Jak nepřekonatelný Čech smazal polské kanonýry a byl z toho překvapivý postup

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Petr Čech patřil k oporám bronzového týmu z ME 2004 v Portugalsku, obrovská chyba v rozhodujícím zápase s Tureckem ho navždy straší při vzpomínce na šampionát 2008. Měl obrovský podíl na postupu odsuzovaného výběru trenéra Michala Bílka na ME 2012 do čtvrtfinále, své si odchytal při posledním vystoupení na ME 2016 ve Francii.

Byl velkou stálicí v brance českého výběru. Náhradníka pustil na hřiště jen jednou, v duelu s Německem v roce 2004, kdy už po dvou výhrách měli svěřenci trenéra Karla Brücknera postup jistý, zastoupil ho Jaromír Blažek.

Na všech čtyřech šampionátech Čech předvedl své umění. Nejvíc ho však český tým k dosažení úspěchu v podobě postupu ze skupiny potřeboval v roce 2012, kdy se střetl s domácími Poláky.

Na třech šampionátech se mohl Čech pochlubit jednou vychytanou nulou. V roce 2004 si ji připsal ve čtvrtfinále s Dánskem (3:0), o čtyři roky později v úvodním střetnutí proti domácímu Švýcarsku (1:0), proti domácímu týmu uspěl i v Polsku v roce 2012. Jen při loučení ve Francii 2016 se mu to nepovedlo.

Čisté konto zazvonilo hodně silně právě v polské Vratislavi v roce 2012. Češi nejprve ostudně podlehli v prvním zápase Rusku 1:4, pak porazili Řecko 2:1, cesta dál vedla jen přes ambiciózní hostitele.

Osvědčené pravidlo zní, že když brankář gól nepustí, nedá se prohrát. Někdo však musí i skórovat. O to se postaral plzeňský Petr Jiráček, jenž měl tehdy – společně s klubovým kolegou a s druhým českým střelcem na turnaji Václavem Pilařem – obdivuhodnou formu.

Dlouhé roky patřilo starobylé město Vratislav k českému království a ten červnový den se nad ním rozvinuly české vlajky opět. Patřily fotbalovým fanouškům, kteří věřili v malý zázrak – že tým trenéra Michala Bílka, jenž nepředváděl oku lahodící podívanou, porazí domácí a půjde dál. „Bylo to opravdu hodně těžké, Poláci si nechtěli připustit, že by mohli vypadnout,“ vzpomíná stoper Michal Kadlec.

Polským nájezdům však hodlala srdnatě čelit česká obrana v čele se zkušeným brankářem. „Co se týče psychické pohody, na mezinárodní i klubové scéně jsou podobné zápasy, ve kterých musíte vyřešit tři, čtyři situace,“ věděl, co ho čeká. „Když je vyřešíte špatně, vypadá to samozřejmě blbě, ale nedá se s tím nic dělat. Ale tohle pro mě není problém,“ připomínal, kolika těžkými duely už prošel.

A také vítal podporu fanoušků. „Cítíme se tady jako doma, což nás těší. Je nám jasné, že v posledním zápase to bude jiné, domácí budou chtít vyhrát a budou podporovat polský národní tým. My budeme hrát pro naše fanoušky i sami pro sebe, abychom ten zápas zvládli. Věřím, že si ho všichni užijí a že bude mít dobrý konec pro nás,“ burcoval ostatní.

Povedlo se. Nula na kontě a Jiráčkův přesný zásah přinesly postup do čtvrtfinále. „Na Čechina bylo vždycky spolehnutí, já ho měl vlastně po celou svou reprezentační kariéru v zádech,“ upozorňuje Kadlec na dlouholetou spolupráci i s celou obrannou řadou, která přinášela výsledky.

To se projevilo i ve Vratislavi. „Pomohl nám, my zase někdy pomohli jemu. Byli jsme tým,“ vyzdvihuje kolektivního ducha s připomínkou, že vyhlavičkoval v konci utkání míč mířící do sítě.

Jestliže čeští fanoušci pěli chvalozpěvy na národní hrdiny, polští neskrývali velké zklamání, které přecházelo v roztrpčení. A příčiny neúspěchu nenacházeli ani tak ve kvalitním výkonu soupeře s brankářem Čechem v pozici spolehlivé opory, ale především ve vlastních řadách.

Tak vyznívalo i odborné hodnocení. „Na utkání jsem osobně byl, ale více než české hráče jsem vnímal polský tým. Podal žalostný výkon,“ nešetří krajany ani po letech uznávaný novinář Dariusz Kurowski. „Nebylo obtížné odolat veškerým útočným snahám,“ dodává.

A terčem se stala i hvězda domácího týmu Robert Lewandowski. „V reprezentaci nikdy nebyl tak výraznou osobností jako v Dortmundu, Bayernu Mnichov nebo nyní v Barceloně,“ odhaluje Kurowski mínění polských fanoušků, k němuž se přidává.

Na Lewandowského byli obránci českého týmu dobře nachystáni. „Věděli jsme o jeho kvalitách,“ přiznává stoper Tomáš Sivok. „Analýzy jasně dokazovaly, že největší nebezpečí plynulo z polské pravé strany, kde řádili jeho spoluhráči z Dortmundu Jakub Błaszczykowski a Łukasz Piszczek. Abychom uspěli, bylo jasné, že nesmí dostávat od nich kvalitní centry,“ odhaluje taktický záměr.

Vydařil se, Česko šlo dál na úkor domácího týmu. Zásluhu na tom měli všichni, kdo vyběhli na hřiště. S brankářem Petrem Čechem na prvním místě.

Plzeňský rodák se stal velkou brankářskou legendou anglické soutěže. Oblékal dres slavných londýnských klubů Chelsea FC a Arsenalu FC, dobýval tituly, bořil rekordy. Přitom stačilo málo, aby vůbec anglické prostředí nepoznal. A splnil si klukovský sen o španělské Barceloně.

V roce 2002 ve dvaceti letech jako evropský šampion do 21 let s pověstí jednoho z největších brankářských talentů odchází ze Sparty Praha do francouzského Stade Rennes. Všichni cítí, že jde jen o přestupní stanici na cestě za velkou kariérou, tehdy dosti průměrný breťaňský klub nemůže naplnit jeho ambice.

Krouží okolo něj nejmocnější evropské kluby a ve druhém roce francouzského angažmá se nesmírně blízko dotýká klukovského snu nastoupit za kultovní FC Barcelonu. Zajímá se o něj.

Stává se vyhlédnutou posilou podnikatele Lluíse Bassatta, který usiluje stát se předsedou spolku, který má ve svém podtitulu „més que un club“ (víc než klub). O postu nejvyššího bosse rozhodují členové – socios – a nejen fotbalového odboru, ale i dalších sportovních odvětví. Ale fotbal převyšuje ostatní.

Kandidáti získávají podporu sliby, které hráče do mužstva přivedou. Lluís Bassat je v roce 2003 favoritem voleb, jeho konkurent právník a regionální politik Joan Laporta v předpovědích zaostává. Ten na místo brankáře nabízí tureckého reprezentanta Rüştü Reçbera. Bezpochyby kvalita, ale českou naději nijak výrazně nepřevyšuje.

Protřelý právník se však nevzdává a slibuje, že přivede anglickou hvězdu první svítivosti Davida Beckhama, jenž svazkem se zpěvačkou Victorií Adamsovou ze skupiny Spice Girls má rovněž neskutečnou mediální a marketingovou sílu.

Laporta nakonec vítězí. Beckham sice nakonec končí v konkurenčním Realu Madrid, ale vyzkoušená taktika – slibem nezarmoutíš – opět zafungovala. Do Barcelony přichází turecký gólman.

Čech musel na dětský sen zapomenout.