Slováci patří na Euru mezi překvapení. Vše začalo tipem od Hamšíka

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Monumentální stadion v Gelsenkirchenu pro více než padesát tisíc diváků, slovutní Angličané jako soupeři v cestě do čtvrtfinále mistrovství Evropy. Zatímco Česko nepatří mezi šestnáct nejlepších fotbalových zemí na starém kontinentě a turnaj opustilo s jedním bodem, slovenský národ vyhlíží kulisy sváteční události. „Podruhé v naší historii se nám podařilo postoupit do osmifinále Eura, což je pro nás obrovský úspěch,“ říká Ján Jasenka, fotbalový reportér portálu ŠPORT.sk v Německu.

Po remíze s Rumunskem, jež zpečetila slovenský postup z nesmírně vyrovnané skupiny E, v níž čtyři body posbírali všichni účastníci - tedy první Rumunsko, druhá Belgie, třetí Slovensko i čtvrtá Ukrajina, v mixzóně pozoroval rozpoložení slovenských fotbalistů po fyzicky i psychicky náročném zápase. „Trošku je mrzelo, že nad Rumuny nevyhráli a nepostoupili tak z prvního místa. Viděl jsem na nich, že chtěli ještě víc,“ popisuje Jasenka.

I to svědčí o tom, jakou slovenský nároďák pod vedením italského trenéra Francesca Calzony ušel cestu. „Nejsilnější stránka našeho týmu je tým. Ale také Francesco Calzona,“ nepochybuje Jasenka. „Od té doby, kdy přišel, chová se ten tým úplně jinak. Je vidět, že hráči si uvědomují, že mají kvalitu, sebevědomí jim narostlo, věří, že fotbalem, který hrají, se mohou vyrovnat i nejlepším a dosahovat pěkné výsledky. To jsme viděli i proti Belgičanům. Nebyla to hra kočky s myší,“ připomene novinář senzační vítězství nad žebříčkově o 45 míst výše postaveným favoritem.

Většího skalpu na Euru slovenský fotbal ve své historii nedosáhl, ale ještě není konec. „Porážku Belgie považuji za naše druhé historicky největší vítězství. Na prvním místě je porážka Itálie na mistrovství světa 2010,“ srovnává Jasenka. „I Belgii jsme dokázali častokrát zatlačit a nepouštěli ji trvaleji do naší šestnáctky. Tým si věří, že dokáže hrát fotbal také proti o hodně výše postaveným mužstvům. Není to o tom, že by si někdo sebral balon a přešel přes čtyři soupeře, ale fungují jako tým - všichni útočí i brání.“

Když Calzona slovenskou reprezentaci před dvěma lety přebíral po odvolaném Štefanu Tarkovičovi, poprvé okusil roli hlavního trenéra. Předtím byl asistentem v italských klubech v Cagliari, Empoli, Sorrente, Alessandrii, Perugii a patřil také do štábu současného kouče italské reprezentace Luciana Spallettiho v Neapoli, kde mezi lety 2015 až 2018 pomáhal už Mauriziovi Sarrimu. Na jaře se do Neapole vrátil už v roli hlavního kouče jako dočasná výpomoc.

Pro vedení slovenského fotbalu byl odvážnou volbou. To víte, že se vyrojily mraky expertů a bývalých hráčů běsnících, že slovenskou reprezentaci musí vést Slovák, anebo Čech, ale rozhodně ne cizinec. „Klasická slovenská vlastnost,“ kroutí hlavou Jasenka. „Teď je vidět, že se to nenaplnilo.“

Mimochodem ve výběru kandidátů byl tehdy i Karel Jarolím s nynějším trenérem Česka Ivanem Haškem. Avšak slovenské vedení dalo na fundované doporučení neapolské hvězdy Marka Hamšíka, který dobře věděl, jaké má Calzona vlastnosti i schopnosti. „Děkujeme Marku Hamšíkovi za tento tip,“ usmívá se Jasenka. „Stoupáme v žebříčku FIFA. Je to jasný důkaz, že ti kritici neměli pravdu. Stačilo jen důvěřovat a nechat Calzonu pracovat. Risk vyšel.“

Vyšla i generační obměna, končící opory Hamšíka se Škrtelem plynule nahradili další tahouni plnící klíčové role v top ligách jako Lobotka z Neapole či Škriniar z PSG. „Měli jsme dobré nástupce,“ souhlasí Jasenka a přidá další jména. „Dávid Hancko, z něho je velký lídr. Když není na hřišti, je to poznat. A je tam brankář Dúbravka, velká osobnost velmi platná pro tým. Aby to ale všechno mohlo fungovat, musela být vytvořená dobrá parta a museli mít vůdce, toho mají ve Francescovi Calzonovi,“ vrací se znovu k pětapadesátiletému stratégovi.

S typicky italským důrazem na taktiku vtiskl mančaftu herní tvář, jasné principy a návyky. „Týmu dal kompaktnost, velkou organizaci. Mluvil o tom také rumunský trenér Iordanescu, že Slovensko je jeden z nejorganizovanějších týmů na celém šampionátu. Italská škola je jednoznačně poznat,“ podotýká Jasenka. „Chalani se těší na každý trénink. Věří nastolené cestě.“

A říkají si o přestupy. O Hancka stojí například Atlético Madrid, středopolař Lobotka, jenž převzal na Euru už dvě ocenění pro nejlepšího hráče zápasu, je v hledáčku Barcelony. Upozorňují na sebe i další, třeba slávista Ivan Schranz, autor dvou branek. „Ivan Schranz se ukazuje ve velmi dobrém světle. Patří mezi nejpříjemnější překvapení týmu,“ chválí Jasenka. Vypíchne i sedmatřicetiletého matadora na pravém kraji obrany Petera Pekaríka. „V Hertě nehrává, ale tři zápasy ve skupině odmakal jak blázen. Klobouk dolů před tím, čeho je schopný. I Denis Vavro ukazuje dobré momenty, i když je na něj hodně hejtů. A zapomenout nesmím ani na výkony Ondry Dudy.“

Calzona sází na krajánky, ze slovenské soutěže nominoval jen tři hráče. „Naše liga nedosahuje až takovou úroveň jako česká, aby hráči šli do základu národního týmu. Až na Kucku, který má odehraných hodně roků v zahraničí. Také David Strelec hrával ve Spezii, do Slovanu se vrátil jako silnější,“ líčí Jasenka. „Naše liga je farmou pro zahraniční kluby, kde pak slovenští hráči rostou.“ Jako příklad zmíní útočníka Tomáše Suslova, který se po odchodu z nizozemského Groningenu úspěšně adaptoval v Hellasu Verona v italské Serii A, letos se podílel na osmi brankách (3+5).

Zvolit cestu zahraničního trenéra by Jasenka s klidem doporučil i českému fotbalu, má to však jeden háček: „Česko by se mohlo inspirovat, jen pokud ale máte také Hamšíka, který by vám dal takový tip.“

Správné vytipování je zásadní. Však se podívejte na Spartu, která zcela nečekaně sáhla po Dánovi Brianovi Priskem z belgických Antverp. Jak to dopadlo, víme: dva roky, dva tituly, český pohár a přesun do Feyenoordu. „Nám zahraniční trenér funguje,“ těší Jasenku. „Vidíme to také v hokeji, co udělal Craig Ramsay s naším týmem, a viděli jsme to i na Spartě, co s ní provedl Brian Priske.“

Jak už to u velkých turnajů bývá, sportovní úspěch sjednocuje národ, což v případě politicky rozštěpených Slováků platí možná více než kdy jindy. „Společnost je rozštěpená. Spáchali to všechno politici, hlavně ti, co jsou teď u moci. Rozhodili nám celou krajinu,“ mrzí Jasenku. „Teď fandí lidé z různých politických spekter a názorů a všichni fandí spolu. Mluvil o tom také Martin Dúbravka a Marek Hamšík, že šampionát nás může sjednotit. Tento pozitivní efekt to má. S národem to udělalo hodně. Být mezi šestnácti nejlepšími na starém kontinentě je úžasná věc.“

Ještě úžasnější by byl skalp Angličanů, kteří zatím herně zůstávají za očekáváním, ovšem z pohledu hodnoty hráčů jde o jinou galaxii. „Dávid Hancko říkal, že chce radši Angličany než Španěly. Teď už si nevyberete. Calzona prohlásil, že to nejdou jen odehrát, ale pobijí se o čtvrtfinále. Máme se na co těšit,“ vyhlíží Jasenka velké utkání.

Na sociální síť X už přidal tip: slovenský postup na penalty. „To jsem napsal ze srandy, protože víme, jak to mají Angličané s penaltami,“ mrkne. „Chci vidět, že tam chalani nechají všechno a potěší fanoušky, aby odcházeli ze stadionu s dobrým pocitem, ať už to dopadne jakkoli.“