách 0:2, ale dokázal báječně zápas otočit.

Obr s přezdívkou Dino snížil o čtyři minuty později a vykřesal naději. Šlo o jeho v pořadí 28. reprezentační trefu, byl v polovině svého celkového účtu. Což ovšem tehdy samozřejmě nevěděl.

Nizozemsko bylo jeho docela oblíbenou kořistí, do té doby ji už ulovil třikrát, přičinil se i o oba příznivé výsledky v kvalifikaci na Euro, v Rotterdamu o remízu 1:1, v odvetě v Praze o výhru 3:1, kdy odvážně proměnil pokutový kop.

A teď další zásah na portugalské půdě.

Nešlo zdánlivě o nijak obtížnou situaci, v pádu – dokázal díky své dvoumetrové postavě natáhnout nohu do velké vzdálenosti – dorazil míč zblízka za van der Sarova záda. „Gól jsem dal já, ale byla to hlavně Milanova práce,“ neskrývá Barošovu zásluhu. „Akce ukázala, jakou měl formu. Věřil si, popadl balon, prošel mezi dvěma, zasekl to a nahrál,“ chválí partnera z útoku.

Pak přišla jeho chvíle. „Jenže jak byl Milan v záklonu, přihrávka skákala a nebyla ani tak rychlá, takže se van der Sar stačil přemístit,“ líčí úskalí. „Já ho klidně mohl trefit, stačilo málo a byl bych za blbce,“ přiznává. „A asi bychom pak i prohráli,“ uvědomuje si důležitost gólu.

Mužstvo nabudil. „V půli jsme ztráceli jeden gól, hráli jsme dál na tři obránce s tím, že Karel hrál takového falešného pravého beka. Ale hodně ofenzivního pravého beka… A v kabině jsme si říkali: Pořád do nich jdeme, hrajeme ofenzivně, máme na to,“ vrací se k utkání.

Povedl se báječný obrat, který vstoupil do historie. „Totálně ofenzivní fotbal,“ vypichuje obraz utkání. „Muselo se to líbit všem, co to sledovali, ovšem kromě dvou trenérů. Těm u postranní čáry vstávaly vlasy hrůzou,“ dokáže se vžít do rozpoložení koučů, kteří zdůrazňují vždy pevnou obranu. „Mně po zápase bylo Holanďanů líto, protože takhle prohrát si ani nezasloužili,“ oceňuje i soupeře.

Oba protivníci nakonec brali bronz. Pro Nizozemce kov lesklý, pro český tým hodně matný. Dělal si zálusk na zlato, v semifinále však padl smolně s Řeckem.

Pocit obrovské smůly a také křivdy provázel i Kollerův gól na mistrovství Evropy v roce 2008 v Ženevě v posledním utkání základní skupiny A s Tureckem. Vykročilo se nadějně. Gólem Václava Svěrkoše pokořil tým trenéra Karla Brücknera domácí Švýcarsko, porážka 1:3 s Portugalskem byla nepříjemná, ale vše se dalo zachránit. Stačilo neprohrát.

Rozjezd byl náramný. Ve 34. minutě uniká po pravé straně obránce Zdeněk Grygera, na jeho centr naskakuje kanonýr Koller, prosazuje se proti oběma stoperům, brankář Volkan Demirel míč vyráží jen na břevno, od něhož se odráží do sítě. Po hodině hry se přidává Jaroslav Plašil. Čtvrt hodiny před koncem vede Česko 2:0 a směřuje dál.

Jenže přicházejí chvíle hrůzy, pro něž není dodnes vysvětlení. V 75. minutě snižuje Arda Turan, ale náskok je pořád přepychový. Stačí remíza. V 87. minutě vyrovnává Nihat Kahveci a přichází křeč. O dvě minuty později se prosazuje podruhé a nastává fotbalová apokalypsa.

Češi končí. Nikdo nechápe…

Zcela zdecimovaný, pokořený tým leží na trávníku a nedokáže se s potupou vyrovnat. Přitom mohlo být všechno jinak, i zásahem rozhodčího. Poražení byli obráni o pokutový kop, dokonce švédský rozhodčí Peter Fröjdfeldt odpouští dva nedovolené zákroky krátce po sobě.

V 72. minutě za pohodlného vedení 2:0 vysouvá David Jarolím na pravé straně Libora Sionka, ten posílá prudký centr po zemi před branku, nabíhající Jan Polák trefuje pouze tyč. Při tom ho doslova sestřeluje obránce Servet Cetin. „Jasný faul, zajel mu do nohy, není o čem diskutovat,“ posuzuje situaci Pavel Královec, nejlepší český rozhodčí 21. století.

Druhý turecký zadák Emre Asik při snaze odvrátit míč do bezpečí ho jen posílá do vzduchu. Polák se rychle zvedá a snaží se hlavou skórovat. Turecká kopačka mu však přistává na čele. „Málem mu ukopl hlavu, brutální zákrok,“ otřepává se Královec.

O pokutovém kopu nemá sebemenší pochybnost.

Pro švédského kolegu nachází malé – vysloveně lidské – pochopení. „Zápas probíhal jasně v české režii, vedení 2:0, 20 minut do konce. V takové chvíli se zdá, že je obrat nemožný,“ rozebírá český odborník, který pískal na evropských šampionátech v letech 2012 a 2016. „Do mrtvol se nekope,“ poodkrývá interní postoj mezi rozhodčími.

Leč stalo se.

Černý ženevský večer dopadá i na Kollera. Gól – typicky pro něj hlavou – do turecké sítě je poslední v jeho reprezentační kariéře, s pořadovým číslem 55. Nikdo jich od roku 1906, kdy se v dubnu začala psát utkání s Uhrami historie reprezentace, víc nedal.

Za tímto cílem šel úporně a přímočaře. Jak je u něj zvykem. Když před vzpomínaným Eurem 2004 v Portugalsku jich měl na kontě už 27 a stal se gólovým útočníkem číslo jedna, jasně odpověděl. „Ano, chci se stát nejlepším střelcem v historii!“ neměl pochybnosti.

První příčku v té době držel Antonín Puč, stříbrný hrdina z mistrovství světa 1934 v Itálii, kdy skóroval i ve finále. Měl započítáno 34 zásahů, komise pro historii fotbalové asociace mu po započtení protektorátních střetnutí přihodila ještě jeden.

Ale ani to Kollera nerozhodilo. V kvalifikaci na mistrovství světa v červnu 2005 na teplických Stínadlech nasázel do sítě Severní Makedonie čtyři góly, čímž se přehoupl přes Puče.

Je rekordmanem, nejlepším střelcem české reprezentace.