Zářezy a nespravedlnosti. Tři penalty, které český fotbal doteď bolí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Penalta. Trest, standardní situace, obrovská příležitost ke skórování. Při účasti československé či od roku 1996 české reprezentace na evropských šampionátech hrály často významnou roli.

Nejde však pouze o ty, které byly nařízeny a proměněny, či nevyužity. Ale také, které byly odepřeny, hodně přísné, nebo dokonce neoprávněné.

Český tým skvěle projel kvalifikací, neztratil bod. Na šampionátu, který poprvé hostily dva státy, Nizozemsko a Belgie, však měl hodně těžkou základní skupinu. „Mistři světa Francouzi, kteří nakonec získali double, domácí Nizozemci. To byl masakr,“ přibližuje sílu protivníků řízný stoper Tomáš Řepka. A k tomu vždy nebezpeční Dánové.

Hrůzný první poločas, odvážný druhý

V úvodu se střetli svěřenci trenéra Jozefa Chovance s týmem jednoho z pořadatelů, Nizozemskem. A komerční hledisko praví, že pro finanční úspěch akce musí být pořadatelé ve hře co nejdéle. V tomto případě byli dva, jenže Belgie nepostoupila ze skupiny B, kde ji odstrčily Itálie a Turecko. Zbývalo pouze Nizozemsko…

Souboj v Amsterodamu měl dva různé poločasy. V prvním podali čeští reprezentanti vysloveně zbabělý výkon, sveřepě bránili, nepřešli téměř půlku. „Byla to ostuda,“ přiznává útočník Jan Koller. „Navrhovali jsme, že než v tom pokračovat, pojedeme raději domů,“ přidává se Vladimír Šmicer.

Do druhé půle vyběhl jiný manšaft. „Příležitostí dát gól jsme měli dost, já nastřelil tyč,“ vybavuje si Koller. „Ten zápas jsme měli vyhrát,“ tvrdí Řepka. „Měli jsme na ně, vytvořili si k mému překvapení snad jen dvě šance,“ upozorňuje. „Ale pak přišla ta penalta…“ poukazuje na zásadní okamžik.

Osudný moment

Minutu před koncem po rohovém kopu Jiří Němec chytil za dres Dennise Bergkampa, který teatrálně padá. Italský rozhodčí Pierluigi Collina nařizuje pokutový kop. Kapitán Frank de Boer posílá míč bombou do levého horního rohu, brankář Pavel Srníček si vybral druhou stranu. Domácí vyhrávají.

Pokutový kop vzbuzuje v českém týmu velké pobouření, z lavičky je za protesty vykázán náhradník Radoslav Látal. Přísný – zní nejšetrnější výtka. Další označení jsou mnohem ostřejší. „Ale obhájí ho, zatahání tam bylo,“ hájí kolegu český rozhodčí Evžen Amler, účastník mistrovství světa 1998 ve Francii a 2002 v Asii.

Nikdo nezpochybňuje, že Němec nizozemského kanonýra za dres zatáhl. Ale italský arbitr neměl rovný metr. „Obránci Frank de Boer a Jaap Stam na mne viseli po celý druhý poločas, těch tahání za dres a strkání tam bylo hodně,“ stěžuje si Koller. „Hodně mi to vadilo,“ nezapírá.

Collina to však jako porušení pravidel neposoudil.

Nepřítel Čechů

Po utkání se na něj snesla nenávist od fandů, ale i hráčů. V kabině visí jeho portrét, hráči na něj házejí šipky. Až tak je to vyhrocené. Vzplanutí emocí, nebo to má nějaký racionální základ? „Bylo období, kdy to s ním měli čeští hráči těžké,“ rozebírá Řepka.

Opírá se i o zkušenosti z italské ligy. „Jeden čas šel po mně, po Méďovi (Nedvěd), šlapal po nás. Vyloučil v Serii A mne, Méďu, možná i Poboráka (Poborský),“ odkrývá. „Jak jsem se dozvěděl, že bude pískat náš zápas na Euru s Holanďany, už jsem čuchal nějakou prasárnu. Už při nástupu po nás koukal divně,“ vybavuje si.

Snaží se být ovšem i objektivní. „Možná to byla jen jeho póza, byl sebestředný,“ odkrývá Collinovu povahu. „Vyčítám, že na Honzu Kollera byly nejméně tři fauly a on nic,“ vrací se k utkání v Amsterodamu.

Poškození Francouzi, nevadilo jim to

V druhém střetnutí proti mistrům světa Francouzům je opět nařízena penalta, tentokrát ve prospěch českého týmu. Ve 35. minutě z ní Poborský s přehledem vyrovnává na 1:1, když soupeře poslal do vedení už v 7. minutě kanonýr Thierry Henry.

Jenže k zákroku Didiera Deschampse na pronikajícího Nedvěda došlo před pokutovým územím, navíc kapitán Francouzů při něm zasahuje i míč. Anglický rozhodčí (VAR je stále hudbou budoucnosti) Graham Poll to nevidí.

Francouzi se zlobí, protestují, ale po hodině hry jim vrací vedení a posléze vítězství Djorkaeff. Nakonec usedají na evropský trůn a na křivdu z utkání v základní skupině ani nevzdechnou.

Vítězové si nikdy nestěžují…

Na vynikající český soubor se bude vzpomínat i po letech. Všichni se shodli, že na turnaji předváděl nejatraktivnější fotbal, táhly ho skutečné osobnosti, držitel Zlatého míče 2003 záložník Pavel Nedvěd, nejlepší střelec šampionátu Milan Baroš, nejlepší střelec české reprezentace v historii Jan Koller, famózní brankář Petr Čech, génius fotbalové hudby Tomáš Rosický.

Zlato však nevyleštil. Stačilo by možná však jednou potrestat nedovolené bránění obrovitého Kollera. Jinak řečeno – písknout penaltu.

Český tým se zastavit nedal. Přestože prohrával s podceňovaným Lotyšskem, zápas otočil, přestože prohrával se silným Nizozemskem už o dva góly, zápas otočil. A už jako postupující vyslal proti Německu béčko, které rovněž nepříznivý stav otočilo.

Když v osmifinále přejel výběr trenéra Karla Brücknera tradičně houževnaté Dánsko 3:0 dvěma zásahy Baroše a jedním Kollera, favorit na zlato byl narýsovaný.

Zvláště když v boji o finále se mu postavilo Řecko, předvádějící pod německým trenérem Otto Rehhagelem nezáživný, urputný fotbal, ale tímto antistylem dokázalo vyřadit Francii.

Varování tu bylo.

A stejnou taktiku německý lišák naordinoval svým svěřencům proti Česku. Hlavně nedostat gól, zabránit mu jakýmikoli způsoby. „Stoper Dellas mě držel za dres snad při každém souboji, nedovolil mi, abych se dostal k hlavičce,“ stěžuje si Jan Koller. „K tomu druhý stoper Kapsis, hlídali mě všichni,“ dodává.

Jenže starý známý italský holohlavec Pierluigi Collina nic. „Už když jsem ho viděl, jak na zápas nastupuje, věděl jsem, že nic nepískne,“ vypozoroval český útočník. „Asi to bral tak, že při mé postavě fauly na mne být nemohou,“ nachází vysvětlení pro počínání arbitra.

V prvním dějství prodloužení se „stříbrným“ gólem, kdy se po přestávce už nepokračuje, trefil hlavou po rohovém kopu právě obránce Traianos Dellas. Zlato odplouvá, bronz má v tu chvíli pálivou podobu.

Collina je nadále úhlavním nepřítelem českého národa. „My měli proměnit šance, které jsme měli v úvodu utkání,“ upozorňuje ovšem Koller. „Tomáš Rosický trefil břevno, neprosadil se v dobré pozici Nedvěd,“ vybavuje si. „Na rozhodčího nemůžeme všechno svádět…“ praví smířlivě.

Při vzpomínce na fatální selhání ještě teď nastanou pnutí v žaludku a postupně se rozlije po celém těle. To se stát nemělo. Český tým byl kousíček od postupu ze základní skupiny, jen nevysvětlitelným kolapsem o něj přišel. Do kroniky vystoupení českého týmu na evropských šampionátech vnikla černá šmouha, která nikdy nevymizí.

Někteří členové kolektivu trenéra Karla Brücknera ještě pamatovali báječné představení se smutným – pouze bronzovým! – koncem na ME 2004 v Portugalsku i nevydařenou účast na MS 2006 v Německu.

Přišla chvíle nápravy. A vykročilo se nadějně. Gólem Václava Svěrkoše pokořil tým domácí Švýcarsko, porážka 1:3 s Portugalskem byla nepříjemná, ale vše se dalo zachránit. Tedy postup do čtvrtfinále. Stačilo v Ženevě neprohrát s Tureckem.

Rozjezd byl náramný. Ve 34. minutě se trefuje kanonýr Jan Koller, po hodině hry se přidává Jaroslav Plašil. Čtvrt hodiny před koncem vede Česko 2:0 a směřuje dál.

Jenže přicházejí chvíle hrůzy, pro něž není dodnes vysvětlení. V 75. minutě snižuje Turan Arda, ale náskok je pořád přepychový. Stačí remíza. V 87. minutě vyrovnává Nihat Kahveči a přichází křeč. O dvě minuty později se prosazuje podruhé a nastává fotbalová apokalypsa.

Češi končí. Nikdo nechápe…

Zcela zdecimovaný pokořený tým leží na trávníku a nedokáže se s potupou vyrovnat. Přitom mohlo být všechno jinak, i zásahem rozhodčího. Poražení byli obráni o pokutový kop, dokonce švédský rozhodčí Peter Fröjdfeldt odpouští dva nedovolené zákroky krátce po sobě.

V 72. minutě za pohodlného vedení 2:0 vysouvá David Jarolím na pravé straně Libora Sionka, ten posílá prudký centr po zemi před branku, nabíhající Jan Polák trefuje pouze tyč. Při tom ho doslova sestřeluje obránce Cetin Servet. „Jasný faul, zajel mu do nohy, není o čem diskutovat,“ posuzuje situaci Pavel Královec, nejlepší český rozhodčí 21. století.

Druhý turecký zadák Emre Asik při snaze poslat míč do bezpečí ho jen posílá do vzduchu. Polák se rychle zvedá a snaží se hlavou skórovat. Turecká kopačka mu však přistává na čele. „Málem mu ukopl hlavu, brutální zákrok,“ otřepává se Královec.

O pokutovém kopu nemá sebemenší pochybnost.

Pro švédského kolegu nachází malé – vysloveně lidské – pochopení. „Zápas probíhal jasně v české režii, vedení dva nula, dvacet minut do konce. V takové chvíli se zdá, že je obrat nemožný,“ rozebírá český odborník, který pískal na evropských šampionátech 2012 a 2016. „Do mrtvol se nekope,“ poodkrývá interní postoj mezi rozhodčími.

Leč stalo se.

I když byl český tým poškozený, na švédského arbitra si nestěžuje, příčinu selhání vidí především chlapsky v sobě. Trenér Brückner podává demisi a posléze přebírá rakouský reprezentační tým, mezinárodní kariéru uzavírá několik letitých opor.

Jen manažer reprezentace Vlastimil Košťál, jenž při každém úspěchu jako první vystavoval svou stranickou tvář v televizi, odpovědnost odmítá. „Mně ten míč z rukou nevypadl,“ naráží na chybu brankáře Petra Čecha, jenž při vyrovnávacím tureckém gólu neudržel lehký centr z levé strany.