Na Šilhavého pořvávali na ulici. Úspěšný trenér, který končí jako nechtěný

Když nemá trenér výsledky, když mužstvo předvádí nudný a neúčinný fotbal, je zpravidla odvolán. A neprobírá se už tolik, zda měl k dispozici dobré hráče, zda měl z čeho vybírat.

On nese hlavní tíhu odpovědnosti.

Situace okolo Jaroslava Šilhavého byla poněkud zvláštní. Rychle bylo zapomenuto, že dovedl na Euru 2020 tým do čtvrtfinále, do elitní skupiny A Ligy národů, nakonec splnil poslední zadání a protlačil ho na mistrovství Evropy v Německu v příštím roce.

Vyčítalo se mu ovšem kdeco. Slabošský přístup k hráčům, kteří si mohli dělat, co chtěli, příliš konzervativní lpění na vyzkoušených jménech, chladné koučování během zápasu. Kritika se na něj valila z kruhů odborných i od fanoušků, přerůstala až v nenávist.

Nakonec raději dobrovolně skončil. Historická statistika jen zkonstatuje, že odešel s vizitkou úspěšného trenéra, který setrval na horké lavičce české reprezentace nejdéle po legendárním Karlu Brücknerovi.

Fotbalová kariéra plzeňského odchovance byla dlouhá, bohatá, úspěšná, až výjimečná. V pěti klubech nasbíral v československé a později české nejvyšší soutěži 464 zápasů (ve své době rekord), vstřelil 26 gólů, k nim přidal čtyři reprezentační starty.

Ale hlavně byl velkou osobností. „Byl vůdce týmu, dirigoval z pozice stopera celou obranu a vlastně celé mužstvo,“ připomíná jeho roli trenér Ivan Kopecký, jenž si urostlého zadáka vytáhl v lednu 1990 z Rudé hvězdy Cheb do Slavie Praha a postrčil ho tak na vrchol kariéry.

Už tehdy se dalo rozpoznat, že má v sobě i trenérské schopnosti. „Bylo to v něm,“ připouští Kopecký. „Ale jestli bude úspěšný, jestli bude zvládat tlaky, které k tomu patří, jestli si poradí i s problematickými svěřenci, to se přirozeně rozpoznat nedalo. To ukázala až jeho angažmá,“ nechce se holedbat, že věděl, kam to Šilhavý v této funkci dotáhne.

Především však poznal jeho charakter. „V listopadu 1989 měla Slavia doma nastoupit proti Chebu, po událostech, kdy ozbrojené složky komunistického režimu krvavě potlačily studentskou demonstraci, se nikomu hrát nechtělo,“ vrací se Kopecký do pohnutých dní, které byly zlomové pro celou společnost.

Domácí navrhli zápas i přes výhrůžky nadřízených orgánů, že budou postihy, odložit. Bylo ovšem nutné dohodnout se s Chebem, klubem ministerstva vnitra. „Zatímco trenér Dušan Uhrin a nejzkušenější hráči jako Milan Lindenthal nebo Zdeněk Koukal byli zalezlí, Jarda přišel a všechno zorganizoval,“ odhaluje Kopecký. „Takové měl v mužstvu slovo,“ dokládá jeho autoritu.

Po skončení aktivní kariéry se Šilhavý přesunul na trenérskou lavičku, vedl sedm prvoligových klubů. A se dvěma dosedl až na trůn, se Slovanem Liberec v ročníku 2011/2012 a Slavií Praha 2016/2017. Ojedinělý počinek.

Zatímco ten druhý ve Slavii byl vzhledem k finančním možnostem klubu a silnému hráčskému kádru očekávaný, liberecký poněkud překvapivý. „Nedám na něj dopustit,“ uznává bývalého nadřízeného brankář David Bičík, jenž nevynechal ani minutu. „Uměl s hráči jednat, získal si je na svou stranu, přesvědčil je,“ odkrývá Šilhavého charisma.

„Přitom to neměl jednoduché, v mužstvu byli dost svérázní jedinci jako Jirka Štajner, Honza Blažek nebo Miloš Bosančič,“ připomíná srbského legionáře, neřízenou střelu. „My byli takový balkánský mišmaš,“ doznává Bičík.

Titul byl pro mnohé vrcholem kariéry. „Šilhavý byl klidný, trpělivý, dovedl ve vypjatých situacích atmosféru zklidňovat, to byla jeho hlavní přednost,“ odhaluje brankář, jenž Šilhavého poznal jako asistenta trenéra už ve Spartě Praha.

Ke druhému titulu se Slavií Praha se s jeho osobou váže jedna vzácnost, ojedinělá rarita – trenér se stal výnosným obchodním artiklem.

Na začátku ročníku totiž vedl Duklu Praha, když mu skončila smlouva v Jablonci. Ale jen pět kol, pak po něm zatoužila už ambiciózní Slavia, která byla nespokojená s prací Dušana Uhrina mladšího a po porážce v Plzni 1:3 ho vedení odvolalo.

V Dukle měl však Šilhavý smlouvu. „Nijak na mne netlačil, třebaže bylo patrné – a nedivil jsem se –, že by o místo ve Slavii stál,“ prozrazuje majitel Petr Paukner. „Já mu však nechtěl bránit, bylo jasné, že je to pro něj velká příležitost,“ nenaléhal na její dodržení. Slávistický boss Jaroslav Tvrdík o jeho služby navíc hodně stál.

Ostatně to nebylo pro Duklu tak nevýhodné. Tedy pro její pokladnu. Proslýchalo se, že odstupné za trenéra činilo pět milionů korun. „Tolik to nebylo,“ rozporuje částku Paukner. Ovšem připouští, že o šestimístnou sumu šlo. „Slavia by dala patrně i víc, ale já mu nechtěl šanci zhatit. Choval se nesmírně slušně,“ vypichuje opět Šilhavého charakter.

O Šilhavého slušnosti jdou až zkazky, nikdo ho neviděl rozčíleného, že by na hráče řval, natož je urážel. Vlastně kohokoli. I když on sám tvrdí, že to dokáže, že za zavřenými dveřmi hráčské kabiny často (spíš občas) zvýšil hlas.

A hlavně se držel kréda, celoživotní zásady, že slušnost není slabost. „Není,“ hájí ji i kolega Kopecký. „Je to určitý druh inteligence, kterého si všichni musí vážit,“ zdůrazňuje. „Slušný člověk očekává, že mu to druhý při jednání vrátí,“ probírá brankář Bičík.

Zároveň oba připouštějí, že se dá tato vlastnost druhou stranou zneužít. „Ve fotbalovém prostředí, ale vůbec v naší společnosti, musí někdy člověk být důraznější,“ prohlašuje další uznávaný trenér Petr Rada, jenž si vzal Šilhavého k sobě jako asistenta , když v letech 2008–2009 převzal reprezentaci. „Působil v této roli už u Karla Brücknera,“ dokládá Rada, že nesahal do neznáma.

Přestože je Šilhavý od něj povahově dost odlišný – „já jsem býval velký rapl, Jarda je kliďas“ –, jeho hodnoty uznává. „Slušnost je vzácná, chybí v celé společnosti,“ říká Rada. I když někdy může mít i negativní dopady. „Předně bych nikdy nesouhlasil, aby mi v průběhu smlouvy měnili její podmínky ,“ naráží Rada na klauzuli, že se v případě postupu na Euro 2024 automaticky Šilhavému neprodlužuje na závěrečný turnaj. „To nejde, buď mě vyhoďte, nebo mě nechte dodělat moji práci bez nějakých zásahů,“ stojí si Rada za svým. „Já jsem rafan,“ přiznává odlišnou náturu.

Před rozhodujícím utkáním s Moldavskem si tři výtečníci (Brabec, Coufal, Kuchta) v noci odskočili do olomouckého baru pobavit se. Byli za svůj neomluvitelný čin vyloučeni z reprezentační akce, museli opustit mužstvo.

Zároveň se však objevily hlasy, že si to dovolili proto, poněvadž je trenér nehlídal, je slaboch, neumí být přísný, v mužstvu panuje uvolněná morálka. „Je to ubohost, vinit z toho Jardu,“ hřímá Rada. „Není dráb nebo policajt, to si musí hráči srovnat v hlavě sami,“ ukazuje pouze na ně. „Je to plivanec do tváře,“ nebrání se ani ostřejším výrazům. „Tonda Panenka to řekl jasně – nevědí, co je to profesionalismus, jen si na něj hrají,“ používá vyjádření mistra Evropy z roku 1976.

Stejného názoru je i Kopecký, jenž léta vedl reprezentační výběr do 21 let. „Mladíci se museli někdy hlídat, ale tohle jsou hráči, kteří poznali i zahraniční angažmá,“ připomíná. Jejich jednání považuje naopak za zradu. Spoluhráčů, fandů, trenéra i celé vlasti. „Já bych jim dal nejraději přes hubu,“ nebojí se sahat ani po tělesných trestech. „To by si snad zapamatovali a poučili se,“ zvýrazňuje jejich účinnost.

Provinilci nemají zastání ani u hráčů. „Za jejich selhání přece trenér nemůže,“ přidává se Bičík. „Jsou to hlupáci, jít na veřejnost,“ naznačuje, že při potřebě „vypuštění páry“ měli i jiné možnosti.

Lidem nejvíce vadilo, že se tak stalo před důležitým zápasem, kdy měli hájit českou trikoloru. Kdy měli doložit především vlastenectví, přestože i odměny za postup byly zajímavé. „Coufal by si tohle ve West Hamu nikdy nedovolil, protože by ho to stálo tolik peněz, že by jen zíral,“ tvrdí podnikatel Paukner, majitel Dukly Praha.

Krátce po vítězné bitvě s Moldavskem v atmosféře radosti z postupu na evropský šampionát ještě před vypršením smlouvy (30. listopad) trenér Šilhavý prohlásil, že on a celý realizační tým pokračovat nebudou. Na vytoužené Euro tedy nepojede, mužstvo nepovede.

Kolega Rada jeho rozhodnutí chápe. „Nedivím se tomu, ten tlak nešel ustát,“ probírá. „Poznal jsem to sám, u mne byl ještě vyšší,“ vrací se do období, kdy byl nepřítelem národa on. „Nejde o to, že vám vyčítají výsledky, to je ve fotbale přirozené, ale aby na vás někdo pořvávat na ulici a urážel vás, to ne,“ vžívá se do pozice kolegy.

Tíživou atmosféru vnímal i Kopecký. „Strhla se vlna neuvěřitelně zlé kritiky, která přerůstala až v nenávist,“ kroutí hlavou. „A ta by pokračovala,“ je přesvědčený, že by nepolevila postupem na šampionát. „Jarda by nespal, trápil se, psychicky by ho to deptalo,“ rozebírá Rada. „Nemá to zapotřebí,“ přidává se Bičík.

A rovněž nesouhlasí s názorem, že už by neměl mužstvu co dát. „Je pořád myslí mladý, zachycuje nové trendy, vzdělává se,“ oceňuje Šilhavého poctivý přístup k řemeslu. „Například pan Koubek je ještě mnohem starší a jaký má drajv,“ poukazuje na jednoho z adeptů na uvolněné místo reprezentačního kouče.