Zatčení, okradení gangem: cesta rodičů fotbalové hvězdy a Yamalova ochránce

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Dos Ferraris contra Italia“ - „Dvě Ferrari proti Itálii“. Tak zněl titulek článku největšího španělského sportovního deníku Marca o fotbalových talentech Nica Williamse a Lamine Yamala, který vyšel těsně před vítězstvím země ve skupině B proti úřadujícím mistrům Evropy.

Stali se z nich velcí přátelé, přičemž Williams se o teenagera stará - inspirován tím, jak se o něj v mládí staral jeho starší bratr Iňaki, píše britský web BBC. Williamsovi bude letos 12. července 22 let, Yamalovi bude o den později teprve 17 let.

Bratři Williamsové jsou také vůdčími osobnostmi v boji proti diskriminaci ve Španělsku - kde rasismus pod povrchem některých částí španělské společnosti stále bublá, píše BBC. Právě minulý týden se Williams ohradil proti rasistickým reakcím na již zmíněný titulek deníku Marca, které se na sociálních sítích objevily. Španělská federace Nica Williamse okamžitě podpořila a přispěchala s vlastním odsouzením nenávistných komentářů.

Rodinný příběh bratrů Williamsových je v lecčems neuvěřitelný. Když jejich matka Maria, v tu dobu těhotná, s manželem opustila Ghanu a hledala lepší život, musela čelit obrovským obtížím.

Většinu cesty, která původně směřovala do Spojeného království, nakonec ušli pěšky, protože v půli cesty uvázli kvůli gangu, který je připravil o úspory. Otci Felixovi pak hořící písky saharské pouště těžce popálily nohy. Rodiče Williamsovi byli poté zatčeni ve španělské enklávě Melilla na severu Afriky. Právník jim tehdy pomohl získat politický azyl – poradil jim, aby řekli, že jsou z válkou zmítané Libérie, ne z Ghany.

„Riskovali své životy, abychom my, můj bratr a já, měli lepší budoucnost. A to se jim podařilo. Navždy si budu vážit toho, co pro nás otec a matka udělali - jsou to bojovníci, vštípili nám úctu, tvrdou práci, každý den, že vám nikdo nic nedaruje. Pravdou je, že jsem hrdý na to, že je mohu mít za rodiče, a snažím se dělat všechno pro to, aby se cítili hrdí, že mě mají za syna,“ prohlásil o strastiplné cestě svých rodičů Nico.

Nakonec jim také pomohl katolický kněz v Bilbau. Ten jim našel státní bydlení v Bilbau a odvezl je do nemocnice, kde se Iňaki narodil a dostal jméno po mladém místním knězi.

Nico se narodil v Pamploně v roce 2002. Ale protože Felix nemohl najít dostatek práce, aby rodinu uživil, přestěhoval se do Londýna a dělal, co mohl, aby domů posílal peníze. Iňaki během této doby hrál pro Nica otcovskou roli.

„Je pro mě vším. Pomohl mně i mým rodičům, abychom se mohli najíst, abych mohl jít do třídy, abych se mohl obléknout. Opravuje mě, radí mi, vlastně to dělal vždycky, ale vycházíme spolu velmi dobře. Je to můj bratr, ale chová se také trochu jako otec,“ řekl Nico o svém bratrovi.

Nico nyní našel v národním týmu novou spřízněnou duši, s šestnáctiletým fenoménem Lamine Yamalem ho pojí pevné pouto. Internetem obletěly snímky, na nichž oba tancují, pravděpodobně v rámci přípravy oslavy gólu. Podle BBC se v jejich vztahu objevují prvky toho, jak Nico dříve komunikoval se svým starším bratrem.

Po vítězství Španělska nad Itálií Nico žertoval: „Už jsem Yamalovi řekl, že se musí učit od ‚svého otce‘, ode mě!“ Nico také dodal, že mu zdůraznil, že je důležité užívat si tyto výjimečné a optimistické časy.

Jejich přátelství se datuje od doby, kdy se v březnu setkali v Las Rozas v Madridu před přátelskými zápasy Španělska s Kolumbií a Brazílií. Nico byl tehdy požádán, aby na mladého Yamala dohlížel. Nico souhlasil a podle BBC to byl ze strany španělské federace prozíravý tah. Všichni si totiž plně uvědomovali, že pro Yamala nemůže být lepší mentor než Nico.

„Je pro něj dobrým příkladem. Lamine kopíruje všechno, co Nico dělá,“ říká mluvčí federace.