Vysoký jalovec! Jak čeští fandové utíkali supercele a ovládli Lipsko

Rušná křižovatka na minuty stojí. Stovky policistů udílí pokyny, jsou v pozoru. Je úterní podvečer, krátce po 18. hodině a centrem východoněmeckého Lipska zní popěvek „Vysoký Jalovec, vysoký jako já!“ Odhadem tři tisíce Čechů burácí při lidové písni. Rozjaření fandové zdraví místní obyvatele, kteří si z oken na mobily natáčejí nenadálou atrakci.

Po pár stovkách metrů si příznivci posedají na zem a roztáčejí další z chorálů. Po chvíli pokračují v nezapomenutelném pochodu na stadion. Jsou to momenty, kdy čeští fanoušci naplno hltají fotbalovou euforii.

„Přijeli jsme s kamarádem ze Zlínského kraje. Krásná cesta. Němci mají všechno zvládnuté na jedničku. Myslím, že by se někteří v pořadatelství měli učit,“ líčí několik desítek minut předtím Radim Krsička, když přichází na organizovaný sraz českých fandů na Augustově náměstí v centru 600tisícového města.

V nedaleké fanzóně pro čtyři tisíce lidí si nejvíc užil AC/DC revivalovou skupinu, chválí solidně nastavené ceny piva a jídla, které podle něj nevystřelily oproti době mimo šampionát.

„Viděl jsem Tondu Panenku. Je pěkné, jak se tam střídají portugalská a česká představení,“ pochvaluje si Martin Nagy, mimo jiné sekretář klubu SC Xaverov Horní Počernice. Na velký zápas dorazil se synem Lukášem a dalšími fotbalovými kamarády.

V tu chvíli už je nedaleká rozlehlá fanzóna s velkým ruským kolem, z níž se ozývaly třeba písně Jiřího Korna, preventivně zavřená.

Na ulicích svítí informační tabule, které upozorňují na blížící se supercelu. „Najděte si úkryty v budovách nebo v autech,“ stojí také ve varování pořadatelů.

Nad Augustovo náměstí se ženou hutná černá mračna. A za pár vteřin dorazí silný vichr. Vzduchem létá sklo, obří slunečníky, které byly ještě před chvílí ukotvené na přeplněných restauračních zahrádkách. Lidé se v mžiku tísní v hospodách i barech. Vyplašenému plačícímu klučinovi od obsluhy hned přilétnou dvě lízátka. „Když jsme zvládli tohle, zvládneme i večerní zápas. Přestalo pršet. Jdeme,“ zaznívá v hospodském chumlu a fandové začínají mířit ke stadionu.

K Red Bull Areně vede několik tramvajových linek, je obklopená parkovacími plochami a stánky s občerstvením i fotbalovými suvenýry. Mraky jsou po šesté zapomenuté, teplota znovu stoupá ke třicítce. Lidé míří k jednotlivým vchodům. Svítí u nich cedule s pokynem: „Zapněte si na mobilu Bluetooth.“ Díky propracovanému systému až tady – pár metrů před stadionem – chodí fandům do jejich přístrojů vstupenky s QR kódy.

Ne všichni ale mají štěstí. Pan Lukáš chtěl udělat radost synovi a vzít jej na stadion. S dvěma dalšími kamarády vypadají od pohledu zkroušeně. „Sháníme lístky, malý by chtěl moc jít. Bohužel už nás předtím někdo podvedl. Koupil jsem v nějaké skupině na facebooku čtyři lístky po 150 eurech. Řešil jsem to asi měsíc. Poslali mi falešnou fotku lístku. Naivně jsem si myslel, že jsou pravé. Zkusíme ještě štěstí, jinak půjdeme do fanzóny,“ krčí rameny Lukáš.

Jenže počasí v úterý fanouškům nepřeje. Jako by úvodní hvizd sudího znovu rozpáral hrozivě vypadající mraky. Zatímco na Ronalda a ostatní hráče obou soupeřů dopadají provazce deště, o pár kilometrů dál stevardi v oranžových vestách znovu v rychlosti vyklízejí fanzónu.

Stovky českých příznivců, kteří se z různých důvodů nedostali přímo do arény, se vytrousí do okolních hospod. Jenže málokde mohou zasednout k plátnu s fotbalem.

A tak skupinky po stovkách najetých kilometrů často sedí nad přenosem v mobilu. Včetně Lukáše a Terezy Jarrahových. „Samozřejmě jsme věřili, že se budeme dívat jinde než tady,“ povzdechne si dvacátnice.

Konejší se tím, že dorazili autem už o den dříve a ve fanzóně viděli pondělní souboje, včetně vítězství Slováků nad Belgií. „Chtěli jsme nasát atmosféru. Dát si dobré kafe, jídlo. Už tam bylo hodně Čechů, kteří fandili. A po skončení večerního zápasu se tam sešli Češi s Portugalci a začali se skandováním proti sobě. Mělo to náboj,“ pochvaluje si Lukáš, který už má osobní zkušenost z fotbalových šampionátů v Polsku a Francii.

Lidé s vlajkami se krčí nad mobily. V intervalech odvislých od rychlosti mobilního připojení se ozývá v 62. minutě překvapivý jásot. Provod Čechům zařizuje vedení. Skupinky na moment prozpěvují, mávají velkými vlajkami.

Jenže úterní pech pokračuje. Portugalci otáčí a vítězí 2:1. „Dneska se proti nám spiklo úplně všechno,“ říká Tereza.

„Sbal vlajku a jedeme,“ ozývá se od vedlejšího stolu. Fandové věří, že přesun národního týmu na zápasy do Hamburku dá rychle zapomenout na tohle smolné úterý.