Neuvěřitelný příběh bojovníka Christiana, který nahlédl za bránu smrti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

To víte, že to slyšel, četl nebo minimálně tušil, co si dost lidí pomyslelo:

„Jeho volba, ale podruhé za něj brečet nebudu.“

„Neskutečně hazarduje, život přece není jen fotbal.“

„Blázen!“

Budiž.

Hlavně je to však jeho život.

A Christian Eriksen se rozhodl dělat, co miluje a sakramentsky dobře umí: Navzdory děsivé blízkosti smrti dál hrát tu kouzelnou hru zvanou fotbal.

To není příběh o touze po kariéře, zemských požitcích, jež pominou jako všechno, ale o vášni.

Dali by se zde citovat doktoři, kapacity přes srdeční záležitosti, kteří nad návratem Eriksena do náročného kolotoče profi fotbalu varovně kroutili hlavou, vezmeme to však z opačného konce – přes duši.

Sportovní psycholog Michal Šafář měl a má pro návrat dánského záložníka s implantovaným kardioverterem, který hlídá jeho srdeční rytmus poté, co před třemi lety málem zemřel přímo na hřišti během Eura, pochopení.

„Asi ho to sakra baví,“ zmínil hlavní motivaci k návratu. „Vrcholový sport je úžasný tím, že náboj, který má z hlediska fyzického zatížení, emocí i sociálních věcí kolem, je obrovský. Teď si vezměte, že najednou se něco stane – a nemusí to být se srdcem, ale s kolenem – a máte jít do důchodu. Věnujete tomu velkou intenzitu a z hodiny na hodinu to skončí. Je úplně jedno, kolik máte peněz. Co budete teď dělat? Navíc se ještě v tréninku cítí dobře. Naprosto ho chápu, že už nemůže vydržet, hlavně aby byl na tom hřišti,“ líčil Šafář v podcastu Z voleje.

Riskantní návrat by nevymlouval ani vlastnímu dítěti. „Pevně věřím, že Eriksen má vedle sebe lékařský tým, že vědí, že si to mohou dovolit, a má velmi slušnou šanci, že to zvládne. Když to nezkusíte a budete se po zbytek života vyrovnávat s tím, že byla ještě možnost něčeho, co máte tak rád, tak bych i vlastnímu synovi řekl: Tak běž. Ale bál bych se.“

Eriksenovi nejbližší jistě také. Ovšem je to směsice emocí a on to zkusil. V neděli jásali, nejspíš měli i slzy na krajíčku, když dvaatřicetiletý středopolař s kouty na čele roztáhl ruce, sklouzl se po kolenou a se širokým úsměvem si užíval gólovou oslavu na mistrovství Evropy.

Přesně tisíc a sto nocí poté, co na mistrovství Evropy v utkání proti Finsku padl bezvládně tváří na trávník. Nebýt okamžitého tříminutového oživování a rány z defibrilátoru, srdce by už nejspíš tlouct nezačalo.

Teď si Eriksen hrudí, kde jej chrání kardioverter-defibrilátor, brilantně zpracoval míč po vtipné patičce Winda, jenž mazaně prodloužil autové vhazování, nechal si jej jednou skočit a špičkou kopačky pravé nohy poslal balon k tyči slovinské branky: ťuk, drc, gól!

Bleskové, přesné, technicky dokonalé. A dojímavé!

Ač Slovinci srovnali, což trochu kalí dojem z další kapitoly dánské pohádky, Eriksen byl a je za hrdinu.

„Samozřejmě to byl krásný pocit, gól přišel ve správný moment, navíc před tolika dánskými fanoušky. Říkali jsme si, že bychom mohli udeřit ze standardní situace. To se podařilo, bohužel se to pak povedlo i soupeři,“ citovala Eriksena agentura Reuters. „Teď se cítíme mizerně, pokaždé vás mrzí, když v závěru neudržíte vedení. Máme bod, pochopitelně bychom chtěli spíš tři, ale ve fotbale to není vždycky tak jednoduché,“ dodal kurážný chlapík, jenž byl vyhlášen nejlepším hráčem zápasu.

Na kontě má 42 reprezentačních gólů a je jasně nejlepším střelcem dánského výběru, na mistrovství Evropy se však trefil poprvé. Nenajde se nikdo, snad až na Slovince, kdo by mu to ve fotbalové říši nepřál.

„Odehrál fantastické utkání, diktoval naši hru. Je to výjimečný hráč. Chceme po něm, aby hrál trochu výše a tlačil se do zakončení, protože umí vystřelit i vytvořit šanci pro spoluhráče. Dnes se to vyplatilo,“ řekl dánský trenér Kasper Hjulmand.

Když se Eriksen po srdeční zástavě vracel k fotbalu, musel přestoupit z Interu Milán, neboť v Itálii pravidla neumožňují hrát s implantovaným defibrilátorem.

Jedinečnou, byť poněkud riskantní příležitost získat rozdílového borce s parádními pasy využil Brentford, nováček Premier League. Osm měsíců po srdečním kolapsu se zapojil poprvé do zápasu. Za další měsíc byl zpátky v reprezentaci. Nechyběl na světovém šampionátu v Kataru. Za půl roku už byl hráčem Manchesteru United.

Dánský tým bude na své statečné srdce spoléhat také v mačích proti Anglii a Srbsku. „Turnaj jde dál, musíme se chytit v dalších zápasech. Už ten nejbližší proti Anglii nebude jednoduchý, ale všechno je otevřené,“ pravil Eriksen.

Všechno je otevřené. I to by mohlo být poselství mrazivé pohádky Christiana E.